Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon a Bella Salvatore 15. kapitola

Bd2


Bella byla šokovaná z toho, co se jí stalo s Rileym. Jak to s ní dopadlo? Měla ve svých citech jasno nebo ne? Příjemné čtení.

Už to byly tři dny, co jsem se neukázala ve škole. Stefan namluvil učitelce, že jsem nemocná. Taky jsem se tak i cítila. Bála jsem se okamžiku, kdy na chodbě nebo v jídelně potkám oba bratry Cullenovi. Jak bych se jim mohla podívat do očí? Když mě na Silvestra Edward políbil, bylo to, jako by na mě nepůsobila gravitace a já se vznášela nad zemí. Líbání s Rileym bylo takové... podobné. Jakmile se naše rty propojily, cítila jsem se jako v ohni. Jako by do mě bodalo tisíce nožů. Každý z nich má v sobě něco, co mě přitahuje. Ať to jsou černé oči nebo zlaté vlasy. Citlivost nebo rebelství. Touha nebo vášeň. Všechno to bylo tak nějak vyrovnané. A právě proto jsem měla v hlavě takový zmatek, že bych se na nic jiného nedokázala soustředit. Mým útočištěm, pro tyhle dny, se stal můj pokoj. Stefan, který byl věčně doma, nemohl slyšet jinou skladbu písně, než–li ploužák Everything od Livehouse. Sem tam na mě zavolal, ať se jdu najíst nebo podobné věci! Moje odpověď zněla:

„Teď nechci, dík,“ nebo „Nemám chuť.“

Dneska to byla výjimka. Když jsem se oblékala do pohodlných tepláčků a modrého trika, zavolal mě Stefan na oběd.

 

Zrovna vycházejíc ze šatny, cítila vůni palačinek. A vůni, kterou jsem dlouho necítila. A právě proto mě tak přitahovala. Naráz jsem tu potřebu ucítila. Moje nohy se ovládaly samy a chvátaly do kuchyně, kde jsem se okamžitě vrhla na pohárek.

„Já myslel, že té holce udělám radost z palačinek, u kterých se tak snažím, aby byly výtečné. A ona se radši vrhne po pohárku s krví,“ usmál se na mě Stefan. Když jsem viděla, jak sladce se usmívá, najednou jsem měla potřebu ho obejmout.

Překvapeně a radostně se zasmál, ale moje tělo přitiskl ke svému ještě pevněji. Měla jsem pocit, jako bych objímala tátu.

„Tobě tam nahoře muselo být ale smutno.“ Pohladil mě po vlasech a daroval mi pusu na čelo.

„Promiň, nějak jsem to… potřebovala.“ Pomaličku jsem se od něj odtáhla a sedla si ke stolku, kde na mě čekaly palačinky. V tom se ozval můj žaludek. Takže jsem neváhala a pustila se do nich. Strýček si na nich dal fakt moc záležet. Byly výtečné.

„Máš je moc dobré. Můžu si přidat?“ žadonila jsem jako malá.

„Jen si ber. Je jich dost pro všechny.“ Tím všechny myslel mého bratra. To on vždy vybrakuje celou ledničku. A nejen tu obyčejnou, kterou mají normální lidé, nýbrž i tu naši speciální. Podívala jsem se na něj a oba jsme se rozesmáli.

„Tak...“ Přisedl si.

„Co se děje?“ Hodil na mě ten svůj krásný kukuč. Stefan je fakt mladý a milý. Proměnil se když mi bylo 27. Divím se, že nemá nějakou holku. Samozřejmě by to znamenalo další předstírání o tom, že jsme normální lidé, ale aspoň by nebyl pořád sám. Má sice hodně kamarádů, jak těch lidských, tak i těch upírských, ale myslím, že nějaká žena kolem něho by nebyla na škodu.

Jemně jsem zakroutila hlavou a zrak sklopila dolů. Bylo mi jasné, že ho napadlo, co tím chci říct.

„Dobře. Ale pamatuj, zlatíčko, že jsem tady pro tebe.“ Ještě jednou mě pohladil, dal pusu a odešel do knihovny si číst. Tuhla větu jsem často slýchávala od mámy. Ucítila jsem, že mám tvář vlhkou, a když jsem se podívala vedle talíře, byla tam malá kapička. Položila jsem příbor a tvář si otřela dlaní. Damon mě takhle nesmí vidět. Byl by ještě láskyplnější než Stefan.

 

Snědla jsem si poslední palačinku, kterou můj žaludek ještě pozřel, a rozhodla jsem se, že si půjdu přečíst mou oblíbenou knížku, Hostitele. Stefan sledoval každý můj krok. Když viděl, po čem se moje ruka natáhla, znovu se usmál.

„Tohle už tady dlouho nebylo,“ řekl, zvedl se a šel pustit uklidňující a relaxační hudbu. Sedla jsem si do křesla blízko strýce. Kdyby nás takhle viděl Damon, určitě by se rozesmál. On moc nečte. Knížka, i když jsem ji četla aspoň tisíckrát, mě ihned vtrhla do děje. Ani jsem nevnímala čas. Bylo kolem půl osmé, když dorazil domů bráška.

„Je tu někdo?“ zařval na celý dům.

„V knihovně,“ odpověděla jsem já. Netrvalo ani pět sekund a byl u nás. Jakmile spatřil „rodinou idylku“ protočil oči.

„Mám hlad.“

„V kuchyni jsou palačinky. Bella byla tak hodná a skoro všechny ti je nechala.“

„Díkes, ségra,“ I on moc dobře věděl, jak na tom jsem. Začala jsem číst novou stránku a hned mně zapípal mobil. SMS:

„Co děláš? Nechceš jít ven? Něco jsi mi chtěla říct.“


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!