Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Damon a Bella Salvatore 14. kapitola

30.03.2011 (08:00) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2741×

Pondělní rána bývají nejhorší. Když člověk dobře spí z předešlých dnů, tak musí vstávat do školy.

„Isabello Salvatore, koukej vstávat,“ zatahal za peřinu Damon.

„Damone Salvatore, koukej vyšumět z mého pokoje,“ řekla jsem ospale a naštvaně. Čím dál častěji mě obdařoval svými návštěvami.

„Máš na přípravu půl hodiny, pokud nechceš jít do školy pěšky, a přijít tak pozdě. Stefan má svoje auto v autoopravně, a tak si vypůjči tvé. Jediné auto v domě je teď mé. Takže si, princezničko, pohni!“ Představa, že do školy půjdu pěšky a přijdu tak pozdě na dnešní výlet s dějepisem, mě rychle postavila na nohy. Jelikož jsem měla na úpravu vzhledu jen půl hodiny, rozběhla jsem se do koupelny. Udělala ranní hygienu, párkrát nanesla řasenku s tužkou, pročesala vlasy kartáčem a přesunula se do šatny. V mé místnosti jsem si našla bílý top, černé bolerko, modré džíny a doplnila jsem oblečení modrými náramky a zlatým řetízkem.

„Krasavice, už jsi hotová?“ uslyšela jsem Damona. Tomu se to mele, když je na nohách od půl sedmé.

„Od kdy jsi tak dochvilný? Ještě minutu.“ Popadla jsem ještě černou bundu a utíkala jsem dolů ze schodů. V předsíni jsem si nazula černé kotníkové kozačky a pak pokračovala v utíkání za bratrem do auta. Ten už netrpělivě poklepával nohou a ťukal prsty do volantu. Když jsem došla k autu, uvědomila jsem si, že nemám kabelku.

„Počkej ještě vteřinu,“ promluvila jsem na Damona a vrátila se zpět do domu. Popadla jsem kabelku ze soboty a doufala, že je v ní vše, co budu potřebovat.

„Lituji kluka, který by s tebou chtěl strávit zbytek věčnosti.“ Za blbý dotaz sladká odměna. Vší silou, co jsem měla, jsem ho bouchla do ramene. Však s ním to vůbec nic neudělalo.

„Musíš ještě hodně cvičit, aby mě to aspoň trochu bolelo.“ A dupl na plyn.

„Jaká byla sobota?“ zeptal se v průběhu cesty.

„Nejlepší večer. Ale byli tam takoví potomci, kteří se pomlátili. Tomu jednomu rozbili i hlava. Kdoví, co si hoši podělali. A tys prováděl co?“

„Kámoši, bary, holky. To co obvykle.“ Na jeho tváři jsem ale uviděla výraz, který mi říkal, že bratr něco tají. Ovšem koho by to zajímalo?

„Takže ti nevadilo, že jsi nejel s námi?“

„Ani ne. Tu kočku snad potkám ve škole.“ To si může nechat leda zdát. Elena, jak jsem slyšela, se neplánuje přihlásit na zdejší střední školu. Podle toho co říkala, má hodně práce. Někdy si musím pustit písničku, kterou moje kamarádka napsala. Třeba dělá takovou muziku, jejíž styl se mi líbí. Když jsme dorazili před školu, bylo už něco málo po osmé a dva autobusy ještě stály na školním parkovišti. Z jednoho vystoupil můj učitel dějepisu a netrpělivě se rozhlížel. Moc šťastně nevypadal. Neměla jsem čas na to, až Damon najde volné místo.

„Dík, po škole na mě nečekej. Řeknu Bonnie nebo někomu ať mě hodí domů.“ Bratr na mě mávl a já pelášila za učitelem.

„Konečně se, pan Salvatore, uráčila dojet?!“

„Omlouvám se. S bratrem jsme zaspali.“ Učitel zakroutil hlavou a ukázal mi, ať laskavě nastoupím.

Autobus byl plný. Doufala jsem, že aspoň Bonnie mi drží místo. Když jsem však kamarádku našla, místo vedle ní bylo obsazené. Hodila jsem na ni naštvaný obličej, ale obě jsme věděly, že to je jenom ze srandy. Volné místo bylo až v zadní části autobusu. A světe div se, zrovna vedle Rileyho Culena. Riley však neměl šajnu, že jsem byla někde venku s jeho sestrami.

„Dějepis není tvoje parketa, že?“ začal s rozhovorem.

„Podle čeho usuzuješ? Ale máš pravdu. Nepatří k mým oblíbeným předmětům.“ Z tašky jsem začala vytahovat mobil a sluchátka.

„No, za tu dobu, co sem chodím, jsem tě viděl pokaždé přijít pozdě. Co to bylo za borce, co tě dovezl?“ Napojila jsem sluchátka na mobil a jedno mu nabídla.

„To, byl můj bratr, který mě zapomněl ve správný čas probudit,“ zmáčkla jsem tlačítko play a do uší mi začala hrát písnička Airplanes. Sem tam jsme s Rileym prohodili pár slov typu, co posloucháme, co máme rádi, a podobné základní věci seznámení. Zjistila jsem, že máme stejný vkus v muzice a v četbě. To, že Isabella Salvatore čte, ví fakt hodně málo lidí. Po dvou hodinové jízdě jsme dorazili na místo. Všechna děcka radostně vystoupila z obou dvou autobusů. Ani jsem nevěřila, kolik spolužáků se přihlásilo na tento výlet. Asi to bylo tím, že náš učitel historie je sympaťák, který nezkazí žádnou zábavu. Autobus nás přivezl před muzeum, řekla bych.

„Tak, děcka, dneska jsem si pro vás připravil exkurzi do muzea, kde uvidíte, čím se bojovalo v době občanské války. Dozvíte se zde trochu více neznámé historie ohledně našeho státu. Předem upozorňuji, ten kdo se bude bavit, rušit, nebo ho to nebude zajímat, odejde spát do autobusu a bude muset napsat referát na tři A4 ohledně občanské války,“ dořekl učitel. My všichni jsme se museli zasmát jeho poslední větě. Muzeum bylo veliké, vymalované do tehdejší barvy. Naladilo to tak tu správnou atmosféru. Cestou v muzeu jsem se přidala k Bonnie a Meredith s Erikou. Meredith a Erika jsou holky z vedlejší třídy. Jsou to ty holky, co nic neřeší, a je jim vše ukradené. Prostě holky do pohody.

„Kde jsi byla o víkendu?“zeptala se Bonnie. „Nemohla jsem se ti dovolat.“

„Aha. No, já jsem byla v Richmondu s Alicí a Elenou. S Alicí se musíš seznámit blíž. Je tak zažraná do nákupů jako ty.“

„Kdo je Elena?“ zeptala se.

„To je Edwardova, Alicina a Jasperova sestra. Ale nežije s nimi. Dělá do muziky, a tak se často stěhuje kvůli zakázkám.“

„A ona je taky… ehm… upírka?“

„Jo…,“debatu jsem ukončila, protože se pan Harpar začal po nás otáčet. Zbytek exkurze jsem dávala pozor na výklad průvodčího. Vcelku mě to zaujalo. Náš výlet trval zhruba do pěti hodin. Já husa říkala Damonovi, ať na mě nečeká. Bonnie ovšem odjela dřív, než jsem ji stihla požádat o odvoz. Bezmocně jsem těkala očima po někom, kdo by byl tak laskav a odvezl mou maličkost domů.

„Chceš svézt?“ ozval se za mnou hlas, jemuž jsem během výkladu nevěnovala pozornost.

„Kdybys byl tak hodný. Bonnie jsme nestihla a Damon je nedostupný. Asi je na lovu.“ Nasedala jsem do nádherné Audiny a uvázala si pás.

„Nepřipomínej mi nic, co má společného s naší stravou,“ zasmál se. Vložil své CD do přehrávače a nastartoval auto. Během cesty jsme prohodili pár slovíček, které se týkaly dnešního dne, a Riley mi povykládal, jak to všechno ve skutečnosti bylo.

Když jsme přijeli před můj dům, všimla jsem si, jak Damon svítí ve své koupelně.

„Tak dík za odvoz. Až budeš něco chtít na oplátku, řekni si.“ Stáli jsme u dveří, když jsem mu děkovala. Na jeho tváři se objevil lišácký úsměv a jeho oči se setkaly s mými. Oči, jež nedokážou ani popsat. Byla v nich touha, vznešenost a taková zvláštní jiskra.

„A můžu rovnou?“ Jeho otázku jsem moc nepochopila. Docvaklo mi to, až když se ke mně začal přibližovat, a to hlavně k mým rtům. Pak zničil i tu poslední mezeru mezi našimi ústy a propojil je. Na začátku jen tak lehce ochutnával ty moje a než jsem se nadála, začal zrychlovat na tempu. Byl přitom jemný, nevěděl, jak se zachovám já. Jeho hebké rty stále klouzaly po těch mých. A až pak jsem si uvědomila, co to dělám. Je to Ewardův bratr. Bratr Edwarda. V ten moment jsem se tak rychle od něj odtrhla, že to snad ani nemohl postřehnout. Vklouzla jsem na druhou stranu dveří a čekala, až uslyším odjíždějící auto. Moje tělo se opřelo o dveře a sklouzlo dolů do sedu. Moje ruka se dotkla rtů. Ten jemný, hebký pocit. Proč už nezmizel?

Mockrát děkuju za komentáře. Moc mě to potěšilo, ani nevíte jak. Zdvihla jsem si o trochu sebevědomí, že je o tuhle povídku stále zájem. Doufám, že se i dnešní kapitola líbila. Omlouvám se, že jsem ji přidala tak pozdě, ale dala jsem si na ni záležet. Tak jak bude reagovat Bella na polibek od Rileyho?

Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 14. kapitola: