Kdopak asi načapal Elenu na jejím lovu? A jak se osoby k sobě postaví? Budou si rozumět, nebo se nenávidět?
18.03.2011 (18:45) • Deroo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3220×
Elena:
Při těch slovech jsem zůstala stát, jako by mě někdo přibil do země. Nikdy se mi nestalo, že by mě někdo při lovu načapal. V hlavě jsem kula plán, jak se na dotyčného otočím, usměji se a potom se vrhnu i na něho. Když jsem uskutečnila první krok, další nebyly za potřeba. Za mnou stál kluk, zhruba stejně starý jako já, měl černou koženou bundu, černé kalhoty a přenádherný úsměv. Myslela jsem, že na zem spadl anděl. Ovšem když jsem mu pohlédla do očí, došlo mi, že to nebude anděl, nýbrž ďábel. Oči měl zbarvené do velmi černé barvy a kolem nich jako by vrásky.
„Chceš se snad přidat? Ale musel by sis najít novou kořist, protože v tomhle už není ani kapička,“ pomalu jsem přistupovala k dotyčnému.
„Nemám zájem.“ A otočil hlavu jinam. Když ji otočil zpět, vrásky zmizely, ale barva zůstala.
„Vypadá to, jako bys měl,“ přihodila jsem úsměv.
On mi ho opětoval a dodal: „To si myslíš špatně.“ Popošel o krok blíž ke mně.
„Co sním hodláš udělat?“
„Nemám tušení. Ale nejspíš ho někam zahrabu.“
Přišlo mi hloupé takhle se vybavovat a ani neznát jeho jméno.
„Jsem Elena,“ představila jsem se.
„Damon.“
Abych tady tak hloupě nestála, ohnula jsem se pro tělo, které po mně zůstalo.
„Budeš tady jen tak stát? Nebo mi třeba i píchneš?“ podívala jsem se na něho. Chvilku jen tak postával. Vypadalo to, jako by přemýšlel.
„Co za to?“
„Můj úsměv.“
„Ten si nech.“ Ale i přes jeho námitky se předklonil a mrtvolu si přehodil přes ramena. Síly měl dost, ale nemyslím si, že je starší než moje maličkost!
„Kam přesně ho chceš odtáhnout?“ zeptal se.
„Já ani nevím. Ale asi bychom jsme si měli pospíšit. V klubu na mě čekají kamarádky.“
Našli jsem nebližší les a na místě, na které nemůže ani nikdo jít, jsme ho zakopali. No, spíš Damon ho zakopal. Vypadal na drsňáka, ale nedovolil mi, abych si umazala tak krásné oblečení. Jakmile práci vykonal, vrátili jsme se před Bellevue. Po cestě ani jeden nepromluvil. Ale někdy jsme se přistihli, jak se jeden dívá na druhého. On se zdál zamyšlený a já jsem musela vymyslet výmluvu pro Bellu a moji sestru.
„Dík za pěkné seznámení. Doufám, že si to někdy v brzké budoucnosti zopakujeme. Ale bez toho dramatu.“ Obličej měl skloněný k zemi a teď jsem povytáhl obočí. Rychle jsem v kabelce našla papírek s tužkou a napsala mu moje číslo na mobil.
„Klidně i s dramatem.“ A vyšla jsem ke dveřím. Na schodech jsem zahlédla sestru s Bellou. Asi mě už hledaly.
„Tady jsi. Není možné. Nikde jsme tě nemohly najít,“ vychrlila Alice.
„Musela jsem se projít potom všem, co se uvnitř odehrálo.“ V duchu jsem doufala, že moje sestra neměla opět to svoje vidění. Je to celkem na draka, že nějací moji sourozenci mají dar a já nic. Přitom jsem starší. Kdybych si mohla dar vybrat, vybrala bych si takový, kterým bych mohla plnit všechna přání. Jako hodná víla.
„Jak to tam vypadá teď?
„Už je to v cajku. Skoro všichni jsou už na mol, takže se na tu rvačku zapomnělo. Ten kluk, ten zraněný, šel domů hned jak přestal krvácet.“ Tím pádem nebyl žádný problém se vrátit, vzít si bundy a jít domů do postele.
Dnešní večer jsem si takhle zcela nepředstavovala. V mých představách vypadal o trochu lépe. Odpoledne se vydařilo pěkně. To až v baru se to zvrtlo. Ale kdyby se to nezvrtlo, nepoznala bych Damona. Damon, krásné jméno, krásný úsměv a dobrý vkus v oblékání. Toho kluka musím ještě potkat.
Damon:
Sestřička si naivně myslela, že to vzdám, ale to ani omylem. Ovšem v Richmondu jsem je ztratil z dohledu hned po příjezdu. Tu její novou kamarádku jsem ani očkem nezhlédl. Tak jsem se rozhodl bavit se po svém. Zašel jsem do herny a začal hrát různé automaty a kulečník. Pár holek se poptalo na číslo. Radostně jsem jim ho věnoval.
Potom jsem chtěl jít do klubu Bllevue, moc daleko jsem se ale nedostal. Zahlédl jsem hnědé vlasy a obličej zabořený do krku jiné osoby. V ten moment jsem neměl tušení, co dělat. Rozběhnout se tam a odhodit ji od kořisti, nebo ji nechat se najíst? Než jsem se rozhodl něco udělat, otočila se. Velké hnědé oči se na mě dívaly jako na vetřelce na jejím území. Nevím čím, ale ta holka na mě udělala sakra dobrý dojem!
K přidání další kapitoly tady musím najít alespoň 16 komentářů. :-)
Následující díl »
Autor: Deroo, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Damon a Bella Salvatore 13. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!