Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Další Cullenová - 6. Kluci (a Alice) v akci

08.07.2010 (17:15) • elsaelli • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1923×

„Neboj, bude to v pohodě," přesvědčovala mě Alice a táhla mě za ruku směrem ke dveřím jejího bydliště.

„Nebude. Edward je na mě naštvanej," odporovala jsem.

„No a? To vadí? Kdyby ses k nám nastěhovala -"

„Nemůžu k vám přece jen tak přijít a říct ,Ahoj, tak mě tu máte. Kdo mi uvolní pokoj?'"

„Taky nemusíš. Já, když jsem k nim s Jasperem přišla, tak jsem se nikoho na nic neptala."

„No to už vůbec ne!"

„Hele přestaň se už hádat," zarazila mě rázně Alice. „Prostě jdem," řekla rozhodně a já jsem byla tak mimo z toho, jak může být ten malej skřet tak podlej, že jsem šla.

Už z dálky jsem slyšela Emmetta: „Zaplať fešáku! Kdo měl zas pravdu? Říkal sem, že příde."

„Sklapni. Řekla ti to Alice."

„Ne-e."

„Tak Edward."

„No a?" bránil se Emm. Teď už jsem dovnitř prosklenou stěnou i viděla.

„Počkej," zaše ptala jsem Alici, „pobavíme se."

Alice sice nesouhlasila, ale to je přece její problém, ne? Nevšímala jsem si jejího brmlání a sledovala upíří brášky v akci.

„Edwarde já tě asi -" zavrčel Jasper.

„Nevotravuj," odbyl ho Edward, Jasper po něm skočil, ale zakopl o Emmettovu nastavenou nohu a když se posbíral ze země, vlepil mu za to pohlavek.

„Hej? Seš snad můj otec?" zaprskal Emmett a chytl Jaspera pod krkem.

„Pusť ho!" vřískla Alice, vystartovala do domu a pověsila se Emmovi na ruce, kterýma rdousila Jazze.

Zabijte se, proč ne? pomyslela si vztekle Rosalie a vydupala po schodech do její - a Emmettovi - ložnice.

„Emmette! Proč mu trháš hlavu?! Alice! Proč mu trháš ruce? Edwarde! Proč nic neděláš?" vyběhla z pokoje Esmé a držela se za hlavu. Alice žalobně ukázala na Emmetta, ten na Jaspera a Jasper na Edwarda, který si vzdorovitě založil ruce na prsou.

„Tak já vám něco -" spustila Esmé, „nebo ne, vyřiďte si to sami," mávla nešťastně rukou a práskla za sebou dveřmi. Jasper se jen pro jistotu odporoučel za ní a Alice s Edwardem společnými silami usadili Emmetta na pohovku.

„Stelo! Tak pojď už!" volala na mě Alice. Bylo by asi hodně trapný, kdybych se otočila a zdrhla, takže jsem se s výrazem člověka polykajícího citrón začala pomalu, ale určitě ne jistě sunout k zadním dveřím. Alice si nervózně podupávala nohou, ale asi po vteřině jí došla trpělivost, vystřelila ke mně a začala mě táhnout za ruku.

„Ahoj," řekla jsem uraženě, když jsem se zcela nedobrovolně ocitla v obýváku.

„Čau Stelo!" vykřikl nadšeně Emmett a chystal se mě obejmout, ale zapomněl při tom na Edwarda, který ho držel za koleno, takže se natáhl. Alice, Edward, já a Rose, která nás sledovala ze schodů, jsme dostali záchvat smíchu.

„Ahoj, Stee," pozdravila mě Rosalie a objala mě. Emmett na ni vrhl závistivý pohled, ale ona si toho naštěstí nevšimla.

Když jsem se přivítala i s Jasperem a Edwardem a seznámila s Esmé a Carlislem, Edward mě přemluvil, abych si s ním zahrála šachy. Emmett naši hru sledoval a uvažoval, co by se stalo, kdyby mě pozval na večeři. Já s Edwardem jsme se mu už podruhé nezadržitelně rozchechtali, a Emmett si šel stěžovat k Rose. Podle zvuků vycházejících z jejich pokoje měla Rosalie vlastní utěšovaní metody.

„Kde ty vlastně bydlíš?" zeptal se Edward.

„Nikde. Přespávám v domech lidí, co jeli třeba na dovolenou. Vždycky se někdo najde," uličnicky jsem se na něj usmála.

„Jsi na tahu," vítězoslavně se na mě zašklebil.

Podívala jsem se na šachovnici a vytřeštila oči: „Cože?!"

,,No… Že by šach mat?"  Zamračila jsem se na něj. To není fér! Takhle podvádět. Ale když on je tak sladkej.

Je tak roztomilá, když se zlobí, pomyslel si Edward. V tu chvíli jsme si oba uvědomili, že naše myšlenky nejsou soukromé.

„No a nechtěla bys bydlet tady?" zeptal se mě Edward a sklopil rozpačitě oči. Byla jsem si jistá, že to hraje, ale byl tak...

„A nevadilo by vám to?" ....nádhernej!

Šestkrát se ozvalo „Ne," a jednou rozjařené „Jóo!" To pištěla Alice. Přiřítila se ke mně a začala mě mačkat v náručí. Porazila při tom Edwardovu figurku krále.

„Vyhrála jsem!"

„Jak to?" podivil se Edward, a já jsem ukázala na jeho valícího se krále a plácla si s Alicí.

„Tak fajn. Co je cena útěchy?" zeptal se, a já jsem zamyšleně našpulila rty.

„To si ještě rozmyslím. Dodací lhůta je tejden."

O dvě hodiny později už jsem sebou flákla na pohovku a prohlížela si svůj nový pokoj. V bývalém druhém obýváku jsme s Esmé nechaly gauč, koberec a židli a zbytek jsme nějak posháněly. Dohodli jsme se, že Carlisleovi by v pracovně mohly stačit čtyři stoly, že u sousedů (asi 20 kilometrů od domu) mají až moc lampiček, že Alice k šatně nepotřebuje ještě skříň a prádelník a dokonce, že ve škole neprávem vyřadili pár počítačů. (samozřejmě jsme se spokojili s jedním)

O čtyři hodiny později za mnou po hádce s Esmé přišel Carlisle a zeptal se mě, jestli bych něco namítala, kdyby mě chtěl považovat za svoji dceru. Prý jsem k nim přišla skoro stejně jako Alice s Jasperem. Zeptala jsem se ho, jestli mu šest dětí - navíc upířích - nepřipadá příliš, ale on mi řekl, že o tom už debatoval s Esmé.

„Ne, že by tě Esmé do rodiny nechtěla, jenom by jí víc vyhovovalo, kdybychom tě vydávali třeba za její sestru nebo sestřenici."

„Ale to by přece šlo, nebo ne?"

„Myslím, že by byla lepší moje varianta."

„Upřímně si to myslím taky, ale Esmé -"

„Se s tím už smířila, a moc práce jí to nedalo," usmál se na mě Carlisle. „Takže souhlasíš?"

„Ráda," potvrdila jsem a objala jsem svého nového tátu. Už byl na odchodu, ale mě napadla ještě jedna věc.

„Ale jak to uděláme ve škole?"

„To se nějak zařídí," mávl rukou, a čirou náhodou mu při tom pohybu vypadla z kapsy kreditka. Uchechtla jsem se a Carlisle odešel.

Byla jsem ráda, že jsem našla zázemí. Byla jsem ráda, že jsem našla tak skvělou rodinu. Byla jsem ráda, že mám po víc než dvou stoletích evidentně milující rodiče. A měla jsem radost, že mám tak praštěné a úžasné - sice nevlastní, ale přece - sourozence.

5. Kapitola <○> 7. Kapitola

SHRNUTÍ

Autor: elsaelli (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Další Cullenová - 6. Kluci (a Alice) v akci: