Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ďábel v Anděli první kapitola + prolog

09.05.2010 (13:45) • Zumajz15Cullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1634×

Ďábel v anděli

Edward žije se svou rodinou ve Forks. Jak už víme, celá jeho rodina, upíří rodina, jsou vegetariáni. Takže se živí zvířecí krví. Edward a jeho bratři jsou velmi oblíbení u holek, každá holka chce sbalit aspoň jednoho Cullena. Bohužel jsou oba Edwardovi bratři ženatí. Emmett s Rosalii, už několik set let a Jasper také, s Alice. U kluků jsou oblíbené Rosalie a Alice, každého odmítají. Bohužel je Edward pořád sám, nepotkal doposud nikoho, koho by miloval. Samozřejmě, že miloval svou rodinu. Ale žádnou holku, se kterou by chtěl chodit. Emmett si z něho utahuje, že nemá holku, i když se  k němu všechny holky hrnou.

Jednoho dne se do Forks přistěhuje Isabella, Edward se do ní ihned zamiluje. Ovšem neví, že Bella je z gardy Volturiových, královská rodina upírů. špehuje Edwarda a jeho rodinu pro Ara. Změní Bellu, nebo zůstane ďáblem, který je v těle anděla? Jenže kousek její duše miluje Edwarda, stejně jako on ji. Edward ji nakonec změní, ale povídka takhle neskončí.

Aro jí totiž vyčetl z mysli, že miluje Edwarda a považuje ji za zrádce. Bella vše řekne Edwardovi a jeho rodině. Edward se rozzlobí, protože mu lhala. Neovládne a zraní ji, nenabídl jí ani domov, jak si myslela Bella původně. Opouští ji zraněnou a odjede z Forks. Bellu najde Jacob a doveze ji do nemocnice. Bella při zranění zratí paměť, ale ví, že někoho strašně miluje, myslí si, že je to Jake.

Jenže Edward, za nějakou dobu si uvědomí, že Bellu miluje a jeho reakce byla přehnaná. Proto se tajně plíží do Forks, hledat Bellu. Ona ho uvidí a vzpomene si, jak moc ho miluje. Musí dát kopačky Jacobovi.

A dál už nevím, musím něco vymyslet, snad vás tohle zaujalo. Já vím, moc komplikované. ;DDD  

Kapitola první - Isabella, dívka mého srdce

Edward

Jessica se mě zase snažila sbalit. To jí nestačí, že ji odmítnu jednou, dvakrát, třikrát? Naštěstí to ostatní holky už vzdaly.

„Edwarde, slyšíš mě? Možná, ty a já, jednou?“

„Jessico, ne! Promiň, ale já fakt nemám zájem!" vztekal jsem se a měl jsem co dělat, abych na ni nezavrčel. Byl jsem soustředěný na myšlenky mé sestry Alice, která myslela na novou holku Isabellu. Jakmile se Isabella objevila ve třídě, začaly se kolem ní točit myšlenky všech. Hlavně kluků a moje samozřejmě taky.

Isabella byla hodně pěkná a roztomilá, dokonce hezčí než Rose. Soustředil jsem se na ni, abych slyšel co si o mně myslí. Ale nic jsem neslyšel, jako by nemyslela.

S ní vešla do třídy dobře vypadající učitelka, kterou jsem kdysi chtěl sbalit. Vedle Isabelly vypadala jak starý kus šunky!

Slyšel jsem všechny holky, jak tiše záviděly, ale jen v duchu, samozřejmě. Ještě, aby řvaly po Isabelle nahlas. Nebyl jsem jediný kluk, který chtěl, aby seděla vedle něho. Ale já jediný jsem měl vedle sebe volné místo. Učitelka jí pokynula, aby si sedla ke mně.

Nedošla tu bez nehod, několikrát zakopla. Přišla mi roztomilá jako andílek.

„Ahoj,“ špitla mi. Její hlas byl božský zvuk.

„Ahoj,“ pošeptal jsem jí do ucha. Při mém hlase jí zaškobrtlo srdce.

„Ahoj,“ usmála se, „jsem Bella.“ Na toto slovo kladla důraz, „jsem z Washingtonu a moji rodiče mi zemřeli, když jsem se narodila,“ plaše se usmála.

„Nemusíš o tom mluvit jestli nechceš.“ Začervenala se a sklopila své něžné, čokoládové oči. Hrozně moc jí to dnes slušelo, měla bílou minisukni, modré tričko s krátkým rukávem a barevné all starky. Vypadala jako bohyně, ale upírka nebyla, cítil jsem krev. Voněla mi krásně. Věděl jsem, že kdybych se neovládl, skončilo by to špatně.

„Mně to nevadí, už jsem si zvykla. Můj adoptivní otec Charlie, je tady náčelníkem policie.“

Zopakoval jsem její slova „Ahoj, jsem Edward.“ Byla celá rudá, když slyšela moje jméno.

„Co je?“ Jen zavrtěla hlavou.

„Jsem z Aljašky, také jsem se přestěhoval do Forks. Před dvěma roky. Mně taktéž zemřeli rodiče, to my bylo 12. Vím, jak se cítíš.“ Přitom se jí rozzářili oči.
„Moji adoptivní rodiče jsou Esmé a Carlisle.“ Zazvonilo.

„Ty nemáš adoptivní matku?“ ptal jsem se.

„Ona taky zemřela při autonehodě. Vracela se z Volterry.“ Přitom slově jsem ztuhl. Jak mohla znát Volterru? V Itálii nebyla nikde označena.

„Co? Jak víš, že existuje Volterra?“ zděsil jsem se.

„Já se tam narodila,“ odpověděla zcela klidně a to mě to totálně vytočilo.

„Ale to bys měla…“ protestoval jsem, ale nechtěl jsem jí říct, že by měla být teoreticky mrtvá, ale prakticky není.

„Co?“ zeptala se zvědavě.

„Ne nic, spletl jsem si to s Vatikánem,“ lhal jsem.

„A co by se stalo, kdybych se narodila ve Vatikánu?“ Našpulil jsem rty a rychle přemýšlel.

„No mučili by tě.“ Tohle mi nespolkla nebo jo?

„Nechtěla bych se tam narodit!“ otřepala se a já si oddychl.

„Kolik toho víš o Volteře?“ zamumlal jsem.

„Vlastně docela hodně.“

„Kolik máme společných hodin?“

„Všechny!“ vyhrkla nadšeně.

„Tak to stihneme,“ mrkl jsem na ni. Zase zazvonilo na přestávku, angličtina mi utekla hrozně rychle. Vlastně mi utekl všechen čas s ní.

„Tak povídej,“ povzbudil jsem ji.

„Všechno to začalo ve Volteře králem Fusem. Byl to upír, (Jak může to slovo vyslovit tak klidně?) který uměl zabít každého jen svým pohledem. Jednou do hradu přišla slečna, která se Fusovi zalíbila, ale ona ho odmítla. Rozčílil se a zabil ji. Nikomu to neřekl, protože si sám stanovil jedno pravidlo: Můžeš člověka sát, ale kosti nekřupat ani netrhat.
Potom přišel Aro, který četl myšlenky pouhým dotykem a viděl, co sis, kdy myslel. Stal se členem gardy Volturiových. Fus věděl co umí, proto se ho nikdy nedotkl. Jednou se, ale Aro omylem dotkl Fuse. Ten to ovšem nepoznal. Aro všem řekl, jak to doopravdy bylo. Všichni i jeho manželka Supicie byli proti němu a spikli se. Začali na něho útočit, když Fus s Arem hráli nějakou hru. Garda a všichni prostě zaútočili na nic netušícího Fuse. A Aro samozřejmě vyhrál.
Asi si říkáš, proč je Sulpicie královnou, když Aro vládne. Jednoduše proto, že jeden den žádala Fuse, aby byla královnou ona. Když ji odmítl, začala řvát vzteky. Blbá! Řvala a Jonathanovi v jednom uchu praskly bubínky. Fus se moc bál, aby Jonathana neztratil, proto svolil. Jonathan uměl ovládat myšlenky a cíle. Když Fus zemřel, Aro se stal králem. Chtěl, aby jeho ženou byla Jane. Ale Sulpicie zase udělala divadlo, takže je do teď královnou.
Sulpicie měla bratra Edwarda, on byl můj otec. A vzal si Sophii. Sophie umřela, jakmile jsem se narodila. Tatínek maminku hrozně moc miloval, a tak vyšel ve dne na náměstí plné lidí. Aro ho pak zabil. Nevím proč, ale Edward to chtěl.“ Zíral jsem na ni s otevřenou pusou dokořán.

„Věříš, že to byli upíři? Všichni ve Volteře?“

„Ne, nikdy! Sulpicie je moje teta a Aro strýc. Oba je nesnáším. Ale Jane a Alec mě přímo zbožňují. A já je mám taky hrozně moc ráda.“

„Jak často jezdíš do Volterry?“

„Každé letní prázdniny a občas na Vánoce.“ Vytřeštil jsem na ni oči a nevěřícně kroutil hlavou.

„Edwarde, nemáš šok, že ne!?“ Zavrtěl jsem hlavou.

„Isabello! Tu odpověď!“ zahřměl hlas učitele Barnera.

„Sépiová kost,“ pošeptal jsem jí správnou odpověď.

„Sépiová kost,“ odpověděla. Barner přimhouřil oči a otočil se zpátky k tabuli.

„Díky,“ poděkovala mi a zrudla jako rajče.

„Dopovíš mi to?“ Zamrkala.

„Ale co? Vždyť jsem to řekla všechno,“ namítla.

„Aha, no já myslel, že toho víš více!“ zamrkal jsem zmateně pro změnu já.

„No, vlastně vím ještě něco, ale to se netýká Volterry,“ zrudla.

„Tak povídej,“ nasadil jsem svůj svůdný výraz.

„No, když myslíš,“ omámeně vydechla a začala.
„Chodila jsem do internátu ve Washingtonu, kde byla Renné s Charliem. Bydleli jsme v rodinném domku. Rodina a já jsme často jezdili do Volterry, ale když se Renné rozhodla jet za Jane, Charlie onemocněl, a proto jsem zůstala doma. Starala jsem se o něj. Renné se bohužel stala autonehoda. Taťka se radši z Washingtonu odstěhoval, proto jsme přijeli sem,“ dokončila svůj výklad.

„Nedostala ses k tématu. Proč jsi zrudla při slově Edward?“

„Moc trapné!“ zamumlala. Zazvonilo na poslední přestávku.

„Tak ahoj, Edwarde!“ křikla přes rameno a spěchala domů. Vystřelil jsem ze třídy upíří rychlostí.

Autor: Zumajz15Cullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ďábel v Anděli první kapitola + prolog: