Cullenovi se ubytovávají, Edward se hihňá a na co asi myslí Esme?
12.01.2012 (07:00) • AliHaleCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2076×
Cullenovi rodinou trochu jinak - Další upíři?
Pohled Jasper Cullen
Jmenuji se Jasper Whitlock Cullen. Jsem upír. Nějakou dobu jsem se živil lidskou krví. Teď už se živím zvířecí. Myslím, že to je posledních padesát let. V počtu si nejsem přesně jistý. Otec nás vzal na dovolenou. Chtěl, abychom si odpočali. Mně tím chtěl dokázat, že mi věří. Byl jsem strašně rád. Budu pokračovat, kde skončil.
Byla sobota a my seděli v autě a jeli na dovolenou na hory. Otec nám v týdnu ukázal, kam pojedeme. Byl to hezký malý penzion. Těšil jsem se. Jeli jsme jedním autem, otec řídil. Edward seděl vedle něj na místě spolujezdce. Já seděl vzadu s Emmettem. Doma jsme se domluvili, že Edward bude bydlet na pokoji s otcem a já budu bydlet s Emmettem. Neměl jsem z toho zrovna dvakrát radost. Emmett dost často tropí různé žertíky a dost často potřebuje klidnit. Jsem jediný, kdo ho dokáže zklidnit. Cítím emoce a můžu s nimi manipulovat, tak proto.
Otec zabočil na příjezdovou cestu. Před námi se objevil malý, hezký, útulně vypadající penzion. Zaparkoval na parkovišti, na kterém už stála dvě auta. U jednoho auta stála drobnější žena – vlasy hnědé barvy, v obličeji hrozně mile a mateřsky vypadající. Vystoupili jsme a já se protáhl. Podíval jsem se na tu ženu a usmál se. Něco mě na ní zarazilo – oči. Její oči měly stejnou barvu jako naše. Zřejmě byla taky upírka. Nasvědčovala tomu i její vůně. Ve vzduchu byla cítit přítomnost ještě nějakého upíra.
„Dobrý den,“ pozdravil ji slušně a s úsměvem otec. My, jako „správně vychovaní“ hoši, následovali jeho příkladu.
„Dobré odpoledne,“ opětovala pozdrav otci. Potom se otočila na nás. „Dobré odpoledne, hoši,“ odpověděla i nám. Její pohled spočinul ještě jednou na otci. Rychle zavrtěla hlavou a otočila se zpět k práci, kterou kvůli nám přerušila. Cítil jsem z ní emoce, které jsem cítil z lidí, kterým se líbí nějaký jiný člověk opačného pohlaví. Mám takový dojem, že se jí otec líbil. Slyšel jsem, jak se Edward zahihňal. Zřejmě ho rozesmály něčí myšlenky. Nechal jsem to plavat a následoval otce ke dveřím.
Otec u nich byl jako první. Koukal na řadu vypínačů - zvonků. Zmáčkl jeden, na kterém stálo: „Zde zvoňte.“ Během chvilinky přišla mladá slečna. Otevřela a usmála se. Mohlo jí být tak kolem dvaceti, maximálně dvacet pět. Víc ne. Usmála se a řekla: „Dobrý den. Vy jste určitě pan Cullen.“
„Dobrý den, slečno. Ano, jsem pan Cullen,“ ujistil slečnu. Slečna ustoupila ze dveří a pustila nás do menší místnosti. V místnosti bylo několik lavic a dva botníky. Tohle je jistě přezouvárna.
„Tohle je přezouvárna. V penzionu se chodí v domácí obuvi, tak se, prosím, přezouvejte,“ vysvětlovala. „Teď ještě nemusíte. Stačí potom,“ dodala rychle, protože viděla, že se chceme zout.
Dveře do další místnosti byly otevřené. Nenápadně jsem do ní nakoukl. Byla v ní sedačka, lednička, mrazáček a dvě křesla. Pohledem jsem zastavil na dveřích, které vedly na schodiště. Z toho místa jsem cítil nějaké emoce. Rychle jsem se pohledem vrátil ke slečně.
„Tak pojďte, ukážu vám pokoje,“ řekla velmi vesele a s úsměvem na tváři. Zavedla nás do další místnosti a vysvětlovala, k čemu slouží. Proud emocí od schodů zesílil. Cítil jsem dva druhy emocí. Museli tam být dva upíři. Poznal jsem, že to jsou upíři, protože byl v místnosti cítit pach, charakteristický pro upíry. Jedny emoce byly odtažité, neschvalující a nesouhlasné. Druhé emoce byly jiné. Byly velmi podobné a přece jiné, možná silnější.
„Jsou tu nějací upíři. Od schodů cítím jejich emoce,“ oznámil jsem Edwardovi skrze myšlenky. Kývl, že to ví. Oba, ve stejnou chvíli, jsme koukli ke schodům. Cítil jsem, že ty nesouhlasné emoce se vzdalují. U schodů jsem viděl nepatrný pohyb. Jen na malý okamžik jsem spatřil dívku. Vypadala velmi drobně. Určitě byla malá. Určitě stála na zemi a temeno její hlavy by dosahovalo maximálně k mé hrudi. Měla černé vlasy, rozježené do všech směrů. Celkově mi připomínala elfa. I když to vlastně nemůžu posoudit, protože jsem ji pořádně neviděl.
Musel jsem vypadat dost hloupě, protože jsem tam jen tak stál a upíral pohled ke dveřím, ve kterých jsem spatřil tu dívku. Otec s bratry už vyrazili za slečnou. Otec se na mě starostlivě otočil a zavolal mě jménem. Vzhlédl jsem a přispěchal k nim.
Vyšli jsme po schodech a slečna nás zavedla do pokoje hned u schodů. Pokoj byl malý, ale útulný. Vypadal hrozně hezky.
„Tenhle pokoj a pokoj vedle jsou vaše pokoje. Klíče jsou v zámku,“ oznámila nám slečna. Usmála se na nás a odešla. Edward si sedl na postel a já pochopil, že pokoj vedle bude můj a Emmettův. Emm se tvářil jako sluníčko a nevnímal. Chytnul jsem ho za předloktí a táhl do druhého pokoje.
Pokoj se mi velice líbil. Sedl jsem si na jednu postel a přemýšlel. Po chvíli jsem vstal a šel do auta pro kufry.
Pohled Esme Brennan
Mé dcery se začaly ubytovávat. Alice si sedla na okno a koukala ven. Šla jsem do auta pro moje kufry. Vyndávala jsem zrovna jeden kufr, když přijelo auto. Vystoupili z něj čtyři muži. Tři hoši, asi ve věku mých dcer, ten čtvrtý byl starší, asi tak jako já. Všechny jsem si je prohlédla. S jistotou jsem mohla říct, že to byli upíři. Jeden z nich se mi velmi líbil. Byl to ten nejstarší. Byl vysoký, byl blond a vypadal velmi sympaticky.
„Dobrý den,“ pozdravil mě s úsměvem a já myslela, že od toho úsměvu neodtrhnu oči. Pozdravili mě i ti hoši, co přijeli s ním. Opětovala jsem pozdrav jemu a potom jeho synům. Potom jsem se ještě jednou očima zatoulala k tomu nejstaršímu. Vypadal opravdu k světu.
„Esme, přestaň takhle uvažovat. Chováš se jako nějaká zamilovaná puberťačka. Navíc - určitě je zadaný. Ne! Dost! Okamžitě toho nech!“ okřikovala jsem se v duchu. Slyšela jsem zahihňání od jednoho hocha z jeho skupinky. Zavrtěla jsem hlavou, vzala kufr a zamířila jsem si to do pokoje. Ještě jednou jsem je míjela, když byli v pokoji. Měli pokoje hned naproti nám. Děvčata z toho nebudou nadšená. Vešla jsem do pokoje a viděla Alici, jak sedí na posteli s koleny pod bradou a přemýšlí. Nechala jsem ji přemýšlet a věnovala se vybalování.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: AliHaleCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cullenovi rodinou trochu jinak - 4. kapitola:
rychlo pokracko
Doufám že pokračování bude brzy!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!