Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovi? Pche... Zapomeň! - 7. kapitola

Po dlouhé době se znovu vracím! Kdopak Bells zastavil přede dveřmi? Jak to dopadne? Na obědě potká Bellu malé překvápko, které se trošku zvrtne…
Chci se omluvit za delší pauzičku, ale musela jsem napsat taky kapitolku k ostatním povídkám, a navíc jsem měla pauzu kvůli smutku za mého pejska… =( Takže jenom přeji krásné čtení! =* S láskou katyloveEd…*

„Co si o sobě, sakra, myslíš?!“ vyjela na mě Tanya a opravdu se u toho netvářila moc láskyplně.

„Nic, co by tě zajímalo…“ odpověděla jsem jí a dívala se jí zpříma do očí. Tanya zafrkala jako kobyla a ohrnula nade mnou nos. Moje spiklenecká nálada trošku zakolísala. Chtěla jsem se znovu otočit a jít konečně do svého pokoje, ale Tanya mě chytla za mé zápěstí, které mi před pár dny pohmoždila. Držela mou ruku a s pohrdavým výrazem si ji prohlížela, stáhla mi tenký rukáv trička a dívala se na zažloutlou modřinu.

„Koukám, že se začínáš hojit…“ řekla temně a otráveně se zatvářila, pak zamáchala mým zápěstím a já jí ho chtěla vytrhnout, ale jakmile jsem škubla, ona mi úder oplatila. Nevěřícně jsem na ni koukala a pomalu se mě začínala zmocňovat bez moc. Připadalo mi to, že ona to bere jako hru, užívala si to…

„Pusť!“ vydala jsem přidušeně ze sebe. Tanya se usmála tak, až odhalila všechny své zuby, a přísahám, že v tuhle chvíli jsem si připadala jako v tom snu, odhalila úhlednou řadu po řadě a taky ty nádherné špičáky, ach, jak musejí být ostré.

Po tom úsměvu mě zamrazilo po celých zádech, zmateně jsem sklopila pohled na zem a snažila se, abych sebou nesekla. Tanya zvolna pustila mou ruku a pak mě chytila za bradu, tím mě donutila se jí podívat do očí.

„Podívej, ty nulo… Alici ještě stačím překousnout, ale jakmile se jenom na míli přiblížíš k Edwardovi, tak si mě nepřej. Vy lidi jste tak hloupá stvoření, až je to k pláči!“ vyplivla ta slova jako nějaký úkol z matematiky. Upřímně, šel z ní strach, koukala jsem na ni jak vyoraná myš a přemýšlela, jestli jsem se přeslechla u posledních slov, nebo ne… Co myslela tím „vy lidi“? Copak není člověk taky? To už jí hrabe? No, nedivila bych se.

„Fajn. Užij si výlet!“ Smetla jsem všechno ze stolu a touhle větou to odhodlaně zakončila, rychle se otočila a vklouzla do pokoje.

Ještě než jsem ten den usnula, zjevil se mi (jako už poněkolikáté) Tanyin strašlivý úsměv a krvavě rudé oči.                                                

***

Tím, že Tanya nebyla doma, to bylo jedno z těch poklidných rán a volných koupelen… Jedním slovem bezva! Všechno jsem stíhala se skvělým náskokem, a to jsem si myslela, že nestíhám. Počasí bylo jako vždy jemně zatažené a vše bylo zastíněné pod tíhou hustého vatového mraku.

Kupodivu jsem jela do školy s osvobozujícím pocitem a skvělou náladou, no, řekněte sami, když vám z očí zmizí sestřenice, která vás věčně terorizuje… Na parkovišti u školy jsem zajela na své běžné místečko a pak se s úsměvem odebrala vstříc všem hodinám…

***

„Vůbec nemám hlad! No povězte sami, ta moje nová dieta prostě funguje!“ vyprávěla Jessica ve frontě pro obědy svou zbrusu novou dietu podle filmu: Ďábel nosí Pradu, takzvaná sýrová dieta, divím se, že to s ní tady ještě neseklo… Říká, jak jí je skvěle, ale ta její barva k ní nějak nesedí…

„Co si dáš?“ zeptala se mě kupodivu mile jedna z nových kuchařek a měla dokonce i úsměv na tváři! Páni! Škoda, že jí to za chvilku omrzí…

„Ehm, jeden toast, prosím.“ Oplatila jsem jí úsměv a projela čipem po miniaturním přístroji. Všichni kamarádi byli za mnou, takže jsem nějak zvlášť k našemu stolu nepospíchala, ale když jsem se otáčela od jídelního pultu, nějaký známý hlas na mě volal.

„Bello! No tak, Bello! Tady…!“ Nádherným a veselým melodickým hlasem na mě od stolu volala a mávala Alice, po boku s Jasperem a Edwardem. Nepatrně mě to zaskočilo a nevěděla jsem, co mám dělat, Jasper se netvářil moc přívětivě a akorát tak vykulil na Alici oči, co to dělá. Alice čím dál víc, naléhavěji mávala a při mém nepatrném (já ty oči prostě nemohla udržet) sklouznutím očima na Edwardovu tvář jsem uviděla jeho krásný a omamný pokřivený úsměv.

Fajn, Bello… Víš, jak se chodí? Pravá, levá, pravá, levá… Ano, jsem z toho zaskočená, ale nějaký ten krůček jsem přece jen udělala. Za mými zády jsem uslyšela nepatrné šuškání:

„Páni! Mrkej na to! Cullenovi ji zvou k sobě ke stolu!“

„No nediv se, vždyť její sestřenice snad chodí s Edwardem! Já slyšela, že měli tajnou svatbu! To už jsou jedna rodina, ne?“

Upřímně, co ty lidi nevymyslí… Nakonec jsem se dostatečně dokopala k tomu, abych se přišourala k jejich stolu.

„Ahojky!“ vypískla radostně Alice a ukázala na volnou židli mezi Jasperem a Edwardem. Ou… 

„Em, ahoj,“ řekla jsem nesměle a celá zčervenala, nevím proč, vždyť s Alicí se bavím normálně... Možná tím, že tam jsou kluci? Jasper se na mě usmál a přikývl, zato Edward ukázal v pokřiveném úsměvu své bílé zuby.

„Ahoj, Bello,“ oslovil mě jménem a nespouštěl ze mě oči, už zase… Íp… Omámeně jsem zamrkala a položila si tácek na stůl vedle něho. Páni, jestli se tohle dozví Tanya tak je po mně… Pomalu jsem se usadila na židli a nervózně si prohrábla vlasy, tolik pohledů se na mě sesypalo. Neměla jsem čas rozhlížet se kolem sebe, ale měla jsem pocit, že na mně právě sedí očima celá jídelna, jako kdyby pozorovala každý můj pohyb a chystala se odezírat mi ze rtů. Nepříjemné mlčení prolomila Alice.

„Bello, už jsem ti říkala, že umím číst budoucnost z ruky?“ řekla nadšeně a Edward se při těch slovech zakuckal, Alice na něj hodila mrazivý pohled a chňapla po mé pravé ruce, to jsem se zase zakuckala já.

„To je fajn, Alice, ale co chceš dělat?“ zeptala jsem se opatrně a snažila se jí ruku vyškubnout. Poslední, co potřebuju, je, aby mi odhrnula dlouhý rukáv, který jsem měla zaháknutý očkem na palci a uviděla moji modřinu… Alice se zasmála, ach ne…

„No tak, Bello! Já tě přece nekousnu! Hele, sleduj, já ti jenom shrnu ten rukáv a pak se kouknu, co tě čeká, třeba za známku z testu, ok?“ Neptala se, ona to oznamovala. Proti Alici, co jsem se za tu chvíli, co ji znám, naučila, jsem neměla šanci. Ani kluci se mě nezastali, Edward na Alici valil zákeřně oči a Jasper… No, ten byl jako vždycky abnormálně ostražitý. Když jsem se už předem vzdala a nic nenamítala, Alice začala pokračovat v řeči:

„Super! Tákže! Teď ti stáhnu jen ten rukáv…“ řekla s úsměvem a přehodila očko přes palec a stáhla dolů, dolů až doputovala k zápěstí… Když se vynořila nažloutlá, už skoro zahojená modřina Edward i Alice zalapali po dechu, já jsem rychle přehodila levou ruku přes zápěstí, to se nemělo stát… Oba dva zvedli polekané oči ke mně.

„Ehm, já… To jsem se… Už musím jít, děkuju…“ vykoktala jsem a těkala očima mezi nimi, rychle jsem popadla tác, odnesla ho ke koši a urychleně zmizela z jídelny, sakra… Kolik lidí to asi ještě tak mohlo vidět? Mám jedinou výhodu, můžu se vymluvit na mou nadprůměrnou nešikovnost.

Zrovna když vystřelím z jídelny a pospíchám do skříňky a chci zmizet všem z očí, tak se musí rozeznít zvonek. No fajn, v pohodě, nahrňte se sem všichni! Ať si do mě vesele narážejí! Shazujte mě na podlahu! Naštvaně jsem doklopýtala ke své skříňce a ignorovala pohledy některých kolemjdoucích, stáhla jsem si rukáv s očkem na palec zpátky a otevřela skříňku. 

Popadla jsem batoh, ale nějak jsem se od skříňky nemohla odtrhnout, civěla jsem do ní jak nějaký cvok a opakovala jsem si: Co jsem to právě udělala?!

„Sakra!“ zaklela jsem a zároveň zaúpěla a taky ucukla, někdo se mě dotkl.

„Bello…?“

 Já vím, že nenávidíte tyhle konce, ale já si nemohla pomoct! Tak mě prosím za to neodsuzujte…  =) Jinak, co na to všeobecně říkáte? Znovu vím, že jsem vás nejspíš zklamala tímhle rychlím obídkem, ale díky němu vám to všechno v příští kapče vynahradím. ;D Tanya je fuč a Bella nám trošku za zmatkovala kvůli modřince… Myslíte, že to na Edwarda nějak zapůsobí? Alice bude nejspíš spokojená. =D

Chci vám moc poděkovat ke komentíkům k minulé kapče! Opravdu jste mě moc potěšili a moc vám děkuju! Chci zároveň poprosit i k téhle... Aspoň můžu znát stav, jak tragické to je… =) Děkuju moc! Vaše katyloveEd =*

6. kapitola - Shrnutí - 8. kapitola

Autor: katyloveEd (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi? Pche... Zapomeň! - 7. kapitola:

prepáč mi ze málo komentujem ale ja som do toho neskutocne zazratá.....užasne píšeš

Přidat komentář:

Nick:

Text: