Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenová bez násilí? Zapomeň! 7

04.01.2010 (09:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 10621×

Naštvaně jsem se zabouchla u sebe v pokoji, když se přiřítila Jane. „Hej Bello, Patrick ti přinesl šaty.“

Vůbec jsem na nějaké zkoušení neměla náladu. „Vyřiď mu, že se chci nechat překvapit, tak že se je zkoušet nebudu,“ vymluvila jsem se.

„Dobře,“ kývla na souhlas a zmizela.

Ležela jsem na posteli a nechala myšlenky, aby si poletovaly, kde chtěli, dokaď si ke mně nelehl Caius. „Co je?“ podívala jsem se na něj po chvíli mlčení.

„Jen jsem ti chtěl říct, že ti ta zlatá v očích docela sluší, ale ta medvědí krev ti trochu pokazila osobní vůni,“

,,Díky,“ zašklebila jsem se a praštila ho polštářem. ,,Ale Aro si za to může sám,“

Než stihl něco odpovědět, přiběhla Jane, ale ve dveřích se zasekla. „Nerada ruším, ale Bello, měla by ses jít připravit. Za chvíli začíná ples a Aro vás chce na začátku oficiálně představit jako snoubence,“ usmála se omluvně a odešla.

„Asi uteču,“ procedila jsem naštvaně mezi zuby a posadila se.

„Těžko,“ odpověděl Caius.

„Proč?“ otočila jsem se na něj zvědavě.

„Aro nechal celý hrad hlídat. Nikdo se nedostane dovnitř, ani ven, pokaď nemá pozvánku anebo povolení a mám takový pocit, že na tebe je garda speciálně vycvičená,“ pokrčil rameny a dál se jako by nic rozvaloval na mé posteli.

„Super,“ povzdechla jsem si a zvedla se.

„Uvidíme se za chvíli,“ políbil mě lehce Caius a zmizel.

S hlavou sklopenou jsem se pomalu loudala za Heidy a Jane do zrcadlového sálu. Jen co jsem tam došla, Heidy mě posadila na židli a začala mě malovat. Červené stíny, rudá rtěnka a slabá vrstva tvářinky. Nakonec mi ještě stáhla vlasy do pevného drdolu, jako včera a Jane předvedla moje šaty.

http://www.stmivani.eu/gallery/338.jpeg

http://www.stmivani.eu/gallery/0[65].jpg

Smířená se svým osudem jsem si je oblékla a musela jsem uznat, že se k mé povaze hodily mnohem víc, než ty černé. Alespoň budu most provokovat přítomné pány.

Sama pro sebe jsem se usmála a obula si vysoké lodičky na jehlách. „Jdeme?“ zavýskla nadšeně Jane a táhla mě ke dveřím do velkého tanečního sálu. Tam jsem narazila na Edwarda i s Arem. Aro jen zářil a Edward ho probodával nenávistným pohledem jako já.

„Výborně,“ zatleskal ten, co si říkal můj otec, když mě uviděl. „Konečně vás tu mám oba.“ Vzal moji ruku, položil jí na tu Edwardovu a beze slova zmizel.

Zmateně jsme na sebe koukali a já si mohla konečně z blízka prohlédnout ten božský obličej. Ostré, dokonalé rysy, zlaté oči a rty, které přímo lákaly k polibku.

Zatřásla jsem hlavou, abych se začala soustředit na něco jiného, a ze sálu jsem uslyšela Ara. „Dámy a pánové. Dovolte, abych Vám představil snoubence Isabellu Volturry a Edwarda Cullena,“ oznámil a velké dveře se otevřely.

Vyšli jsme na menší, ozdobený balkonek a pak jsme sešli dolů všichni hosté se nám klaněli a koukali na nás. „Prosím snoubence o první tanec,“ pokynul Aro a hudba se rozezněla.

Poznala jsem valčík, a protože ten mi nikdy moc nešel, začala jsem si pro jistotu počítat, ale po chvíli už to vůbec nebylo třeba. Edward tanec ovládal dokonale, ale pořád jsem si o něm myslela svoje.

Když náš tanec skončil, chtěli jsme každý odejít na jinou stranu, ale přiběhla k nám taková malá, krátkovlasá upírka. „Ahoj Bello, já jsem Alice. Edwardova sestra,“ představila se mi s úsměvem.

„Těší mě,“ snažila jsem se usmát, ale asi z toho byl jen škleb.

„A já jsem Emmett,“ přihnal se k nám hromotluk podobný Emmettovi.

„Taky mě těší,“ kývla jsem.

„Rosalie,“ přišla k nám blonďatá upírka v honosných šatech a měřila si mě ne zrovna přátelsky.

„Jasper, těší mě,“ přidal se k nám další a objal Alici kolem pasu, takže oni budou nejspíš spolu.

Kývla jsem mu a to už k nám přistoupili dva poslední členové jejich početné skupinky. „Já jsem Carlisle a tohle je Esme, moje žena,“

„Těší mě, Bello,“ usmála se Esme, tak jsem jí úsměv oplatila.

„Bello, někdy spolu musíme vyrazit na nákupy,“ výskla nadšeně Alice a ještě jsem si stačila všimnou lítostivých pohledů od ostatních.

„Dobře, tak se uvidíme potom. Těšilo mě,“ vykouzlila jsem ještě jeden úsměv a šla za Jane. „Asi se jdu roztrhat a spálit,“ povzdechla jsem se a očima přelétla hosty. „Tohle se nadá unést,“

„Klid, po zítří je svatba a pak jedete na svatební cestu,“ ozvalo se z ničeho nic za mnou.

Rychle jsem se otočila a Aro stál hned za mnou. „Co… cože jsi říkal? Svatební cesta?“ vyvalila jsem oči.

„Bello, musíte se trochu poznat a jsem si jistý, že ty se poznávání chytíš s jistotou, ne?“ usmál se a ve mně se vařil jed.

„Tak na tohle nemám,“ zakroutila jsem zděšeně hlavou a co nejrychleji zmizela.

Chtěla jsem jít k sobě do pokoje a shodit ze sebe ty šaty, ale někdo šel za mnou. Rozpustila jsem si vlasy a z toho hrozné drdolu a otočila jsem se. Za mnou stál sám Edward Cullen a probodával mě nenávistivým pohledem. „Co je?“ zavrčela jsem nevrle.

„Nejsi jediná, kdo se musí podřídit, tak si nehraj na ublíženou. Jsi akorát rozmazlený spratek a ničeho si nevážíš. Co si o sobě myslíš? Já taky nejsem nadšený, že mě Aro sám zasnoubil a zrovna s tebou,“ křičel na mě a divoce gestikuloval rukama.

Koukala jsem na jeho úžasné rty a jeho slova šli jedním uchem dovnitř a druhým ven. Měla jsem neuvěřitelnou chuť na něj skočit a pořádně si to s ním rozdat. „Vzpamatuj se!“ okřikla jsem se v duchu a snažila se soustředit.

Zaťala jsem ruce do pěstí, ale vůbec to nepomohlo. Jeho rtíky se pořád pohybovaly a já ani nevnímala, co mluví, ale najednou zmlkl. Nejspíš zjistil, že mu absolutně nevěnuju pozornost, tak se otočil a chtěl odejít, ale já ho nenechala.

Rychle jsem po něm skočila, přitiskla ho na zeď a než se stačil vzpamatovat, zmocnila jsem se jeho rtů. Cítila jsem, jak ztuhl, ale já nehodlala přestat, dokaď se nezapojí.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenová bez násilí? Zapomeň! 7: