Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenová bez násilí? Zapomeň! 6

25.12.2009 (19:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7990×

Šla jsem chodbou k sobě do pokoje a cesta vedla i kolem sálu, kde byla momentálně návštěva. Cítila jsem Ara, Marcuse i Caiuse, ale i sedm dalších upírů. Rychle jsem doběhla k sobě, z šuplíku vynadala papír a propisku a začala psát velmi výstižný vzkaz.

Stav se

B.

Papír jsem přeložila a na venkovní stranu ještě načmárala Caius, aby bylo jasné, komu je to adresováno. Pak jsem se vrátila ke dveřím sálu a papír poslala dovnitř škvírou mezi dveřmi a podlahou. Slyšela jsem, jak vzkaz někdo sebral ze země, tak jsem se radši zdejchla.

Šla jsem k sobě do pokoje, trochu uklidila, a čekala na svou návštěvu. Netrvalo dlouho a ozvalo se zaklepání na dveře a hned na to stál Caius s úsměvem přede mnou. „Že neuhodneš, kdo má pokoj hned vedle tebe?“ pošeptal mi do ucha, když si mě přitáhl blíž.

„Ne,“ zašeptala jsem a lehce mu rty přejela po čelisti.

„Tvůj budoucí manžel,“ zašeptal a vrhnul se na mé rty.

„Díky, že jsi mi zkazil náladu,“ odstrčila jsem ho od sebe.

„Ale no tak. Alespoň mu můžeme ukázat, že jsi vážně náročná,“ přitáhl si mě zpátky a začal můj krk laskat svými rty. „Ať si taky trochu užije, čtenář myšlenek,“ zamumlal a já ztuhla.

„On čte myšlenky?“ odtrhla jsem se.

„Pochybuju, že se dostane přes tvůj štít,“ ušklíbnul se.

„Taky pravda, takže…“ nadzvedla jsem obočí a šla k němu. Ani jsem nestačila mrknout a ležela jsem na posteli pod ním.

Uslyšela jsem trhavý zvuk a byla jsem bez trička i podprsenky. Caius si hrál s mými bradavkami a já jen slastně sténala. Lehce mě kousal a svými rty směroval dolů ke kalhotám. Když se k nim dostal, stačila mu vteřina na to, aby mě jich zbavil. „Nejsi nějaký nedočkavý?“ zašeptala jsem mu do ucha a kousla ho do ušního lalůčku.

„Ne,“ odpověděl s úsměvem a strhnul ze mě kalhoty.

Než dopadly na zem, nedočkavě jsem roztrhla i jeho košili a blížila se ke kalhotám. Jak on před chvílí i já jsem škubla a kalhoty letěly pěkně daleko. Teď byl na řadě zase odběhem chvíle mě zbavil kalhotek. Chtěl se ode mě odtáhnout, ale nedovolila jsem mu to.

Chytila jsem ho za krkem a jeho rty si přitáhla k těm svým. Vášnivě jsem proplétala svůj jazyk s jeho a on mě všude hladil. Vzdychala jsem a sténala, dokaď ze sebe nestrhl poslední kousíček svého oblečení a tvrdě do mě nevniknul. Prohnula jsem se v zádech a zasténala.

Bral si mě tvrdě, ale mně to nevadilo. Při jedné vášnivé otočce jsme dokonce spadli z postele, ale ani jeden z nás to neřešil. Divoce jsme se po sobě váleli, až nás zastavila zeď.

Jednou částí mozku jsem si vychutnávala tu rozkoš, ale ta druhá část se zabývala úplně něčím jiným.

Co když je tohle poslední sex na dlouhou dobu? Ale zase jsem se mohla uklidňovat tím, že bude třeba i svatební noc. Ale co když bude o ničem. Co když se budu muset srovnat s tím, že si jen tak neužiju, protože můj manžel nebude k ničemu?

Tohohle jsem se bála asi nejvíc, ale už jsem neměla čas dál přemýšlet, protože Caius zakřičel moje jméno a svalil se vedle mě. I když jsem sex milovala, z tohohle jsem neměla absolutně nic.

S povzdechem jsem se zvedla ze země a z křesla stáhla župan. „Co je?“ zeptal se zaraženě Caius a hned stál za mnou.

„Nic. Jen nemám náladu,“ odbyla jsem ho.

„Jasně. Jen dovol, abych ti připomněl, že TY jsi chtěla, abych přišel,“ byl najednou hrozně naštvaný.

„Tak promiň,“ zakřičela jsem na něj.

„Můžeš mi říct, co se s tebou děje? Doteď si byla v pohodě,“ křičel pro změnu on na mě.

„Co se děje? Copak to nechápeš? Aro se chová, jako kdyby se mě chtěl co nejdříve zbavit, tak mě chce vdát. Ty se tomu směješ a Heidy s Jane kolem mě jen skáčou, aby mi pomohli se šaty a líčením. Myslíš, že už mi to neleze krkem? Pořád jen samé zákazy a příkazy,“ sedla jsem si zoufala do křesla a nešťastně zabořila hlavu do dlaní.

Vůbec jsem nechápala, co se to děje, ale když jsem ze sebe všechno vysypala, strašně se mi ulevilo. Možná to bylo i tím, že se každý myslel, jaká jsem úžasná upírka, ale nikdo se nezajímal o moje problémy. „Bello, to bude dobrý,“ pohladil mě po vlasech.

„Nebude,“ zakroutila jsem hlavou a Caius si mě přetáhl na klín.

Teď už mi nepřipadal jako můj milenec, ale jako ten hodný strýček, který mi pomáhal a radil, když mě Aro proměnil. „Ale bude,“ hladil mě po vlasech a zádech.

„A co když ne?“ chytla mě zase hysterie.

„Ššš. Uvidíš, že si nějaký změny ani nevšimneš,“ stále mě uklidňoval a já už jen tiše seděla.

„Ale to neznamená, že to Arovi jen tak odpustím,“ zamumlala jsem a Caius se zasmál. „Co je?“ odtáhla jsem se od něj.

„Předpokládám, že už máš plánů plnou hlavu.“

„To si piš,“ kývla jsem a usmála se.

„A taky předpokládám, že mi to neřekneš,“ nadzvedl obočí.

„To předpokládáš správně,“ kývla jsem. „Ale první část už je splněná,“

Stále jsem seděla Caiusovi na klíně a koukala z okna. Pomalu začínalo svítat a vypadalo to na pěkný slunečný den. S povzdechem jsem se zvedla a šla do skříně pro oblečení. Snad jediná pozitivní věc na tomhle dni byla, že jsem mohla pokračovat s plánem proti Arovi a druhý bod se mi vážně líbil. Sice to bude možná trochu náročnější, ale za ten pocit to stálo.

Oblékla jsem si obyčejné tričko a riflové kraťásky. „A taky předpokládám, že jdeš Ara zase trochu poškádlit?“ přišel ke mně Caius.

„Trochu?“ ušklíbla jsem se. „Tohle jen tak nerozdejchá,“ poplácala jsem ho po ruce, kterou měl kolem mého pasu a odešla jsem.

„Jdu ven?“ zakřičela jsem přes celou pevnost a vyskočila z okna, které vedlo k nedalekému lesu a zábava mohla začít. Ze začátku jsem si nebyla jistá, co mám dělat, ale když jsem stáhla štít a zhluboka se nadechla, šlo to samo.

Běžela jsem po vůni, která mi připomínala lidskou, ale tahle byla víc masovější a bylo v ní ještě něco. Po chvíli jsem doběhla na menší palouček, na kterém se vyhříval medvěd. Sama pro sebe jsem se usmála svému loveckému úsilí a rychle jsem vyběhla na sluníčko. Moje kůže se leskla jako tisíc diamantů, ale já tomu nevěnovala pozornost.

Bohužel mě asi medvěd zpozoroval, protože se dal na útěk, ale já se nenechala zahanbit a rozběhla se za ním. Nedala jsem mu žádnou šanci a skočila mu na záda. Snažil se mě shodit, ale já se držela pevně.

Po chvíli mě to přestalo bavit, tak jsem z něj seskočila a stoupla si před něj. Chvíli na mě koukal a pak hlasitě zařval. „Copak, medvídkovi se něco nelíbí?“ ksichtila jsem na něj zvesela, ale on se napřáhl a chtěl mě rozsápat. Ozvalo se jen nepříjemné zavrzání a jediné, co jeho útok odneslo, bylo tričko. „Ty jsi ale zlobivý medvídek,“ šišlala jsem dál a on mi uštědřil další ránu. „Tak tohle si kamaráde přehnal,“ zamumlala jsem si pro sebe, když mi roztrhl tričko i na zádech a jedna nohavice u mých oblíbených kraťásků měla rozparek po celé délce.

Znovu jsem se zhluboka nadechla a vůně medvídkovi krve mi zatemnila mozek. Přikrčila jsem se do bojovné pozice a zavrčela. Zase se dal na útěk, ale já mu nedala šanci, protože jsem mu hned skočila na záda a zakousla se.

Bylo to trochu nechutné, když se mi do pusy dostala i jeho srst, ale účel to splnilo a medvěd padnul na zem. „Byl si vážně dobrý,“ popleskala jsem ho po rameně, vyhrabala díru v zemi a zahrabala ho.

Rychle jsem letěla zpátky do Volterry, protože jsem se nemohla dočkat Arovi reakce. Vletěla jsem k sobě do pokoje a stoupla si před zrcadlo. Když jsem pominula mé roztrhané oblečení, které se mi bude ještě hodit, upřela jsem svou pozornost k očím. K mé radosti se v karmínové barvě objevili celkem výrazné zlaté žilky.  Zatetelila jsem se radostí a šla za Arem.

Z jeho pracovny bylo slyšet několik hlasů a cítila jsem i cizí vůni. Super, to se mi bude hodit. „Jsem zpátky,“ vpadla jsem do pracovny s úsměvem.

Aro sjel naštvaným pohledem mé roztrhané oblečení a chtěl něco říct, když si všimnul mých očí.  Bylo vidět, že se musí hodně přemáhat, aby mi něco neudělal a já si byla jistá, že kdyby byl člověk, už by nebyl. „Děje se něco, tati?“ zašveholila jsem s úsměvem a tak ho ještě dorazila.

„Jen jsem ti chtěl představit tvého snoubence a tvého přítele. Tohle je Carlisle Cullen a jeho syn Edward,“ ukázal na ně. Na Carlisla jsem kývla, a když se setkal můj pohled s Edwardovým, jen jsem zůstala omámeně stát.

Jeho oči byly jako tekuté zlato, které z ničeho nic začalo postupně tmavnout a tmavnout. Moc dobře jsem tuhle reakci znala, tak jsem se potěšeně usmála. „Takže Carlisle, myslím, že už jsme se na všem domluvili,“ slyšela jsem Ara a koutkem oka zpozorovala, jak Carlisle kývnul a s Edwardem odešli.

„Můžeš mi laskavě říct, co jsi vyváděla?“ soptil naštvaně Aro a to se mi velmi hodilo.

„Medvídek si chtěl hrát,“ pokrčila jsem nevině rameny a v duchu se smála.

„Jo medvídek. Tak abych nezapomněl, svatební šaty už máš vybrané a svatba bude pozítří, aby ses těm svým medvídkům mohla začít pořádně věnovat. A udělej si něco s těma očima!“ zahřměl nakonec a s prásknutím dveří odešel.

„Sakra,“ zasyčela jsem. Tohle mi nějak nevyšlo, ale musela jsem uznat, že ten Edward je fakt kus.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenová bez násilí? Zapomeň! 6: