Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenová bez násilí? Zapomeň! 12

21.01.2010 (21:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7322×

Začala jsem úplně dole. Tam byla velká vstupní hala, bohatě zdobená, podlaha byla černo-bílá a nahoru vedly dvoje dřevěné, vyřezávané schody. Vyšla jsem po nich nahoru a zalezla do prvních dveří, které jsem uviděla.

Byla to ložnice, ale ne tak honosná, jako ta naše. Okno, které bylo naproti dveřím, vedlo na zahradu a u zdi byla velká skříň. Jen jsem do ní chtěla nakouknout, ale byly v ní schovaná staré, honosné šaty. Když jsem si je prohlédla, skříň jsem zavřela a šla jsem dál.

Naši ložnici jsem vynechala a dál byly samé další pokoje. Po schodech jsem vylezla do dalšího patra, kde byla velká, nádherná knihovna. Podél všech zdí byly ohromné police s ohromným množstvím knih a světlo jsem vnikalo jedním velkým oknem, pod kterým byla červená pohovka.

Pomalu jsem procházela všechny police, knížku po knížce. Většina jich byla historických, ale našla jsem tu i díla známých spisovatelů. Nedalo mi to a vytáhla jsem Romea a Julii od Shakespeara. Sedla jsem si na pohovku pod okno a začetla se.

„Co to čteš?“ ozvalo se z ničeho nic.

„Knížku,“ zašklebila jsem se a čekala, až Edward přijde blíž.

„Nepovídej. To bych nepoznal,“ usmál se a konečně ke mně došel.

Odložila jsem knížku a zvedla se. Chtěl mě obejmout, ale s úsměvem jsem se mu vysmekla a utíkala pryč. „Chyť si mě,“ zavolala jsem za ním.

Slyšela jsem, jak se rozeběhl za mnou. Vyběhla jsem na velkou zahradu za hradem zrovna, když začalo opět pršet. Dostala jsem ze sebe co největší rychlost, ale Edward mě i přesto dohonil. Skočil na mě, podtrhl mi nohy a oba jsme spadli do bláta, které tu bylo od minulého deště. Svým tělem mě přišpendlil k zemi a nechal mi volné jenom ruce, tak jsem toho využila.

Nabrala jsem plnou hrst bahna a plácla mu to do obličeje. Zavrčel a hned mi to oplatil. Překulila jsem se na něj, posadila se obkročmo a bahnem jsem mu zaházela celý hrudník. Potom jsem rychle vyskočila na nohy a chtěla zdrhnout, ale Edward byl rychlejší a strhnul mě znovu na zem. „Hej,“ bouchla jsem ho do ramene, ale to mi ve vlasech přistála další várka bahna. „Stop, stop, vzdávám se,“ zvedla jsem ruce na znamení míru.

„Když chceš,“ pokrčil rameny, ale neodpustil si poslední hod a pak konečně vyskočil na nohy. Nabídl mi ruku, abych se mohla zvednout, tak jsem jí přijala.

S úsměvem na tváři jsme se vraceli a pořád se pošťuchovali. Zrovna jsme vešli do haly, když jsem uslyšela telefon. Můj telefon. Hodila jsem po Edwardovi omluvný pohled a utíkala jsem to zvednout s nadějí, že si na mě třeba vzpomněla Jane. „Ano?“

„Ahoj zlatíčko, jak se máš?“ ozvalo se a moje nálada okamžitě spadla na bod mrazu.

„Aro,“ vydechla jsem zklamaně. „Jo, mám se celkem dobře.“

„To je skvělé. A co Edward?“ zeptal se nadšeně a jmenovaný právě přišel.

„Co by, nic. Moc spolu nemluvíme,“ zalhala jsem a Edward se usmál.

„Isabello,“ oslovil mě celým mým jménem. „Nemluvíte spolu, nebo on nemluví s tebou,“ vyzvídal, tak jsem protočila oči. „Tak mu připomeň mojí podmínku,“ pokračoval a Edward ztuhnul.

„To nemyslíš vážně. Přestaň každému jenom vyhrožovat, aby si dostal to, co chceš,“ křičela jsem rozzlobeně. „Jeslti Cullenům něco uděláš, tak se potom budeš mít na pozoru, abych neudělala něco já tobě,“ oplatila jsem mu. Nechápala jsem, co to do mě vjelo, ale vidět utrápeného Edwarda se mi vůbec nelíbilo.

„Zlatíčko, uklidni se. Vím, že se ti to nelíbí, ale někdy je třeba nějaké vynucovací prostředky použít,“ obhajoval se, ale já toho měla právě dost.

„Ale kvůli mně je používat nebudeš,“ ukončila jsem hovor a vydechla.

Prohrábla jsem si vlasy a na ruku se mi přilepilo bahno, které ještě nestihlo zaschnout. Naštvaně jsem ze sebe shodila oblečení a šla do koupelny.

Byla jsem tak mimo, že jsem si ani neuvědomila přítomnost Edwarda, který se sprchoval. Potřebovala jsem se rozptýlit a tohle mi připadalo jako dobrý nápad, tak jsem si svlékla i spodní prádlo a vlezla si za ním. Edward na mě chvíli vyvaleně koukal, ale když jsem se na něj usmála, uvolnil se.

Hned s prvními kapkami vody, které na mě dopadly, se voda zbarvila do hněda. Šáhla jsem si pro šampon a Edward mi ho vytrhl z ruky. Teď jsem na něj vyvaleně koukala já, ale když mi začal masírovat kůži na hlavě, spokojeně jsem vydechla.

Věnoval se mým vlasům a já si to až neskutečně užívala. Po chvíli sjel rukama níž a začal mi masírovat ramena, potom záda a mířil stále níž. Pro sebe jsem se usmála a dál čekala, co udělá.

Stoupla jsem si zase pod sprchu a nechala šampon smýt. Edwardovi ruce putovaly po mých zádech společně s vodou a skončily na bříšku.

Když už byla voda téměř čistá, otočil si mě pomalu k sobě a políbil na krk. Zaklonila jsem hlavu a ruce mi zamotala do vlasů. Laskal mě stále vášnivěji a náruživěji.

Když už jsem to nemohla vydržet, jeho rty jsem si přitáhla na svoje a přitiskla ho na zeď, ale moc dlouho tam nevydržel, protože si mě hned přetočil pod sebe a o zeď jsem se tak opírala já. Za zadeček si mě vyzvedl, abych mu nohy mohla omotat kolem pasu a on tak mohl spojit naše těla.

Prohnula jsem se v zádech a slastně vzdychla. Edward pomalu přirazil a víc mě natlačil na zeď. Znovu jsem vyhledala jeho rty a nechala se unášet hrou našich jazyků a těl.

Stále na nás dopadaly kapky vody a tříštily se o naše vzdychající kamenná těla. Naposled jsem přirazila a čelo si opřela o Edwardovo rameno. Oba jsme zrychleně dýchali a vychutnávali si tak poslední známky orgasmu. Potom jsem z něj seskočila a zabalená v ručníku se vrátila do ložnice.

Sebrala jsem špinavé oblečení a hodila ho do koupelny, že si ho pak trochu vyperu, až to zaschne. Natáhla jsem na sebe čisté spodní prádlo, obyčejné tričko a rifle a šla jsem pryč.

Vrátila jsem se zpátky do knihovny a znovu se začetla do knížky, i když jsem se na to nemohla soustředit. Pořád jsem před očima měla Edwardovo nahé, dokonalé tělo, tak jsem ani nepostřehla, kdy se objevil přede mnou.

Byl oblečená do potrhaných, světlých jeansů a černé košile, u které měl dva horní knoflíčky rozepnuté. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. „Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se jako by nic, ale musela jsem se přemáhat, abych náhodou něco nepotřebovala já. „Bello, na co to zase myslí!,“ okřikla jsem se a snažila se soustředit na knížku.

„Nic,“ zakroutil hlavou a prohlížel si knížky, tak už jsem se neptala.

Protože jsem tuhle knížku znala na paměť, některé nudné pasáže jsem přeskočila a konec jsem zhltla najednou, tak jsem knížku měla dočtenou hned. Vrátila jsem jí na místo a chtěla odejít, ale Edward mě zastavil. „Bello, mohla by si mi o sobě něco říct?“ zeptal se a čekal na odpověď.

„Dobře,“ koukla jsem se na něj a Edward se posadil.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenová bez násilí? Zapomeň! 12: