Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenová bez násilí? Zapomeň! 1

03.12.2009 (19:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 10703×

„Víš, že jsi ten nejlepší milenec, jakého jsem kdy měla?“ usmála jsem se a otočila na břicho, abych mohla prsty hladit jeho svalnaté upíří tělo.

V hlavě jsem si během sekundy sesumírovala všechny své „oběti“. Corin, Afton, Mark, Santiago, Felix, Demetri, Alec a ještě mnoho dalších. Zkrátka to byla skoro celá Arova garda.

„Vím,“ usmál se Caius a přitáhl si mě na žhavý polibek.

Ano, i když se to zdálo překvapující, teď jsem to táhla s Caiusem Volturim, bratrem mého adoptivního otce. I když šlo jenom o sex, byl ze všech nejlepší, takže jsem omezila spotřebu a po dlouhé době se spokojila jenom s ním.

Měsíc osvětloval celý pokoj, ale pro upíří oči bylo poznat, že bude brzy ráno. Zvedla jsem se z postele, z křesla stáhla župan a natáhla si ho na sebe, abych mohla přejít k sobě. „Nezapomněla si na něco?“ zarazil mě, když jsem otevírala dveře.

„O, promiň. Pozdravuj manželku,“ usmála jsem se a rychle chodbou doběhla ke mně do pokoje.

Ze skříně jsem vytáhla obyčejné rifle a červená tričko. Vlasy jsem si stáhla do culíku a jen tak se pozorovala v zrcadle, když mě z mého rozjímání vyrušil řev. „Isabello Marie Amy Swan Voltury!“ řval Aro na celý hrad, že by člověku praskly bubínky. „Okamžitě přijď ke mně!“ dodal nasupeně a zabouchl dveře od své pracovny. Vylezla jsem ze svého pokoje a s úsměvem ho šla navštívit.

„Volal jsi mě?“ zašveholila jsem a ladně si sedla do křesla.

„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to mělo v noci znamenat?“ Byl jako rozzuřený býk.

„Nemůžu, protože ti do toho nic není,“ odsekla jsem.

„To mi teda je. Jsi moje dcera a…“

„Nejsem tvoje dcera,“ skočila jsem mu nasupeně do řeči.

„Ale jsi,“ hořce se zasmál a já moc dobře věděla, co bude následovat. „Kdybych tě tenkrát nezachránil, už by se hnila metr třicet pod zemí.“

„Máš pravdu, hnila. Ale se svými rodiči, kteří mě alespoň milovali a ne jako ty,“ křičela jsem na něj taky.

„Taky jsi byla jiná, když jsem tě proměnil a hlavně jsi byla slušná. Teď se vyspíš s každým, na koho narazíš.“ Tohle se mě teda dotklo, protože s každým jsme rozhodně nešla, ale Aro pokračoval. „Nejdřív garda, teď Caius. A za chvíli to bude Marcus a já?“ zeptal se zděšeně. Tohle nešlo vydržet.

Vyprskla jsem smíchy, protože ani o jednoho z nich mi rozhodně nešlo a ani jsem si to nedokázala představit. Caius alespoň dobře vypadal, ale tyhle dva? „Takže s těma tvýma úletama je konec!“

„Jo? A jak mi to zakážeš? Hm? Zazdíš mě ve věži se strážema okolo, anebo mě rovnou roztrháš a spálíš?“ zasmála jsem se hořce.

„Mám mnohem lepší způsob“ oznámil mi s vítězným úsměvem Aro. „Od této chvíle jsi zasnoubená.“ Úsměv se mu ještě víc rozšířil a víc se rozvalil na židli. Ztuhla jsem, jak mi docházel význam jeho slov.

„Co…cože?“ koktala jsem nevěřícně. „To nemůžeš!“ vyjela jsem na něj naštvaně.

„Ale můžu,“ přikývl.

„Nemůžeš! Nemůžeš mi přikazovat, co mám a nemám dělat a už vůbec mi zařizovat svatbu za zády,“ křičela jsem jako smyslů zbavená.

„Ale můžu,“ zopakoval a znovu přikývl.

„Nemůžeš, nemůžeš a nemůžeš,“ dupla jsem si jako malé dítě. Aro se rozesmál, ale po chvíli znovu zvážněl.

„Zlatíčko, kdyby sis svoje chování trochu rozmýšlela, všechno mohlo dopadnout jinak. A teď už jdi, mám hodně zařizování,“ vyháněl mě, ale nenechala jsem se.

„Můžeš mi alespoň říct, kdo to bude?“ zeptala jsem se poraženě, i když ve mně doutnala pořád malá naděje, že je to jenom vtip.

„Buď naprosto v klidu. Je to syn mého velmi dobrého přítele a už brzy přijede na vaše zásnuby. Doufám, že ti nevadí jeho vegetariánství?“ zeptal se trochu zklamaně, ale než jsem stihla otevřít pusu, odpověděl si sám. „Nevadí. To je skvělé. Jsem si jistý, že vám to spolu bude slušet a možná bys ho mohla naučit novým stravovacím návykům,“ usmál se sladce. „Nemůžu uvěřit, že se moje malá holčička bude vdávat a zrovna za takového talentovaného upíra,“ zavrtěl hlavou a já měla hroznou chuť mu jí utrhnout.

„Jsem si ji jistá, že on je taky štěstím bez sebe,“ zamumlala jsem si pro sebe.

„Bella Voltury Cullen,“ pronesl nadšeně a já už toho měla vážně dost.

„Vdávat se budu leda tak ve snu a neříkej mi Bello!“ Tu poslední část jsem zaječela tak, že by to normálnímu člověku utrhlo uši a bouchla jsem z dveřmi.

Naštvaně jsme šla do pokoje a jako na potvoru potkala rozesmátého Felixe. Jasně, mělo mi být jasné, že moje vystoupení museli slyšet i na druhé straně hradu. „Ale copak? Naší princezničce se něco nelíbí?“ Nezapomněl si rýpnout, tak jsem se po něm se zuřivým zavrčením ohnala.

Byla jsem dopálená jako nikdy a nutně jsem se potřebovala uklidnit. Bohužel mě nenapadlo nic jiného než lov. I když pršelo, kalhoty jsem vyměnila za minisukni, tričko za tílko a na nohy jsem obula žabky. U Gianny jsem si vyzvedla klíčky od mého luxusního miláčka a utíkala jsem do garáže.

Když jsem nasedla, zhluboka jsem se nadechla, abych do sebe dostala tu vůni drahé kůže, a při nastartování jsem zapředla s motorem. V rychlosti 170km/h jsem vyletěla z garáže směr Florencie.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenová bez násilí? Zapomeň! 1: