Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cresco - 8.kapitola

25.08.2009 (17:30) • Nikol18 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3422×

8.kapitola - Krok vpřed

„Co myslíš, že se stalo?“ zeptala se Nessie zaraženě a vyděšeně zároveň Jacoba.

„Netuším, ale Bella moc nedramatizuje.“ I v Jacobově hlase byla slyšet nejistota přecházející se pár okamžiky do strachu.

Ness stiskla Jacobovi ruku a povzdechla si, když zastavili před vilou. Oba dva se báli, toho co přijde, ale tentokrát neměli ani ponětí, co se děje.

Jacob vystoupil a otevřel na druhé straně Ness dveře. Ta se vylekaně vysoukala z auta a zavěšená do Jacoba se vydala k domu. Jacob jí ochranitelsky držel kolem pasu a druhou rukou jí uklidňoval, tím že jí prohrabával vlasy.

Nemuseli klepat, protože Bella otevřela dveře dříve než stihli vyjít schody. Oba dva se vyděsili, když viděli nešťastný výraz v její tváři. Bella k nim vykročila a oba dva je objala. S Jacobem se trošku nakrčili, ale oba dva si zrovna nevoněli.

„Mami, co se děje?“ zeptala se vystrašeně Ness. Byla vyděšená ještě více než předtím.

Bella jim pokynula, ať jdou dovnitř a tak vešli. Všechno bylo v procesu balení. Oběma hned docvaklo, co se děje a proč je Bella tak vyděšená.

„Ne,“ zašeptala Ness.

Jacob si jí přimotal blíže. Tohle nevěstilo nic dobrého.

„Musíme odjet. Jsme tady tolik let, lidi si začnou více všímat,“ usmála se nešťastně Bella. Vypadala, jako že se každou chvíli rozpláče.

Nessie do očí vnikly slzy. Milovala své rodiče, nevěděla, jak to bez nich zvládne.

„Jedeš s náma!“ zasmál se posměvačně Edward, neodpustil jí, jeho hlas byl pořád tvrdý.

„Nejedu,“ oznámila mu překvapeně Nessie, ale propalovali se navzájem pohledem.

„Cože?“ vyjekla Bella. „Nessie jsi naše dcera. Nenecháme tě tady.“

„Ale já tu zůstanu s Jakem,“ stála si na svém Ness. Mrzelo jí sledovat obličej matky, jak se stahuje do bolestné grimasy.

„Nezůstáváš,“ odporoval znovu Edward nekompromisně. „Nenechám tě tady s tímhle čoklem!“

„Přestaň!“ zařvala na něj jeho dcera. „Jaka miluju a to se nezmění!“

„Miluješ,“ zasmál se posměvačně Edward. Chtěl ji vytočit a to se mu dařilo.

„Bellu jsi mu možná sebral, ale mě ne!“ zvedla vyzývavě obočí. Když se do ní bude navážet on, bude ona taky. „Já ho neopustím!“

„Klidně tě odsuď odtáhnu. Jsi moje dcera. Moje sedmiletá nevinná dcera! Nenechám tě tady samotnou,“ došel až před Ness a Jacoba si nevšímal.

Nessie se pohrdavě zasmála. Neodpověděla mu nahlas. Nemyslela na detaily té noci, pouze na to že už není nevinná a vmetla mu to do tváře.

Edwardovy oči ztmavly a nebezpečně zíraly na Renesmee. Ale nakonec skočil po Jacobovi a přimáčkl ho na zeď. „Jak jsi se opovážil?! Přísahám, že tentokrát tě zabiju! Jak sis vůbec dovolil se jí dotknout?!“ řval nepříčetně.

Nessie semkla oči a na vteřinu zpytovala svědomí. Tohle bylo moc. Otevřela oči a doběhla ke stěně. Snažila se Edwarda odstrčit, ale byl moc silný. Nehnula s ním. Ostatní netušili, co dělá, akorát Bella se ho snažila odtáhnout. Bohužel marně.

Jacobovi unikl jeden bolestivý vzdech. Ozvalo se křupnutí a Edward pustil dlaň z Jacobova ramena. Ness vystrašeně vykřikla a snažila se ještě více. „Nech ho být!“

„Za to co udělal, ho hodlám akorát nechat zemřít.“ zavrčel Edward a přitlačil ho více ke zdi. Jacob bolestně sykl a snažil se bránit, ale nemohl. Nemohl se ani přeměnit, Edwardova síla byla neuvěřitelná, jeho vztek nabyl rozměrů jako nikdy. „Jak ses opovážil? Moje DCERA! Málem jsi mi sebral Bellu a teď mi bereš dceru? Ani náhodou. Tohle je tvůj konec. To co jsi jí udělal, je poslední, co jsi kdy v životě udělal!“

„Přestaň!“ řvala Nessie a do hlasu se jí vplížil hysterický tón. Zabíjel ho doopravdy. „Nech ho! Přestaň!“ vzlykla poprvé.

Edward jí ignoroval a snažil se způsobit mu co nejvíce bolesti.

Nessie ho popadla za ruku a snažila se s ní trhnout, ale nedokázala to. Vzlykala dál, a dál se ho snažila i osvobodit, ale Edward nepovoloval. Pověsila se mu na ruku a celou svou váhou se do ní zavěsila. S Edwardem to stejně nehnulo. „Přestaň k čertu! Pusť ho. Neubližuj mu!“

Edward povolil jednu rukou a setřepal Nessie silou z ruky. Ness se podlomily nohy, když dopadla na zem. Hlavou spadla na stolek, na kterém byla váza. Stolek, pod její vahou a silou dopadu, spadl. Nessie narazila přímo do střepů vázy a střep si zabodla mělce do krku.

Vytrhla si bolestně střep a přidržela si tam ruku. Bolelo to.

Podívala se po ostatních. Jediný Edward nic neviděl. Nedýchal; necítil její krev, jenom dál zabíjel Jacoba, který se přestal pokoušet bránit a vyděšeně hleděl na Nessie.

V jednu chvíli byl uvnitř Jasper, ale najednou vystřelil ven. To bylo lepší.

„Ness!“ křikla Bella a přiběhla k ní. Její vůně jí lákala, ale pouto matky a dcery bylo silnější. Objala její ruku přitisknutou na její krk.

Ness to bolelo, ale Jake se vzdával. Odstrčila jemně matku a opět se k nim vydala. Už se nepokoušela s Edwardem pohnout. „Přestaň!“ prosila ho roztřeseně. „Prosím, přestaň.“

Edward na ní po dlouhé době pohlédl a do jeho očí se vlila bolest. Všiml si rány a dal si to dohromady. Pustil Jacoba na zem a snažil se podívat na ránu. „Carlisle!“ sykl.

„Nedotýkej se mě!“ zařvala na něj Nessie. Jacob už byl volný, o to jí šlo. Vymanila se z Edwardova dotyku a klesla na kolena k Jacobovi. Jacob trpěl bolestí svého pokladu, v jeho rameni cítil hroznou bolest, ale vidět krev Nessie ho bolelo více.

Nessie mu volnou rukou přejela po obličeji. „Carlisle!“ křikla vyděšeně.

Carlisle byl v mžiku u něho a lehce se dotkl rány. Jeho obličej se stáhl, bylo to vážné. Nessie zalapala po dechu. „Musíme tě dostat nahoru,“ vysvětlil Carlisle Jacobovi, když ho zvedal za zdravou ruku. Nessie ho podpírala z druhé strany, okolí nevěnovala žádnou pozornost. Věděla, proč nepomohli, nikdo se nechtěl stavět před Edwarda.

V pracovně ho položili na lehátko. Jacob byl při vědomí, ale jen tiše pozoroval Nessie.

„Tohle si dej k ráně, zašiju ti to za chvíli,“ promluvil tiše Carlisle na Renesmee a podával jí ručník. Ta kývla na souhlas a přiložila si ho k ráně. O více se už nestarala a sledovala, jak Carlisle zachraňuje Jaka.

Carlisle roztrhl Jacobovo tričko a pokoušel se dát ránu dohromady, aby mohla normálně srůst.

Jacob bolestivě zaklel a trhl druhým ramenem. Ness pustila ručník a chytla ho za zdravou ruku. Jacob se otočil od Carlislea na ní. Zvedl zdravou ruku a přejel jí po ráně. Pak zvedl ručník a přiložil jí ho k ráně, protože jeho paže byla od kapek krve. Nessie se je rukou snažila smýt, ale zůstala po nich skvrna.

Carlisle jemně trhl rukou a pacient zaúpěl. „To bude dobrý, Jaku,“ vzlykala Nessie, jeho bolest ji bolela tolik.

Po chvíli Carlisle odstoupil. „Teď se nehýbej. Mělo by to být srostlé do pár hodin. Pojď, Ness,“ obrátil se na Ness.

„To je dobrý,“ zašeptala a stiskla Jacobovu ruku. Nechtěla se od něj hnout.

„Běž,“ nakázal ji chraplavě Jacob.

Tentokrát neodporovala. Pohladila ho po vlasech a přešla k židli. Carlisle jí to vyčistil, zašil a přelepil náplastí. Carlisle dal Jacobovi nějaké prášky, tudíž když se vrátila k němu na lehátko spal.

Carlisle odešel a Nessie tiše poslouchala Jakovo klidné dýchání. Lehla si mu na hruď a vdechovala jeho vůni. Věděla, že to není přímo její vina, ale kdyby to Edwardovi neukázala, nemusel by tady opět ležet.

Rukama mu přejížděla po pažích a hrudi. Zapamatovávala si veškerý kousek jeho těla.

***

Když scházela dolů po boku se skoro srostlým Jacobem, který se konečně probral, byla už tma. Balení bylo ve stejné fázi, jako když přijeli. Dole vládlo ticho, nikdo nic neříkal, jenom všichni zírali, jak jde Nessie k matce.

Pustila Jacobovu ruku a objala jí. „Budeme si volat.“

Bella vzlykla a pohladila Ness po vlasech. Všichni ostatní kromě Edwarda vstali a objali se s Nessie. K překvapení všech Bella objala i Jacoba a líbla ho na tvář. „Dávej mi na ní pozor, Jaku.“

Jacob kývl a pokusil se o úsměv, možná to bylo naposledy, co jí vidí. Nakonec se podíval na Edwarda, který seděl s tvářemi v dlaních. Nevnímal nic. Naproti tomu, Nessie se na svého otce ani nepodívala. Usmála se na všechny a ukápla ji slza. „Budete mi chybět.“

„Renesmee,“ zašeptal Edward, jeho hlas už nebyl tvrdý, ale smutný. Nessie ho ignorovala. Otočila se a vedla Jaka ven. „Prosím, vyslechni mě.“

„Proč?“ otočila se na něj nakonec. V hlase měla nebezpečnost a nenávist. „Aby jsi mohl Jakovi udělat ještě něco? Ne! Tohle je konec. Sám sis ho vybral. Už ti ani já, ani Jake nebudeme otravovat život. Zapomeň na nás. Už v mém životě nemáš místo.“

„Nessie,“ zašeptal opět Edwad. Jeho svědomí ho asi dopadlo, protože jeho hlas obsahoval velkou dávku zlomenosti. „Nedělej to. Chci, aby byla šťastná. Chci tě mít u sebe. Miluji tě. Chci pro tebe jen to nejlepší.“

„A já mám to nejlepší, co mě může potkat! Mám něco pro co žít. Je mi jedno co chceš.“ křikla na něj. Jeho tón s ní nic neudělal, vrčela na něj. „Jsem šťastná a ty jsi jediný, kdo to kazí. A už nejsem tvoje holčička, teď je to definitivní. Ublížil jsi Jacobovi a za to tě nenávidím do konce své existence.“ Slovo nenávidím řekla, jak nejklidněji dokázala.

Všichni zůstali zírat, ale to jí netrápilo. Šla ven a táhla Jacoba za sebou. Jacob řídit nemohl, tak si Nessie sedla za volant a řídila celou cestu domů. Nemrzelo jí, že to řekla, ale jak se vzdalovala od toho domu, jako by tam něco nechala. Ovšem to co sedělo vedle ní bylo důležitější.

Zastavila před domem a zhluboka dýchala. Vřela v ní krev. Nejraději by do něčeho praštila, protože už toho měla dost. Pořád jí jenom ztrpčoval život. Ničil její štěstí. Nedokázal unést, že je samostatná, že se o sebe už umí postarat. Nenáviděl Jacoba. Jenže ten za nic nemohl. To co se stalo v noci chtěla i ona ne jen on. Nastal ten správný čas a Ness to moc dobře věděla.

„Ness,“ otočila hlavu k Jakovi. Jeho výraz byl smutný a plný bolesti. Všechno jí zase přeběhlo před očima. Šílený výraz Edwarda, když Jakovi lámal kosti. Jak upadla. Prostě všechno. Začala plakat. Tohle bylo opravdu hodně. Nemohla to už vydržet. Prostě to potřebovala ze sebe dostat.

„Ness to ne prosím.“ Jacob se nemotorně k ní nahnul a zdravou rukou ji objal. Ness se mu stočila do náruče. Hlasitě vzlykala a položila si hlavu na jeho hrudním. Vdechovala jeho vůni. Tiskla se k němu jako by to byl poslední okamžik co s ním může prožít.

„Jacobe.“ Tvář měla celou rudou a oči podlité krví, když se na něj podívala. „Proč to dělá? Proč to všechno ničí? To nemám právo na normální život?“

„To bude dobré Ness.“ Chlácholivě ji hladil po vlasech a lehce líbal na čelo. „Máš právo na svůj život, ale jsou to tvoji rodiče a každý to nese špatně, když jeho dítě odejde. Nebo se osamostatní. Vyrostla jsi moc rychle a oni si tě moc neužili. Mají tě moc rádi Ness. A neměla by ses s ním hádat i kdyby mi sebevíc ubližoval. Edward je přeci jenom tvůj otec.“

„Jenže tohle, ale už přehnal. On ví moc dobře, že tě miluju a nemůžu tě opustit. Taky by Bellu neopustil.“

„Jednou to udělal, to bylo když jsme se s Bellou hodně sblížili. Nemáš tušení jak to bylo pro něj těžké. Vím, že není život fér, ale jim se stavělo do cesty hodně překážek a při pocitu největšího štěstí tě málem ztratili. Nechtěj být nikdy na jejich místě. Tohle poznáš sama až budeme mít vlastní děti.“ Ness sebou trochu trhla při posledním slově. Děti? Připadalo jí to v té chvíli trošku směšné. Vždyť ona sama byla ještě dítě. Po dnešní noci už ne, ale stejně.

„Já vím Jaku, že se snažíš, ale můj pohár trpělivosti přetekl. Promiň říkej si co chceš, ale s Edwardem už nikdy nepromluvím, ani kdyby mě sebevíc prosil.“ Jacob si poraženecky povzdech. Moc Ness miloval, ale nechtěl stavět jejich lásku před rodičovskou láskou. Sám věděl, jaké to je o někoho přijít. Neměl mámu, ale bolest ze ztráty dítěte si opravdu nedokázal představit. Viděl však jak Bella s Edwardem trpí. Jenže by pro Ness udělal první poslední.

„Ness prosím rozmysli si to. Budeš toho litovat. Začne se ti po něm stýskat.“ Silně zavrtěla hlavou. Podívala se na něj trochu naštvaně, ale hned jí tvář změkla. Nemohla se na něj zlobit. Myslel to s ní dobře, jenže tohle nikdo nespraví.

„Nebude Jaku. Dokud si neuvědomí, že tě miluju stejně jako on Bellu a možná víc. Musí si sám uvědomit, že za ty rozbroje může on.“

„Ness. Tohle neříkej.“ Lehce ji políbil.

„Jdeme raději domů. Jdeme zítra do práce.“ Otevřela dveře spolujezdce a ladně vylezla. Pomohla Jacovi vystoupit a raději ho podpírala. Ani jeden si během rozhovoru nevšiml, že se v domě svítí.

„Kdo to může být. Nevíš Jaku?“

„To je Seth.“ Odpověděl Jacob a znovu nasál vzduch. Ucítil vůni svého kamaráda.

„Co tady dělá?“

„To nevím, ale pojďme raději dovnitř.“ Ness otevřela dveře. V kuchyni seděl Seth u stolu a hrál si s vidličkou. Jakmile je viděl, zvedl se ze židle.

„Jacobe?“ ihned k němu doběhl a podepřel ho za bolavou ruku. Jake bolestně sykl. „Promiň, co se stalo?“

„Edward.“ Sykla Ness. Seth chápavě přikývl a pomohl jim do ložnice. Opatrně položili Jacoba na postel.

„Zaslech jsem, že se stěhují. Rezervací to proběhlo jako blesk. Smečka chystá oslavy.“ Opatrně se podíval na Ness, ale ta nereagovala. Hladila Jacoba a šeptala mu omluvná slova.

„Myslím, že bychom ho měli nechat odpočívat Ness.“ Seth ji lehce chytil za ruku a táhnul s sebou, ale ona nechtěla odejít.

„Jen běž.“

„Jacobe.“

„Budu v pořádku. Jen se vyspím, ano lásko?“

„Dobře.“ Ness vstala a šla se Sethem do kuchyně. Společně se posadili ke stolu. Seděli tam dlouho a mlčky. Ness se nechtělo mluvit, protože si stále v hlavě rovnala myšlenky, ale moc to nepomáhalo. Ticho prolomil Seth.

„Co se stalo?“

„Tuhle otázku začínám nenávidět.“

„Promiň Ness.“

„To je dobrý Sethe, ale moc lidí se ptá “co se stalo“. Nechce se mi na to odpovídat, ale možná tobě bych to mohla říct, protože ty si s mojí rodinou rozumíš a máš je rád.“

„Je mi líto, že se stěhují. Ty s nimi nejdeš Ness?“ zavrtěla hlavou a smutně hleděla k ložnice, kde už slyšela Jacoba klidně oddechovat.

„Nejedu s nimi. Chci tu zůstat s Jacobem a s Edwardem se nebavím.“

„Proč?“ zeptal se překvapeně Seth.

„Skoro mi zničil štěstí s Jacobem a taky mu zase ublížil.“ Naprosto hypnotizovala dveře do ložnice.

„Aha.“ Seth věděl kdy má přestat s vyptáváním. Nechtěl se Ness nijak dotknout. Měl ji rád jako sestru, protože ji znal už od narození. A měl rád její rodiče a hlavně Bellu, i když to byla už upírka. Jenže se nijak nezměnila. Stále byla stejná až na to, že při dotyku studila. Sice jí to ubralo na nemotornosti, ale jinak byla stejná. Ness se jí tolik podobala. Svou neústupností a bojovností.

„Nechci tě vyhánět Sethe, ale zítra vstáváme do práce a Jacob potřebuje trochu klidu, aby se mu rány zhojili. Promluvíme si třeba někdy jindy.“

„Jasně. Promiň už jdu. Ozvu se a řeknu smečce, aby tu oslavu nebrali tak vážně. Jo?“ snažil se vtipkovat, ale moc mu to nešlo. Ness se tvářila zdrceně. Určitě má plnou hlavu starostí. Potichu vyšel ven a v lidské podobě došel domů.

Ness ještě seděla v kuchyni a snažila se nějak uklidnit, ale vzdala to a raději šla za Jacobem do ložnice. Ten v klidu oddechoval tak si za ním vlezla do postele jak byla. Hlavu si položila na jeho velký hrudník a ruku mu položila na tvář a posílala mu zase svoje obrazy o tom jak ji to všechno mrzí a jak ho miluje. V klidu pak usnula.

Jen co ráno vyšlo slunce se probudil Jacob. Cítil se už daleko lépe. Ruka ho sice trochu pobolívala, ale dalo se to snést. Otočil hlavu a podíval se na svoji lásku co mu v klidu oddechovala na hrudi. Nemohl se na ní vynadívat. Tolik ji miloval. Víc než kdy miloval vlkodlak svůj otisk. Byl si jistý, že jeho láska nepochází z otisku, ale je opravdová a skutečná. Prostě to nebylo o tom jestli je ta pravá co mu může dát děti, stejné jako on. I kdyby děti neměli a nemohli mít. Dokázal by ji milovat víc než svůj život, ale to už dělal. Položil by za ni život. Klidně by se popral s celou Volterou jen, aby byla jeho. Udělal by pro ni vše. Jenže to dělal otisk, ale pro něj už nic takového nebylo. Prostě chtěl udělat víc než ji jenom ochraňovat a držet v náručí. Chtěl ji mít víc. Nedokázal si to pořádně vysvětlit.

Díval se na ni jako jedinou věc v životě. Věc co nechcete ztratit, protože kdyby ano raději by jste zemřeli. Hleděl jak se vrtí a pomalu se probouzí. Probouzí se do nového dne s ním. A s nikým jiným. Bylo mu jasné, že ani ona a ni on by toho druhého neopustil.

„Jaku?“ zašeptala smutně Ness.

„Ano lásko?“

„Už je ti dobře? Nebolí tě nic?“ opřela se o loket a pohlédla mu do veselé tváře.

„Nikdy mi nebylo líp. A víš proč?“ zavrtěla hlavou až se jí dlouhé vlasy rozvlnili kolem tváře. Tenhle pohled miloval. Byla tak krásná. Tak dokonalá. Nedokázal uvěřit tomu, že se zrovna otiskl a hlavně zamiloval do ní a ona do něj. Za tohle bude děkovat bohu do konce života. „Protože mě všechno přestane bolet, když se podívám na tebe.“ Zase se usmála a jemu se z toho zatočila hlava. Ten úsměv byl naprosto dokonalý. A jenom jeho.

„Vážně?“

„Vážně.“ Odpověděl a přivinul si ji k sobě a vášnivě políbil. Nechala si to líbit a polibek mu oplácela s ještě větší láskou.

„Možná bychom měli vstávat musíme do práce.“ Jacob přikývl a pomalu oba vstávali. Ness v kuchyni nachystala snídani, kterou také snědla a celou porci. Jake byl nadšený a musel si ji zase přitáhnout do náručí. Líbal ji dlouho. Nemohl se toho nabažit. Prostě nešlo přestat.

„Jaku přijdeme pozdě.“ Zašeptala Ness se smíchem. Společně pak vyšli z domu a Jacob zavezl Ness do práce a pak sám odjel na pilu. Kde bylo neobvykle veselo. Embry, Paul a Jared se pořád smáli a vtipkovali a když ho uviděli tváře se jim po dlouhé době roztáhli do širokých úsměvů.

„Tak co Jaku, už nebudeš pořád polámenej.“ Všichni tři vypukli v řehot.

„Jste blbý.“ Ale stejně se mu líbilo, že má konečně Ness pro sebe, i když za cenu, že nikdy nepromluví s Edwardem, ale pomalu začal osnovat plán jak ty dva usmíří. A doufal v to, aby neskočil roztrhaný na kusy. Nic jiného ho nenapadlo.

Odešel z práce dřív, aby mohl zajet do Port Angels a vybral tam věc pro usmíření upírů a vlkodlaků. Pro věčný svazek mezi nimi. Prostě to udělá. Ness moc miluje a tohle je po jejich společné noci, další krok. Krok do neznáma, který je ochoten udělat. Vše pro lásku. Pro jeho lásku k Renesmee.

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cresco - 8.kapitola: