Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cresco - 3. kapitola

01.08.2009 (20:30) • Nikol18 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3052×

3. kapitola – Na ostří nože

Oba prospali půlku dne a celou noc. Jacob díky Ness ihned a Nessie chvilku potom, konečně bylo vše zase v pořádku. Ness se s většinou smířila, tedy až na Quila, to bude muset vyřešit, i když možná raději ne, nechce mu ještě více ublížit.

Když se Jacob probudil, pohlédl z okna, slunce svítilo jasně, muselo být poledne. Nessi ještě spala, nehýbal se, jen jí sledoval, svého anděla, při spánku vypadala jako ta malá holčička, kterou byla. Kterou sice pořád je, ale ty starosti z ní dělají dospělou ženu. Jacob se zamračil na její ránu, kdyby nebylo jeho nic by jí nebylo. Quil si to určitě bude hrozně vyčítat, už párkrát si říkal, jestli není jednoduší nechat ho tu sebevraždu spáchat, bez Claire byl trosku, bylo na něm vidět, že se to už nezmění.

Opatrně vylezl z postele, aby Ness nevzbudil. Strašně ho bolel hrudník. Jak jinak. Proč tohle musí Edward dělat? Přece chrání Reneesme ze všech sil, ale přede dvěma dny jeho ochrana selhala, on selhal. Musí se víc snažit. Narovnal se a bolestivě zahekal. Ness se zavrtěla. Jacob ztichl, přikryl ji dekou, která byla složená na židli vedle dveří. Byla tam připravená, kdyby nebyl doma a venku nebylo zrovna teplo. Zatnul zuby, aby nesykal nahlas. Byla tak nádherná, když paprsky dopadala na její světlou kůži. Neleskla se tak jako její rodina a to se mu na ní líbilo nejvíc. Líbnul ji na čelo a opustil ložnici.

Došel do kuchyně. Začal připravovat něco k jídlu. Našel v domě jenom nějaká vajíčka a slaninu. Potom bude muset dojet do města nakoupit. U sporáku byl se svým zraněním dosti neohrabaný, ale za půl hodiny měl solidně vyhlížející míchaná vajíčka a pečenou slaninu. Vše rozdělil na dvě porce a donesl do ložnice na podnose se dvěma sklenkami ledové vody.

Ness ještě nebyla probuzená, ale jak Jake pokládal podnos na postel, způsobovalo mu to hroznou bolest, bolestně sykl. Ness se zavrtěla, ale tentokrát se probudila. Podívala se mile na Jaka a znechuceně na snídani. Jacobova bolest ihned zmizela, tenhle její obličej ho vždycky pobavil. Nessie si uvědomila, proč se směje a pokusila se ovládnout, vymrštila se do sedu a vzala si jednu porci.

„Děkuju za snídani.“ Řekla nadšeně, ale pod ním byl slyšet smutný tón, Jacob se svalil na postel vedle ní v křečích smíchu. Když uviděl její ublížený pohled uklidnil se, posadil se a dal Ness polibek na tvář: „Miluju tě.“ Ness se ihned usmála, tohle byl vždycky lék na špatnou náladu. Otočila se na něj a políbila ho.

„Já tebe taky. Ale teď to pojďme sníst, smrdí to děsně.“ Nakrčila zhnuseně nos, Jake jí do něj cvrknul a dostal další záchvat smíchu.

Chvíli ji pozoroval jak statečně polyká smažená vajíčka. Sám si třel bolavý hrudní, ale tak aby si toho nevšimla.

„Chceš to podat?“ zeptala se starostlivě, ale naštěstí si ničeho nevšimla.

„Jasně pokud to nechceš sníst sama.“ Jake po Ness mrknul. Ta jen zkřivila tvář větším odporem a polka s obtížemi sousto. Položila si talíř do klína a zdravou rukou se natáhla pro druhou porci a podala jí Jakovi. Ten začal okamžitě jíst. Během chvíle měl talíř prázdný, ale Ness se s ním loudala.

„Já to za tebe dojídat nebudu.“ Lehce do ní šťouchl.

„Už nemůžu.“ Oznámila o odložila roznimraný talíř na tác.

„Tak to teda ne Ness. A co bys chtěla jiného?“ podívala se na něho.

„Ty víš Jacobe.“

„Tak to ne Nessi.“ Jake se bolestivě posadil.

„Prosím. Víš, že lidské jídlo moc nemusím. Tak mi dovol jít na lov. Už jsem nebyla dlouho lovit.“ Zaprosila.

„Ne. Jsi napůl člověk. Měla by jsi jíst normální jídlo!“ Neudržel se Jacob a strh tác na zem. Všechno nádobí se rozbilo.Ness seskočila z postele a naštvaně uklízela střepy.

„Ty víš, že se snažím! Budu jíst lidské jídlo, ale potřebuju občas i na lov!“ říkala roztřeseně Ness, zase se hádali, unikla jí jedna slza, nemohlo být ani vteřinu nic v klidu. Jacob jí neviděl do obličeje, protože ho měla sklopený ke střepům: „Nechci chodit s upírem, když jsem jeho nepřítelem!“ jeho hlas nabíral na ostrosti, Ness unikalo pořád více slz, zvedla ze země ty největší kusy rozbitých talířů a skleniček.

„Je mi líto, že ses musel otisknout zrovna do mě!“ na posledním slově se jí zlomil hlas, radši šla vyhodit ty kusy. Jake si neuvědomil, že jí ubližuje, dokud neviděl slzy. Neměl čas jí zabránit odejít z místnosti, ale mohl jít za ní. Ness hledala přes slzy koště a lopatku, aby to uklidila, ale přes slzy toho moc neviděla. Jacob k ní přišel a chytl za ruku, Ness se mu vytrhla: „A dotýkat se upíra ti nevadí?!“ zavrčela.

„Ness, ty víš, že tě miluju a nelituju, že jsem se do tebe otiskl, jen mi dělá problém, když zabíjíš zvířata a piješ jejich krev.“

„Ale je to daleko lepší než kdybych zabíjela lidi!“ Zakřičela. „Snesl bys snad pomyšlení, kdybych byla jako Volturiovi a vypila tvého otce, Sue nebo snad Charlieho? To by se ti asi moc nelíbilo.“ Jacob se zatvářil vyděšeně. Nessi ho odstrčila. Konečně našla koště a lopatku. Vřítila se zpátky do ložnice, Jake jí byl v patách. S rukou zavěšenou v šátku jí to moc nešlo, Jacob jí chtěl pomoc.

„Nech toho, udělám to sama.“ Ale nemohla v jedné ruce udržel zároveň lopatku a koště. Nazlobeně všechno smetla na kupičku a s pláčem si sedla vedle. Jake si k ní přisedl a objal ji.

„Promiň mi to.“ Nessi nic neříkala. Jenom vzlykala. Celých těch sedm let do ní cpou lidské jídlo, ona ho poslušně jí, ale přesto raději chodí na lov.

Bylo s podivem, že odolávala, když se dostala mezi lidi, ale nedělalo jí to žádné problémy. Prostě po lidské krvi netoužila tak jako normální upír, možná když někdo opravdu voněl, ale to se tolik nestávalo, protože nechodila tolik mezi lidi. Vystačila si s Jakem, ale s ním to teď bylo k nevydržení. Pořád chtěl po ní, aby jedla to odporné lidské jídlo. Stále dokola ta samá písnička kvůli, které se musí hádat.

Kdyby nevěděla, že jeden druhého nemilují, řekla by, že je to konec. Jacob si vedle ní povzdychl: „Uděláme dohodu. Budeš jíst dál lidské jídlo, ale budeš si moct jednou za měsíc dojít na lov ano?“ řekl ne příliš potěšeně Jacob, i jednou za měsíc bylo hodně. Ness ho ze sebe setřásla a vstala: „Teď bych se ráda šla projít, dovolíš mi to?“ zeptala se posměvačně. Raději nečekala, co odpoví a vyšla co nejrychleji z domku. Zamířila na pláž tam to měla nejraději, klid a mír. Chvilku jí trvalo než se dostala až dolů, ale pak se mohla klidně nadechnout čistého vzduchu. Pár metrů od ní viděla nějakou postavu, zapomněla, že tady mohou být lidé, ale když tu postavu blízce pozorovala, zjistila, že to není člověk. Nevěděla, jestli se nemá otočit a nechat Quila o samotě, bála se, že vše opět jen zkazí, ale Quil si jí všiml a kývl na ní.

Přidal do kroku a začali se k sobě přibližovat. Nessi najednou nevěděla co mu má říct. Byla tak rozzlobená, že nebyla schopná rozumně přemýšlet. Qiul měl tvář mučedníka. Možná se jí chtěl omluvit, ale dnes už nechtěla slyšet žádné další omluvy od vlkodlaka. Dnes ne. Quil při pohledu na její ruku ještě zvážněl. Konečně stáli před sebou. Moře burácivě naráželo do vzdálených útesů a jim hrozilo, že omyje nohy.

„Co ruka?“ zeptal se Quil smutně.

„Nic to není. Carlisle říkal, že za pár dní to bude v pořádku.“ Věděla, že zrovna pravdu neříká. Rána byla hluboká a stehů tam byla více než deset. Bude se to hojit možná několik týdnů. Ona vlastně nevěděla jak dlouho se to bude hojit, protože ještě takovou ránu ještě neměla.

„Moc se omlouvám Reneesme, ale ujeli mi nějak nervi. Nevím co to do mě vjelo. Já...“

„Dost Quile.“ Zastavila ho Ness. „Není to tvoje vina. Můžu si za to sama. Neměla jsem tam jezdit. Měla jsem zůstat doma jak mi řekl Jacob. Nevím jaké to je ztratit někoho tak milovaného.“ Když si vzpomněla na malou Claire hrkli jí do očí slzy. Quil se toho všimnul.

Bylo mu líto, že jí nejen zranil ruku, ale i jí přidával další trápení, když za nic nemohla.

„Ness, je mi to všechno líto, jenomže když vidím tebe a Jaka, vidím ji.“ Už ani Quil to neustál a po tváři mu steklo pár slz. Ness sklopila hlavu a poddávala se vzpomínkám na Clair, nikdy už to nebude s Quilem stejné. Quil si utřel slzy a pokusil se usmát: „Co tady děláš?“

„Já? Jen .... Jacob.“ Přiznala a slzy jí z očí nezmizely, vzpomněla si opět na něj, na ty poslední dny, všechno šlo z kopce.

„Neví co má.“ Zasmál se nešťastně Quil.

„Já mu to moc lehké nedělám,“ přiznala se zmučeně Ness.

„Co čekat od rozmazleného poloupíra?“ zasmál se trošku šťastněji Quil. Ness se zamračila, pro všechny vlkodlaky tak působila? Asi skoro pro všechny.

„Nechceš se projít a přátelsky si promluvit?“ Ness se po Quilovi překvapeně podívala. Otřela si zbytky slz.

„Nemyslím si, že by to bylo dobré.“

„Ness vím, že to nebude takové jako, kdysi ale třeba bychom mohli být dobří známí ne?“ Trochu znejistila. Ucítila jak jí škube v ráně. Vzpomněla si na jeho šílené oči a na ten skok a na váhu jeho těla, když na ni dopadl. Raději pevně sevřela víčka.

„Nechci ti to ztěžovat Quile. Jsem přeci rozmazlený poloupír.“ Pokusila se o úsměv. To na Quila působilo blahodárně.

„Třebe mi nějak to pomůžeš překonat.“

„O tom pochybuji.“ Ness ještě více zesmutněla. Vzpomněla si na Jacoba, který teď sedí doma a nebo odjel do města do hospody, ale to doufala, že snad ne.

„No tak Ness, nenech se přemlouvat. Vytahuji bílou vlajku. Měla by jsi ji přijmout. Prosím.“ Ness tedy přijala. Vydali se pomalou chůzí po pláži.

Ze začátku nemluvili jenom sledovali moře, každý zahloubán do svých problémů. Ness si dělala starosti o Jaka, možná že je přeci jenom pořád malé dítě a to že dospěje, pomůže jejich vztahu. Pak by ona i Jacob mohli být šťastní. Quil se díval na vlny, jak se odrážejí od kamenů a myslel na svou Claire, na to jak si s ní tady hrával, usmál se nad její krásnou tvářičkou, ale vzpomněl si, že už ji nikdy neuvidí a po tváři mu steklo pár dalších slz. Nevěděl, jak má bez ní žít, už ho nic nepřitahovalo, už nebyl kolem ničeho omotán, mohl jít pryč a začít nový život. Tady mu to všechno jenom připomínalo ji, mohl by zapomenout, kdyby zmizel z tohohle prostředí, z blízkosti svých bratrů.

Ness ho po chvíli pozorovala, zdál se jí jiný, smutný, ale zvláštní zároveň, jako by se probudil a došlo mu, že ani smrt mu ji nepřivede zpět. Bála se, aby zase něco nevyvedl, ale on už nechtěl zemřít. Chtěl najít smysl života. Zastavil se. Podíval se na Nessi.

„Pomůžeš mi?“

„Já? Vždyť jsem přece rozmazlený poloupír.“ Quil se pousmál.

„Stejně si od tebe nechám poradit.“

„Quile já nevím. Poslední dobou na co šáhnu co zkazím. Doma s Jakem, s tebou,“ letmo se na něj podívala. „To bych neriskovala.“

„Já to risknu.“ Zastavil se a položil jí velkou a horkou dlaň na zdravé rameno. Nessi k němu zvedla čokoládově hnědé oči po Belle. „Ale když to nevyjde...“

„Tak na sebe vezmu odpovědnost a svět je velký.“

„Dobře a jaká rada to má být?“ zeptala se Ness.

„Spíš by jsi mi mohla něco ukázat. Ukázala bys mi prosím Claire? Na malou chvíli? Bylo by to možné?“ Ness znejistila. Nebyla si jistá, že je to dobrý nápad. Dětská část jí říkala, aby neváhala, ale dospělá část, která se teprve rodila jí jenom tichounce našeptávala, aby to raději nedělala.

„Quile to není dobrý nápad. Ne že bych ti to chtěla nějak brát, ale nezdá se ti, že to moc pokoušíš?“ Quil se zamračil.

„Ty mi nechceš pomoct?“

Nessie se lekla tónu, kterým to řekl. Nezněl přátelsky, ale varovně, pokud to neudělá, něco jí udělá. Ale když to udělá nijak mu nepomůže a může ho zase rozběsnit. Vyděšeně polka a přemýšlela co dělat. Proti vlkodlakovi neměla šanci, to bylo jediné, co věděla. Quilovi oči začali vypadat nebezpečně, naštvalo ho, že Ness váhala, stiskl jí rameno, ale trošku silněji, takže bolestně sykla.

„Nemůžu, Quile,“ řekla mu snažila se mu uniknout, couvala, ale on ruku nespouštěl, naopak pozvedl druhou a vzal jí za druhé, to bolelo ještě více, protože jí škubl se stehy.

„Au, Quile, nech mě. Chci ti pomoct, ale když si jí připomeneš, akorát se ti přitíží.“ Quil začal dýchat zhluboka: „Ukaž mi ji!“ nakázal Nessie.

„Ne!“ křikla, ale hlas se jí třásl.

„Ukaž-mi-ji.“ Rozkázal jí se zaťatými zuby, začal se nebezpečně třást, jenomže teď už tu nebude nikdo, aby ho strhl. Ness se zalekla, nevěděla, jak bude reagovat, když mu ji ukáže, ale musí to, alespoň zkusit.

„Dělej!“ křikl na ní Quil, byl najednou někdo jiný, byl nebezpečný a odporný, bylo mu jedno, jestli někomu ublíží, nevěděl kdo Ness je, byla pro něj jenom někdo, kdo mu ukáže Claire. Ness po tváři steklo pár nových slz, chtěl mu pomoct, ale on žádal jinou pomoc. Roztřeseně zvedla ruku a bála se, aby to nebylo naposledy, co někomu něco ukazuje. Měla ruku asi deset centimetrů od jeho obličeje, když jí vysvobodil, ten nejnádhernější hlas.

„Quile!“ křikl Jacob a rozeběhl se za nimi. Viděl, jak ji Quil drží a jak jí pár slz stéká z obličeje, vyvodil si, že to nebude přátelské povídání.

Quil se po Jacobovi prudce otočil, ale Ness nepřestával držet a mačkat. Ta jen bolestivě držela svoji ruku od Quilovi tváře.

"Quile pusť ji." Když Jacob viděl, že Ness drží od jeho tváře ruku, došlu mu, že ji nutí, aby mu ukázala Claire.

"Nebude ti ji ukazovat. Bude to daleko horší. Hned ji pusť." Jacob zavrčel.

"Nebo co Jaku?" Ness bolestivě hekla, Jakob zalapal po dechu. Přidal do kroku.

"Nech ji být. Nemá s tím nic společného. Tam na útesu se ti snažila jenom pomoct." Quil se podíval na rozzuřeného Jacoba.

"Jenže mě nejde o ni. Mě jde o tebe."

"O mě?" Ness opravdu vykřikla bolestí stáhla ruku k tělu, cítila jak se jí napínají stehy. Nechtěla, aby prasky. Bála se, že by musela opět do vily. Jenže už nechtěla Jacoba vystavovat Edwardově zlobě.

"Chci tě vidět trpět Blacku!!!" Zařval Quil.

"Cože?" Jake už byl skoro u nich.

"Chci tě vidět trpět, když ti zemře osoba do které jsi se otiskl."

"Quile?" zeptala se bolestivě Ness, měla v očích překvapení ne strach.

"Ty jsi se pomátnul!" zařval Jacob.

Quil se na Nessie usmál, ale ani Ness ani Jacobovi se ten úsměv nelíbil, nebyl přátelský. Quil zmáčkl ruku ještě víc, že Ness teď slzela bolestí, Jacobovi to stačilo, před svou přeměnou ještě stihl křiknout: "Utíkej, co nejrychleji do domu, Ness," a už se jako vlk vrhnul na Quila. Quil držel Ness tak silně, že když po něm Jacob skočil, spadla vedle nich. Quil se proměnil v lehu a velkou silou odrazil Jacoba, měl čas na Ness jen zavrčet, pak ho Jacob srazil na zem a prali se, ne jako bratři, ale jako nepřátelé na život a na smrt. Ness je vyděšeně pozorovala, bylo jí hrozně, měla strach o Jaka i o Quila. Quil nebyl sám sebou, něco ho ovládlo, nezasloužil si zemřít. Sledovat tento souboj bylo pro Ness těžké, rozkmotřila bratry, kteří se teď zabíjeli navzájem.

Vzpomněla si na Jacobova slova, ale nebyla schopna je vykonat, nemohla zmizet. Jacob na ní zavrčel, brala to jako signál, aby šla, ale ona ho neposlechla, zdrceně čekala na konec bitvy. Jacob to viděl. Viděl, že nedokáže jen tak odejít, zavrčel na ni a pak popadl Quila a zmizelli v lese. Ness utíkala za nimi, ale už byli daleko. Rozeběhla se do vesnice, Samův dům byl naštěstí nedaleko.

Běžela upíří rychlostí, ale cítila, že rána na levé ruce začala krvácet. Zaklela. Doběhla k Samovu domku. Emily seděla venku, jelikož bylo poledne hrála si venku se synkem Ericem, kterému byly tři roky. Nessi ho chodila občas hlídat, vždyť byla jen o něco málo starší jako on. Eric ji měl rád a vždycky se tak krásně usmál, když ji uviděl a teď to taky udělal. Emily zvedla hlavu, ale zamračila se. Zahlédla, že Ness má zakrvácené rameno a taky proto co se stalo na útesu s Quilem. Zavolala do domu na Sama, ten hned vyběhl jen v krátkých šortkách, samozřejmě zamračený. Nemohl Ness odpustit to co předvedla.

„Same.“ Zavolala Ness bezmocně a zakopla. Padla na kolena. Začala plakat.

„Co se děje?“ začal ostře Sam.

„Jacob a Quil pustili se do sebe.“ Zavzlykala. Emily vyděšeně vzdychla.

„Co se stalo?“

„Potkala jsem Quila na pláži, chtěl se usmířit,“ začala vyprávět Ness. „Ale pak po mě chtěl pomoc, chtěl abych mu ukázala Claire, ale když jsem odmítla, tak začal zuřit. Začal mi drtit ruku, kdyby se tam neobjevil Jacob. Jacob on se na Quila vrhnul. Same musíš mu pomoc nebo se zabijí a je to zase moje vina.“ Nessi se podlomili kolena. Sam ji na poslední chvíli zachytil a odnesl do domu.

V domě ji posadil na sedačku a vytratil se ven, Ness byla ráda, on jim pomůže. Do domku vešla i Emily s Ericem v náručí, posadila ho vedle Ness a přinesla lékárničku. Nepromluvila, jenom poslouchala vzlyky Ness a ošetřovala jí krvácející ranku, která ale dnes byla pouze malá. Ness si zkonrolovala stehy, ale nevypadaly přetrhaně, už ani tak nebolely. Ale bylo by jí jedno, i kdyby přetrhané byly, způsob jakým se Sam na Ness díval, vinil ji z toho, ale Ness věděla, že je to pravda, prali se jen kvůli ní, nemohla ani pomyslet na to, kdyby se Jacob už nevrátil.
“Hotovo,“ řekla Emily a odnesla lékárničku. Eric zmateně sledoval, jak matka Ness ošetřuje. Když byl s Ness sám, pohladil jí po ruce na které měla jen náplast. Ness přestala vzlykat, ale pořád slzela a podívala se na Erica, díval se na ní, tak krásnýma černýma očima plnýma zmatenosti a lítosti. Měl Nessie rád a ona jeho, nelibilo se mu, když lidem které má rád, někdo ubližuje.Emily se vrátila a sedla si vedle Ness z druhé strany.

„Tak co se stalo?“ zeptala se.

„Opět jsem se pohádala s Jakem, tak jsem se šla na pláž uklidnit a byl tam Quil, chtěl zakopat válečnou sekeru, stejně tak já, tak jsme se šli projít a on,“ Ness zmateně zatřepala hlavou,“ byl najednou jiný, chtěl po mě, abych mu Clair ukázala, ale já nechtěla, protože jsem věděla, že by ho to ještě více rozházelo a on se stával nepříčetným. Pak přiběhl Jake a Quil mu řekl, že ho chce vidět trpět, chtěl mě zabít, aby viděl Jaka trpět. Naštěstí v neštěstí byl Jake blízko a skočil po něm.“ Ness se rozplakala ještě víc.

Mezi tím Sam v podobě velkého černého vlka běžel lesem. Slyšel naprosto jasně Jacobovy a Quilovi myšlenky.

„Okamžitě toho nechte!“ zakřičel na ně, ale nereagovali na to. Lesem se neslo jejich bojové vytí. Sam cítil krev. Běžel rychleji. Zaposlouchal se do rytmického bušení svých tlap a bití svého srdce. Měl nechat Quila skočit, třeba by se mu podařilo se zabít, protože dělá rozbroje mezi vlkodlaky a ne jenom mezi nimi. Ne že by byl nadšený z toho, že se Jacob otiskl do té poloupírky, ale s tím nemohl nic dělat. Musel to akceptovat. To bylo jako pro upíry, když se ta holka zamilovala do Jaka taky to asi nemohli rozdejchat, protože kdo to kdy viděl, aby se dali dohromady poloupír a měnič.

Zaprvé poloupír není tak běžný. Sam znal jen jednoho toho Nahuela, ale dvakrát se mu teda nelíbil. A měniči se docela odlišovali od skutečných vlkodlaků od dětí noci. Zavrtěl hlavou a zavětřil blížil se k mýtině. Cítil krev a slyšel dvě tlukoucí srdce a dvě znepřátelené mysli, které kdysi byly nerozlučné. Jedním skokem překonal poslední vzdálenost. Předními tlapami došlápl do trávy. Byl tváří tvář dvěma rozzuřeným vlkodlakům, kteří bojovali na život a na smrt. Jacob už značně pokulhával, v jeho mysli spatřil, že před třemi dny utržil od té pijavice co si říkal otec zranění, které se nestačilo ani pořádně zahojit. Za to Quil, byl plný sil. Jeho mysl byla temná a lačnící po pomstě.

Sam je rozdělil, stoupl si mezi ně a zavrčel. Ale oba dva byli rozzuření, Sam odtáhl Quila a řval v mysli na Jacoba: „Nech toho!“ Jacob mu neodpověděl a pořád se drápal po Quilovi, v mysli se mu jenom zjevovalo, jak chtěl ublížit Nessie, nedokázal si bez ní představit život. Quil zakňučel a přestal se bránit, padl na zem a z jeho očí vytryskly slzy jako hrachy. Sam i Jacob se zastavili, nikdy neviděli vlka brečet. Quil se jako by probudil, došlo mu, co udělal, došlo mu jaký byl. Zmučeně se postavil a kouknul na Jacoba: „Sorry, brácho.“ Řekl a rozeběhnul se pryč. Pryč z La Push, pryč z Forks, běžel za novou identitou, utíkal svému životu, utíkal svým vzpomínkám. Sam ani Jacob ho nezastavili, bylo to nejlepší, co mohl udělat.

Jacob si unaveně lehnul na mýtině. Sam k němu přiběhnul a strčil do něho čenichem.

„Jacobe nesmíš spát, pojď vrátím se ke mně domů tam si odpočineš, čeká tam na tebe Nessi.“ Rudohnědý vlk pookřál s velkou námahou se postavil na všechny čtyři a pomalu se rozběhl za samcem alfa. Bylo mu líto, že se kdysi od něj odtrhnul o popřel, že je samec alfa.

„Nech toho Jacobe. Ty máš větší nárok být alfa než já.“

„Nezvládal bych to tak dobře jako ty Same.“

„Hlavně pojď nebo se Ness zblázní.“ Jacob přidal do kroku. I tak běžel pomalu, díky zraněním, které mu způsobil Quil se bude dávat dohromady dalších několik dní, ale s tímhle nikam raději nepůjde ani kdyby ho Ness prosila, ale snad se tak nestane. Ne nestane.

Běželi lesem a pomalu se blížili k Samovu domku před, kterým už netrpělivě vyhlížela Nessi za ruku držela malého Erica. Vypadala tak mateřsky, pomyslel si Jacob. Sam se po něm otočil. Raději oba přidali do kroku. Eric zajásal, když uviděl černého vlka, poznal v něm svého otce.

„Tatínek.“ Zavolal zvesela.

„Ano to je tatínek.“ Odpověděla mu Nessi a úlevně hleděla na rudohnědého vlka. Svého rudohnědého vlka.

„A kdo je ten druhý?“

„To je strýček Jacob.“

„Jacob.“ Zajásal opět Eric a běžel otci naproti, zabořil se mu do kožichu. Sam se nechal povalit na záda. Nessi přišla k druhému vlkodlakovi a se slzami v očích mu zabořila tvář do kožichu. Začala vzlykat. Vlk kňučel, když se ho dotkla na bolestivých místech, bolestivě kňournul.

Ness se lekla, se slzami v očích se od vlka odvrátila, bolelo jí, že je opět zraněný. Ale také ji trápilo, kde je Quil, protože tady nebyl, ale Jacob ho nemohl... Potlačila tu myšlenku. Sam opatrně vstal, aby neublížil Ericovi a kývl na Jaka, pravděpodobně se chtěli přeměnit, ale Jacob potřásl hlavou, neměl nic na sebe. Sam se tedy běžel přeměnit a pak vzal od sebe nějaké džíny a dal je Jacobovi do tlamy a i on se šel přeměnit.

Když se vrátil pokulhával a z rány na holeni mu tekla krev. Ness se k němu rozběhla a měkce ho objala, on jí políbil do vlasů. Odtáhla se podívala se na ránu.

„Nic to není,“ uklidňoval jí Jacob.

„A Quil?“ zeptala se bolestně Ness. Jacob se zamračil.

„Utekl, nic mu není, ale asi se už nevrátí.“ Ness se smutně zamračila, k tomuhle ho dohnala ona.

“Není to tvoje vina.“ Usmál se na ni, jako by četl myšlenky. Ness si povzdychla a podívala se opět na jeho ránu: „Ošetříme tě.“

Chtěla ho podepřít, ale to už se před nimi objevil Sam a pomohl Jacobovi sám do domu. Emily pomohla Ness Jaka ošetřit. Pořádně ránu vyčistili a pak raději zašili.

„Měli by jsme jet domů.“ Řekla Ness a vstala. Jacob jí napodobil, ale bolestně sykl, tentokrát se to moc rychle nehojilo.

„Odvezu vás,“ zareagoval rychle Sam a vyšel ven. Oba dva šli za ním. Ness Jaka podpírala v pase, i když mu to asi moc nepomohlo, kdyby mu bylo nevolno, nepomohla by mu.

Nastoupili tiše do Samova auta a každý myslel na stejné, na Quila. Sam i Ness věděli, že je to Nessiina vina, ale Jacob si to nepřiznával, i kdyby ano nic by to nezměnilo, chtěl jí ublížit. Sam je vysadil u nich doma a oba došli tiše dovnitř.

Vše bylo na svém místě. Nikde nic nebylo rozbité. Nessi poděkovala Samovi, že už to zvládne a pomohla Jakovi do ložnice. Už zase. Tohle musí skončit. Za posledních pár dní toho bylo opravdu hodně. Strčila do dveří od ložnice a pomalu položila Jaka do postele. Sykal bolestí.

„Promiň, promiň lásko. Moc se ti omlouvám. Všechno jsem zkazila.“ Ness se posadila na druhou stranu postele a začala plakat. Velké slané slzy jí stékaly po tvářích a dopadaly na obvázanou ruku. Hlasitě vzlykala. Možná kdyby zůstala u Belly a Edwarda u mámy a táty, ještě nějaký čas třeba by dokázala od nich odkoukat jak se chovají dospělí, ale takhle. Zapříčila takové rozbroje. Quil utekl, Jake se hádá s Edwardem, sama se pohádala s rodiči. Jake se zraněný, už poněkolikáté během několika dní. Nejraději by si nafackovala a hned teď, jen kdyby to stou rukou šlo.

Jake se na posteli pohnul. Blíž k ní. Ovinul kolem ní svou teplou paži a přitáhl si ji k sobě.

„Přeci nebudeš plakat Ness.“ Políbil ji na čelo, ale ta ho odstrčila.

„Nech toho Jaku. Možná by bylo lepší kdybych se vrátila k rodičům.“ Jake zblednul. Přitisknul Nessi k sobě ještě blíž.

„Tohle už nikdy neříkej slyšíš.“ Znovu ji políbil, ale tentokrát na tvář.

„Jaku ne.“ Jacob se usmál. Najednou věděl, že Ness za těch pár dní dospěla mnohem rychleji než by čekal. Odmítala ho. Znovu ji políbil, ale teď na ústa. Drtil ji svými rty. Chvíli se nechala, ale opět ho odstrčila.

„Jaku ne!“ Vylezla z postele. Jacob se smála. I když ho noha strašně bolela a cukalo mu v ní musel se smát jako pominutý. Odmítala ho. Ness ho odmítala a není to ani týden co se mu sama nabízela.

„Nechápu, čemu se směješ, Jacobe!“ zpražila ho. „Všechno jsem pokazila! Quil je pryč kvůli mně! Dokonce jsem se pohádala s rodičema, u normální rodiny je to normální, ale u té naší ne! A ty se tady směješ jako pominutý!“ zamračila se na něj, protože zatímco ona si dělá starosti, on se směje.

„Možná bych se měla nastěhovat zpátky, měli by jsme začít trošku pomaleji. Možná právě tohle byla chyba.“ přemýšlela nahlas.

Jacob se smál dál, ale síla smíchu polevovala, ke konci se už jenom pochihotával.
„Čemu se směješ?“ obořila se na něj.

Jacob se uklidnil a něžně se na Ness podíval. „Posloucháš se? Už mluvíš, jako tvůj otec.“ Znova se zasmál. „A všichni víme, že on je dospělý. Takhle se cítí dospělák, Ness. Takhle přemýšlí.“
Ness se na něj zamračila, srovnával ji s Edwardem. Sice říkal, že se chová jako dospělý a to přesně chtěla, ale dělal si z ní srandu. Najednou zvážněl.

„Nechci, aby ses stěhovala. Je to samozřejmě na tobě, ale přál bych si, abys nechtěla.“

„Samozřejmě že nechci.“ řekla Ness a vrátila se do postele.

Jacob se zase zasmál. Ness ho umlčela polibkem, který ale hned ukončila a lehla si na jeho hruď.

„Chodíme spát nějak brzo, poslední dobou.“ poznamenala.

„Byl to dlouhý den,“ řekl Jacob a políbil ji do vlasů. I přestože jeho bratr odešel, ona zůstala a byla v jeho náruči, to mu ke štěstí stačilo.

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cresco - 3. kapitola: