Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co život dal a vzal - 4. kapitola - Jane najdu

RLC


Co život dal a vzal - 4. kapitola - Jane najduTak se po dlouhé době vracím. Když jsem si přečetla, co jsem tehdy napsala, tak jsem se zděsila. Je to hrůza, ale přepisovat to nebudu. A ptáte se, proč jsem se vrátila po tak dlouhé době k psaní? Důvodem je to, že jsem se rozhádala s mamkou. Opravdu jsem měla chuť si něco udělat, a tak to kompenzuji povídkami. A co se dozvíte v této kapitole? Popravdě sama nevím. Teprve se jdu do přepisování z ruční verze do té počítačové pustit, takže se všichni necháme překvapit. ;-D Jane
PS: Takže pohled Demetriho, jdou hledat Jane a ostatní se o ní něco dozvědí...

4. kapitola

Demetri: Seděl jsem v tmavé kobce pod hradem a čekal. Nic jiného jsem vlastně dělat nemohl. Sklepení hradu bylo přestavěno na vězení pro upíry, a tak se z cel prostě nikdo nedostal. Popravdě ani nevím, z čeho jsou vytvořené, ale síla ani dary jí neprojdou. Slyšel jsem hluboké a táhlé vrzání vstupní brány, která oddělovala normální podzemní chodby od vězení. Pak se ozvaly kroky. Těžké, hlasité kroky. To mohl být jedině Felix. Teď za mnou chodil často. Říkal mi, co je nového a koho nechal Aro zase popravit. Nic z toho mě nezajímalo, věděl to i Felix. Chtěl mi dělat společnost na tomhle pochmurném místě a za to jsem mu byl vděčný. Za co jsem mu ale vděčný nebyl, bylo to jeho věčné přemlouvání k tomu, abych prozradil, kam Jane utekla. Kdybych to tak věděl... Kdybych to věděl, neřekl bych to vládcům. Ale potřeboval jsem vědět, kde je. Byl u mě Aro. Vyprávěl mi, co jí dělal. Jak nám zničil vstah těmi nechutnostmi a příšernostmi. Podrobně mě tím mučil. A to ukázalo, že pod tou tvrdou maskou je slabá a zranitelná. Jak říkala, mít city je letenka na smrt. Trpěla to kvůli mně a Alecovi. Vydíral ji. A právě proto ji musím najít. Protože ona by neodešla dobrovolně, když by tím ohrozila mě a Aliho. 

Zachrastily klíče a cela se otevřela. Ano, byl to Felix. Nenechal jsem ho cokoliv říct a hned ho poslal zpátky, než si to rozmyslím. 

„Řekni vládcům, že Jane najdu, ale chci být volný a s sebou mít jen pár lidí z gardy, které si vyberu," vyhrkl jsem. Felix nic neřekl, jen se zeširoka usmál a pádil pryč. 

 

„Tady jsme zastavili," řekl jsem. Stáli jsme na mýtině v lese. Já, Felix, Alec a Rozete s Noctis.

„Proč?" zeptal se Alec.

„Soukromé," odpověděl jsem vyhýbavě.

„Cítíš někoho jiného, než vás dva?" zeptal se Felix a dál to nerozebíral. Zavětřil jsem. Silně jsme tu byli cítit my dva, ale jinak nikdo. Rozšířil jsem tedy zkoumané území a uspěl jsem. Byl cítit slabý pach dalšího upíra. Upíra, kterého jsem znal.

„Eleazar," řekl jsem udiveně. "Ale je to až dál. Musí s nimi být ještě někdo. Někdo, kdo je zaštítil, protože předtím tady nebyl. A Eleazar by nedokázal donutit Jane, aby odešla. Někdo, kdo zná její slabiny a dokáže je využít." Spekuloval jsem dál, ale do řeči mi skočil opět Felix. 

„Jane nemá slabiny, musela jít dobrovolně," řekl tu stokrát omýlanou lež, které jsem donedávna věřil taky. Povzdechl jsem si, typicky lidské gesto.

„Má slabiny rovnou dvě," řekl jsem a bylo mi jasné, že ven půjde i zbytek "Mě a Aleca," odpověděl jsem na nevyřčenou otázku.

„Pokud se nemýlím, tak jste se před půl rokem oficiálně rozešli, ne? Navíc to nevypadalo, že by tě extra milovala," pochybovala Rozete a tím poprvé přispěla do naší konverzace.

„Ona mě pořád miluje," odporoval jsem.

„Tak proč se s tebou rozcházela?" ptala se dál Rozete.

„To jsem do nedávna taky nechápal, ale už to vím. Je to dost složité, a navíc si myslím, že by Jane nechtěla, aby se o tom někdo dozvěděl," snažil jsem se odporovat, ale bylo to předem prohrané.

„Budeš nám to muset říct," nedali se odradit.

„Zkráceně a bez detailů si z Jane Aro dělal děvku a ona to přes dva roky trpěla, aby mě a Aleca ochránila," vysypal jsem to ze sebe nakonec. Nastalo ticho. Nikdo z nich něco takového nečekal. Obzvlášť Rozete byla taková křehká a hned ji všechno rozrušilo. A právě ona se zeptala na to zásadní.

„A ty to víš odkud? Netvrď, že ti to řekla Jane, tomu nevěřím," zeptala se roztřeseným hláskem.

„Ne, Jane mi to opravdu neřekla. To mi řekl Aro, když jsem byl zavřený ve sklepení," odpověděl jsem a všichni byli překvapení ještě víc. Felix to shrnul.

„Takže dobrovolně neodešla, protože by tím ohrozila vás dva a to nechtěla. Někdo na ni měl páku. Ale jakou? A kdo za tím stojí?" řekl nahlas otázky všech. Nikdo na ně neměl odpověď. A tak jsme se vydali po Eleazarově stopě a doufali, že to povede k nějakým výsledkům. Jinou stopu jsme totiž neměli.

„V tom případě asi nebude ráda, když ji přivedeme zpátky, ne? Chudák, jakto, že jsem si toho nevšiml? Ten bastard..." nadával Alec. Měl Jane rád, i když jí to dával málo najevo a tohle se ho dotklo.

„Vydáme se po Eleazarově stopě," zavelel jsem a běželi jsme. Po chvíli se k velmi slabému Elovu pachu přidaly dva ženské, Jane a jiné upírky. Za pár hodin začal les řídnout a došli jsme na mýtinu, které vévodila obrovská, bílá, moderní vila. Chtěli jsme jít dál, ale snad poprvé se ozvala i Noctis.

„Počkejte, ten dům obepíná několik štítů," varovala nás.

„Zkus je zrušit," poručil jsem jí.

„No dovol, já se je nepokouším zrušit, já je ruším," urazila se, ale pustila se do práce. Musela se hodně snažit, hádám, protože vypadala, i na upíra dost vyčerpaně a trvalo jí to docela dlouho. Ale nakonec to zvládla. Dostali jsme se až k domu a vešli jsme dovnitř. Prošli jsme dlouhou chodbou, která byla za vstupními dveřmi a vešli do jediných dveří v ní, do pracovny. Ve stejné chvíli do pracovny vešla upírka a, nevěřil jsem tomu, Eleazar. 

„Sofia," vydechl nevěřícně Alec a sundal si kápi. 

„Co?! Ty ji znáš?" zeptal jsem se zmateně. Zřejmě nikdo nechápal, jak ji může znát, tedy z Volturiů. 

„Jsem Sofia, sestra Aleca a Jane," uvedla na míru, teď již známá upírka Sofia.

„Já ti říkal, že nás najdou, Jane mě taky varovala, ale ty sis nedala říct," řekl smutně Eleazar.

„Kde je Jane?" zeptala se Rozete. 

„K té se přes štít nedostanete. Je tak silný, že ho nezruší ani tahle," vysmála se Sofia.

„Ptala se kde je?" připomněl jsem výhružně.

„Tady," pohodila hlavou k obrazovkám u počítače. Na jedné byla Jane. Seděla v křesle a bezmyšlenkovitě přepínala programy na televizi. 

„Přiveď ji," přikázal Felix. 

„Ne," odsekla. Chtěla kolem sebe vytvořit štít, ale Noctis ji zarazila hned v začátku a Felix ji chytil pod krkem a nehybnil ji. Eleazar na ně zavrčel.

„Přiveď ji sem," zavrčel znova.

„Ele, přiveď ji," řekla přidušeně. 

El přestal vrčet a vyšel ze dveří. Za chvíli se vrátil i s Jane.

„Tak jste mě našli?" zeptala se lhostejně Jane.

„Proč jsi nám neřekla o tom s Arem? My bychom ti pomohli," nevydržela být zticha Rozete. Jane ztuhla.

„Jak jste se o tom dozvěděli?" zeptala se. Asi to mělo znít silně, ale do hlasu jí pronikla bolest.

„Řekl mi to Aro," přiznal jsem.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co život dal a vzal - 4. kapitola - Jane najdu:

 1
6. Paxl
09.05.2013 [14:04]

No, co ti na to mám říct? Emoticon Jak jinak úžasné, pěkné a poveedené Emoticon Hlavně pokračuj a koukej přidávat další a další kapitolky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.05.2013 [19:57]

BJaneVolturiVJL: Pááni! Nečekala jsem, že to někdo bude číst, natož i komentovat... Kvůli tobě budu psát extra rychle... Na papíře už píšu druhou řadu, první má 10 kapitol´prolog a epilog. Jsem moc ráda, že se to někomu líbí...

06.05.2013 [17:12]

VictoriaJamesLaurentOch, ten bastard Aro!!! Ja ho snáď uškrtím! Toto mojej Janie, Demovi a Alecovi NIKTO robiť nebude! Emoticon Urobím si z Ara drevo do krba, to ti sľubujem! Emoticon
K poviedke. Bolo vidno, že si začínala, ale o mojich začiatkoch ti ani hovoriť nebudem, to bol príšerný faux pas Emoticon Jane je zlatíčko, to sa musí Emoticon To, že kvôli Demovi a Alecovi sa nechala zneužívať tým parchantom! Prosím, zabi ho, prosím! Emoticon Jane by sa mala pozbierať a znovu byť s Demom, taký mužský je len jeden Emoticon A veľmi sa mi páči, ako sa tí dvaja o Janie boja,veď vieme svoje, ona nie je mrcha a nebola! Takže ťa veľmi pekne prosím, aby si sa s ďalšou kapčou poponáhlala, pretože toto čítať jednoducho budem Emoticon

04.05.2013 [16:14]

BJaneVolturiÚplně jsem zapomněla, že tu něco mám. Snad jsem to opravila. Jestli tu bude třetí vrácení, tak se hanbou propadnu do země... Emoticon

30.01.2013 [22:23]

eMCullenAhoj, článek ti vracím, máš v něm příliš velké množství chyb Při opravě se zaměř především na následující výrazy.

+ čárky
+ mě (2. a 4. pád) x mně (3. a 6. pád)
+ I/Y
+ překlepy
+ vstah -> vztah
+ omýlaná lež -> omílaná lež
+ chybějící znaménka - ukončovací
+ přímá řeč - posílám ti koncept k jejímu psaní

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Až si vše opravíš, znovu zaškrtni "článek je hotov", děkuji.

30.01.2013 [17:02]

eMCullenAhoj, článek ti bohužel musím vrátit k opravě. Do perexu si, prosím, alespoň jednou větou napiš, o čem tato kapitola je. Vím, co tam máš napsané, ale aspoň náznak by neuškodil. Emoticon
+ počáteční uvozovky se dělají dole - buď si je můžeš zkopírovat odtud (-„-), anebo je najdeš v administraci pod symbolem omegy.
Po opravě zonvu zaškrtni "článek je hotov", děkuji.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!