Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co tě nezabije, to tě posílí - 6. kapitola

444

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Co tě nezabije, to tě posílí - 6. kapitolaJe to po dlouhé, dlouhé době. Doufám, že to tu ještě někdo čte. Moc se omlovám. Napište prosím komentíky jestli v téhle povídce pokračovat. Předem moc díky...

02.08.2009 (13:00) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1773×

6. kapitola – „Žij“

Máma přijela hned to odpoledne, co Jacob odjel. Bylo mi s ním dobře. Alespoň trochu mě utěšil a pomohl mi překonat prvotní smutek a bolest. Doslova jsem byla chodící troska. Slíbila jsem si, že budu odvážná… ale když mě nedokázal skolit odchod Edwarda osud mi poslal něco horšího. Teď si na plno uvědomuji, že můj otec… zemřel. A já s tím již nic nenadělám. Vůbec nic. Mohu tu jen sedět a vzpomínat a to je… bolestivé. Být silnou se nyní nezdá být tak dobrý nápad. Chtěla jsem být tvrdá, odolná, ale… nějak to nejde.

Jediné co dokážu je sedět na gauči a ignorovat to, že bez táty běží čas bez jakékoliv přestávky dál a já ho nemůžu zastavit a vrátit ho zpět. Tak ho prostě ignoruji a civím dál a utěšuji se jen bolestivými vzpomínkami, jako by mohli pomoci.

Máma zařizovala pohřeb. Já jsem nic dělat nemusela a proto jsem zůstávala stále v té agónii. Ze všech stran jen tmavé zdi. Holé černé stěny co mě obklopují dnem i nocí a uzavírají mě do malé části mé mysli a napovrch zůstává jen smutná, strhaná osoba, která ztratila život.

Jako bych se už v sama sobě nedokázala najít. Vzepřít se a bojovat za existenci. Za své bytí. Ta místnost tvořená černotou je již příliš malá, abych jí mohla najít a podívat se na své staré já. Je příliš malá a já nejsem dobrý hledač. Je černá a v mé temné, smutkem zahalené duši není vidět žádná klec. A já se ztrácím. Pomalu se ztrácím v mých vzpomínkách a nechce se mi vrátit. Takhle je to lepší. Nyní to již nejsem já a… chci zůstat v té kleci a nevyjít. Zůstat a snít sen vzpomínek. Chci snít. Tak to chci.

 

 

Den pohřbu je tady. Nechtěla jsem si to připustit, ale ráno jsem se probudila a byl tu ten den. Pomalu jsem se zvedla z postele. Chvíli jsem stála a koukala. Potom jsem přešla do koupelny a vlezla pod sprchu. Nemělo to na mě účinek jako vždy. Byla to prostě jen sprcha. Kapky teplé vody po mě stékaly dál, ale já… stála. Když jsem vylezla, nedívala jsem se do zrcadla. Vlastně jsem se na nic nedívala. Svět pro mě přestal mít barvy. Vše vybledlo a já jsem se v tom temném světě nemohla na nic dívat. Jako by mi ty mdlé barvy říkaly „Ty jsi troska“ A měly pravdu. V ručníku jsem přeběhla rovnou do svého pokoje. Na posteli jsem měla připravené šaty. Ani René nemohla unést mé pohledy smutku. V domě jsme se míjeli a sebe na vzájem nevyhledávali. Já jsem se vyplakala na rameni samoty a máma byla plně zaneprázdněna pohřbem, nebo to tak alespoň vypadalo.

Oblékla jsem si černé šaty na ramínka. Pomalu. Učesala jsem si vlasy. Vzala si černý svetr co byl u šatů a bílou růži, která ležela na polštáři. Byla tak křehká, jemná a plná naděje. Její okvětní lístky vypadali jako bílé dušičky. Pevně jsem jí sevřela v ruce a otevřela dveře. Sešla jsem schody. Dole na mě čekala mamka, měla ty samé šaty jako já a na sobě měla už i kabát. Já si ho také oblékla, obula si černé boty a sevřela kliku od domovních dveří.

„Bello“… „Musíš být silná“ Řekla mi po dlouhých dnech mlčení René. Musím být silná. Kolikrát jsem si to říkala

„Ano, to musím“… „Ale… je to těžké, velmi těžké.“ V očích jsem měla slzy, které jsem za žádnou cenu nechtěla vypustit, ale nepovedlo se. Slzy mi tekly potichounku po tváři až skáply na květ růže. Jemné dušinky plakaly se mnou. René mě objala a já jí objetí ráda oplatila. Byl krásný pocit, vědět že tu se mnou konečně je.

Vyšli jsme ze dveří. Celý svět dnes plakal. I nebe ronilo slzy za mého otce. Nastoupili jsme do auta jeli na hřbitov. Cesta byla krátká a tichá. Vystoupila jsem před branou hřbitova, posledního útočiště mrtvých a pozorovala ji. Po chvíli se ke mně přidala máma a my spolu šli na určené místo. Všichni byli již na místě, my šli co nejblíže k rakvi. Po tváři mi stékaly slzy a kapky deště. Téměř ke konci obřadu, když jsme šli hodit poslední květ na rakev stalo se něco co jsem nečekala. Přičichla jsem si k růži a vhazovala jí na hrob, když tu zpoza mraků vysvitlo na okamžik slunce a já spatřila svého otce jak se na mě usmívá a než dopadla růže jemný vánek mi zašeptal do ucha jeho poslední slovo „Žij“

Slzy neměli hranic. Slunce zalezlo za mraky. Jemný větřík zmizel a s ním i táta. Růže dopadla a já… budu žít….

 

 

Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co tě nezabije, to tě posílí - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře