Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co tě nezabije, to tě posílí - 4. kapitola

Já jako Daenerys... RLC.

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Co tě nezabije, to tě posílí - 4. kapitolaTak tady je jedna z mnoha smutných kapitol. Nebudu zdržovat. Jen prosím o komenty. Díky

05.06.2009 (19:00) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2095×

4. kapitola - Oznámení

 Když jsem otevřela dveře ztuhla jsem.

 Přede mnou stál Boby. Je to takový obtloustlý starší hnědovlasý muž s ne moc výraznými rysy a zapadlýma modrýma očima. Byl to spolupracovník mého táty. Jeho pracovní náplní, bylo oznamovat smrt objetí jejich bližním. A já už tušila co mi chce říct, ale pořád jsem se bránila si to přiznat. Chvíli jsme na sebe koukali. Moje oči mě pálily od přicházejících slz. Ale zatím jsem je držela. „Není vše jak vypadá." Opakovala jsem si v mysli. „Není vše jak vypadá." Po tom co jsem se trochu přesvědčila, že mi nepřišel říct to co říkal všem rodinám, jsem ho pozvala dovnitř do domu. „Určitě chce jen nechat vzkaz svému kamarádovi." Namlouvala jsem si pořád dokola. Mlčky jsme došli až do obýváku a tam Boby zpustil.

„Bello" Začal a já už to věděla. Ten tón. To jak lítostně vyslovil moje jméno. První slzy překročily hráz a začaly mi stékat po tváři.

„Tvůj otec... zemřel... včera, když šel na oslavu. Neznáme přesné informace o jeho... smrti. Vypadá to ale na nějaké zvíře." pokračoval a vypadal, že ho to taky dost sebralo. Jezdívali spolu každý víkend na ryby.

Já jsem ten nával informací nezvládla a začala jsem nekontrolovatelně vzlykat a  po tvářích mi ztékaly vodopády slz.Teď mi byl ukradený nějaký slib, prostě jsem to ze sebe musela dostat.

Můj táta. Můj skvělý, upřímný a povahově mi tak podobný táta je... mrtví. To nemůže být pravda. Ne já tomu nevěří.

„Ne, táta není... mrtví. Já...já... ne... nevěřím. Ne, nevěřím. To.. to... není možné." pomalu. ale jistě jsem se kácela k zemi a plakala jsem a řvala a mlátila kolem sebe, ale nic mi nepomohlo.

„Proč?" Proč mi to udělal ptala jsem se, ale nikdo mi neodpověděl. Jak mě tu mohl nechat samotnou ? Jak ? Nejdřív... on a teď i můj táta. Proč je na mě život tak krutý ? Co jsem komu udělala, že jsem tak trestána.

Jsem prostě magnet na neštěstí. Všichni co jsou kolem mě, mě pomalu a postupně opouštějí. Nikoho už nemám. Všichni odešli a nechali mě tu. Můj táta. Pořád mám jeho tvář před očima. Usmívá se, jak si ho pamatuji ze včerejšího rána. V jeho očích vidím tu otcovskou lásku a štěstí, které jsem mu svým příjezdem přinesla. Alespoň něco mi bylo útěchou. Charlie byl šťastný. Já měla tu možnost být tu s ním v posledních měsících. To jediné mě uklidňovalo, když jsem si to uvědomila, stala se ze mě socha.

Seděla jsem na zemi, klidná a nehybná. Poznala jsem, že mlácení mi nepomůže, že křik nedostane všechnu tu bolest pryč. Jediné co mi bylo útěchou byl pláč, mé poznání a Boby, který u mě seděl a objímal mě kolem ramen. Seděli jsme tam a oba plakali.

Můj pláč neslábl, ba naopak každou vteřinou, co jsem poznávala, že už mezi námi můj otec není, moje vzlyky stále sílily.

Necítila jsem únavu, ani hlad, cítila jsem jen hroznou bolest na hrudníku, co nyní byla zdvojnásobena. Myslela jsem, po tom co mě opustil...on, že horší bolest nezažiji. Omyl. Jak velmi jsem se spletla. Nyní je to stokrát, ne-li víckrát horší. Vše mě opustilo. Celý zbytek dne a celou noc jsem strávila na zemi v neutichajících vzlycích. Boby pozdě večer usnul, ale já bděla a tlumila, alespoň trochu bolest pláčem. K ránu mě opustil i ten poslední prostředek mé útěchy. Už jsem neměla co plakat. Slzy vyschli. Bylo brzy ráno, když jsem konečně vstala. Boby mě opustil už před několika hodinami. Byla jsem tu v tom tmavém domě sama. Nikdo tu nebyl, aby mě podpořil. Nikdo tu nebyl, aby mě obejmul. Nikdo tu nebyl. Ani tady, ani v mém životě. Ale teď musím vyřešit vážnější věci. Jak to mám říct mámě. Dlouho jsem se odhodlávala a přemlouvala se, až jsem nakonec vzala slýchat od telefonu a vymačkala, mě tak známé číslo Renee. Po chvilce otravného pípání, mi to mamka vzala.

„Ahoj mami. Tady Bella" řekla jsem skoro bez hlasu. Musela jsem si odkašlat, než jsem mohla pokračovat. „Musím ti něco říct."

„Ahoj Bells. Co je tak důležitého, že si si vzpomněla na svojí „starou" matku?" Ptala se zvesela, ale když postřehla můj tón, zhrozila se.

„Co se děje... No tak co se děje ?" Naléhala Renee čím dál víc.

„Mami...Charlie...táta...on...on...umřel" Řekla jsem a neubránila jsem se dalším vzlykům, ale slzy se nedostavily. Byly pryč. A tak mi byla jedinou útěchou mamka. Která mě do telefonu utěšovala a já jí poslouchala, ale ta slova neměli žádný účinek. Jen jsem tupě stála, zírala před sebe a poslouchala slova útěchy, které jsem přes svou bolest ani nevnímala.

Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co tě nezabije, to tě posílí - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře