Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co se to... A kurňa! 16. kapitola

30.08.2010 (17:45) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1817×

Co se to... A kurňa!

16. kapitola

Polilo mě horko. Je tady? Střelil ke mně pohledem a tvář mu ozářila lampa. Měl jí plnou vzrušení, očekávání a netrpělivosti. Než jsem se nadála, tak stál pod oknem vedle Belly a rukou mi naznačil, abych šla stranou. Couvnula jsem a do pár vteřin stál přede mnou v mém pokoji. Byla jsem ještě asi o pět centimetrů nižší než Bella.

Konečně se pousmál a ve stejné chvíli mě držel v medvědím objetí.

Chvíli jsem vláčně stála s pažemi podél těla a nemohla uvěřit tomu, že tu je. U mě!

„Ell,“ snažil se mě probrat z toho snu něčí hlas. S úlevou jsem si uvědomila, že je to jeho hlas. Ještě trochu roztřeseně jsem mu položila ruce okolo pasu. Víc bych se k němu přimkla, ale už teď jsem nevěděla, jestli se ještě někdy nadechnu. Opřela jsem si tvář o jeho hruď. Byla jsem totálně šťastná a vůbec nemyslela na nějaké kraviny typu, jakože mam třeba za necelý rok zemřít.

„Co tu děláš?“ zamumlala jsem mu po pár minutách do trička tichou, ale jasnou otázku.

„Co myslíš?“ Odtáhl se ode mě trochu a zadíval se mi do očí.

„Objímáš mě uprostřed mého pokoje tisíce kilometrů od svého domova?“ pokrčila jsem rameny a nadzvedla obočí. Uculil se.

„Opravdu jsi to ty,“ oddychl si.

„Jo jsem. A pokusím se v příštích měsících nepřevtělovat se do členů tvé rodiny. Jednou to bohatě stačilo. A proč jsi přišel?“

„Jsem rád, že se to stalo. Jak bych tě jinak poznal? A přišel jsem si pro tebe. Jednou jsi zaujímala místo mé sestry, tak se z něj jen tak nedostaneš. Jsi prostě rodina a já se tě nehodlám jen tak vzdát.“ Kývl si jen tak pro sebe na potvrzení slov.

„Tak co ještě stojíš? Jdi si balit.“ Nechápavě jsem mu hleděla do očí.

„Emmette, já se nemohu jen tak sebrat a beze slova odejít. Mám tu rodiče, nejlepší kamarádku a taky nejspíš kluka,“ zavrčela jsem poslední část věty. Zamračil se, ale tu část přešel.

„To je fakt. Nemůžeš jen tak odejít. Ráno to domluvíme s vašima. Že si tě převezme do péče můj otec. Jeden z nejlepších doktorů, co ty na to?“

„Nevím, jestli to projde. Ale jak tady můžu nechat mamku v takovém stavu?“

„Jsem si jistý, že bude schopná dovolit cokoliv, co by ti mohlo pomoci.“

„Mně nic nepomůže,“ usmála jsem se na něj smutně a zakroutila hlavou.

„Nebudeme si lhát. Víš to ty, vím to já. Nechci poslední chvíle života trávit v nemocnici.“

„To né! Samozřejmě bys byla u nás. Opravdu si myslíš, že tě nechám jen tak odejít?“ nadzvednul obočí.

„Jak to myslíš?“ Kam tím míří?

„Kdyby nic nezabíralo, tak je tu vždycky ještě jedna možnost.“ Ta věta vyzněla do ticha trochu strašidelně. Nevěděla jsem, co se pod ní skrývá. Zadívala jsem se mu do světlounce zlatých očí. Měl bezchybnou tvář. Čekal, jestli mi to dojde.

Místo toho jsme ale zaslechli kroky na chodbě. Vystřelila jsem k posteli a Emm šel se mnou. Schoval se vedle postele dál od dveří. Zavřela jsem oči. Někdo nakouknul dovnitř a hned zase zavřel. Nevěděla jsem, jestli ten někdo vešel, nebo jestli se jen ujistil, že spím.

„Spíš?“ ozvalo se mi u ucha po pár vteřinách. Emm samozřejmě. Takže je to v suchu. Jen jsem zakroutila hlavou a otočila k němu hlavu. Byl pár centimetrů ode mě. Pohled sklouznul oběma tomu druhému na rty. Prý sestra! Já mu dám!

Odtáhla jsem se, zvedla se opět z postele a došla si vzít ze skříně alespoň třičtvrťáky stažené gumou pod koleny.

„Kde je Bella?“ Vyhlédla jsem z okna, ale nikde jsem ji neviděla.

„Říkala, že nás tu nechá. Že se stejně musí jít ještě někam podívat.“ Docvaklo mi to. Kam by se šla asi Bella tady koukat? Na Jerryho samozřejmě. Když mi volal, tak jsem mu to nebrala. Když zvonil u dveří, tak jsem mu neotvírala a táta mu říkal, že zrovna spím a ať mě neruší. Chudák kluk.

„Nejspíš vím, kde je.“ Emm mě pořád sledoval a nedokázal se ode mě odtrhnout pohledem.

„Co je?“ nevydržela jsem to už.

„Já jen… No jak jsi říkala, že je Bella hezčí, tak podle mě to tak není.“ Okamžitě se mi nahrnula krev do celého obličeje. Rozpačitě jsem se usmála.

„Půjdeme najít Bellu? Protože jestli bude Jerrymu něco vysvětlovat, tak potřebuje důkazy,“ píchla jsem se důležitě prstem do hrudi.

„Budu muset vylézt oknem. Přes chodbu a schody je to moc riskantní,“ uvažovala jsem nahlas. Sledovala jsem třímetrovou výšku pod oknem a polkla. Strom byl moc daleko.

„Snad se nebojíš,“ zamumlal takový kousek za mnou, až jsem se zachvěla. Jeho ledový dech mi ovál šíji. Proč mi to dělá? Sjel mi dlaní na kříž. Tázavě jsem na něj pootočila hlavu.

Najednou, ještě dřív, než jsem to stihla pořádně zaznamenat, tak mě chytil jednou rukou kolem pasu, druhou mi podkopnul nohy a objevili jsme se na trávníku před domem. Křečovitě jsem mu svírala v pěstičce jeho triko za krkem.

„Tak kudy, slečno?“

„Pořád rovně. Je to dům s číslem dvanáct. A Kimino chrápání uslyšíš ještě před zatáčkou.“ Usmál se, vyběhnul a pořád sledoval moji tvář.

„Je to zvláštní. Jste si s Bellou hrozně podobné. Jak dvojčata, až na pár drobností.“

„Každý má své dvojče,“ zahuhlala jsem mu do krku a snažila se přitom nevyvrhnout obsah svého žaludku. Copak nemůže běžet pomaleji? Uraženě si odfrkl.

„No to tak! Já jsem samozřejmě originál,“ ohradil se. Musela jsem se smát, ale raději se zavřenou pusou.

„To máš pravdu,“ vydechla jsem, když zastavil.

„Drž mě ještě chvíli, prosím a nehýbej se,“ šeptala jsem skrz zatnuté zuby. Omluvně si mě prohlížel. Sklonil se ke mně a zabořil mi svůj nos do vlasů vedle ucha.

„Hezky voníš.“

„Jihlavanka,“ dokončila jsem jeho větu a byla si jistá, že tu zahraniční reklamu na kávu nezná, ale on se jenom uchichtnul.

Po pár vteřinách jsem se konečně odhodlala od něj odlepit a upřít pohled na dům mojí nejlepší kamarádky.

„Hned tady vpředu je okno do Kiminýho pokoje. Jedině tudy se dovnitř dostaneme.  Dřív jsem se tudy vloupávala po nocích za ní, jenže to tu stál ještě strom. Už ho porazili. Už ze zvyku nechává to okno otevřené.“

„Ty nejspíš nebudeš takovej andílek,“ zakřenil se na mě a sledoval, jak se tam nejlépe dostat.

„Budeš muset na záda. Prostě tam vyskočím.“ Poslechla jsem ho a vrávoravě se mu vydrápala na mohutná záda a obtočila mu nohy kolem pasu.

Stoupnul si pod okno.

„Já se tím snad začnu živit,“ utrousil.

„Držíš se pevně?“ ohlédl se přes rameno a já jenom kývnula. Hned potom se stalo několik věcí. Jeho prudký odraz se mnou trhnul, já sjela o několik čísel níž a moje bosá chodidla mu skončila… Skončila na nečekaném místě. To nejspíš bylo příčinou toho, že škobrtl o parapet a s dunivou ránou jsem dopadla na jeho záda před Kiminu postel.

Měla velké štěstí, že místo z kůže vylítla jenom z postele.

„No dopr... Doprčic! Co to má znamenat? Málem jsem to pustila, ty trubko!“ zaječela na mě a až potom si zaraženě všimla Emmetta, který mě ze sebe sundal a omluvně sjel pohledem.

„Příště dávej raději bacha, kam ty nohy dáváš,“ nervózně se uculil a hned co vstal a oprášil se, tak začal Kim podávat ruku.

„Jsem Emmett. Ell je má bývalá sestra a přítomná kamarádka. Ty musíš být Kim, že?“ Vyjeveně na něj zírala s pootevřenou pusou. Potom se koukla na mě, sklopila pohled a nervózně jeho ruku přijmula.

„Jo, jsem,“ pípla a já málem chytla záchvat smíchu. Při prvním pohledu na něj u Cullenových jsem na tom nebyla o moc lépe. A od té doby se to vlastně vůbec nezměnilo. Stačil jediný pohled a já byla v sedmém nebi.

Potom k němu ale zvedla oči a párkrát na něj zamávala řasami. Jestli se ho pokusí balit, tak jí to ještě pěkně vytmavím! Stiskla jsem ruku v pěst a ona nejspíš nebyla jediná, komu to neuniklo.

„No, Kim, kde je Jerry? Myslím, že se za ním právě vloupala Emmova příbuzná.“ Vyplašeně po mně střelila pohledem.

„To myslíš vážně? Dneska u něj spí Diego!“

„Ten jeho kámoš ze školy? Ten sukničkář a lamač dívčích srdcí?“ opětovala jsem jí stejný pohled.

„Jo, přesně ten!“ plácla se do čela a obě jsme vystřelily na chodbu. Bleskurychle jsem se schovala za roh, jelikož právě z ložnice vycházel pan Lohan a mžoural do tmy.

„Děje se něco Kim? Vzbudila mě nějaká rána. Myslel jsem, že mi padá barák na hlavu!“ gestikuloval prudce rukama a čekal na odpověď.

„No… Snad to s mojí váhou není až tak dramatické, jak říkáš. Jenom jsem spadla z postele,“ pokrčila nevinně rameny. Její otec jen zakroutil hlavou a vrátil se zpět za svou chrápající manželkou. Obě jsme měly co dělat, abychom nevybuchly smíchy. Opustila jsem svou skrýš a společně jsme vtrhly do dveří, když se právě pral Jerry se svým kamarádem a Bella je vyjeveně sledovala.

„Co se to tu děje?“ vyhrkla jeho sestra přísně.

„On se mi pokoušel svádět Ell!“ strčil znovu do klučiny, který na sobě měl pouze trencle.

„Jo tak Ell! A to, co přišlo právě se mnou je asi kdo, hm?“ začala podupávat nohou a já cítila, jak tu houstne atmosféra.

Jerry došel vykolejený k vypínači a rozsvítil. Rozhlédl se po všech přítomných, kteří náhlým světlem přimhuřovali oči. Samozřejmě až na Bellu. S tou to ani nehnulo. Dorazil za námi Emmett.

„Měl jsi říct, že dneska pořádáš párty. Taky bych někoho přivedl,“ šeptnul Diego a uvolnil tím trochu napětí.

„Jak… Co?“ Těkal Jerry pohledem ze mě na Bell a nemohl uvěřit svým očím. Stoupnula jsem si vedle ní.

„Před barákem čeká moje sestřenka. Na tebe,“ mrkla Kim na toho ťulpase a Emmetta žádala pohledem o jasnou prosbu. A tou bylo zamknout ho venku a nevpustit dovnitř.

Učinil tak.

Když Diego zmizel, rozhodla jsem se uvést všechno na správnou míru.

„Jerry, to ji miluješ,“ ukázala jsem na Bellu, která mu omluvně hleděla do očí. Nejspíš se styděla za to, že se vydávala za někoho úplně jiného. Že k němu nebyla dost upřímná.

„Jak bych to řekla. No, nepřišlo ti divné to, jak jsem se k tobě od dovolené, po dobu, než jsem odjela do nemocnice, chovala? Tak, jako bych v tobě našla zalíbení? Nepřišla jsem ti jiná?“ Nepatrně kývnul a dál mě poslouchal.

„No, ona nedávno tak trochu byla já a já jsem byla ona. Na té dovolené jsi byl celou dobu s ní. Ona tě očarovala. Ona tě miluje,“ zakončila jsem to a nevěděla, jak dál pokračovat, jelikož se stále díval někam před sebe a urputně se snažil pochopit to, co mu tady vykládám. Prosebně jsem se rozhlédla po ostatních, jestli mi třeba nemíní nějak pomoct.

„Takže, ty se se mnou rozcházíš, Ell?“ pochopil naprosto špatně.

„Tak hele!“ vložil se do toho Emmett.

„Vypadáš celkem inteligentně, takže bys to mohl pochopit. Ell s tebou nikdy nechodila a ani nebude. To si pamatuj. Byla to má sestra v Elliným těle. Takže si hodně rychle vzpomeň, co jsi s jejím tělem dělal!“ na chvíli se odmlčel.

„Já měl menší výhodu. To, že je Bella vlastně Ell, jsem se dozvěděl, ještě když byla Ell v Belliným těle. Takže Bella byla v tom Elliným, mezitím, co ty sis myslel, že je to Ell. Ale já už jsem věděl, že Ell je u mě, teda ve Forks, takže nemohla být tady. Chápeš?“ Všichni v místnosti upřeli pohled na Emmetta a ten jen pokrčil rameny.

Jako první se od něj odtrhl Jerry, který se posadil na postel. Jako druhá Bella, která se vydala za ním. Klekla si před něj a on k ní zvedl oči.

„Víš, jak jsem ti nikdy nedovolila políbit mě? Teď jsem to konečně já a máš možnost.“ On jen polkl a hlavu znovu sklopil. Položila mu dlaň na tvář a vynutila si jeho pozornost. Pomalu se k němu naklonila a čekala na nějakou jeho akci. Pozorně si prohlížel každý kousíček jejího obličeje, palcem jí přejel po spodním rtu a nakonec si ji za šíji přitáhl do polibku.

Odvrátila jsem pohled a cítila se tak nějak přebytečně. Koukla jsem na další dva křeny a ty už se pomalu vypařovali z pokoje. Napodobila jsem je a červená se vracela ke Kim do pokoje a každého měla z jedné strany.

„Chcete tu někde rozestlat?“ zeptala se a zívla.

„To nejde, musím domů,“ a zívla jsem také, jelikož je to až moc nakažlivý.

„Do kolika tam musíš být?“ ptal se Emm.

„Nejpozději do sedmi. To stává táta do práce.“

„On chodí do práce o víkendu?

„Ne, jen v sobotu.“

„Aha. Tak to máš ještě čtyři hodiny. Potřebuješ se prospat. Neboj. V sedm budeš doma,“ mrknul na mě a do dvou vteřin jsem ležela vedle Kim v posteli.

„Neva?“ zeptala jsem se jí. V polospánku zakroutila krátce hlavou a po pár vteřinách hlasitě zachrápala. Ucpala jsem jí nos. Zamlaskala a přetočila se zády ke mně. Já se otočila čelem k oknu. Emm se na něj posadil čelem ke mně a opřel si hlavu o rám.

Koukali jsme si do očí a on se u toho dokonce tvářil vážně. To u něj byla vzácná chvíle. Dlouho jsem zkoumala jeho zářivé oči, dokud se ty mé nezačali zavírat, až se nakonec už neotevřeli.

Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Co se to... A kurňa! 16. kapitola: