Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co se stane z jedné svatby? - kapitola 8.

27.06.2011 (11:45) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1427×

8. Začátek dne

Bella:

Nemohla jsem usnout. Mohlo být tak devět hodin večer. Vstala jsem tedy a šla za dům. Byla tam lavička. Posadila jsem se na ni a dívala se do hvězd. Nevím, co jsem v nich hledala. Možná nějaký nápis, náznak, obraz… Obraz mého kamaráda.

Večer byl na tuhle dobu neobvykle teplý. Proto jsem tam seděla velice dlouho. Kirba mi vrněla v ruce. Dívala jsem se neustále do oblohy. Hvězdy přibývaly. Z hvězd se stávaly obrazce, obrazce a obrázky. Díky mé představivosti jsem viděla oči. Takové krásné a zvláštní oči. Věděla jsem, že jsem je viděla v reálu, ale koho byly?

Byla v nich taková… Nevím, jak bych to mohla popsat. Něha, láska, starost a mnohem víc. Připomínalo mi to zelené oči mého kamaráda. Dobře, Edwarda. Bylo by to, jako by se dívaly na mě. Opět tam bylo to vyznání. Buď jsem měla představy, že mě pronásleduje nějak tajně, že se dostal i do hvězd.

Oční víčka se mi pomalinku zavírala, šla jsem tedy do svého pokoje. Nemohla jsem usnout. Přinesla jsem si židli k oknu. Na ni jsem dala peřinu. Usadila jsem se tam. Kočka mi vrněla v rukou. Občas mě olízla. Dívala jsem se z otevřeného okna ven. Na mizející hvězdy a na nově zobrazené.

Edward se mi zaryl pod kůži. Viděla jsem ho všude a slyšela. Ten jeho hlas, jeho oči, vůni a v neposlední řadě jsem si neustále přehrávala tu noc v autě. Ze dne na den jsem se změnila. Nerozhodnost, to byla jedna z mých chyb. Musela jsem mít spoustu času na rozhodování. Uvážit pozitivní stránku a negativní stránku dané věci. Pak jsem si spočítala, čeho je více. Pak teprve bylo rozhodnuto.

Měsíc se objevil. Vystoupil z ozářeného mraku. Když nic nestínilo jeho svitu, tak se najednou osvítila celá krajina. Zítřejší den měl být magický. Byl plánovaný úplněk. Hlava mi pomalounku klimbala a já se přemlouvala, že si už musím jít lehnout, jinak se ráno neprobudím.

Jen co jsem dolehla do postele, tak jsem se musela převalovat. Nemohla jsem pochytit tu správnou polohu. Až jsem najednou usnula z únavy, a to jsem věděla, že je zle. Když usnu z únavy, tak mě jde velmi těžko probudit.

Edward:

Doma jsem si uvědomil, že jsem ještě nevyvenčil Endyho. Šel jsem na naši zahradu. Nikdo ji zatím neposekal. Endy pobíhal v trávě. Já do ní ulehl. Díval jsem se na noční oblohu. Bylo příjemné teplo. Zanedlouho Endy ke mně přiběhl. Čumákem mi nadzvedl ruku.

Přemýšlel jsem o svatbě. Jak by mohla probíhat a co všechno se tam bude dít. A zase nad Bellou. Její chování se mi čím dál tím víc zamlouvalo. Ta nerozhodnost, kterou dávala najevo. Endy mi oblíznul obličej. Už ho to tam nebavilo. Šel jsem tedy opět domů.

Doma jsem chodil neustále po pokoji. Sem tam a zase zpět. Ještě jsem neměl připravené oblečení. Navíc tahle noc byla tak kouzelná. Měsíc, cvrlikot a to teplo… Když jsem si připravil oblek, tak jsem si chtěl jít lehnout. Endy přišel do pokoje a sednul si ke mně. Seděl jsem opřený o postel. Hladil jsem ho po hlavě a za ušima. Má mysl se zaobírala jen jednou jedinou věcí…

Pak jsem si vzpomněl, že bych měl umýt auto. Za světla z petroleje jsem ho umyl. Nechtěl jsem dělat ostudu. Pak teprve byl čas na spánek. Usnout se mi stále nedařilo. Možná, že jsem usnul až někdy k ránu.

16. dubna - středa

Najednou někdo se mnou zacloumal. Byl to Endy. Podíval jsem se na hodinky. Bylo osm hodin. Kdyby mě nevzbudil, tak bych nejspíš spal až do nějaké odpolední hodiny. Jakmile mě vzbudil, tak jsem se šel co nejrychleji umýt. Poté jsem se v županu šel nasnídat. Nemohl jsem jíst už ve svátečním, neboť bych si svou šikovností umazal oblečení.

Po snídani jsem se musel oholit. Pak jsem se teprve chystal obléknout. Měl jsem na sobě dlouhé černé kalhoty s puky, leštěné kožené boty na mírném pánském kramfleku, andělsky bílou košili se světle modrou kravatou a v neposlední řadě černé dlouhé sako, které mělo v kapsičce červenou růži.

Vlasy nebyly jako vždy rozčepýřené do všech stran. Byly u kořínku uhlazené, konečky se strčily do stran. Jelikož vlasy byly nakrátko střižené, tak moc nešly uhladit. Do kapsy jsem naházel nějaké peníze, dokonce i krabičku s prstýnkem. Opravdu si má mysl dělala, co chtěla. Došel jsem k autu a sedl si do něho. V klidu jsem se tam vydýchával a čekal na danou hodinu.

Mnou kolovalo vzrušení z té události. Byl jsem rád, že jsem mohl jít jako doprovod na svatbu. Za svůj dosavadní život jsem byl jen jednou na svatbě. Neuvěřitelně se blížila ona hodina. Nastartoval jsem auto a pomalu se rozjel k Belle.

Nemělo cenu mýt auto, protože cesta byla prašná. Na tu černou barvu se prach chytal velice dobře. Auto jsem nechal pod stromem, aby si Bella myslela, že jsem přišel pěšky. Došel jsem před jejich dům. Zabouchal jsem na okno, kde měla být kuchyň. Za záclonou jsem si všiml Emmetta. Rychle běžel na verandu.

„Edwarde, je mi to fakt líto, ale Bella nemůže chodit. Včera spadla ze schodů, takže sotva chodí,“ řekl lítostivě Emm, který měl taktéž na sobě oblek. Tak jsem pokývnul hlavou a sklesle jsem se plahočil k autu.

„Emme, ty pako jedno! To nemůžeš říct, že jsem se připravovala? Ne, ty si fakt pako!“ Otočil jsem se a viděl jsem Bellu na verandě, jak Emma mlátí bačkorou po hlavě. Zasmál jsem se tomu. Bella si nazula střevíček za chůze a šla ze schodů. Jenže škobrtla. Málem si opravdu udělala něco s nohou. Naštěstí to ustála a šla dál dolů.

Bella:

Ráno mě musela budit mamka. Byla jsem jí za to vděčná. Rychle jsem se omyla a pak se šla nasnídat. Poté jsem probudila Emma. Ten musel jít taktéž. Prý měl nějakou novou holku. Jmenovala se Rosalie. Měla být opravdu krásná.

Poté jsem si sedla na stoličku. Mamka mi namalovala jemně obličej. Vlasy upravila do pravidelných, dlouhých vln. Po straně jsem měla sponky, takže zepředu to vypadalo, jako falešný culík. Do vlasů mi namotala tak dvě úzké bílé stuhy a pár perliček. Vypadalo to opravdu kouzelně.

Pak jsem se oblékla do šatů od tatínka. Mamka mi přes ramena dala bavlněný šál, který jí pletla babička. Někdo zaklepal na okno. Myslela jsem si, že je to pošťák, tak jsem zavolala Emma, aby to vyřídil. Podíval se ven a měl škodolibý výraz. To nevěstilo nic dobrého.

Na někoho zakřičel, avšak jsem nepostřehla na koho. Pak jsem uslyšela, jak o mě říká, že mám něco s nohou. To jsem jen tak nenechala být. Vzala jsem si pantofli do ruky a s jednou botou na noze jsem mu šla vynadat.

„Emme, ty pako jedno! To nemůžeš říct, že jsem se připravovala? Ne, ty si fakt pako!“ zakřičela jsem na něho a bačkorou jsem ho mlátila po hlavě. Viděla jsem Edwarda, jak se otočil a smál se. Scházela jsem ze schodů a přitom si zavazovala střevíc. Jenže jsem to nějak nevypočítala a zaškobrtla jsem. Měla jsem jen tak, tak udržet rovnováhu.

„Emme, nesměj se! To je kvůli tobě, ty jsi to přivolal,“ zařvala jsem na něho a odcházela za Edwardem.

„Jestli chceš jít v těhlech botách až na to místo, tak potěš Pán Bůh. Tam nedojdeš ani, kdybys chtěla,“ provokoval, ale to teprve uvidí, jak ho přechytračím. I kdybych měla jet na trakaři a pohon by byla kráva…

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Co se stane z jedné svatby? - kapitola 8.: