Jak bude probíhat další den Belly a Edwarda? Jak Bella zkousne, že Edward nepřišel do školy a neřekl jí o tom? To se dozvíte zde. Děkuji všem za komentáře, velice si toho vážím. PeTi
25.04.2011 (20:00) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1731×
6. Víkend a možné komplikace
Edward:
Vyzvedl jsem prsten a nechal tam vyrýt: Pro mou nejdražší lásku… Bellu
Stálo to neuvěřitelně moc peněz. Na to by nestačila ani jedna voliéra papoušků. Tak jsem zlatníkovi slíbil, že si to u něho odpracuji. Jelikož si zlatník vydělává rychle hodně peněz, tak já bych měl odpracováno tu částku už 15. v pondělí. Ale to bych nesměl jít do školy a to bych ani nespatřil za ty dva dny Bellu. Nastupoval jsem dneska odpoledne. Rozhodl jsem se jí dnes zeptat, jak to bude probíhat v to úterý. Čekala mě jedna komplikace za druhou.
Když jsem přišel domů, tak se mamka ptala, kde jsem byl. Řekl jsem jí pravdu. Ukázal jsem jí ten prsten.
„No, nevím, jestli to s tím nápisem nebyla zbytečná věc. Co kdy si tě nebude chtít vzít?“ optala se zákeřně mamka. Tak na tu možnost jsem po pravdě ani nepomyslel. Snad jsem doufal, že mě prostě bude chtít.
„Vlastně je to na tom prstenu, protože miluju jen a jen ji. Prostě nikdo jiný ji nenahradí. Snad víš, jak to myslím?“ odpověděl jsem jí a hned v závěru se ptal.
„Třeba je to jen poblouznění,“ pravila mamka.
„No, to určitě. Myslíš, že je poblouznění někoho milovat od té doby, co je tvým kamarádem? Já si myslím, že rozhodně ne! To ti snad vadí, že někoho miluju natolik, že kdyby měl někoho jiného, tak já to budu respektovat. Je mi jedno, že mě zatím odmítá, ale hlavně, že tu pro mě je,“ povzdychl jsem si smutně a shrbil se.
„No tak, synu, to bude dobré, uvidíš,“ utěšovala mě a hned si ke mně přisedla, objala mě a hladila po zádech. Potřeboval jsem útěchu z její strany. Nikdo jiný tu pro mě už nebyl. Možná Bella, kdyby chtěla. Jenže ona zatím nechtěla. Objal jsem taktéž mámu a vydal se potom za Bellou.
Zaklepal jsem na jejich dveře. Otevřela její mamka.
„Dobrý den, madam. Je Bella doma?“ zeptal jsem se slušně.
„Ale zajisté, Edwarde. Počkej chvilku, zavolám ji. Zrovna pase husy na zahradě,“ odpověděla.
„Bello, Bello!“ volala co nejvíce nahlas, ale nic se neozývalo.
„A víš co? Běž za ní. Určitě ji tím překvapíš,“ nakonec rezignovaně řekla a ukázala mi směr, kterým jsem měl jít. Jenže já už ho velice dobře znal. Šel jsem tedy přes celý dvůr, až jsem se ocitl na velké rozprostírající se zahradě.
Veprostřed seděla. Okolo ní se pásly husy. Seděla v krásných průdušných šatech, které byly s nádechem blankytné modré barvy. Přistoupil jsem k ní blíže.
„Bell, chtěl jsem se domluvit na tu svatbu. Kde a kdy tě mám vyzvednout?“ zeptal jsem se jí a sedl si naproti ní. Podívala se mi svými oříškovými očíčky do těch mých.
„Vyzvedni mě tady tak okolo jedenácté. Budu čekat před domem,“ odpověděla a hrála si se svými prsty u rukou. Různě do nich proplétala trávu. Však nejvíce kopretiny. Byla radost se na ni dívat.
„Díky, tak se zatím měj. Ahoj,“ rozloučil jsem se s ní. Odcházel jsem od ní.
„Edwarde!“ zavolala hlasitě a já se na ni otočil. „Děkuji za všechno,“ pověděla a já se na ni usmál a zamával jí. Utíkal jsem domů. Tam jsem se naobědval. Poté jsem čapl kolo a vyjel za prací.
Jednalo se především o prodej, objednávky a doporučení zboží. Byl jsem tam až do nekonečných jedenácti večer. Když jsem přišel do svého pokoje, tak na stole ležel dopis. Stálo tam:
Edward Masen
Milý Edwarde! Chtěl bych ti poděkovat za doprovod mé dcery na nastávající svatbu. Velice rád bych tě poznal osobně. Mám takový menší problém. Má dcera Isabella o tobě neustále mluví. Rád bych tě pozval na čajový dýchánek. Bylo by to až po svatbě. Charlie Swan
Tak Bella o mně mluví. S tím se mi velice krásně spalo.
Bella:
Hrozně moc jsem se těšila na svatbu. Nejdříve to byla pro mě noční můra, ale i tak jsem se hodlala pořádně užít. Prostě mě to bude mrzet, až to skončí. Svatba se blížila neúprosně rychle. Musela jsem si sehnat nějaké společenské šaty. Táta mi slíbil, že mi pro ně zajede. Napsal ještě nějaký dopis a se slovy, že jede pro šaty a něco vyřídit, odešel.
13. dubna - neděle
Sobota se přehoupla na neděli. V neděli jsme museli chodit povinně do školy. Ovšem… ta jejich křesťanská víra. Sice jsme chodili dopoledne na tři hodiny, ale pořád jsem nemohla být ráno doma.
Ve škole jsem se rozhlížela všude možně okolo sebe. Hledala jsem Edwarda, ale nikde nebyl. Chtěla jsem se s ním domluvit, co si vezmeme na sebe. Chtěla jsem, abychom k sobě ladili. Nebo nevědomky, jsem prahla po jeho přítomnosti. Obojí bylo důvodem. Ale tu druhou skutečnost jsem si uvědomila až po hodně dlouhé době.
Domů jsem se dostala brzy. Mrzelo mě, že jsem Edwarda nezahlédla doma. Opravdu mi záleželo na jeho obleku a ne na něm. Namlouvala jsem si a myslela si, že jsem O.K., ale znáte to. Myslíte si něco jiného a tělo se chová odlišně. Každý si jde svou cestou.
Tatínek mi přinesl slíbené šaty. Měla jsem si je vyzkoušet. Padly mi jako ulité. Hrozně se mi líbila kombinace modrá a bílá. Modrá krajka byla okolo prsou a pod prsy. Ramínka taktéž byla modrá. Dnes tomu nebylo jinak. Lodičky byly bílé. Tahle kombinace se nikdy nemohla stát mrtvou. Vždycky bude stále vyhledávaná.
V neděli bylo parno. Šla jsem se tedy vykoupat do nedaleké vodní nádrže. Plavky byly pruhované a plné. U vody bylo celkem hodně mládenců a mladých dívek. Byli u sebe a drželi se za ruce. Jak já si to také přála. Jenže jak jsem dříve vysvětlovala, bála jsem se možných následků. U vody jsem vydržela až do večera. Věděla jsem, že se chodil koupat i Edward, ale opravdu nikde nebyl.
Měla jsem tendenci jít k nim domů a zeptat se, co se stalo. Od té doby, co jsme se znali, tak mi říkal den dopředu, že nebude přítomný. Včera odešel jen tak. Už se o nic nepokoušel. Měl snad něco jiného v plánu, nebo si hledá přítelkyni, která chce vztah jako on? Třeba mě nebude chtít jako kamarádku, protože by jeho přítelkyně žárlila. Ale proč by prve říkal, že by mě bral pořád všemi deseti? Nebo se snaží držet dál, jak říkal? No, bylo toho na mě moc.
Raději jsem to sbalila a šla domů pomoct se zvířaty. Emm zpracovával maso z krávy. Už opět zabíjeli. Měli pořád nějakou nemoc, ale teplotou se bakterie zničily. Musela jsem mu jít pomoct. Jak on mě rád provokoval. Namočil si prsty do krve a zmáchal mi obličej. Dříve jsme si tak hráli na indiány, ale dneska v tomhle věku? Není to normální.
Vezměte si, že mu bylo nedávno devatenáct. Tak jsem si říkala, jestli on není postižený. Nějaká psychická vada, ale mamka mě uklidňovala, že muži jsou po celou dobu svého života jako mimina. Dětská duše se nezapře.
Večer jsem skončila ve škopku. Musela jsem se umýt. Pršet nezapršelo, tak jsem musela do škopku. Jen co jsem z něho vylezla, tak barva vody nebyla průhledná, nýbrž červená. Myslela jsem si, že toho Emma zabiju. Nikdy jsem nebyla tak zašpiněná. Mamka na něho nadávala a chtěla ho vzít metlou po hlavě, protože jen přidělával práci. Jenže on se jí jen vysmál...
Po tom zdlouhavém dni jsem si šla velice brzo lehnout.
5. kapitola ↔ 7. kapitola
Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Co se stane z jedné svatby? - kapitola 6.:
Emmett je šašo, presne ako vždy.
Charlieho list pre Edwarda ma dosť prekvapil. Ale milo prekvapil.
Edward je stále rovnako sladký a neodolateľný. Ako to tá Bella robí, že mu ešte nepodľahla?
Teším sa na pokračovanie. Verím, že bude čo najskôr. Naozaj krásne.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!