Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co se stane z jedné svatby? - kapitola 3.

17.01.2011 (16:45) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1450×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

3. Už to jede?

„Do… bře,“ pověděla jsem mezi vzlykem.

„Tak já ti tu říkám, že se mi nelíbí, když jsi smutná a nakonec tě rozpláču. Pojď, já tě obejmu. To bude dobrý…“ Přiblížili jsme se k sobě navzájem. Objal mě do svého mužského objetí. Cítila jsem se v něm bezpečně. Pak jsem uslyšela, jak nasává mou vůni vlasů. Přejel mi mráz po zádech.

Plakala jsem mu do jeho košile, která ho obepínala. Nejenže byl hic venku, ale z něho taktéž sálalo teplo, ale takové to lidské teplo. Ucho jsem si přiložila na jeho levý prsní sval. Slyšela jsem bít jeho rychle tlukoucí srdce. Nadechla jsem se… Smyslové buňky rozložily jeho přenádhernou vůni.

„Bell, budeš díky mě špinavá,“ upozornil mě. Odtáhla jsem se od něho a podívala jsem se ven. Nechtěla jsem se na něho podívat svým uplakaným obličejem.

„To v tuhle chvíli nehraje žádnou roli,“ zašeptala jsem a podívala jsem se na oblohu. Na ní vysely velké černé mraky. Zvedal se z ničeho nic vítr. Padaly první dešťové kapičky.

„Tak vyjedeme,“ řekl do ticha Edward. Ale auto mu nechtělo naběhnout.

„To ne! Musí dělat takový kšunty? Rozjeď se. Vždyť nejsi tak stará! Jeď! Asi proto jsou zkušební,“ rozkřičel se na auto a pak se opřel poraženecky o sedačku. Podíval se smutně na mě.

„Bell, budu muset vystoupit a opravit to,“ sdělil mi jednoduše a chtěl otevřít. Zareagovala jsem rychle a sáhla jsem mu na deltový sval, který je na rameni. Otočil se na mě a podíval se mi do očí s otázkou.

„Ne! Nechoď tam. Je tam vítr a začínají být blesky. Nechci, aby se ti tam něco stalo,“ přemlouvala jsem ho. Opřel se o volant.

„Ale to tu budeme muset zůstat. Nevím, kdy ta bouřka skončí a nerad bych, abys nastydla. Ale to auto není Bůh, ví jak bytelné. Navíc ty bys už měla být doma,“ povídal a díval se mi celou dobu do očí.

„Klidně tu přespím, ale hlavně nechoď ven, prosím slib mi to.“ Slíbil mi to. Neustále jsme seděli vepředu a dívali se na tu spoušť. Ty blesky se mi nelíbily. Edward sáhnul dozadu na sedačku. Měl tam dvě deky a jeden polštářek. Jednu menší dal na přední sklo, abych neviděla ty blesky.

Neustále jsme se bavili o budoucnosti a minulosti. Jak nás dvou, tak i kultury. Mohlo být tak devět večer. Stále pršelo. Edward se přesunul na zadní sedačku a uvelebil se tam a přikryl se dekou. Mě vepředu začala být zima, tak jsem drkotala zubama.

Edward to očividně slyšel.

„Bell, jestli chceš, tak buď si, promiň, nemyslím to kvůli sobě, přilehni nebo já tě pustím do zadu a půjdu dopředu,“ dával mi možnosti. Podívala jsem, se kolik je tam místa a začala přemýšlet. Na tváři jsem pocítila teplo. Začala jsem červenat.

Edward se začal zvedat a to jsem nechtěla.

„Edwarde, tak jestli by ti to nevadilo,“ podívala jsem se na něho a on mi můj pohled vracel.

„Dobře, tak pojď a já jdu dopředu,“ jen co to dořekl tak se zablýsklo a ozval se ihned hrom, až se z toho Edward posadil.

„Tak jsem to nemyslela, jestli bych mohla tam k tobě,“ pověděla jsem potichu. Podle etikety by se to nemělo, když dívka s chlapcem nejsou manželé, ale já na to dlabala.

Usmál se, ale pak se zamyslel.

„Vím, že je to blbý, ale venku se výrazně ochladilo a… v biologii jsme se učili… Nechci však do ničeho nutit, však možná víš, co myslím,“ pak hlasitě polkl. Věděla jsem naprosto jistě, co myslel. Byli jsme na okraji města, kde nikdo nebydlel. Pod velkým javorem. Hromy duněly.

To co měl na mysli, tak nám dopomůže, abychom nenastydli. Začala jsem se tedy svlékat, ale jen do spodního prádla, dál jsem nešla. Edward se jako správný gentleman otočil. A já se vysvlékla. Sedla jsem si na sedačku. Pak se začal vysvlékat Edward. Měla bych se tehdy správně otočit, ale vůbec to nešlo. Můj pohled se zařezával do jeho svalů. Pak se Edward na mě podíval a spatřil, jak ho pozoruju.

Střetla jsem se s jeho pohledem. Sklonila jsem hlavu.

„Promiň,“omluvila jsem se mu. Jen nad tím mávl rukou, že se nic neděje. Pak se položil šikmo. Nechal mi prostor mezi sedačkou a jeho tělem. Nasoukala jsem se tam a on nás přikryl. Obličej jsem měla směrem k sedačce. Byl to jeden velký etický hřích.

Jeden blesk uhodil někde poblíž, tak se ozval velký hluk. Natolik jsem se lekla, až jsem se otočila. Asi jsem potřebovala cítit tu jistotu. Neuvědomila jsem si však, že je tam Edward.

„Promiň, to bych asi neměla.“ Měla jsem zrovna svůj obličej přitisknutý na jeho bezchybné a vypracované hrudy. Pohladil mě. Bylo mu to jedno. Tak jsem se k němu víc nasoukala. Objal mě a více mě přikryl. Té bouřky jsem se snažila nevšímat, ale při větším zaburácení jsem s sebou cukla. Edward mě neustále utěšoval.

Hřál jako kamínka. Občas jsem jakoby nevědomky rukou zašmátrala na břišní svaly. Nakonec jsem usnula na jeho hrudi. Byla jsem mu vděčná…

10. dubna - čtvrtek

Ráno jsem se probudila dříve než on. Ale jakmile jsem s sebou hýbla, tak se probudil. Nejprve se převlékl on. Dívala jsem se na něho svým periferním pohledem. Zajisté že mě spatřil. Ruce jsem si dala do klína a čekala, až se oblíkne.

Bylo brzo ráno. Měla jsem, co dělat, abych se stihla převléknout a jít do školy…

Edward během půl hodinky opravil auto.

„Edwarde, děkuji za ten večer a noc. Doufám, že ti to nějak nevadilo a nikomu to nebudeš rozhlašovat,“ poprosila jsem ho, aby to nikdo kromě nás dvou nevěděl. Bylo to důležité kvůli postavení.

„Neboj se, nikomu nic neřeknu, to bych ti neudělal,“ vzhlédl a nastartoval auto. Vyjeli jsme ke mně domů. Tam jsem se převlékla do lepšího oblečení, které bylo určené do školy. Trvalo mi to docela dlouho, než jsem vzala tašku a utíkala k autu, které tam nebylo… Můj výraz na obličeji poklesl. Byla jsem smutná.

Byl to kamarád a slíbil mi, že… Došla jsem k prašné silnici a zadívala se na oblohu. Jako vždy… Jen modrá obloha a neúprosně žhnoucí slunce

Na cestě přede mnou byl napsaný kamínky vzkaz.

Bell, musel jsem rychle odjet, protože sem přišli nějací lidé. Nechtěl jsem, aby si z toho něco odvodili. Chci tě tak chránit a plnit to, co jsem ti ráno slíbil… E…♥

Vykouzlil mi tím usměv na tváři. Vytáhla jsem kapesní hodinky a v tu ránu jsem upalovala do školy.

Edward:

Ta noc byla snad ta nejkrásnější, kterou jsem, kdy zažil. Stál jsem s autem před Belliným domkem. K autu se hrnulo pár lidí. V rychlosti jsem napsal kamínky pro Bellu vzkaz a odjel domů. Nechtěl jsem ji tam nechat jen tak stát, ale ona nechtěla, aby se někdo dozvěděl o té noci.

Sice se nic nestalo, ale byli tu i lidé, kteří nám to nepřáli a chtěli by nás shodit. Pak by to odnesla i naše rodina. Nikdy by se nemohli objevit na veřejnosti. Milovali jsme tu americkou svobodu a ne ten ruský komunismus, který pomaloučku nabýval na síle.

Jel jsem rychle domů. Tam jsem se převlékl do čistého oblečení. Na mytí nebyl čas. Ze dvora jsem si vzal kolo a upaloval jsem na něm s taškou na zádech. Řeknu vám, měl jsem, co dělat, abych to stihl a neměl opět zameškané hodiny jako předešlý den.

Jen jsem se bál, že až tam dorazím, tak mě Bella seřve za to, co jsem to udělal. Jen co jsem došel do třídy, tak začalo zvonit na hodinu. Co nejrychleji jsem došel k lavici a postavil se do pozoru. Bella stála vedle mě a nic nedávala najevo.

Učitel dal příkaz, abychom si sedli. Dosedl jsem si a hned nám dal test z ornitologie. Konkrétně z druhů papoušků. S Bellou jsme se na sebe tak zvláště podívali. Nejraději bych ji pohladil po ruce, ale nešlo to. Ona si to nepřála a já to její přání zcela respektoval.

Doufal jsem, že někdy se naskytne šance a ona mi to dovolí. Je jedno při jaké příležitosti, ale hlavně že mi to dovolí. Mezitím, co jsem přemýšlel o budoucnosti, tak jsem stíhal i psát test.

Nevěděl jsem, proč mě Bella nechce, ale byl jsem rád, že o mě jako o kamaráda stojí. Jen mi nešlo do hlavy, že se i mě tak často bála. Jako tu včerejší noc. Bála se, aby do mě neuhodil blesk. Za ten den se o mě bála víc, jak za tu celou dobu, co se známe. Můj mozek to nemohl pochopit.

Třeba budu až do smrti sám. Hrála si mysl s budoucností. Nevím proč, ale měl jsem tušením, že se něco stane. Něco, co mě zásadně změní život, který zatím žiju.

Odevzdal jsem test a sedl si na místo. Nesledoval jsem, kam šlapu. Natáhnul jsem se přímo před Bellou. Někdo mi dal snožku. Bella se zlostně podívala na toho, co mi to provedl. Zvedl jsem se a dokulhal jsem k místu...

Do svačiny se skoro nic nedělo a snad ani na ní. V mysli jsem měl neustále Bellu a tu noc. Vůbec jí nevadilo, že se přede mnou svlékla. Navíc mě zarážel ten její pohled, když jsem se já převlékal. Nespustila ze mě oči.

Nebo když zahřmělo a ona se nevědomky ke mně přetočila. Cítil jsem její dotek na břišních svalech. Lechtalo to, ale ten její jemný dotek jsem si naprosto užíval. Miloval jsem ji i tu vůni.

Takhle nějak mi běhaly myšlenky myslí. Po škole jsem se vydal zpět domů. Nakrmil jsem zvířectvo a mamince jsem pomohl s vařením. Štvalo jí to, když jsem jí do toho neustále kecal. Někdy mě nechala vařit. Dneska ale ne. Posílala mě ven, abych si doopravil to auto. Nechtělo se mi.

Venku se rozpršelo. Doma jsme si rozsvítili petrolejovou lampou. S mamkou jsme si povídali tak různě o vaření. Něco se venku mihlo, ale mamka to spatřila lépe, protože seděla směrem k oknu.

„Edwarde, nejspíš tu máš nějakou dívku,“ pověděla mamka a já se koukl ven. Na dešti stála Bella. Byla celá mokrá. Co tady v tomhle nečase chce? Ptal jsem se v mysli. Došel jsem tedy k ní na déšť.

„Bude to jen chvilka. Musím se tě na něco zeptat,“ řekla roztřeseným hláskem, jaká jí byla zima.

„Bell, co to blbneš? V takovémhle počasí sem chodit. Pojď dovnitř, tam si promluvíme,“ nabídl jsem jí další možnost. Přijala s protestem a šla dále. Nechtěla se posadit, ale já ji přemluvil.

Před tím než se posadila, jsem jí sundal promoklý svetr. Avšak vyměnil jsem ho za mámino pončo, které se k Belle hodilo. Usmála se na mě a konečně se posadila.

Když jsem seděl vedle ní, tak nás mamka nechala o samotě...

Položila si ruce na stůl a zhluboka se nadechla.

„Edwarde, já mám problém…“

2. kapitola ↔ 4. kapitola

Tak co jak se líbila kapitolka? Snad to nebylo moc přehnané. Jinak děkuji za předešlé komentíky, které mi udělali velkou radost... A doufám, že mě za ten konec neutlučete =D PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Co se stane z jedné svatby? - kapitola 3.: