Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co je pryč, je pryč! - 5. kapitola

18.11.2010 (19:30) • Martulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1222×

Bella:

Netrpělivě jsem čekala na 7 hodinu, abych se mohla začít připravovat. Jake mě měl vyzvednout o půl osmé. Snažila jsem si všelijak ukrátit čas. Prala jsem, dělala si úkoly a vařila jsem. Konečně byl přijatelný čas na to, abych se šla připravit. Nikdy jsem se nemalovala, ale dnes, když jsem jela ze školy, jsem si koupila tužku na oči a řasenku. Snažila jsem si to správně napatlat na oči. Make-up jsem nepotřebovala. Moje pleť byla čistá a průsvitná. Na mě by každý odstín make-upu vypadal dost divně. Když jsem skončila s patláním toho svinstva na oči, byla jsem s výsledkem velmi spokojená. Vlasy jsem si už před hodinou umyla, takže jsem je měla úplně suché.  Prvně jsem si vzala do ruky kulmu, kterou jsem dostala minulý rok od mámy na Vánoce. Maličko jsem si potočila vlasy, jen tak, že se mi kroutily do malých spirálek. Své vlasy jsem také měla mírně kudrnaté – po Charliem, ale než jsem se začala kulmovat, přejela jsem si je vlasovou žehličkou, aby byly úplně rovné. S kulmou spirálky vypadaly úžasně. Na chodbě jsem se ještě jukla do velkého zrcadla a nemohla jsem se skoro ani poznat! Měla jsem černé šaty někam nad kolena. Šaty byly pouze na ramínka, takže jsem si na ně dala ještě černé bolerko. Vlasy i oční linky a řasy se mi vážně povedly. Když jsem sečetla všechno dohromady, konečně jsem vypadala jako správná dívka. Nazula jsem si černé baleríny, vzala si malou kabelku a vyrazila ke schodům do kuchyně, kde seděl Charlie. Když mě uviděl, doslova mu poklesla brada. Jen jsem se pousmála.

„Tak co tomu říkáš tati?“ zeptala jsem se opatrně.

„Úžasný Bells, moc ti to sluší,“ řekl a stále si mně prohlížel od hlavy až k patě.

„Děkuju,“ usmála jsem se úlevně. Podívala jsem se na hodinky. Bylo půl osmé a tři minuty.

„V kolik se má pro tebe Jacob stavit?“ zeptal se, když si všiml mého pohledu na hodiny.

„O půl osmé,“ řekla jsem a dostala strach, že nakonec zapomene a nepřijede.

„Neboj, on přijede,“ uklidňoval mě Charlie, který mě prokoukl.

„Já vím,“ řekla jsem.

Dívala jsem se s Charliem na televizi a byla celá netrpělivá. Co když nepřijde? Strachovala jsem se. Najednou mi došlo, že je mi Jacob v nějakých ohledech mnohem milejší, než Edward. Kdyby se teď Edward vrátil, tak nevím, jestli bych dala přednost jemu, nebo Jakovi. Ale o čem to přemýšlím, vždyť ON se nevrátí. A já bych konečně mohla Jakovi opětovat jeho city. Uvidíme, jaký bude dnešní večer.

S povzdechem jsem se koukla na hodiny. Bylo skoro osm! Vstala jsem, už jsem to nevydržela s Charliem v jedné místnosti, když jsem tak nervózní, a šla jsem do svého pokoje. Když jsem vyšla schody, ostře mě píchlo v břichu a já letěla na záchod. Z ničeho nic se mi obrátil žaludek. Potom, co jsem vyzvracela svou svačinu do záchodu, jsem se odebrala do koupelny. Pohled do zrcadla mě vyděsil. Byla jsem bledá a na čele mi stékal pramínek potu. Rychle jsem se trošku opláchla a znovu se přemalovala. Až na tu bledost jsem vypadala vcelku normálně. Slyšela jsem, jak Charlie s někým hovoří. Seběhla jsem dolů, zrovna když pokládal telefon.

„Kdo volal?“ zeptala jsem se.

„Ale, jen Harry se chtěl ujistit, že zítřejší rybaření platí,“ řekl, ale do očí se mi nepodíval. Nezabývala jsem se tím a raději přemýšlela, z čeho mi mohlo být špatně. Bolest břicha a nevolnost totiž přestaly stejně rychle, jako začaly. V devět hodin konečně zazvonil zvonek. Vydechla jsem a běžela ke dveřím. Cítila jsem zlost a zároveň velkou úlevu. Jen co jsem otevřela dveře, Jake spustil:

„Bells, promiň mi to prosím. Úplně mi to vypadlo z hlavy. Máš úplné právo se na mě zlobit. Ale prosím odpust mi…“ pokračoval by dál, kdybych mu nepoložila prst přes ústa. Zmlkl a konečně se mi podíval do očí.

„Nezlobím se Jaku, jsem šťastná, že jsi vůbec přišel,“ řekla jsem a myslela to vážně. Moje zlost se vypařovala tak rychle, jako plynuly z jeho úst omluvy.

„Jsi skvělá Bello,“ řekl Jacob a obejmul mě. Nezůstala jsem pozadu. Pořádně jsem se k němu přitiskla. Políbil mě do vlasů.

„Mimochodem, šíleně ti to sluší,“ zamumlal mi do ucha.

„Ehm, ehm…,“ ozvalo se mi za zády.

„Ahoj Charlie,“ řekl Jake a konečně jsme se přestali objímat.

„Ahoj Jacobe,“ řekl Charlie. S obavami jsem se na něj podívala. Bála jsem se, že se bude zlobit. Ale Charlie se kupodivu usmíval.

„Tak už jděte ať to kino ještě stihnete,“ řekl Charlie.

Autor: Martulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Co je pryč, je pryč! - 5. kapitola: