Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co dokáže čas- 9. část

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

14.05.2009 (07:00) • SLucka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1412×

„Neboj, nikomu to neřeknu."

„V to jsem taky doufala Alice." Konstatovala jsem.

„V co jsi doufala?" přiskočil k nám Emmet.

„Do toho ti nic není." Odbyla jsem ho a usmála se nad jeho ublíženým výrazem. Okolo mého stolu teď bylo opravdu přeplněno. Bylo to takové zvláštní, vždy jsem sedala sama.

„Proboha..." začal skuhrat Edward.

„Co je?" ptala jsem se.

„Tady jsou snad ty nejhorší holky za poslední století. Nedají mi ani na chvíli pokoj. A ty jejich představy, je to tak stokrát horší, než kde jinde." Teď jsem ho opravdu litovala. Ale rozhodla jsem se, že ho trochu poškádlím.

„Chudáčku." Řekla jsem sarkasticky. „Ale neboj, já si tím musela projít taky, i když pravda, že jejich myšlenky jsem neslyšela. Ale, užij si to."

„Dík, že mi to tak přeješ."

„Pro tebe cokoli." Což byla vlastně pravda.

Po obědě jsem vyrazila k autu, dnes nám odpadla poslední hodina, takže jsem mohla jet dřív domů. Nastartovala jsem svoje autíčko a pomalu vyrazila domů. Dnes jsem nikam nespěchala a navíc bylo hezky. Nesvítilo sice sluníčko, ale bylo teplo. Projížděla jsem okolo parku, tak moc jsem se zahleděla na přírodu, že jsem si nevšimla, že za mnou jede auto a to konkrétně stříbrné Volvo. Ale to by ani tak nevadilo, horší bylo to auto, co se přiřítilo zepředu. Poslední, co jsem si pamatovala, byl veliký náraz.

 

EDWARD:

Jak jsem zjistil, přihlásili jsme se na stejnou školu. Byl jsem rád, takhle ji budu mít víc na očích. Právě odcházela z jídelny, když na Alici přišlo vidění. Spatřila zakrvácenou Bellu po nějaké autonehodě, u jednoho parku. Vyrazil jsem rychle za ní, ale už jsem jen viděl, jak startuje auto a odjíždí. Naskočil jsem do svého Volva a jel rychle za ní. Ale nestihl jsem to, už jsem jen viděl, jak to do ní napálil nějaký ožralý chlap. Měl jsem chuť mu zakroutit krkem, ale nebyl čas. Vzal jsem zakrvácenou Bellu do náručí- vůně její krve mi opravdu nevadila a rozeběhl se s ní k nám domů. Carslaisle je zrovna doma. Na verandě už čekal, asi dostal zprávu od Alice. Zavedl mě do obýváku.

„Polož ji sem." Ukázal na křeslo. A začal ji prohlížet.

„Tak má několik zlomenin. Ale také může mít vnitřní krvácení, ale co se mi nelíbí, je ta rána na boku, vidíš, plech ji rozřízl kůži. Ztratila hodně krve." Esme přispěchala s hrncem vody, aby jí rány zašetřila. Po asi dvou minutách od mého příchodu, dorazili i ostatní. Soucitně se dívali nejen na mě, ale i na Bellu. Ale začalo se něco dít.

Belliny rány začaly svítit oranžovým světlem a samy se zacelovat. Brzy byla kompletně v pořádku.

Otevřela oči.

 

BELLA:

Otevřela jsem oči, nade mnou stáli všichni Cullenovi.

„Co se stalo?"

„Měla jsi nehodu." Vysvětloval Edward. „Málem jsi umřela."

„Bello, jak to, že se ti rány sami zacelily?" ptal se Carlaisle.

„To je u světlonošů běžné. Teoreticky už jsou mrtví, proto nemohou znovu zemřít. Je jen jediná věc, která je dokáže zabít. A to je jed temnonoše."

„Aha, no výborně. Aspoň se o tebe nemusíme už tolik bát." Konstatovala Esme.

„No nic, mi půjdeme." Zvedla se Alice a naznačila ostatním, že mají také jít.

Zase jsem byla s Edwardem sama, ale tentokrát to bylo jiné. Hned mě obejmul.

„Já se o tebe tolik bál."

„Neboj, to bude v pořádku." A objetí jsem mu oplatila. Teď vypadal překvapeně. V jedné chvíli byl se mnou v objetí a druhou už mě líbal. Začala jsem mu to oplácet. Po chvíli se odtáhl a na tváři se mu usadil ten nejsladší úsměv. Do dveří hned vtrhla Alice.

„Já věděla, že se zase dáte zpátky dohromady." Radostí skákala skoro do stropu.

Cullenovi byli neuvěřitelně šťastní, že jsem znovu s nimi. To se nedá říct o holkách z naší školy. Málem dostaly infarkt, když se dozvěděly, že je Edward zadaný a že chodí se mnou.

Já jsem byla konečně šťastná, už jsem měla vše, co jsem chtěla. Edwarda, věčný život (a k Edwardovu potěšení, jsem ani nemusela být upírka.) a milující rodinu, se kterou nechybí sranda, to je zase zásluhou Emmeta. Pevně jsem doufala, že tohle mi už vydrží na celou věčnost.

Autor: SLucka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co dokáže čas- 9. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře