Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chyběl jsi mi...5.kapitola

14.05.2009 (11:36) • KikaV • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1724×

Pátek. Normálně můj nejoblíbenější den. Tentokrát, noční můra. Chce se mi brečet, jen si vzpomenu na vše, co mě dnes čeká. Dokonce se mi ani nezdál můj krásný sen. Probudila jsem se totiž značně rozmrzelá. Po cestě do koupelny přemýšlím nad dneškem. Po obědě biologie s Cullenem. Nemůžu se soustředit na výklad, když sedí vedle mě a nenávist z něj doslova odkapává. A přitom je tak krásný. A ačkoliv se mi to těžko přiznává, něco mě k němu táhne. Když ho vidím, mám chuť se ho dotknout. Pak mě zpravidla vytočí a já zapomínám, že by se mi líbil. Mám chuť ho praštit. A to s ním mám sedět po škole v jedné třídě o samotě a ještě pracovat na úkolu. Nemožné.   A večer...Mike. Pan dokonalý, nagelovaný, věčně usměvavý pan Newton. Sakra. Kruci. Do prčic! Co se to se mnou stalo, že jsem mu na to kývla? Za to může Jessika. Kdyby do mě tolik nehučela, jistě by mi hned došlo, že s ním nikam nechci. Jessika ovšem nenese plný díl viny. Může za to i Edward. Měla jsem pomatení smyslů a chtěla, aby žárlil. 
,,Vlastně si za všechno můžu sama!" zavrčím na sebe do zrcadla a odcházím z koupelny. 

Celé ráno mi nešlo z hlavy, jak jsem si to zavařila. No vážně. Jestli se nezblázním dnes, tak kdy? Když jsem odcházela z domu, křikl na mě Charlie.
,,Ahoj Bells!"
,,Ahoj tati!" odpověděla jsem. ,,Neměla bych se s ním třeba i rozloučit úplně? Říct mu, že ho mám ráda a tak? Kdoví, jestli dnešek přežiju." Sarkasticky jsem si mumlala po cestě do auta. Špatné počasí mi na náladě rozhodně nepřidalo. 

Přijela jsem před školu zároveň s Cullenovými. Neměla jsem v úmyslu čekat, až mě Alice pozdraví a vydala jsem se do budovy se skloněnou hlavou. 
,,Ahoj Bello!" zavolali na mě Alice s Emmetem zároveň. Jen jsem zvedla ruku a mávla jejich směrem. Pozdravil mě i Emmet? Co jim je?

Alice:

V poslední době mě zaplavovaly vize týkající se Belly. Měla jsem z každé ohromnou radost a ihned jsem je vykládala Emmetovi. Nikdy bych nevěřila, že to bude Emmet, s kým se proti někomu spiknu. Ale už se stalo. Celá rodina fandila Edwardovi. Kromě nás.
,,Isabella je člověk. Nemůžeme jí ohrozit na životě. Nemůžeme jí přeměnit. Nesmí se dozvědět, kdo jsme..." jako bych je slyšela. 
,,Bla, bla, bla." Já vím mnohem lépe, co můžeme a co se stane. A Emmet věří mě. Myslím, že nebude tak těžké, o tom nakonec přesvědčit i ostatní... 

Seděli jsme v autě. Atmosféra se dala krájet. Ráno jsme se s Emmetem rozhodli, že si sedneme k Edwardovi do auta my. Samozřejmě za to mohla jedna z mých vizí. 
,,Bella má špatnou náladu." Povzdechla jsem si a nenápadně mrkla na Emmeta.
,, Chudák sestřička. Budeme jí muste rozveselit." Mrknul na mě zpátky. 
,,Mám toho právě dost! Nechte toho! Oba dva! Nemůžete takhle sabotovat moje úsilí. Já se snažím nezabít jí! A vy rovnou děláte, že je to vaše sestra. Já vám výslovně zakazuju, mluvit s ní, zdravit jí, mrkat na ní, nebo jí nějak jinak dávat najevo, že existuje jasný? Isabella nebude patřit do naší rodiny!" 

Páni ten se nám nějak rozjel. Ještě že už je mrtvý. Mohl by z toho dostat infarkt. Hlavou mi probleskla vize mě a Emmeta, jak unisono zdravíme nabručenou Bellu. Nenápadně jsem něj kývla a myslela na nové šaty, které jsem si včera koupila. 
Vystoupili jsme z auta, zrovna když se Bella otočila směrem ke škole. Podívali jsme se na sebe a oba zakřičeli: ,,Ahoj Bello!"
Vteřinu před tím, než jsme to udělali, se z Edwardovi hrudi ozvalo temné, ale tiché zavrčení. A Bella místo odpovědi jen mávla rukou. Náladu měla ještě horší, než špatnou.
,,No vážně Alice, já nevím, kdo z nich dvou, je větší bručoun." Prohodil Emmet a odešel za Rose. Já se ještě usmála na Edwarda a šla stejným směrem za Jasperem. 

Bella:

Než začala biologie, uklidnila jsem se. Mikeovi vysvětlím, že můžeme být jen přátelé a třeba se v kině aspoň pobavím. A ten úkol snad přežiju. Budu ho při nejhorším muset upozornit, že za vraždu dávají více jak deset let. 
Vešla jsem do dveří učebny a podívala se k našemu stolu. Seděl tam jako vždy. Napjatý, pohled upřený do prázdné stěny a naštvaný výraz. Jako vždy mu to neskutečně slušelo. Povzdechla jsem si a šla si sednout. A na zbytek biologie jsem se zasnila. 
Ozval se školní zvonek.
,,Slečno Swanová, pane Cullene, po další hodině vás zde očekávám." Připomněl nám ještě učitel. Ušklíbla jsem se na něj a odešla. 

Tělocvik. Měli jsme hrát basketball. Poté co se mi podařilo srazit dvě spolužačky na zem, mě učitel posadil a tak jsem mohla v klidu přemýšlet. Vlastně, já se docela těším. Uslyším znovu jeho božský hlas. A bude mluvit na mě. Jen aby neřval. 

A je to tu... 
Domluvili jsme se, že on bude zapisovat a já budu vyhledávat informace. Prvních asi pětačtyřicet minut se nám pracovalo celkem v klidu. Pak jsme ale narazili na problém. Špatně jsem si vyložila větu v učebnici a on se na mě utrhl. 
,,Uhm, mitóza se děje pro to, aby se navýšil počet chromozomů a děje se tak..."
,,Ne Isabello! Odstavec číslo pět třetí řádek! Neděje se proto, aby se navýšil počet chromozomů, ale proto, aby se dosyntetizovaly párové chromatidy na chromozomech. Vážně jsi tak neschopná, že si to neumíš pořádně přečíst? Tímhle stylem mi zhoršíš známku z biologie!"
Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou. To nemyslí vážně? Kvůli jedné chybě na mě takhle řve? Zbláznil se?
,,Prosím tě, jsi ty vůbec normální? Už mám toho tvého utrhování dost. Tak jsem udělala chybu, no a co? Ty je nikdy neděláš? Opravil jsi mě, tak o co ti jde? A co proti mně sakra vůbec máš? Nic jsem ti neudělala. Snažila jsem se být přátelská, ale ty mě od první chvíle nenávidíš. Utrhuješ se na mě, kdykoliv můžeš. Jindy předstíráš, že neexistuju, nebo se tváříš, že za všechno můžu já. Já nejsem věc, na které si můžeš vybíjet svou špatnou náladu. A neříkej mi Isabello. Nesnáším to. Nesnáším to stejně jako tebe! Tak mi sakra vysvětli, co proti mně máš?" můj hlasitý projev přivolal učitele. Slyšeli jsme jeho dupání na chodbě. Dívala jsem se na Edwarda a zhluboka oddechovala.
,,Já nevím..." slyšela jsem ho zašeptat. Nebo se mi to zdálo? Nejspíš jo. Pochybuju, že to doopravdy řekl. Oči se mi začali zalévat slzami. Otočila jsem se a ve chvíli, kdy do učebny vcházel učitel, jsem utekla. 

,,Pane Cullene! Co to mělo znamenat? Zaslechla jsem ještě. Doběhla jsem na záchod a tam se svezla po zdi. Slzy mi smáčely tváře a já ani nevěděla, proč brečím. 

Alice:

Stáli jsme s Emmetem u volva a čekali, až ti dva dokončí úkol. Díky tomu, že všichni už odjeli domů a ve škole bylo ticho, slyšeli jsme je. Ale nic zajímavého se mezi nimi nedělo. 
,,Alice?" zaúpěl znovu netrpělivě.
,,Já nevím Emmete. Nemůžu vidět co se stane, když se ještě ani k ničemu neschyluje." Nestihla jsem to ale ani doříct a vize byla tu. Bella udělá chybu a pohádají se. 
,,Teď!" vyhrkla jsem a vzápětí jsme uslyšeli Bellu jak špatně přečetla větu z učebnice. Vzápětí se rozezněl křik. Když nadávala ona bratrovi, smáli jsme se s Emmetem. Neuškodí mu, když jednou za čas dostane lekci. Do třídy vešel učitel a Bella vyběhla ven. Měla jsem o ní starost, protože vzlykala. Ale bavila jsem se na Edwardovi.
,,Pane Cullene! Co to mělo znamenat?" 
,,No...my, trošku jsme se nepohodli, kvůli významu mitózy. Ale už je to v pořádku. Úkol máme hotový."
,,Myslím, že budete ve společných úkolech pokračovat i nadále. Můžete to vyřídit slečně."
Emmet se rozřehtal a já doufala, že to bude k něčemu platné. 

Bella:

Osušila jsem si oči a zvedla se. Musím si pospíšit, chci ještě zapnout pračku, než pojedu s Mikem pryč. 

,,Bello! Je tady Mike!"
,,Už jdu, tati!" zapnula jsem si poslední knoflík na košili, vzala kabelku a sešla ze schodů.

Večer s Mikem byl skvělý. Dávali nějaký horor, ale Mike mi z něho dělal doslova komedii. Lidé v kině nás okřikovali, že je rušíme. Ale my se všemu jen smáli. Mike není tak protivný jak jsem si myslela. Jsem moc ráda, že jsem s ním jela. 
Zaparkoval u nás před domem.
,,Bells, děkuju. Byl to úžasný večer."
,,Já taky děkuju, Miku. Moc jsem se bavila." Usmála jsem se na něj. V hlavě mi to šrotovalo. Bude mě chtít políbit. Nechám ho? Bylo mi s ním sice skvěle, ale je to jen kamarád. A proto, když se ke mně naklonil, odvrátila jsem tvář a on mě políbil jen na líčko.
,,Miku. Budeme jen kamarádi, ano? Jsi skvělej kluk, ale..." usmál se na mě a chvíli se jen díval.
,,Dobře Bello, jen kamarádi. Slibuju. Krásně se vyspi." Popřála jsem mu to samé a šla domů. Proč Mike není Edward?

SHRNUTÍ

Autor: KikaV (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chyběl jsi mi...5.kapitola: