Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chyběl jsi mi...3.kapitola

09.05.2009 (19:36) • KikaV • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1672×

,,Edwarde!" Ještě jsem pořádně ani nevystoupil z auta a Alice už mě objímala. Samozřejmě všechno viděla ve svých vizích. Silně jsem jí objal a políbil do vlasů. Moje oblíbená sestřička.,,Být tebou, tak jí pustím!" zavrčel mi v hlavě přátelsky Jasperův hlas. Rozesmál jsem se a krátce objal i jeho. Jasper ví co cítím k Alici, díky svému daru. Dokáže vycítit emoce a pocity druhých lidí.  
,,Uhůůů, bráška je tady." Nadšeně zavýskl Emmet a už mě dloubal do žeber. ,,Tak tebe povalila obyčejná laň, jo?" Teď už se doslova řehtal.
,,Alice!" promluvil jsem káravě, ale odpovědí mi byl jen ten její zvonkový smích. Jako kdybych to nevěděl. Zakroutil jsem hlavou a musel se pousmát nad jejích reakcí. Něco mi tu ale chybělo. A nebyla to Rose, která se smíchem vyšla hned vzápětí.
,,Kde jsou rodiče?" zeptal jsem se. 
,,Vyjeli si na lov. Neprozradila jsem jim, že se vrátíš tak brzy. Carlisle už vážně potřeboval jít. A Esme pro samé trápení taky. Tak jsem jim řekla jen to, že přijedeš, ale ne kdy. Vážně se jim oběma ulevilo, Edwarde." Tentokrát zněl káravě její hlas. 
,,Já vím. Slibuju, že už to neudělám." lítostivě jsem si povzdechl. 
,,To si piš, že ne! Já tě nenechám, abys zničil mou rodinu, jasné?" zavrčela na mě Rosalie. Vážně z ní šla hrůza. Objal jsem i jí a doufal, že pochopí, co všechno jí tím chci říct. Rose je povrchní, ale má velké srdce a celou svou rodinu miluje. 

,,No tak děcka! Neodbíhejte od tématu! Tak jak to bylo s tou laní?" rozřehtal se znovu Emmet. To je celý on. Jakmile je konverzace jen trošičku vážnější, než je mu po chuti, zamluví ji. 
Nutno mu však připsat k dobru, že tím všechny zabavil až do příjezdu Carlislea a Esme. 

,,Vážně Alice, neměla si mu to říkat. Bude mi to předhazovat ještě léta." Říkal jsem právě sestře, když měla svou vizi. Seděla na pohovce naproti mně, vedle Jazze a oči upírala do dálky. Podíval jsem se do jejich myšlenek a ulevilo se mi, když jsem zjistil, že nejde o nic vážného.
,,Rodiče jsou doma přibližně za hodinu." vesele oznámila ostatním. 
Zvedl jsem se a šel se osprchovat. Alespoň si pak můžeme nerušeně promluvit. 

Nechal jsem po svém těle stékat horkou vodu a přemýšlel. Jak zvládnu tuhle situaci? Neměl bych přece jen zase odjet? V tom jsem si ale vzpomněl na Rosalii a její myšlenky, když mě tam dole vítala. Ne, to jim nemůžu udělat. Pokud budu muset odjet, pak jen se vším všudy. S pořádným rozloučením a častými návštěvami doma.  
Oblékl jsem si košili a džíny. Vlasy se mi ještě mokré lehce vlnily vzadu na krku. Sešel jsem dolů do obývacího pokoje, protože jsem z Aliciných myšlenek pochopil, že už tu každou chvíli budou. A opravdu. Ještě na schodišti, jsem zaslechl, jak se přibližují. 

,,Edwarde!" vykřikla Esme a vrhla se mi kolem krku. Slyšel jsem její vzlyky a cítil se, jako ten největší hlupák na světě. Jak jsem jí to jenom mohl udělat? Naší milé, starostlivé, milující Esme. Byli jsme její děti. Nikdo jiný, by něco takového určitě neudělal.
,,Promiň, maminko. Mrzí mě to." zašeptal jsem jí do krku a její ústa se roztáhla do úsměvu. Věděl jsem, jak milovala, když jsem jí oslovovali jako matku. 

,,Synu!" s širokým úsměvem mě objal i Carlisle. ,,Však už bylo na čase. My to spolu zvládneme." Dodal ještě v myšlenkách. 

Po chvíli jsme v rodinném kruhu zasedli kolem jídelního stolu. Jediné místo zůstalo volné a to po mé levici. 
,,Edwarde." začal Carlisle. ,,Především, vítej doma!" usmál jsem se na něho a čekal, až mě vyzve k mluvení. 
,,Alice nám zhruba už řekla, co se stalo, ale jistě pochopíš, že informace z první ruky jsou lepší. 
,,Ano, jistě." Vydechl jsem a pokračoval. ,,Když jsme vešli do jídelny, hlavou mi pronikaly myšlenky ostatních . Všichni mluvili o té nové holce. Pak jsme uslyšeli, že se na nás ptá a já začal být zvědavý. Chtěl jsem slyšet co si o nás myslí. Ale bylo ticho. Nemůžu číst její myšlenky. Je to frustrující."

Po této překvapivé informaci na mě všichni šokovaně hleděli. Slyšel jsem jejich myšlenky.
,,Proč jeho schopnost zklamala? Nebo za to může to děvče?" Carlisle.
,,Chudáček, musí to být těžké." Esme.
,,Sakra, co se to děje? Měli bychom se mít na pozoru?" Jasper.
,,No to je toho. Nikdo není dokonalý. Samozřejmě kromě mě." Rosalie.
,,Tím by se to vysvětlovalo." Alice.
,,Páni, Edward neslyší její myšlenky? Wow. To je úplně bomba. Dalo by se toho využít. Už přesně vím, co všechno by se mu dalo provést. Musím tu holku přesvědčit, aby se se mnou proti němu spikla. Ale co jí řeknu?" Emmet.

Když jsem uslyšel Emmetovi myšlenky, hlasitě jsem zavrčel. Jmenovaný zvedl hlavu a rošťácky se na mě usmál. 
,,Kluci!" napomenula naší tichou výměnu názorů Esme. 
A tak jsem pokračoval ve vyprávění.
,,Když vešla do učebny biologie, její vůně naplnila celou místnost. Voní hrozně pronikavě. Připomíná mi levandule a čokoládu. Nedokážu její krvi odolat. Voní mi moc lákavě. Za tu hodinu jsem vymyslel tisíce způsobů, jak jí zabít. Já jí chtěl zabít, Carlisle! Jen myšlenka na vás mě udržela, abych se na ní nevrhnul přímo tam. A tak jsem jí sledoval domů. Chtěl jsem to udělat v noci, až bude sama. Co mi řekla Alice, už asi víte. Ale já nebyl schopný vnímat jí. Nechápal jsem, že má pravdu. Žízeň mi zatemnila mozek. 
Až myšlenky jejího otce, mě probudili. Alice měla samozřejmě pravdu. A tak jsem musel pryč. Daleko odtud, abych se udržel. Proto jsem jel na Aljašku." domluvil jsem a čekal na otázky svých příbuzných. Na všechny jsem trpělivě odpovídal. Přišel čas rozhodnout se, co bude dál. 

,,Edwarde, ještě než se rozhodneš doopravdy, měl bys něco vědět. Od té doby, co jsi potkal Isabellu, mívá Alice vidění." Alice ukaž mu je!

,,Tohle bylo, když si vedle tebe sedala v biologii."
Viděl jsem sebe, jak se vyhupuju do jednoho okna na domě Swanů. Uvnitř na mě čekala Isabella. Políbili jsme se a pak jsem si jí posadil do klína. Tam vidění končilo. 

,,Tohle, když jsi se rozhodl vrátit."
Tentokrát jsem viděl sebe a Isabellu v autě. Oba jsme byli upíři. Ona se právě něčemu smála. Zastavili jsme u našeho domu a do náruče jí vběhla malá dívka. ,,Mami!" vykřikla. A pak přišla Alice a oba nás objala. A tím vidění opět skončilo. 

Ale Alice tentokrát nezmlkla. ,,Jsem moc ráda, že to takhle dopadne. Nakonec budu mít sestřičku. A už teď jí miluju. Budeme nejlepší kamarádky." Nadšeně zatleskala rukama. A pak mi ukazovala daší a další vidění. Ve všech bylo to samé. Já a ta dívka jako má partnerka. 

,,Alice, proboha! Tohle se nestane. Okamžitě odjíždím!" Neuběhla ani vteřina poté, co jsem to dopověděl a Alice měla vidění. 
Noční Londýn. Procházím se ulicí a uslyším křik. Běžím pomoci ženě. Je to Isabella. Vidění přeskočilo. Já a Isabella ležíme na louce a oba se třpytíme. ,,Jsem moc ráda, že jsi mě zachránil." říká mi. 

Vymýšlel jsem další místa, kam bychom se mohli odstěhovat, ale v Aliciným vidění, jsme vždy nakonec byli spolu. Nevěděl jsem co dělat. 

Už začalo svítat a my stále seděli okolo jídelního stolu. Nakonec jsme se shodli, že nejpřijatelnější je Carlisleův návrh. Zůstaneme. Já se k Isabele budu chovat stejně jako k ostatním. Budu jí ignorovat. Budu se muset co nejčastěji krmit, abych odolal její krvi. A budu doufat, že se její vidění nevyplní. 


Vyběhl jsem z domu, abych si rychle něco ulovil. A pak už byl čas vrátit se do školy. Čelit svému problému se vztyčenou hlavou.

SHRNUTÍ

Autor: KikaV (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chyběl jsi mi...3.kapitola: