Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chůva na hlídání?! Ani omylem! Cullenovi!!! 14. kapitola

23.06.2019 (10:00) • PetraCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 806×

Seděla jsem na posteli v tureckém sedě a přemýšlela jsem. Nechtělo se mi vracet domů. Chtěla jsem zůstat tady ve Forks se Sethem. To byl ten hlavní důvod, proč se mi odsud nechtělo. Zbýval mi do odjezdu poslední den. Povzdechla jsem si a v té chvíli někdo zaklepal na dveře mého pokoje.

„Dále,“ řekla jsem a stále jsem se nepohnula ze svého posedu.

„Jak ti je, Petro?“ Dovnitř vešel Carlisle a za ním postávala Esmé.Poslední pár dní si o mě dělali velké starosti, jak jsem snášela dny blížícího se odjezdu.

„Je mi fajn,“ odsekla jsem a zatvářila se smutně.

„No tak,“ podíval se na mě utrápeným pohledem.

„Já to nějak zvládnu,“ zamumlala jsem ve snaze, abych spíš přesvědčila sama sebe než je.

„Můžeš s námi mluvit,“ řekla Esmé a podívala se na mě.

Zavrtěla jsem hlavou a přestala jsem vnímat okolí. Neměla jsem na nic náladu. Jen jsem nepřítomně koukala ven prosklenou stěnou na neutichající déšť. Snažila jsem se vychutnat poslední den strávený ve Forks. Po dlouhé době jsem rázně vstala z postele a uvědomila si, že promarním čas, když budu zavřená v pokoji. Natáhla jsem na sebe čisté oblečení a sešla jsem po schodech do obývacího pokoje. Snažila jsem se trochu usmívat. Nechtěla jsem si připadat osamělá. Ne poslední den před mým odjezdem. Všichni tam byli, jako kdyby čekali na to, až se trochu vzpamatuju. Usmála jsem se na ně a pak mě objaly něčí známé horké ruce. Nemusela jsem hádat, kdo se se mnou přišel rozloučit. Dojetím mi steklo pár slz z toho, že ho vidím.

„Ty jsi přišel, Sethe!“ zakřičela jsem nadšeně a pevně jsem ho objala.

„Chtěl jsem s tebou rozloučit.“ Zněl smutně a políbil mě do vlasů.

„Sam ví, že jsi tady?“ Zněla jsem překvapeně.

„Dovolil mi se s tebou rozloučit,“ podíval se mi do tváře s bolestným výrazem v jeho hnědých upřímných očí. „Za kolik hodin…?“

„V jedenáct večer,“ odpověděla jsem nezaujatě.

Seth vypadal, že se mu trochu ulevilo a usmál se na mě. Byla jsem zmatená z jeho otázky, ale snažila jsem se tím nijak nezaobírat.

„Nechceš se projít?“ zeptal se mě a bez dalších otázek mě vzal za ruku.

„Moc ráda,“ přikývla jsem a podívala jsem se na reakci Cullenových.

„Klidně běž, ale potom přijď,“ usmál se na mě Carlisle.

„No jasně. Určitě vezmu nohy na ramena,“ žertovala jsem.

Bella se zasmála. „O to bych se ani nepokoušela.“

„Musíš být v přítomnosti vlkodlaka, aby se ti to povedlo,“ zasmála jsem se.

„Petro…“ Carlisle chtěl něco namítnout, ale už jsem ho neslyšela.

Popadla jsem Setha za ruku a vyběhli jsme ven do drobného mrholení. Chvíli jsme dělali blbosti, ale pak jsme zůstali stát v objetí.

„Budeš mi chybět,“ zamumlala jsem a nechala ty protivné slzy, ať mi stékají po tváři.

„Neplač, Petro,“ řekl Seth a pevněji mě objal.

Další slzy mi začaly stékat po tvářích.

„Chci zůstat s tebou,“ podívala jsem se na něj.

„Ty víš, že to nejde.“ Oplatil mi nešťastným pohledem.

„Pojďme se ještě projít.“ Odtáhla jsem se od něj a on mě vzal za ruku.

Procházeli jsme se spolu dlouho. Čas odjezdu se nevyhnutelně blížil a mě se zmocňoval záchvat pláče, když jsem na to pomyslela. Tak moc jsem si na všechny zvykla a hlavně na Setha. Když se začalo stmívat, vrátili jsme se ke Cullenovým. V obývacím pokoji byla Alice s Jasperem. Jakmile nás Alice uviděla, přiskočila k nám.

„Petro, můj e-mail,“ podala mi na kousku papíru jejím vzorným rukopisem napsanou e-mailovou adresu.

„Díky,“ usmála jsem se na ni a objala jsem ji.

Zaskočilo mě to, ale byla jsem ráda, že jsem na ni měla aspoň e-mail. Papírek, který mi dala, jsem si nacpala do kapsy džínů. Všimla si mého nešťastného výrazu a já sevřela Setha pevněji za ruku. Nechtěla jsem ho nikdy pustit.

„Hlavu vzhůru,“ usmála se.

„Ty nikam neodcházíš,“ řekla jsem.

„Máš pravdu, ale máš na mě kontakt,“ řekla a snažila se mi zvednout náladu.

Jen jsem přikývla a šla jsem si sbalit věci. Setha jsem tahala sebou, protože jsem ještě chtěla být s ním těch pár hodin, které mi zbývaly do odjezdu. Sbalená jsem byla za dvě hodiny. Dívala jsem se všude, jestli jsem někde něco nezapomněla a přitom jsem se sklesle dívala ven.

„Pomůžu ti,“ nabídl mi Seth a vzal má zavazadla, aby je snesl do haly.

„Díky.“ Snažila jsem se usmát.

Sešla jsem znovu dolů do obýváku. Všichni už tam byli a čekali, jestli něco řeknu. Odkašlala jsem si. V krku jsem měla podivně sucho. Seth ke mně přišel a objal mě kolem pasu. Usmála jsem se na něj a užívala jsem si jeho poslední dotyky. Sedli jsme si na pohovku a já se o něj opřela a přitulila jsem se k němu. Začaly se mi zavírat oči a já usnula.

Přišlo mi to jako chvíle, co jsem zavřela oči a už mě budil povědomý Carlisleův hlas.

„Petro, vstávej. Je čas odjet na letiště.“

Rozespale jsem otevřela oči.Ta slova se mi špatně poslouchaly a já se posadila. Seth mi pomohl vstát a já ho držela za ruku.

„Já bych vám něco chtěla říct…“ Odmlčela jsem se.

Sedm párů zlatavých očí se upřelo na mě.

„Všem bych vám chtěla poděkovat za to, že jsem vás mohla poznat. Ten měsíc, který jsem tady strávila s vámi, byli jste pro mě jako druhá rodina. Budete mi moc chybět.“ Slova rozloučení mi uvízla v krku.

Carlisle vystoupil z hloučku a postavil se naproti mně. První slzy mi začaly stékat po tvářích.

„Budeme blíž, než si myslíš,“ usmál se tajemně.

Rozloučit se s nimi a říct jim sbohem bylo nejtěžší a pak nevím, co mě to popadlo a já jsem objala poprvé a naposledy Carlislea. Horké slzy mi máčely tvář.

Objetí mi zdráhavě oplatil. „Dej na sebe pozor.“ A pak mě pustil.

„Slibuju,“ řekla jsem a ještě jsem se objala s Esmé.

„Brzy tě navštívíme.“ Také ona se mi snažila zvednout náladu.

„To by bylo skvělé.“ Poprvé za celý večer jsem se pousmála.

„Dej na sebe pozor, sestřičko!“ zasmál se Emmett a sevřel mě v objetí a zatočil se se mnou. Pak mě postavil na zem.

„No jasně,“ zasmála jsem se.

Přišla jsem k Edwardovi.

„Doufám, že se najde někdo další, kdo uplatní mé přezdívky,“ zasmála jsem se.

„No to snad ne,“ zasmál se taky. „Opatruj se.“

„Ale jo furt!“ řekla jsem svojí oblíbenou hlášku.

Nakonec mě objala i Alice s podobnými slovy.

Naposledy jsem objala Setha a začala jsem ho líbat. On mi polibky vášnivě oplácel.

„Počkám na tebe, jak dlouho budeš chtít,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě.

„Ach, Sethe!“ vydechla jsem překvapeně a dalšími slzami jsem mu máčela tričko.

„Neboj se.“ Naposledy mě stiskl v jeho horkém objetí a já jsem vyšla ven do deště za Carlislem k jeho černému Mercedesu. Naposledy jsem se otočila na dům a Carlisle mi mezitím otevřel dveře na straně spolujezdce.

„Bude mi to tady chybět,“ povzdechla jsem si.

„Nejsi tady naposledy,“ ozval se Carlisle.

Nastoupila jsem a vyrazili jsme směrem k letišti v Seattlu…

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chůva na hlídání?! Ani omylem! Cullenovi!!! 14. kapitola: