Po delší odmlce přidávám dvanáctou kapitolu. Následující měsíce jsem byla v divném rozpoložení a psát se mi nechtělo. :) Škola mi přerostla přes hlavu a já odešla na internát, kde na psaní moc času nebylo. :) Moc se vám omlouvám, že tato kapitola je až teď. :) Omlouvám se vám. :) Vím, že tahle povídka byla dávno zapomenutá a zaprášená, ale pár komentářů mě potěší. :) V této kapitole Petra štve Edwarda a skončí to další hádkou. :D Kam vlastně jdou? Uvidí Petra Setha? :) To si budete muset přečíst. Ještě jednou se vám omlouvám. Vaše PetraCullen. ;)
21.03.2012 (17:30) • PetraCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1660×
Šli jsme už hodinu a vůbec to nevypadalo, že bychom se měli přibližovat k cíli. Dohánělo mě to k šílenství. Začala jsem být netrpělivá. Ovšem Edward začínal být pobavený a mě tohle dohánělo k šílenství. Carlisle se také začal pobaveně usmívat.
„Můžeš mi říct, co je tu k smíchu, Rozcuchu?“ ujelo mi a já se chytla za pusu, aby z ní nevyšlo něco sprostějšího.
„Spoustu věcí,“ odpověděl Edward s dalším smíchem.
„Hlavně ty,“ vyplázla jsem na něj jazyk, jenže jsem nějak pozapomněla na Carlislea, který nám dělal doprovod.
„Petro, přestaň.“ Zpražil mě Carlisle zamračeným pohledem.
„No dobře,“ povzdechla jsem si a kráčela jsem dál.
Přidala jsem do kroku, protože jsem začala být hrozně netrpělivá a chtěla jsem být u cíle. Nevěděla jsem, co mě čekalo. Šli jsme lesem a všude bylo plno zeleně. Zelený porost, který tu rostl, byl skoro na všech stromech. Mělo to své osobní kouzlo. Všude bylo vlhko a mokro. Líbilo se mi tady.
Věděla jsem, že z Forks domů do České republiky se mi bude těžko odjíždět. Přemýšlela jsem a přitom jsem musela se dívat, kam šlapu, abych nezakopla. Bylo těžké najednou přemýšlet, kam jdeme a jít do strmějšího kopce. Edward na mě po očku pokukoval a divně se na mě mračil. Došlo mi to, co se mu nelíbilo. On četl každičkou mojí myšlenku a já jsem si to uvědomila až teď… Přestala jsem přemýšlet a dávala jsem pozor na cestu.
„Kam vlastně vůbec jdeme?“ Otočila jsem se ke Carlisleovi.
„Na jedno místo,“ řekl jen.
„To jsem z toho chytrá.“ Protivná nálada z rána se mi začínala pomalu vracet.
„No tak. Už tam skoro budeme,“ řekl Edward a usmál se tím pokřiveným šklebem.
Zamračil se na mě, jak jsem nazvala jeho úsměv. Podle mě to vypadalo, jako když se nad něčím šklebí a něco se mu věčně nelíbí. Nechápu, jak to Bella s ním mohla vydržet. Při zmínce Belly se na mě hodně zamračil.
„Nech toho, Petro,“ zavrčel na mě Edward.
„Nemůžu za to, že umíš číst myšlenky!“ vyštěkla jsem po něm popuzeně.
„Nechte toho, oba dva,“ zakročil Carlisle, abychom po sobě s Edwardem neskočili.
Edward mi zase začal lézt na nervy a někdy, tedy většinou, to s ním bylo k nevydržení. Jsi hrozný, pomyslela jsem si a já si byla jistá, že mě Edward uslyší.
„Neříkej,“ odsekl ironicky a tím odpověděl na mou myšlenku.
„Jenom oznamuju fakta,“ nedala jsem se.
„Petro,“ oslovil mě Carlisle naježeně. „Mohla bys toho, prosím tě, nechat?“
„Jak chceš, ale já nemůžu vážně za to, že se mu něco věčně nelíbí a že se chová jak…“ Málem jsem se prořekla, jak jsem Edwardovi kdysi říkala.
„Řekni to,“ zavrčel Edward.
Ale pak mi to bylo nějak jedno a já řekla svůj názor na něj. Nebylo to nic pěkného, co jsem kdy řekla a vzápětí jsem toho litovala…
„Že se chováš jak upíří psychopat,“ řekla jsem svůj názor.
Edwardovou odpovědí mi bylo další zavrčení. „Já nejsem žádný psychopat!“
„Petro, to nemyslíš vážně! Tak to by stačilo!“ zakročil Carlisle.
Poslechla jsem, abych neměla další problémy, ale byl to můj názor a nikdo mi ho neměl právo brát. Chtěla jsem ještě něco říct, ale začaly křupat větvičky jako v nějakém hororu.
„Co to je?“ přerušila jsem Carlisleovy protesty zrovna ve chvíli, kdy se mi snažil ještě něco říct.
Carlisle se trochu pousmál navzdory tomu, jak jsme se chytli s Edwardem.
„No, to je složité, myslím, že ti to rád vysvětlí…“ odmlčel se Carlisle.
„Cože?“ přestala jsem vše chápat.
Zpoza stromu začala vycházet vysoká opálená postava. Překvapeně jsem se dívala, abych líp viděla přes to šero, odkud ta záhadná postava vycházela, a pak jsem ho spatřila. I když jsem ho viděla před pár týdny ve vlčí podobě, nebylo pochyb o tom, že to je on. Jenže teď přede mnou stál v lidské podobě a moc mu to slušelo. Na sobě měl obyčejné tmavě modré tričko s krátkým rukávem a kraťasy. Pod tričkem se mu rýsovaly svaly. Obdivně jsem vydechla.
„To je to překvapení?“ zašeptala jsem ke Carlisleovi.
Jen se na mě usmál.
„To je to překvapení pro tebe, Petro,“ odpověděl místo Carlislea Seth.
„Sethe!“ zakřičela jsem nadšeně.
Rozeběhla jsem se k němu a na ničem jiném mi nezáleželo. Jenom na tom, že ho po třech nesnesitelných týdnech podruhé konečně vidím.
„Petro,“ usmál se a zachytil mě. „Znovu tě rád vidím.“
Najednou jsem nevěděla kudy kam a objala jsem ho. Objetí mi oplatil a tentokrát jsem neřešila, co si Edward s Carlislem pomyslí. Nic pro mě najednou nebylo důležité než to, že ho objímám. Jedno jsem věděla jistě. Milovala jsem ho. Nevím, jak dlouho jsme se Sethem stáli v objetí. Ani v nejmenším by mě nikdy nenapadlo, že já budu chodit se Sethem.
„Otiskl jsem se,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě na tvář.
„Miluju tě,“ odpověděla jsem mu a pevněji jsem ho objala.
Odtáhla jsem se od Setha, abych sledovala Carlisleovou a Rozcuchovou reakci. Carlisle se mírně usmíval a Rozcuch se už zase šklebil jako obvykle.
„Díky,“ zašeptala jsem ke Carlisleovi a Seth mě objal.
V té chvíli přestalo kolem mě všechno existovat a já ztratila pojem o čase. Byla jsem hrozně šťastná a usmívala se. Nevím, jak dlouho jsme se Sethem stáli v objetí. Ani v nejmenším mě to nezajímalo. Důležité bylo, že jsme byli spolu. Na ničem jiném mi v té krásné chvíli nezáleželo…
Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Chůva na hlídání?! Ani omylem! Cullenovi!!! 12. kapitola:
No jak jinak, než další zajímavá kapitola
skvělá kapitola. Hlavně že se sešli. A to dohadování s Edwardem. Super. Moc se těěším na další díl
počkat ona se jako zamilovala a pak je oddělíš??? doufám, že ne jinak suprovííí, ty hádky s edem honem dalšíííí
Super kapitolka Upíří psychopat, to mě opravdu dostalo
V kapitole jsem ti opravila tyto chyby:
- čárky
- opakovaně chybuješ v přímé řeči; věty uvozovací
- psaní tří teček
- ni/ní (krátce je ve 4. pádě)
- překlepy
Příště si dej, prosím, větší pozor, díky.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!