Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chtíč 18. kapitola

06.06.2011 (20:00) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 3311×

Bella:

„To stačí!“ vyštěkla jsem na Luciena a odkopla ho tak, že se rázem rozplácl o zeď na druhé straně ložnice. Dnes v noci jsem ho prostě nemohla vystát, vlastně nejen tuhle noc. Od mého triumfálního příchodu na večírek, kde mě téměř nikdo z těch povrchních červů nepoznal, jsem nemohla myslet na nic jiného než na něj a jeho bolestný výraz, když mu to došlo.

Jeho tvář mě pronásledovala na každém kroku a čím víc jsem si vybavovala jeho obličej, tím víc jsem toužila po pomstě. Nedokázala jsem se už ani pořádně soustředit, a když jsem vyrazila na lov, bylo mi jedno, kdo mě uvidí, někdy jsem jen čapla prvního, alespoň trochu slušně vypadajícího kolemjdoucího, zatáhla ho do křoví a hladově se zakousla do jeho hrdla. Někdy, to když už byl jeho křik nesnesitelný, jsem mu překryla ústa rukou a nerušeně pokračovala dál. Když jsem skončila, mrtvolu jsem zpravidla nechala tam, kde byla a nebo ji pohodila někde u lesa. Moc dobře jsem věděla, že si hraju s ohněm, ale bylo mi to jedno. Navíc, proč nevyužít čehokoli proti Edwardovi… Kdyby se mi podařilo nějak hodit všechna ta mrtvá těla na něj… Ale ne, to by bylo ubohé. Edward by se z vězení dostal na kauci během několika vteřin a veřejné mínění rozhodně nikdo nebylo hlavním předmětem jeho zájmu. Ne, tohle rozhodně nebyl adekvátní trest za to, jak mi ublížil.

Ať jsem se snažila sebevíc, stále jsem nemohla přijít na žádnou jeho slabinu. Byl jako kámen, bez emocí a bez srdce a já vážně pochybovala, zda vůbec někdy někoho miloval. Jasper se mě sice vehementně snažil přesvědčit, že ano, ale tomu jsem vážně nemohla uvěřit. Kdyby mě miloval, nedělal by mi ze života peklo a nezacházel se mnou jako se svým osobním otrokem.

Ale na druhou stranu, pokud byla Jasperova slova alespoň zčásti pravdivá, šlo by to využít.

Nejdřív ho svést, pobláznit ho, donutit ho, aby mě zbožňoval a potom ho chladně odkopnout. Přesně tak, jak to udělal on mně. Ano, to byla relevantní odplata! Jen jsem si nebyla jistá, jak moc dokážu znovu být tou malou, ubohou, zamilovanou ženuškou, která přichází s prosíkem o odpuštění. Sice jsem věděla, že někde hluboko uvnitř mé spálené duše se tahle hlupačka ukrývá, ale jen z představy, že bych ji měla znovu pustit ven, se mi zvedal žaludek.

Tohle jsem už nebyla já, mé nové, sebevědomé a hlavně tvrdé já s ní nemělo nic společného. Byla jen bolestivou připomínkou všech těch probrečených nocí a vyzvracených obědů, kdy jsem si myslela, že jako vychrtlá upoutám Edwardovu pozornost a zájem.

To bylo na tom všem nejhorší, že to bolelo stále stejně. Bolest po přeměně nezmizela, naopak, jako by ještě zesílila. Měla jsem být bezcitnou stvůrou a místo toho jsem některé dny jen stěží vyšla z pokoje. A za to všechno mohl Edward, dokonce i teď měl nade mnou stále kontrolu.

Ale to se již brzy změní. Bude prosit, žadonit, klečet přede mnou na kolenou a já se budu jen smát.

Jasper:

Už to byly dva týdny co jsem ji viděl téměř den co den a ve chvílích, kdy jsem nebyl s ní, nedokázal jsem na ni přestat myslet. Na její nohy, ústa, tvář… Jak sebejistě proplouvala mezi lidmi a s každým se zdravila, jak se svůdně usmívala. Dokonce i když jsem byl s Alicí, myslel jsem jen na Bellu. Měl jsem pocit, jako bych ji vlastně nikdy ani pořádně neznal, my všichni. Nebo snad mohla její nově nabytá osobnost být důsledkem přeměny? Silně jsem o tom pochyboval. Ať tak či onak, jedno bylo jisté. Nová Bella byla zatraceně sexy a já rozhodně nebyl sám, kdo po ní toužil. A podle jejího chování jí to ani v nejmenším nedělalo problém. Pokaždé, když jsem ji přišel navštívit do jejího hotelového pokoje, srazil jsem se ve dveřích s jiným mužem a většina z nich patřila k hlavním představitelům našeho města, kteří vedli poklidný rodinný život a při každé příležitosti prohlašovali, jak moc své manželky milují. Jistě, řeč se mluví a voda teče, ale že dokonce i reverend? To už byl šok dokonce i pro mě.

Nebylo pochyb, že se Edwardova žena od základů změnila. Stará Bella by nikdy nespala s ženatým mužem. Už jen proto, že bolest z nevěry sama znala až příliš dobře. Ta nová se ideou zničením života některého z těch hlupáků úžasně bavila, stejně jako svými „svačinkami“. Podezříval jsem ji, že více než kvůli hladu loví pro zábavu. Přestože se pokaždé tvářila neutrálně, její oči ji zrazovaly. Nadšené jiskřičky pokaždé, když jí první doušek krve stékal hrdlem,  když se pak její oběť přestala bránit a odevzdaně spočinula v její náruči. Jako by pro tohle žila. Jako by byla zrozena pro to být upírem. Už jako člověk byla nádherná a teď byla jednoduše dokonalá. Edward byl idiot, že jí nevěnoval pozornost, jakou si zasloužila - a potom bylo pozdě. Už si jí všiml Viktor a teď jsem byl na řadě já. Přestože jsem v letadle Bellu sebejistě přesvědčoval, že ji zachraňuji pouze kvůli Edwardovi, nebyla to tak docela pravda. Bella se mi vždy líbila a přitahovala mě. Držel jsem se zpátky jen kvůli Edwardovi a teď, když byl ze hry, jsem měl volnou cestu...

Edward:

„Mám hlad!" ozvala se Melanie z hostinského pokoje. Od chvíle, kdy se před týdnem probudila, pořád jen toužila po další a další krvi. Začínalo to být nesnesitelné. Potřeboval jsem znovu vidět Bellu, promluvit si s ní, vysvětlit jí to, omluvit se a začít znovu, od začátku. Přesvědčit ji, že náš vztah stojí za další šanci, a místo toho jsem byl zavřený tady s Melanií a snažil se ji naučit alespoň nějakému sebeovládání, což bylo v případě novorozeného upíra naprosto zbytečné. Proč jsem se jen té noci nedokázal ovládnout? Kdybych jen udržel svou nenasytnost na uzdě, měl bych teď o tolik problémů méně. Můj život byl o tolik jednodušší. Ale to já ne, já se musím vrhnout na prvního člověka, který mi vběhne do cesty! Než bude Melanie schopná vyjít ven mezi lidi, bude Bella už dávno v náruči jiného. Sakra, jen při pomyšlení na Bellu s jiným mužem jsem v sobě cítil podivné prázdno, jako bych bez ní už nikdy neměl mít radost. Což byla ironie, protože když jsem ji měl, přemýšlel jsem jen nad tím, jak jí ublížit a teď, když na mně byla nezávislá a nepotřebovala mě, toužil jsem po ní celou svou bytostí. Potřeboval jsem být v její blízkosti, jako by byla sluncem, bez kterého se všude rozléhala černočerná tma. Teď už jsem věřil tomu přísloví, že člověk si ničeho neváží, dokud to neztratí...

Všem, kteří na tuhle povídku nezapomněli a dostali se až na konec, moc děkuji a zároveň se Vám chci omluvit. Vím, že si za tak dlouhé čekání zasloužíte mnohem delší kapitolku, ale díky tříměsíční pauze potřebuju trochu času, než se do toho dostanu. Tak tuhle kapitolku berte s rezervou. :)  Vaše Lovely

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chtíč 18. kapitola: