Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Choose Right Way - XVIII.Kapitola

10.04.2009 (16:00) • mexandxcullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1185×

Když jsme se s Edwardem vraceli,nebyla jsem sama sebou nijak pohoršená že jsem pila krev,takže jsem se sebou byla ještě více spokojená,alespoň co se týče tématu lov. Doma jsem se zavřela v pokoji a cítila jsem se nezvykle sama. Měla jsem chuť brečet,protože jsem právě před očima ztrácela nejlepšího přítele a nemohla jsem s tím nic dělat. Chtěla jsem vrátit čas a změnit své rozhodnutí,nic bych neztratila,ani Edwarda ani Jacoba a už vůbec ne svou rodinu. Místo pláče se dostavily jen vzlyky a tak jsem vydržela zhruba čtyři hodiny. Jenže pak si ostatní všimli že se mnou něco je a tak se začali dobývat do mého pokoje.

„Bello?Je všechno v pořádku?“ ptal se další co mě otravoval. Zkoušeli to už Esme,Emmett Carlisle i Rosalie. Teď přišla na řadu Alice,ale ani té sem se nechtěla svěřovat. „Ne,všechno je v pořádku,jen jsem si četla“ řekla jsem svou klasickou výmluvu kterou jsem si vymyslela ,když mi bylo deset. „Dobře“ řekla a zase odešla. Svou knížku kterou jsem ani neotevřela jsem znovu položila na stolek a znovu jsem přemýšlela. Co všechno bych zažila kdybych nebyla upír? Jenže jsem a to už nezměním. Chtěla jsem křičet a utéct ode všeho.

Zhruba po hodině přišel poslední člen Cullenů. „Mě to říct můžeš“ řekla na rovinu Edward,opět přikloněný ke své staré-lepší stránce. „A co?Vždyť se nic neděje“ řekla jsem ale raději jsem se na něj nepodívala. „Já vím,že děje,a taky vím že to má něco společného…s dneškem“ řekl opatrně. Smutně jsem se na něj podívala. „Jacob,viď?“ řekl nezaujatě. „Hm“ nic jiného mě nenapadlo,stejně to bral jako souhlas. „Proč jsi smutná Bello“ ptal se. „Ty to nechápeš?Já tady sedím…a nemůžu udělat nic…nic proti tomu že ztrácím přítele“ řekla jsem. Slzy mi chyběli. Nic neříkal,a to mě ještě víc užíralo. Nakonec se zvedl a já si jen přála aby neodcházel,jenže on měl v plánu něco jiného. Sedl si ke mně na postel a objal mě. Překvapilo mě to,ale příjemně a tak jsem se k němu přitiskla,abych měla alespoň nějakou oporu.

„Chybíš mi“ zašeptala jsem pro sebe,ale zároveň půlka mého já chtěla aby to slyšel. Přerušil objetí a pohlédl na mě,jenže v očích neměl žádný odpor,ale pochopení. „Já…vím“ řekl po chvilce přemýšlení. Z obývacího pokoje šlo slyšet Alicino zavýsknutí,ale já to ignorovala. Chytil mě za boky a zadíval se mi do očí. Nedovolila jsem mu,aby z nich něco vyčetl. Tomu co následovalo jsem nemohla..možná ani nechtěla.. zabránit. Obličejem se přibližoval k tomu mému a já instinktivně zavřela oči. Po tak dlouhém odloučení jsem znovu cítila jeho rty na mých a projela mnou vlna nezvladatelného vzrušení. Bylo to jiné,už nebyl tak opatrný,byl dráždivější. Jazykem si hrál s tím mým a líbal mě a já mu polibky vroucně oplácela. Bylo to něco co mi tolik chybělo. Hladově jsem ho líbala. „Edwarde“ šeptala jsem mezi polibky. Když jsem ležela na posteli a on byl nade mnou,odtrhl se ode mě a pohlédl mi do očí. „Bello,miluju tě,celou tu dobu…“ řekl a čekal na to jak zareaguju. Políbila jsem ho a řekla mu větu se stejným významem. Po chvilce co jsme leželi vedle sebe a každý jsme se ubírali svými myšlenkami jsme si začali povídat a tak jsme strávili celou noc. Bylo mi s ním jako vždy skvěle a byla jsem šťastná.

„Měli bysme ostatní ujistit že žijeme“ pronesla jsem kolem deváté ráno. Edward ležel na boku vedle mě a prohlížel si mě. „Myslím že díky Alici jsou dostatečně informovaní“ řekla tajemně a rukou mi hladil tvář. „Jaké je lovit lidi?“zeptala jsem se po chvilce. „Během lovení ti přijde že nic lepšího neexistuje,je to tak naplňující pocit,ale když přestaneš…máš chuť se jít zabít,protože si uvědomíš že ten člověk měl rodinu,práci a že jen kvůli tvému rozmaru ho budou všichni postrádat“ rozvykládal se,což jsem ani nečekala a tak jsem usoudila že se s tím prostě potřeboval svěřit. „Ale nejvíc katastrofální bylo,jak jsem chtěl tebe“ zavzpomínal a mě do toho vtáhl taky. Vzpomínala jsem si jak mě několikrát napadl,ale nikdy mě nedostal. Vzpomínala jsem jak jsem byla smířená se svou smrtí když mě napadl u Jacoba doma.

„Nikdy si to neodpustím a přitom jenom díky Jacobovi si to přežila,kdyby byl pryč,…dopadlo by to všechno jinak“ řekl a litoval všeho. „Jenže ta chyba začala u mě,já neměla chtít být upírem“ utěšovala jsem ho. „Ne,ty si jen chtěla být se mnou a já jsem tě jen díky špatné náladě nechal…měl jsem to respektovat“ řekl tvrdě. „Možná měl,možná ne…já jsem si včera přála abych byla zase člověk“ přiznala jsem se. „Takže to jak se nemusím ovládat se ti nelíbí?“ řekl s jiskřičkami v očích. „Ale notak,tohle je úplně jiná kapitola“ řekla jsem a políbila ho.

Autor: mexandxcullens, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Choose Right Way - XVIII.Kapitola: