Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Choose Right Way - XII.Kapitola

07.03.2009 (16:35) • mexandxcullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1835×

Když jsem byla v nemocnici 3 dny , neměl asi nikdo službu,protože o půl 12 v noci za mnou přišel Edward. Měla jsem obrovskou radost i strach zároveň. „Ahoj Bello,přišel jsem na návštěvu“ řekl a jemně se usmál. „V půl dvanácte v noci?“ zeptala jsem se ironicky. „No…jestli chceš můžu zase odejít“ řekl a pomalu se zvedal ze židle. „Ne!seď!“ řekla jsem o něco hlasitěji než jsem chtěla. „Dobře“ řekl a usmál se. „Proč jsi tady?“ zeptala jsem se po chvilce. „Já….“ Zamyslel se „… chyběla jsi mi“ řekl ale díval se někam jinam,hlavně ne na mě. „Já měla dojem,že jsme se setkávali docela často“ oponovala jsem. Vzdychl bolestí . „Mrzí mě to…je to jen kvůli tomu že jsem lovil…lidi,kdyby ne…prostě jsem najednou nedokázal odolat tvojí vůni,a když jsem po několikáté byl na tom stromě,zavalila mě panika a prostě jsem…nemyslel“ „Ty si býval na tom stromě častěji?“ řekla jsem překvapená. „hodně často“ řekl a pousmál se. „A když jsem potom začal lovit lidi,najednou když jsem tam seděl,už nešlo….odolat a prostě jsem to potřeboval aspoň zkusit…ach Bello,strašně se omlouvám“ když mi to takhle vysvětloval,začala jsem se cítit divně. Dokonce podle pípání přístrojů jsem zjistila že se mi hodně zrychlil tep.

Najednou jsem se začala třást a srdeční tep se mi ještě víc zrychlil. „Bello?“ zbystřil Edward,že se něco děje. „Bello!“ začal zmateně pokukovat po přístrojích ,které ukazovali že mi tep zase nebezpečně klesá. [vypráví Edward > ] : „Co se děje?Ne,sakra Bello!“ a začal jsem s ní hýbat protože měla tep na nule. Na doktora ještě nebylo pozdě,tak jsem vyběhl na chodbu a zakřičel,aby někdo zavolal doktora. Během chvilky ji tam různě oživovali a nevím co ještě,protože mě vyhnali. Četl jsem jim myšlenky,a nebyl jsem moc nadšený. S Bellou to vůbec nevypadalo dobře. Po pár minutách vyšli ven,ve tváři zarmoucený výraz. Nechápavě jsem se na ně podíval a potom jsem vtrhl do pokoje,kde jedna sestřička naplňovala něčím stříkačku. „Dáme ji do umělého spánku,jestli její mozek nebude do dvou dnů vysílat žádné podměty…“ ozval se mi hlas za zády. Ten kluk by měl zajít do solárka . no bezva,říká mi tady že Bella možná umře,a v mozku si myslí že mám zajít do solárka! Idiot ! „Můžu tady chvíli být?Necháte mě pár…desítek minut s ní?“ řekl jsem chladně. „Jistě“ souhlasil a všichni odešli.

Sklonil jsem se nad ní a už věděl co bych měl dělat,jenže jsem nechtěl. „Bello?Jsem tady..“ řekl jsem s nadějí,ale nereagovala. Zamyslel jsem se,co kdyby se probrala?Potom by tohle vůbec nebylo nutné. Ale nemohl jsem riskovat,najednou jsem ji nechtěl ztratit. Zamčel jsem pokoj,a chvíli nervózně chodil . Pak jsem sám sebe přesvědčil že to dokážu. Z krku jsem jí odhrnul vlasy a dal jí pryč hadičky co jí vedly do nosu. Pomyslně jsem se s ní rozloučil, protože jestli to zvládnu,bude upírkou.

Nahnul jsem se k ní,a nadechl se. Tohle zvládnu,přestanu. S výdechem jsem ji přiložil zuby ke krku a jen čekal až budu moct. V jednu chvíli jsem se neovládl a hrubě jsem ji zaryl zuby do krku. V tomhle případě mám štěstí že je v takovém stavu,protože by z toho křiku nejspíš ohluchla celá nemocnice. Když jsem okusil její krev,mozek mi přestal sloužit a já si jen užíval tu chuť. Když jsem na přístroji koutkem oka viděl jak jí tep zase klesá,nepřestal jsem. Teprve když přístroj začal hlásit že je ve vysokém ohrožení života, sám jsem chtěl přestat,ale nějak to nešlo. Nakonec jsem v sobě našel tu správnou sílu a odtrhnul jsem se od ní. Chvíli jsem na ni koukal,nevěděl jsem , co teď dělat. Přeměna proběhne zhruba za 3 dny. Ale kdy se probere? Seděl jsem tam asi hodinu , přišlo mi divné že mě nepřišli zkontrolovat,ale soustředil jsem se jen na to,abych postřehl její probuzení.

Začala se probouzet a já hned přiskočil k lůžku. „Bello?“ zašeptal jsem. Otevřela oči a rozkoukávala se. „Edwarde?“ řekla překvapeně. „Jo,jsem to já,neboj“ řekl jsem a byl jsem šťastný,že „žije“. „Co tu…Co se stalo?“ řekla a posadila se. „Jen lež…no…ty…si nějak přestala dýchat,nebo nevím…dali tě do umělého spánku a já se bál,že už se nikdy neprobereš“ „Ty mě nemáš rád,neměl si důvod se bát“ oponovala mi. Kdyby jen věděla. „Já že tě nemám rád?Bello!Rozešel jsem se s tebou z blbosti…ubližoval jsem ti od te doby snad pořád,ale rád?Rád tě mám!“ Jen zakroutila hlavou. Proč mi nechce věřit? „Dobře,řekněme že si se semnou rozešel z blbosti….měl si ale snad právo chtít mě zabít?“ řekla naštvaně. „Neměl,ale mám pro to vysvětlení,….víš jaké to je?Když jsem lovil zvířata,byla si pro mě postupem času jen jako…osvěžovač,ale když jsem začal lovit lidi?Byla si jako maják který mě vedl k jídlu“ řekl nešťastně.

Autor: mexandxcullens, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Choose Right Way - XII.Kapitola: