Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Choose Right Way - XI.Kapitola

06.03.2009 (10:10) • mexandxcullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1602×

Když jsem zavřela oči,začala mi fantazie nabírat velkou sílu.Měla jsem něco jako sen.Letěla jsem přes hory,louky,řeky.Najednou jsem nemohla lítat a padala jsem dolů.Padala , padala , padala. Přišlo mi to,jakoby to nemělo nikdy skončit. Když jsem dopadla,začal mě strašně bolet krk. Zjistila jsem že celé mé tělo ochabuje. Nemohla jsem už ani hýbat prstama. Celé tělo mi zalila obrovská bolest. Připadala jsem si,jako bych stála někde v ohni a nemohla se pohnout. Najednou bolest začala pomalu ustupovat. Cítila jsem nohy,a mohla už i hýbat všemi končetinami. Naráz jsem měla černo před očima. Měla jsem je jen zavřené a mozek mě pobízel abych je otevřela. Nechtěla jsem. Nakonec jsem tak učinila. Otevřela jsem oči a viděla nebe poseté hvězdami. Uvědomila jsem si,že ležím a že jsem celá mokrá. Jenže tak nějak jinak. Když jsem zvedla ruku,viděla jsem jak je celá zakrvácená a tak jsem usoudila že tak vypadám celá.

Z rázu se ke mně naklonil Joe. „Bello?Ty žiješ?“ mluvil tiše. „Kde..“ „Cože?“ „Kde..“ chtěla jsem říct celou větu ,ale nešlo mi to. „Kde co?“ chtěl mi rozumět. Neměla jsem sílu něco říct. Joe mě opřel o nějaký sloup. „Tak,teď mi řekni co si chtěla“ řekl klidně. „Pomalu,nemusíš spěchat“ řekl aby mě uklidnil. „Kde“ řekla jsem a musela se znovu nadechnout. „Je“ pokračovala jsem,už mi zbývalo jen jedno slovo. „Edward“ řekla jsem a byla ráda že ještě umím mluvit. „Kde je Edward…támhle“ řekl a otráveně ukázal před moje auto. Už to nebylo auto,byl to velký kus šrotu. Radši jsem si nepředstavovala,jak mě z tama dostal.

Edward seděl ,opřený o přední kus auta ,křečovitě si držel obličej v dlaních a hodně se třásl. Podívala jsem se na Joeho s otázkou v očích. Pochopil. „Zachránil tě,já jsem se sem nedostal tak brzo,byla to moje chyba…žádný závod jsem neměl navrhovat,promiň Bello“ řekl a myslela jsem si,že kdyby nebyl upír,klidně by brečel. „Chtěl mě zabít“ zašeptala jsem. „Chtěl,jenže pak přestal…“ řekl nevěřícně. „Kdyby mohl….“ „Tak?“ „Zabil by mě“ šeptala jsem a dívala se celou dobu na nebe. „Asi mu něco uvnitř říkalo že to není dobrá možnost“ pronesl po chvíli. Když jsem se chtěla znovu podívat na Edwarda,už tam neseděl. Stál a kamenným výrazem se na mě díval. Potom se vzchopil a přišel k nám,klekl si vedle mě a chvíli se na mě díval. „Promiň,nechtěl jsem ti ublížit“ „Proč by si mi měl ubližovat?“ zeptala jsem se nenápadně..mohla jsem už trošku hlasitěji mluvit. „Kdybych…“ vydechl rozčílený sám sebou „Kdybych se s tebou nerozešel…nic z toho by se nestalo“ řekl a zamračil se.Nebyl se svým chováním vůbec spokojený. „Bello,moc jsem ti ublížil,vím že mi nikdy neodpustíš,ale omlouvám se“ řekl a chytl mě za ruku. „Copak umírám že máš takové řeči?“ zeptala jsem se nechápavě. Přeci mě kousl! Nebo ne ?

Odvrátil pohled a chvíli se díval do prázdna,nejspíš hledal slova jak mi něco říct. „Bells,musím tě vzít domů,kde se na tebe Carlisle podívá…jestli umíráš,tak nemáme moc času..jestli ne,tak se vyléčíš“ řekl tvrdě a opatrně mě vzal do náručí. Tentokrát jsem se necítila dobře,měla jsem z něj velký strach. „Zvládneme to sami“ řekl Edward Joemu,který se chystal jít s námi. „Fajn,zítra tě navštívím,ahoj Bello“ rozloučil se a my se rozeběhli,teda spíše Edward. Za pár minut jsme byli u Cullene doma. Edward mě položil na jídelní stůl. (Copak už je ze mě potrava??) a zavolal Carlisleho. „Co se děje?“ zeptal se zděšeně Carlisle,který mě celou zakrvácenou viděl na stole jak se skoro nehýbu. „Potřebuju vědět co s ní je,jestli neumírá,měla nehodu“ řekl stručně. Carlisle přikývl a on odešel. „Tak Bello,bolí tě něco?“ zeptal se svým znaleckým hlasem. „Nic necítím“ zakroutila jsem jemně hlavou. „No,tak ukaž“ pronesl a začal mi prohmatávat ruky,nohy,prostě celé tělo aby zjistil,co mám a nemám zlomeného. „Vypadá to že máš nalomenou nohu,zlomené žebro a pár ran na hlavě,ale bude to dobré“ usmál se na mě. Ale co krk? „A jinak?Už nic?“ zeptala jsem se. „Ne,ale doufám že nemáš žádné vnitřní krvácení“ zamyslel se. „Ale..já..myslela jsem..že mě kousl“ řekla jsem nechápavě. „Žádnou ránu po kousnutí nemáš“ odpověděl. „Takže…“ nedokončila jsem větu. Vždyť jsem to ale cítila. „Máš na krku jen tržné rány,asi jak si proletěla sklem,zůstalo ti něco v krku ,nevím jak jinak bych mohl vysvětlit že by sis myslela že tě kousl“ řekl s klidem. „Takže nic“ řekla jsem polosmutně. „Bohu..dík ne“ řekl a nejistě se usmál. Nebyla jsem nadšená,určitě si mě tady na nějakou dobu nechají , ne-li že mě dají do nemocnice. Když přišli ostatní,rozhodli že mi Alice pomůže se umýt a pak mě odvezou do nemocnice. Chtěla jsem protestovat,ale když jsem si uvědomila svůj stav,tak jsem musela uznat,že nemám právo protestovat. Po sprše mě dali do auta. Připadal jsem si jako postižená. Ostatní kromě Alice a Esme nebyli k dostižení,takže mě do nemocnice musel odvést Edward,protože ostatní měli prý něco na práci. První polovinu cesty nikdo nemluvil,já sem nechtěla a on nejspíš nevěděl o čem. Když jsme byli kousek od nemocnice,podíval se na mě. Jaké překvapení,že já jsem na něj zírala pořád,takže jsem si jeho pohledu všimla. Byl plný bolesti,jakoby za to všechno mohl on sám a nikdy si to neodpustí a navíc jsem si připadala,že kdyby mohl,už by si mě dal k jídlu. Přejel mi mráz po zádech,ale ještě větší strach jsem cítila,když jsme přijeli před nemocnici. Nechtěla jsem tam,nikdy mi nepomohli,nebo nezjistili nic nového.

Když mě odvezli na pokoj,zaslechla jsem,jak doktor říkal že si mě tady nechají několik dní,a pak mě možná pustí domů. Celý můj plán byl v háji.

Autor: mexandxcullens, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Choose Right Way - XI.Kapitola: