Tak,musím vám strašně moc poděkovat za komentáře =) ,opravdu moc díky.No a hurá do čtení další kapitoly.
28.02.2009 (11:22) • mexandxcullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1884×
Ráno jsem se probudila v objetí Jacoba a nenápadně jsem zjistila že bylo pět ráno,tak jsem ho nechtěla budit,jenže v tom pevném objetí to moc nešlo.Proto se za chvilku Jacob zavrtěl a otevřel oči. „Ty nespíš?“ zeptal se udiveně. „A od kdy ty spíš tady?“ řeknu ze srandy. „Dole byla zima,doufám že ti to nevadí“ „Ne“ odpověděla jsem a sedla si. Sáhla jsem si na krk a naštěstí mě tam žádná jizva ani škrábanec nečekali. „Dobrý?“ zeptal se Jacob,když viděl co dělám. „Docela jo“ řekla jsem tiše a dostala smutnou náladu. „Nechceš si ještě lehnout?Je moc brzo na to,abys vstávala“ řekl nabídku. Pokrčila jsem rameny a lehla si na jeho hruď. V jednu chvíli mě objal moc tvrdě a já jen vzdychla bolestí. „Promiň“ řekl a povolil.
Radši jsem si šla udělat snídani a začala jsem se bát zítřejšího dne. Přišlo mi divné že už zítra se to má stát a nic nebo nikdo se mi to nesnažil překazit. Nejspíš se to teprv pokazí,řekla jsem si a dál už nad tím nepřemýšlela. Za chvíli dolů přišel Jacob a když mě uviděl,celý se rozzářil. Když si sedl s rohlíkem naproti mně,pořád se na mě díval. „Co je?“ vychrlila jsem v jednu chvíli,když už jsem to nevydržela. „Nic jen…nic“ řekl a zasmál se. „Plánuješ zase zítra výlet že“ řekl za chvíli posmutněle. „Jo“ přikývla jsem. „A v kolik jedeš?“ „V deset vyrazím“ odpověděla jsem a přikývl.
Když jsem ještě v pyžamu utírala nádobí po obědě,zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít,i když jsem nechtěla,ale Jacob nebyl doma,tak jsem musela.
„Mami??“ zírala jsem na ni,jak stála ve dveřích. „Ahoj Bello,zlatíčko!“ zazářila objala mě. „Ma-mami co tu děláš?“ řekla jsem přidušeně. „Přišla jsem na návštěvu ke své dceři“ řekla jakoby to dělala snad každý den. „Nikdy to neděláš“ řekla jsem nechápavě. „No dobře,přišla jsem ti popřát vše nejlepší !“ vzdala svůj boj. „Já se nevdávám“ řekla jsem a překřížila ruce na prsou na znamení,že to ani nemám v plánu. „Ale kde tě bere,vždyť máš narozeniny!“ řekla šťastně a já na ni jen vyvalila oči. Rychle jsem běžela ke kalendáři a zjistila že opravdu narozeniny mám. Znovu jsem doběhla ke dveřím a nevinně se usmála. „tak pojď dál“ řekla jsem přívětivě.
Po několika hodinách tlachání mi předala malou krabičku a odešla. Hned jsem ji rozbalila a byl tam něco jako přívěšek . Bylo tam dokonce napsáno : žij šťastně. To se mi teda bude žít šťastně,když vlastně zítra mám „umřít“. Zpátky jsem doběhla ke kalendáři a rychle tam zaškrtala Belliny narozeniny aby si toho ještě náhodou Jacob nevšiml. Bohužel když přišel,držel v ruce zabalený dárek. Povzdechla jsem si. „Vše nejlepší“ řekl a políbil mě. „Eh,no…díky….“ Řekla jsem zaskočená. „Tak ho rozbal“ pobídl mě. „Jo,jasně“. Udivilo mě,že můj dárek byly dvě permanentky do Giových lázní. „Giovy lázně?“ řekla jsem nevěřícně. „Jo,jedny z nejromantičtějších lázní,je to pozítří,tak mi musíš říct jestli tam chceš jet“ řekl a usmál se. „Jacobe…“ začal jsem výmluvně. „Nevadí,tak jim to vrátím“ řekl smutně když viděl můj výraz. „Nevadí ti to?“ „Čekal jsem to,ale zkusit jsem to musel“ . Usmála jsem se na něj a šla do pokoje a hned co jsem tam přišla,mi zazvonil mobil. Volalo neznámé číslo,ale raději jsem to zvedla. „Ano?“ „Bella Swanová?“ zeptal se trochu povědomý hlas. „Ano“ odpověděla jsem a čekala až se představí. „Tady Joe,pamatuješ?“ „Jasně!Ahoj!Co potřebuješ?“ zeptala jsem se a to,kde získal moje číslo jsem radši ignorovala. „Chci tě poprosit jestli bys nepřijela už dne,táta se s tebou chce víc poznat“ řekl tajemně. „No..dobře,jen si zbalím věci a vyrazím“ řekla jsem nenuceně. „Dobře,tak se brzy uvidíme“ řekl a ukončil hovor. Povzdechla jsem si , dala na postel svůj batoh a začala do něj dávat ty nejpotřebnější věci. Za půl hodiny jsem šla ze schodů a musela jsem se rozloučit s Jacobem. „Jacobe?Na výlet jedu už dnes,tak doufám že ti to neva“ „Už dnes?Proč?“ zeptal se a přišel ke mně. „No,prostě už dnes“ řekla jsem a uhla pohledem. „No…tak…se měj“ „Ahoj“ rozloučila jsem se. Chvíli jsem hledala klíče,pak jsem konečně mohla nastoupit do studeného auta. Zatopila jsem si,dala si žvýkačku a bleskovou rychlostí vyrazila,až se za kolami zaprášilo. Po cestě do Port Angeles jsem byla ještě v pohodě,jenže čím víc jsem se potom přibližovala,tím víc se byla nervózní.
Někdy kolem čtvrté hodiny byla pár kilometrů od cíle,začala jsem mít potřebu přidat a být tam co nejdřív. Tak jsem zrychlila na nějakých 170 km/h a za chvilinku jsem viděla cestu která vedla chvíli přes most. Když jsem přejela most,opět se přede mnou otevřela ta nádherná louka a na ní ten samý honosný dům. Zaparkovala jsem vedle auta značky Maserati a vystoupila. Chvíli jsem obdivovala tu jejich hračku a pak jsem konečně přišla ke dveřím. Ani jsem nestihla zazvonit a už mi otevíral Joe. Byl opravdu krásný a ještě tu jeho krásu podtrhovalo to,že momentálně na sobě měl jen rifle. Jen rifle. „Ahoj Bello“ usmál se vřele. „Čau Joe“ přikývla jsem a vešla dovnitř. „Ukaž“ řekl tiše a vzal mi batoh. „Díky“ „Pojď ,ukážu ti,kde budeš spát“ řekl. Vedl mě přes obývák,velké schody,chodbu až otevřel dveře do pokoje,který byl nejspíš pro hosty. „Tak,to bude teď tvé útočiště“ řekl ,položil mi batoh na postel a odešel. Chvíli jsem si prohlížela pokoj a pak jsem si unaveně sedla na postel,přemýšlejíc o nadcházejících několika dnech.
Autor: mexandxcullens, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Choose Right Way - VIII.Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!