Ella udělala zásadní rozhodnutí. Jak to ovlivní Chlupáčkův a její vztah?
20.01.2012 (18:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2364×
Rozčileně jsem šel domů. Kdyby tam nebyl ten… ten idiot, tak bych byl k Elle o krok blíž, ale teď? Jsem na tom stejně, akorát se má nenávist ke Stevovi několikanásobně zvětšila. Jaké štěstí…
Musím vymyslet, jak to s ním vyřešit, nejde, aby se mi pořád pletl do cesty. Potřebuji být u ní, ale ve škole je hlídaná Stevem a jeho bandou a po škole je buď s ním, nebo doma.
Ráno jsem šel do školy pěšky a dřív, než obvykle. Chtěl jsem být ve škole dřív, abych si stihl vše promyslet. Jak ji dostat stranou, oslovit ji a promluvit si. Jenže… Co když mě nebude chtít? Co když se jí hnusím nebo se mě štítí? Působí jako fajn holka, mluvila se mnou, ale co když je to nějaká samaritánka? Byl bych pro ni ten „pravý“ – sám, bez přátel, bez rodiny a ani krása mi nebyla přidělena.
Mezitím jsem došel ke škole a sedl jsem si na lavičku. Dnes je docela hezké počasí. Takové se ve Forks tak často nevidí…
„Netušila jsem, že je tady toto počasí možné,“ vyrušil mě něžný hlásek.
„A-ahoj,“ zakoktal jsem se.
„Úsměv by byl lepší, ale když myslíš…“ přisedla si a koukala se stejně jako já na krásně modrou oblohu.
„Co tu děláš?“ zeptal jsem se.
„Taky tě ráda vidím?“ Zakřenila se.
„Ale ne! Takhle jsem to nemyslel,“ zasmál jsem se. „Já jen, že škola je až za hodinu, víš?“
„A proč tu jsi ty?“
„Já… Ani nevím… Potřeboval jsem být chvilku sám a přemýšlet.“ Vlastně jsem mluvil pravdu, ale doufal jsem, že se nezeptá, o čem.
„Já vlastně taky. Forks je zvláštní město…“ povzdechla si smutně.
„Nelíbí se ti tu?“
„To se říct nedá, ale nikoho tu neznám, přesto všichni znají mě, někde dokonce líp než já. Je to děsivý.“
„Zvykneš si…“ skočila mi do řeči.
„Jako ty?“
„Ale já si nemám na co zvykat. Vyrůstal jsem tu,“ usmál jsem se. Líbila se mi tahle konverzace, i když byla, dá se říct, o ničem. Byla tak uvolněná a hlavně – mluvila se mnou. Byli jsme tu jen my dva.
„Já nemyslím Forks, ale to, jak se k tobě všichni chovají. A co je vlastně toto?“ Její tvář se ke mně otočila a její ruka se pomalu přibližovala k mému nosu. Lehce pohladila černou skvrnu a zasmála se.
„To je hebký… Jako nějaký plyš,“ smála se.
„Jsem rád, že se bavíš,“ zašeptal jsem. Už jsem si zvykl, že si ze mě někdo dělá srandu, ale od ní mě to opravdu zamrzelo. Nečekal jsem to…
„Ne, ne, ne… Omlouvám se, Ailene, nemyslela jsem to tak,“ omlouvala se mi. „Já jen… Líbí se mi to.“
„Opravdu?“ Dřív mi to říkala mamka. Říkávala mi, že jsem její malinký a jen její chodící medvídek.
„No jasný! Něco, co nikdo jiný nemá.“
Povídali jsme si a nevnímali čas. Všiml jsem si prvních nedočkavců a postupně všech ostatních, až na Steva. Divil jsem se, že mě od ní nikdo neodtáhl…
„Já už půjdu na hodinu, nechci přijít pozdě,“ obhajovala svůj odchod.
„V pohodě, taky bych měl jít.“
A tímto to skončilo. S tichým „Ahoj!“ jsme se rozloučili a vydali se každý svou cestou. Nechtělo se mi jen tak přihlížet na její vzdalující se blonďatou hřívu, ale pořád tu bylo to ale.
Seděl jsem na hodině a vůbec nevnímal výklad učitele. V hlavě jsem měl pouze krásnou Ellu.
„Slyšela jsi to, Betty? Normálně mu dala kopačky!“ uslyšel jsem místní drbnu, která sedí přímo za mnou.
„Kecáš! Tak to je opravdu blbka… No co, aspoň bude Steve jen a jen pro mě,“ radovala se její kamarádka. Ani jsem nevěděl, jak se ta holka jmenuje.
„Ne! Bude můj!“ začaly se hádat.
Steve je volný? Takže je Ella také volná a já mám šanci ji získat. Taková šance se mi už nemusí naskytnout. Musím…
O pár hodin později…
Seděl jsem v jídelně u stolu a ládoval se. Celou noc jsem běhal po lese jako pes, abych si pročistil hlavu, a tak jsem měl hlad.
„Ruším?“
„Ne!“ vyhrkl jsem téměř okamžitě.
„To jsem ráda.“ Její tác se položil vedle toho mého a posadila se. Překvapilo mě, že si nesedla naproti mně, jako to dělávala, ale seděla vedle mě. Byl jsem rád, že ji mám u sebe takto blízko, ale zase jsem jí tak dobře neviděl do obličeje.
„Slyšel jsem, že ses rozešla se Stevem,“ zeptal jsem se přímo a tím se chtěl ujistit, zda ty drbny říkají aspoň pravdu.
„To jsi slyšel dobře.“ Sklonila hlavu. I když jí vlasy spadaly do tváře, tak jsem viděl její červenající tváře.
„Nechtěl by ses dnes projít?“ zeptala se mě tentokrát ona.
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Chlupáček - 8. kapitola :
Že by chudáček konečně... měl alespoň Ellu???
mmmmmmmmh... Vrním tu jako kočka!!! Je to dokonalé... Steve je pako! Ailen s ní musí chodit!!!
Krásné... dobře udělala Steve je pako Dokonalá kapitola
To je sladké... Snad se to mezi nimi ještě více rozvine... Jůůů!!
Chci další
Moc krásná kapitola, Kikčo! Už se moc těším na další! Doufám, že bude brzo!
Jé..jsem zvědavá jak to dopadne... ;)))
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!