Chlupáček v parku. To by nebyl on, aby ho nepotkala smůla...
30.12.2011 (17:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2300×
Snažil jsem se co nejrychleji dostat domů. Potřeboval jsem se zbavit závaží v podobě mého batohu. V parku jsem ho nechávat nechtěl. Přeci jenom nestojím o to, aby mi ho ukradli.
Vběhl jsem do domu a rovnou běžel do pokoje. Nereagoval jsem na nechápavě pohledy mé rodiny, teď na to nemám čas. Nechtěl jsem, aby mi utekla. Toto je jediná normální šance, jak se s ní opět setkat ve své chlupaté podobě.
Batoh jsem odhodil do kouta a opět se otočil k odchodu. Seběhl jsem schody, ale tentokrát už jsem neměl tolik štěstí…
„Kam jdeš?!“ ptal se podrážděně Jacob.
„Do parku,“ odsekl jsem a pokusil se proklouznout pryč, avšak marně.
„To si myslíš, že ti to jen tak uvěřím?!“
„Nemáš na výběr… Navíc tam opravdu jdu. Nevím, kam jinam bych měl jít.“ Co to do něj vjelo? Nikdy se o mě, nebo o to, kam jdu, nezajímal. Že by mi chtěl ze života udělat ještě větší peklo, než mám teď? Jestli ano, tak jsem v háji.
„Proč tam jdeš!“
„Co?“ nechápal jsem.
„Nevšiml jsem si, že bys tam někdy byl.“ V jeho očích byl vztek. Nechápu to… Vždyť jsem mu nic neudělal. Jak bych taky mohl – nevšímám si ho - stejně jako on mě.
„Nebyl, ale slyšel jsem, že je moc pěkný a taky tam prý rostou kytky, o kterých mám mít referát na biologii. Tak mě napadlo, že bych si mohl nějaké utrhnout a získat si tím plus u učitele.“ Tak jestli mi toto vyjde, tak to bude zázrak.
„Fajn… Ale ještě dnes přijdeš domu a ne jako minule!“ rozkázal mi a odešel.
„Jé! Vzpomínáš, Edwarde? To byl náš předmět,“ uslyšel jsem babičku, když jsem vybíhal ze dveří.
Jen co jsem vběhl do lesa, jsem se přeměnil. Kličkoval jsem mezi stromy a doufal, že tam brzy budu. Tedy jestli běžím správnou cestou – opravdu jsem v parku ještě nebyl. Neměl jsem k tomu důvod. Většinou jsem byl doma, nebo před barákem. Proč bych chodil jinam? Vždyť koho tu znám? Studenty, kteří mě nesnáší a dělají si ze mě srandu. Možná ještě někoho od pohledu, ale jakmile mě někdo uvidí, přechází na druhý chodník.
Les přede mnou začal řídnout a ke mně se začaly dostávat paprsky světla. Tak… chvilka napětí a… Ano! Jsem tu dobře! Radostí jsem si poposkočil a přešel k silnici. Jako člověk jsem se rozhlédl, jestli nejede auto a poté přeběhl silnici. Hlavní bránou jsem se rozeběhl do zeleného ráje a pozorně se rozhlížel. Kam teď? Jedna pitomá odbočka a nemusím ji potkat. Možná bych ji mohl vycítit, ale je tu tolik pachů…
Možná kdybych to zkusil jako pes, tak by to vyšlo, ale vždyť jsem to ještě nezkoušel! Nevím, jak se to dělá. Uf… Přiložil jsem čenich k cestě a hluboce se nadechl. V tu chvíli jsem ucítil, jak se mi všechen prach z onoho místa žene do nosu. Zalapal jsem po dechu a rozkašlal se. Lidi kolem mě se na mě zvláštně dívali – to ještě neviděli dusícího se psa?!
Jakmile můj záchvat skončil, rozhodl jsem se pro druhý pokus… Opět jsem přiložil čenich k cestě, ale už ne tak blízko. Nadechl jsem se, ale už ne tak moc a do konečně mě do nosu uhodila její vůně. Pomalu jsem vyrazil vpřed a pořád čenichal. Její vůně byla silnější a silnější. Musí být někde poblíž, jinak nevím.
„Kam půjdeme?“ uslyšel jsem ji.
„Nemám ponětí. Něco navrhni,“ odpověděl jí nějaký muž. Omyl… Žádný muž, ale Steve. Koukal jsem na ty dva sedící na lavičce. Byl jsem od nich jen pár metrů, ale stejně si mě ani jeden z nich nevšiml. Byli zaneprázdněni sami sebou…
Zklamaně jsem se otočil k odchodu, když…
„Jé! Chlupáči!“ uslyšel jsem a otočil se. „Víš, jak jsem se o tebe bála?!“ Ella vstala z lavičky a šla ke mně. Steve se ji snažil zadržet, ale marně.
„No tak, zlato, může ti něco udělat, tak se hezky vrať, ano?“ snažil se ji ode mě odradit.
„No, já nevím… Když jsem ho minule viděla, byl v pohodě,“ bránila mě. Jen do něj, Ello!
„Ale mezitím se mohl něčím nakazit – vždyť je pořád venku. Pije špinavou vodu a kdo ví, co má místo konzervy.“
„Myslíš?“ zeptala se smutně a zarazila se v cestě. Ne! To nesmíš! Zakroutil jsem ocasem a udělal jsem krok k ní. Nesmí se mě bát, ale svěřovat se mi! Steve se mi nikdy nelíbil, ale toto je už moc.
„Chlupáči?“ zavolala a klekla si do trávy.
„Chlupáči? Proboha,“ začal se Steve smát. „To je jako ten ze školy.“ Zatímco on se smál, Elle zrůžověly tváře. Kdyby jen tušil, že to jméno mi dala ona a že jsem to opravdu já.
Na její zavolání jsem k ní pomalu přešel. Nechtěl jsem ji vyděsit, nebo toho neandrtálce nějak vyprovokovat k útoku. Kdo ví, jaká by mohla být má reakce.
„Ty mě posloucháš!“ radovala se.
Ano! pomyslel jsem si. Přeci nejsem žádný hlupák a sluch mám v pohodě.
„Kdybys jen tušil, jak si mě vyděsil. Víš, že jsem si myslela, že se ti něco stalo?“
Vím? To už jsi mi říkala a není to tak dávno…
„Nech ho být. Kam tedy půjdeme?“ Steve mezitím došel až k nám. Klekl si vedle ní a chytl ji za ruce, kterými mě hladila. Dal je ze mě pryč a tím si ode mě vysloužil varovné zavrčení. Kdyby tušil, jak moc je její hlazení příjemné…
„Jedeš, bestie?!“
Tak to tedy ne! Mě bestií nikdo nazývat nebude! Teď uvidíš, co to znamená, když si znepřátelíš Ailena Blacka alias Chlupáčka!
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Chlupáček - 7. kapitola :
Nádhera, jak jinak.
Kiki, je to nádherný, úžasný a tak. Škoda, že se z toho nemůžu kvůli tomu konci plně radovat, ale to je jedno. Musím se s tím smířit. A doufám, že alespoň ještě chvíli bude Ailen šťastný.
Jak mu, proboha, může Jacob nadávat jenom proto, že chce jít do parku? A ten pitomec Steve, agrrr. Opět skvělá kapitola, jen škoda, že tak krátká...
nádhera... Souhlasím, ale s baru. mohlo to být delší
Kikooo... báječný... ale vážně krááátkýýý...! Je mi Aliena moc líto... Jacob je idiot idiotskej...! Doufam, že napíšeš rychle další...!
Je to krásný, ale mohlo by to být delší... ale rychle další!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!