Ailen se vrací domů...
03.12.2011 (11:30) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2703×
Nebyla to nejklidnější noc. Jakmile se Ella trošku hnula, vzbudil jsem se. Bál jsem se, že by se jí mohlo něco stát. Je tak křehká… Pokaždé, když jsem byl vzhůru, tak jsem přemýšlel nad tím, co by se mohlo stát. Mohl by sem vtrhnout zloděj, mohla by spadnout polička… Je toho tak moc, až příliš.
„Dobré ráno…“ zarazila se v půli věty. „Jak ti mám říkat, Chlupáči?“
Ne! zanaříkal jsem. Já se té přezdívky snad nikdy nezbavím! To nestačí, že ji musím trpět ve škole i doma v lidské podobě? To mi tak musí říkat i anděl přede mnou, když jsem pes?
„Ano, to je ono. Víš, že znám taky jednoho kluka, kterému se říká Chlupáček?“ zeptala se mě a já ji napjatě sledoval. Třeba se dozvím, co si o mně myslí. Líbím se jí? A co má vlastně se Steavem?
„Je to… docela zvláštní kluk. Zajímalo by mě, proč se ho většina bojí.“
Bojí? Mě se nikdo nebojí, ale štítí, a v tom je veliký rozdíl. Kdyby se mě báli, neuráželi by mě. Znechuceně jsem si odfrkl a ji tím polekal. Nechci tu být… Nemůžu se koukat na její obličej plný lítosti. Otočil jsem se a začal škrabat na dveře od garáže. Dojde jí, že tu nechci být? Pustí mě pryč nebo si mě přivlastní a přiváže na vodítko jako nějakého vořecha?
„Ty potřebuješ na záchod? Ale hned se vrať, ano?“ poučovala mě a otevřela dveře.
Tak na to zapomeň, Ello… Já už se tu nikdy neukážu. Nestojím o to, abys mě litovala ještě ty. Kdo ví, jak by to mohlo dopadnout. Co nejrychleji jsem se rozběhl do lesa a snažil se nevnímat její zoufalé volání, abych se vrátil. Bylo mi jí líto, ale zítra už si na mě ani nevzpomene. Možná jí v hlavě proběhne myšlenka na nějakého psa, které ho našla, ale to je vše.
„Kde jsi byl!“ uslyšel jsem, jen co jsem stál mezi dveřmi. A je to tady… Snažil jsem se tiše proplížit do svého pokoje, ale zastavila mě obří vlkodlačí tlapa na mých zádech.
„Uklidni se, Jacobe!“ uslyšel jsem dědu. „Chceš, aby to dopadlo jako minule, hm? Když Ailen přišel do školy s tou jizvou, chtěli na vás poslat sociálku. Může to ohrozit nás všechny a nejenom vás!“
Táta udělal pár kroků dozadu a zaběhl do kuchyně. Během chvilky byl zpět, ale tentokrát ve své lidské podobě. V jeho očích byla taková nenávist, zloba…
„Tak kde?!“ křičel na mě. Proměnil jsem se. Líbilo se mi, když se táta rozčiloval, když jsem se před ním přeměnil. Vadilo mu, že jsem pes. Vadilo mu, že já si nemusím svlékat oblečení. Když se přeměním zpět, budu mít oblečení vcelku, narozdíl od něj.
„Do toho ti nic není,“ zašeptal jsem. Tak moc rád bych se mu koukal do očí. Jak moc bych si přál, abych byl natolik silný se mu postavit. Nemohl jsem… Díky svému vlčímu genu je mnohem silnější, než můj psí.
„To teda je! Můžeš dostat do problému nás všechny, slyšíš?! A to někomu, jako jsi ty, rozhodně nedovolím!“ křičel. Celé jeho tělo se nekontrolovatelně třáslo. Teď to všechno začne – jako vždy. Dovolil jsem si příliš, odmlouval jsem. Teď mi táta, vlčí alfa, ukáže, kdo je to šéf. Kdo dává otázky, kdo se musí poslouchat.
„Jacobe, uklidni se,“ vložila se do hádky mamka. „Nech ho být.“
„Je to náš spor!“ stál si za svým.
„Ano, ale mám na něj stejné právo jako ty. Jestli mu něco uděláš, tak za to nesu stejnou vinu.“ Zdálo se mi to nebo se o mně dohadují jako o nějaké věci? Začínalo mi to lézt na nervy. Nezajímám je já jako jejich syn, ale jako problém. Něco mi udělají a budou z toho mít problém na veřejnosti. Aspoň mají důvod mě nechat být, nemlátit mě.
„Fajn, ale ještě jednou se bude něco podobného opakovat…“ nedokončil. Nejraději bych odpověděl, že za pár let už mě tu nebude nic držet. Našetřím si nějaké peníze a hurá do světa!
Rozešel jsem se po schodech do svého pokoje a přemýšlel. Poslední dobou je to má nejčastější činnost, ale nemůžu si pomoct. Ona je opravdu tak krásná…
Ráno se mi vůbec nic nechtělo. Špatná nálada se mě až přespříliš chytla, a ne a ne mě pustit. Do školy jsem musel utíkat, protože jsem nestíhal a mamka odjela beze mě, a jakmile jsem doběhl před školu, vyhlížel jsem ji. Netrvalo mi to moc dlouho, i když se mi nelíbilo, kde stojí. Stála v partě toho idiota.
„Chlupáč!“ zakřičel jeden z nich, jakmile si mě všiml. Steve se okamžitě otočil mým směrem, a jakmile zpozoroval, že se dívám na Ellu, jeho obličej vzteky zčervenal. Silně ji popadl za zápěstí a přitáhl si ji k sobě. Jeho obličej se k ní přiblížil, snažil se ji políbit. Ona však nechtěla… Snažila se z jeho objetí vykroutit a jeho stále přibližujícímu se obličeji vyhnout. Nemohl jsem tam jen tak stát a koukat se na to, jak ji trápí.
Rozešel jsem se k nim a měl jsem větší a větší vztek. Ublížit dívce je nechutnost, ale ublížit andělovi?
„Nech ji být!“ řekl jsem výhružně, když jsem stál za ním.
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Chlupáček - 5. kapitola :
Smutný, ale za to skvělý! Jacob... To je takovej zmetek! Málem našemu Chlupáčkovi něco udělal. Štěstí, že se do toho vložil Edward, ale ten důvod. Kvůli jejich tajemství. Jsem si myslela, že mu na něm aspoň trošku záleží.
A pořád miluju Chlupiho! Zastal se Elly, to je dobře. Steve je stejně nechutnej jako Chlupiho fotr! :(
Tak, já už půjdu dál, pp
upa bezvadná povídka :) :) chce to pokračování :)
velmi zajímavé at mu to nátře skvělé
absulutně pefrektní, smutý, úžasný, boží... a já nevím co ještě! Nessie a Jacob! Nakopat jim prdele! By mě zajímalo, jaký vztah k němu má Carlisle... Ach jo...chci co nejdřív novou kapitolu...a delší! Uííí!
to bolo super... rychlo skore pokracovanie prosim tato poviedka je uzo
Chudák chlapec, preboha. Ten Jacob je riadne... Taká som naštvaná! Bože! A Nessie.... Veď to je strašné, ako sa k nemu správajú. Ale rozumiem, že je to v popise poviedky. Krásna a priam zdrvujúca kapitola, miestami som ho úplne ľutovala... Dúfam, že sa raz postaví proti Jacobovi a Jacob dostane to, čo si zaslúži. Zaujímalo by ma, čo na to hovorí svorka... Možno by Ailen potreboval Ellu, aby ho z toho dostala. Len by sa musela prestať správať ako totálny blázon, pretože nechápem, prečo trpí správanie Steava.
A už som spomínala, že nechcem Sad End? Každý má predsa nádej na šťastie a zlo sa v dobre obráti, bolo by mi strašne smutno, keby sa nič neurovnalo a keby Jacob nezdochol. Nessie by mohla trpieť priviazaná reťazou... Vážne neznášam takých rodičov. To bude asi preto, že sa mi dostalo toľko lásky. Jednoducho, nemôžem zniesť tých rodičov, ktorí svoje deti odsudzujú iba kvôli tomu, ako vyzerá ich dieťa.
Chcem rýchlo ďalšiu kapitolu.
waw... Tak to bylo něco!!!
Jacoba nejspíš zabiju, ikdyž nevím jak?! Zajedu za Taylorem a rozbiju mu držku za Jacoba
Krása!!!
WoW! Opět moc krásná kapča! už se nemůžu dočkat další a jen doufám, že se zlepší chování jeho vlastního otce!
Tak honem napiš další!!!
Nenávidím Jacoba. A Nessie taky. Vždyť to, jak se k němu chovají, to přece není normální. Je to jejich syn! Uáá, nejradši bych je zaškrtila.
To je neskutečně smutná povídka... Ale taky úplně skvělá!
Genialita, nezbývá mi nic jiného, než abych smekla.
Těším se na další kapitolu!
Jé! To bude bezva, až se před Steavem promění ve psa! Teda, pokud to funguje stejně, jako u Jacoba, že když se naštve, promění se... A ty jeho rodiče... Chudák! To ho nemá rád vážně nikdo? Ani... Bella? A ten Jacob... Vážně ho začínám kvůli této kapitolovce nenávidět! Co to děláš, Kiko? A ten Steave! Už se těším, až se Ailen promění a začne ho tahat za nohavici... To bude sranda! Jinak to bylo zase perfektně napsané a já se jdu pokusit spáchat slíbenou básničku... Tákže!
Stále se tomu divím,
normálně zírám, civím,
jak se k němu chovají vlastní rodiče,
jako by způsoboval jen potíže.
Nevím, co bych dělala, kdyby se mi tohle stalo,
i když pravděpodobné je to málo,
Ailena obdivuju a lituju zároveň,
rozhodně má než Jacob větší úroveň!
A Nessie... Co to je za matku?
Bella by jí měla dát po zadku!
Vždyť to není Ailenova vina,
že vlkodlak má takového syna!
Jacob by měl nenávidět sebe!
Vždyť se na něj usmálo samo nebe,
měl by být rád, že vůbec dítě má,
no tak! Ať se to zlepší, nebuď zlá!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!