Posunutí v čase... Trošku pozměněné vztahy v rodině a úplně nové poznání...
22.11.2011 (07:30) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2550×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
O třináct let později…
Jako skoro každý den jsem si stoupnul před zrcadlo a sledoval osobu přede mnou. Na hlavě na krátko ostříhanou srst, aby vypadaly jako vlasy. Pravou tvář zjizvenou a načernalý nos. Natáhl jsem ruku a dotkl se chlapce. Zrůda… Já někoho takového potkat, tak se otočím a začnu utíkat nebo si neopustím nějakou ostrou poznámku. Nějakou, kterou já slýchávám denně.
Když jsem byl menší a ve školce jsem neměl ani jednoho kamaráda, tak mě maminka utěšovala, že je to jejich vina. Oni přišli o někoho tak skvělého, jako jsem já. Oni dělají chybu. Jsem pro ně až příliš dobrý. Jenže teď je vše jinak… Tedy skoro vše. Pořád se mi každý vyhýbá, ale když se jim to nepovede, neodpustí si poznámku na můj vzhled. Táta se za mě stydí a mamka s tím souhlasí.
„Pohni! Nebo chceš jít pěšky?!“ volala na mě mamka. Naposledy jsem politoval toho přede mnou a otočil se ke dveřím. Raději jsem si popoběhl. Co kdybych musel jít pěšky? Přišel bych pozdě do hodiny, dostal bych před celou třídou kázání od učitele, které by se neobešlo bez posměchu ostatních a to nemluvím o tom, co by mě čekalo doma.
„Konečně!“ odsekla naštvaně. Ani se na mě nepodívala a odcházela do garáže. Zvykl jsem si na takové zacházení, ale přesto to někdy zabolelo, jako teď. To jsem opravdu zas tak strašný? Asi si za to můžu sám…
Vystoupil jsem kousek od školy a čekal, až mamka odjede. Zamával jsem ji na rozloučenou, ale jako vždy se mi nedostala odpověď. Se sklopenou hlavou jsem se vydal ke škole a kopal do každého většího kamínku před sebou. Aspoň na něčem jsem si mohl vylévat zlost. Štve mě, že se mě všichni bojí nebo se jim zdám nechutný. Dokonce i vlastní rodině. Děda si se mnou občas hraje, ale jenom, když nás nikdo nevidí. Mám ho ze všech nejraději.
„Hele kdopak jde – Chlupáček!“ zavolal Steve a rozesmál se tak nahlas, že jsem to slyšel i já, i když jsem byl od něj asi sto metrů. Nenáviděl jsem tuto přezdívku. Jednou, když pro mě přijel strejda Emmett ke škole, tak mě tak nazval. Myslel jsem, že je to po čase omrzí, ale mýlil jsem se. Je to už dva roky a nikdo mi jinak neřekne – ani učitelé.
Pokoušel jsem se je ignorovat. Neposlouchat další a další narážky na mou samotu, vzhled, dobré známky a v neposlední řadě i na divnou rodinu. Ze začátku mě to štvalo. Někdy jsem se popral, abych bránil naši čest, ale poté jsem to vzdal. Stejně to bylo k ničemu – urážky byly stejně časté a doma jsem kvůli tomu měl ještě větší peklo.
Zvykl jsem si na to, že s nikým ve škole nemluvím. Že jsou časté hádky o to, aby si ke mně nikdo nemusel přisednout. Proto jsem si sedl do své lavice a čekal do zvonění.
Nikdy jsem neposlouchal cizí rozhovory, ale dnes to nešlo přeslechnout. Úplně každý mluvil o novém přírůstku na naší škole. Bylo mi jí líto, protože každý nový žák na této škole má pozornost celebrity. Jakmile někam půjde, nepůjde sama. Každý na ní bude koukat, ať bude ve třídě, na chodbě, v jídelně nebo dokonce na záchodě.
Všechny hodiny do oběda probíhaly stejně. Pokaždé jsem v lavici čekal na zvonění a někdy jsem si přečetl poslední látku. Vždy jsem zaslechl minimálně jedno slovo o nové dívce. Byl jsem rád, když jsem zazvonilo na polední přestávku. Měl jsem docela hlad, takže jsem přidal, abych nemusel čekat tak velkou frontu.
Vzal jsem si tác naložený jídlem a vydal se k tomu nejkrajnějšímu stolu – mému stolu. Děda mi vyprávěl, že u tohoto stolu sedával i on se strýčky a tetičkami, když sem chodili, dokonce se v této jídelně poprvé uviděl s babičkou.
„Smím si přisednout?“ vyrušil mě hlas z přemýšlení. Otočil jsem se na dívku, která se odvážila přijít ke zrůdě, jako jsem já a zeptat se, jestli se může přisednout. Vedle mě stála drobná dívka připomínající anděla. Vlasy připomínající zlato se jí vlnily do půli zad, oči modré jako studánky sledovaly mou tvář a její rty tvořily krásný úsměv. Za svůj život jsem snad neviděl krásnější dívku. Nikdy by mě nenapadlo, že by mě někdo jako on mohl oslovit, natož si přisednout… Jsem snad v ráji?
„Ehm,“ vyrušilo mě z mého přemýšlení její odkašlání.
„Jo… můžeš.“ Byl jsem překvapený, že se mě nebojí.
„Já… Já jsem Ella,“ zašeptala se skloněnou hlavou. „Ty jsi…“
„Já jsem Ailen.“ Je tak zvláštní si s někým povídat. S někým, kdo o to stojí. Ale nikdy předtím jsem ji tu neviděl. Co když je to jen hloupý žert jednoho ze spolužáků? Nějaká sázka nebo si chce „jen“ něco dokázat? Najednou jsem nevěděl, co mám dělat. Bavit se s ní a riskovat ještě větší posměch nebo zůstat sám.
„Ailen? Zvláštní jméno,“ řekla a dala si sousto do pusy.
„Je to indiánské jméno. Ty jsi z Finska?“ Nevím proč, ale chtěl jsem o ní vědět, co nejvíce informací. Co ráda dělá, co má ráda, co ji baví… Nemohl jsem z ní spustit oči. Je možné, aby mě někdo takto očaroval?
„Ty jsi indián? Jsi první, kterého jsem kdy viděla,“ zasmála se. „Jinak mamka je z Finska a táta je z Ameriky.“ Pobaveně jsem sledoval, jak se živě pustila do povídání. Vidličkou mávala sem a tam, takže byla klika, že na ni nic neměla.
„Vodpálkuj, Chlupáči!“ uslyšel jsem za sebou a ucítí ránu na zádech. Mírně jsem se předklonil a spatřil Steva, jak objal Ellu kolem ramen a dal ji pusu na tvář.
„Nech toho!“ řekla znechuceně a odtlačila ho od sebe.
„Ale no tak, kotě… Uvidíme se po škole, ano?“ Nikdy jsem toho kluka neměl rád a teď jsem ho nenáviděl, jak nejvíce to šlo. Jednou bude litovat, že se k Elle takto zachoval!
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Chlupáček - 3. kapitola :
Jáj, to byla zase sranda! A ta poslední věta to celé zabila! „Jednou bude litovat, že se k Elle takto zachoval!” Promiň, ale u toho jsem se prostě nemohla nesmát! To je tak častá věta, která je skoro ve... ve všem, že to nejde... Štěně plánuje pomstu... Bomba! Co udělá? Rozkouše mu bačkory? Ne, já vím, jsem na Ailena hnusná... No, protože už nevím, co psát, zbývá už jen ta slíbená básnička... Ehm, ehm!
Ailen zestárl o dvanáct let,
Umí číst, už viděl svět.
Trochu nechápu s jeho matkou vztah,
copak i ona už se ho hnusí, či z něj má strach?
Chudák Ailen, takovou rodinu bych nechtěla,
ale on jim ještě určitě dá do těla!
Ti ještě budou valit bulvy oční,
možná budou nuceni použít i nočník!
Ale to už zase plácám blbosti,
tobě tím udělám pramálo radosti!
A pak v jídelně ta žena...
Ella... Přimpomínka jiného jména?
Protože jménu Bella nápadně se podobá
a já věřím, že to není jen náhoda!
Ta mu ještě budoucnost změní.
Jak to, že tu další díl ještě není?!
tak to je divné že najednou obratila i Ness vždyt ho měla ráda a že by Ross která je cvok do dětí ho taky neměla rada
Naprosto perfektní! Konečně nějaký originální nápad, a ne omýlání pořád toho samého jak je to u většiny povídek. Chudák Alien. Zajímalo by mě, co se u Nessie tak změnilo že ho taky nemá ráda. Fakt.. doufám, že všichni toho budou litovat! Minulé kapitoly jsem taky četla, byly nádherné a roztomilé. Jenom bych brala ještě víc řešení vztahu malého Aliena a Jacoba. Ale i ten časový posun není zlý Doufám, že kapitoly budeš přidávat hoodně rychle! Je to návykové!
No, sakra, už i Ness se chová hnusně? To je rodina... To není rodina! No a co, tak je odlišný? Nechápu je!
Chudák Ailen... Koukám, že Steve by taky jednu ránu potřeboval!
Snad se Ella stane jeho kamarádkou (snad i něčím větším ), protože tu by fakt potřeboval.
Rychle piš, piš, piš! Je to bezvadné, těším se na další kapču!
Je až nemožný, jak se k němu všichni chovají... Doufám v další pokráčko Jo a doufám, že s Ellou mu to vyjde
Tak teda Ness mě překvapila... Takhle se chovat ke svému synovi? Co si to jako představuje? Že jako všichni musí být dokonalí? No, Jacob taky je hajzl, že ji do tohodle stavu nakonec přivedl..
jinak Ell je úžasná, snad se stanou přáteli. Aspoň pro zatím. A Steve je pěkné kvítko, snad si Ailen neublíží... Těším se na další kapču, tak hlavně nenapínej a šup šup!!
Vrr! že jsou na něj tak hnusní! To je ale hrozný! Mám ho moc ráda a doufám že nakonec s Ellou najde štěstí. Už se nemůžu dočkat dalí kapitolky! Tak honem piš! jsem hrozně napnutá!
velmi zajimave, ale nechapu proc se k nemu tak hnusne chova cela rodina? jinak to vypada dobre a jsem zvedava, jak se to vyvrbi
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!