Posuneme se v čase o dva roky. Zjistíme, jak moc daleko zašel Jacobův odpor k miminku. Hezké čtení...
17.11.2011 (10:45) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 3583×
„Ailene, ne!“ křičel jsem. Štvalo mě, že nedokáže být chvilku na stejném místě, co mu to udělá? Nic…
„Tati…“
„Žádný tati! Řekl jsem ne! Kolikrát ti mám opakovat, že nebudeš chodit ke krbu?“ Už mě zase rozčílil. To jsme nemohli mít nějaké hodné a normální miminko? Počítal jsem, že bude jiné, ale ne zas tak moc.
Ailen se posadil a zaraženě na mě koukal. Poté se mu začal krčit nos a já poznal, co přijde – pláč. Pokaždé, když jsem mu něco zakázal, zvýšil na něj hlas nebo se na něj přísně podíval, udělal jeho oblíbený ublížený obličej a rozkřičel se, aby ho všichni slyšeli.
„Proboha! Co se to děje? Ailenku, pojď k mamince,“ přiběhla do pokoje Nessie a vrhla se k němu. Opakovala mu stále dokola slova útěchy a objímala ho. Sledoval jsem celé toto divadlo, dokud nepřestal brečet.
„Už neplakej, broučku, ano?“ řekla mu a poté se na mě přísně podívala. „Alice? Mohla bys, prosím, na chvilku pohlídat Ailena? Potřebuju s Jacobem mluvit!“
„Ráda,“ zapištěla Alice mezi dveřmi a vrhla se k němu. Protočil jsem oči a následoval mou krásnou a stále roztomilou Nessie.
„Co to mělo být?!“ spustila na mě hned, co jsme vyšli z baráku. „Ty jsi snad nenormální! Jak se k němu můžeš takto chovat? On se snaží… Co ti na něm vadí?“
„Je to zvíře!“ zašeptal jsem a odvrátil hlavu.
„Co?! To má po tobě, milej zlatej, tak laskavě přestaň ohrnovat nos nad svým synem!“
„Viděla jsi ho?! Vždyť má na hlavě srst a má načernalý nos! A navíc… Není normální, aby se dvouleté dítě přeměňovalo - a ještě k tomu na… brr,“ nedokázal jsem to zvíře vyslovit nahlas.
„Má je krátké, takže to nejde rozpoznat od vlasů! Načernalý nos? No a co?! Nikdo není dokonalý. Nemůže za to, že mu jsou dva a jestli to nevíš, tak pes je potomek vlka!“
„Štěně…“ opravil jsem ji.
„Jacobe!“ vzlykla. Otočila se ke mně zády a složila si hlavu do dlaní. S obavami jsem položil svou dlaň na její rameno.
„Nech mě!“ trhla sebou. Prošla kolem mě jako bych byl vzduch a vešla do domu. Nešel jsem za ní. Už mě unavovalo se pořád dokola omlouvat a říkat, že jsem ten špatný já. Kašlu na to… Ať ví, jak moc je ponižující se za někým plazit.
Rozeběhl jsem se do lesa a namířil si to na místo, kam jsem s ní dřív chodil. Bylo to naše nejoblíbenější – útesy.
***
„Ailene!“ chodila jsem po pokoji a hledala svého neposedného syna. Už je to hodinu od naší hádky. Proč tu ještě není? Vždy je hned po mém boku… Nestalo se mu něco? Co když už nepřijde?
„Ailene, okamžitě vylez!“ přikázala jsem a čekala. Zpod postele vyběhl malinký černý pes, který po mně okamžitě začal skákat.
„Co jsem ti řekla o tom přeměňování,“ pohladila jsem ho po hlavě. „Víš, že to tatínek nemá rád.“
Ihned po mých slovech už přede mnou nesedělo štěně, ale naše dítě. Dá se považovat za naše dítě? Když ho Jacob odmítá?
„To po mně nemůžeš chtít!“ nechápavě kroutil hlavou. „Podívej se na něj!“ Jacob na něj namířil prstem a znechuceně se odvrátil. „Někde se musela stát chyba. To nemůže být naše dítě.“
„Ale je! A je krásný…“ dodala jsem. Mohla bych říct jediné slovo a vystihla bych ho – jedinečný. Už na pohled bylo vidět, že po tatínkovi zdědil vzhled.
„Krásný?! Mluvíme o tom samém dítěti?“
„Mamí,“ dožadoval se Ailen mé pozornosti. Sehnula jsem se k němu a popadla do ruky jeho oblíbenou hračku. Hýbala jsem s ní sem a tam a doufala, že se maličký nebude dožadovat většího výkonu.
„Mamí,“ zopakoval. Přicupital ke mně blíž a položil mi dlaně na tvář. Dožadoval se mého daru. Miloval, když jsem mu ukazovala vzpomínky na moje a Jacobovy šťastné chvíle. Chvíle, než se nám narodil. Přestože o něj Jacob nejevil zájem, Ailen ho miloval. Snažil se mu to dokázat - chodil pořád za ním, když na něj Jake promluvil, byl štěstím bez sebe. Nic nepomáhalo. Nic, co by ho dokázalo uvědomit si, že je to skutečně jeho syn.
Tato kapitola je kratší, ale příští bude delší. Slibuji...
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Chlupáček - 2. kapitola:
Je to veľmi zaujímavé a silné. Chudák Alien... už som zvedavá na pokračovanie!
jů, teším se na další, jinak supér
Tahle kapitolka byla opravdu krátká, ale to mi nevadí. Bylo to překrásné. A Jacob se mi zdá jako trochu velký debil, vždyť to je jeho syn a měl by ho milovat takového, jaký je a ne nad ním ohrnovat nos. A mění se ve psa, no, co se dá dělat, to tak prostě už je. Bylo to nádherné a doufám, že další bude zase tak brzy, abych měla, co číst. :-)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!