Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chlupáček - 12. kapitola + epilog

Smrt... Jedno jediné slovo, přesto tak bolestivé.

18.02.2012 (13:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 3854×

Vše se semlelo příliš rychle, ale co přesně? Srážka červeného auta s černým voříškem nebo celý život mladíka, který až po několika letech bytí poznal, co je to štěstí?

„Prober se!“ křičela mladá dívka nad svým psem. Ten z posledních sil nabíral kyslík do svých plic.

„Já… Je mi to líto! Z ničeho nic mi vběhl pod kola, nic jsem nestihl… Proboha!“ Řidič zmateně pobíhal kolem dokola a vyčítal si, že nejel pomaleji. Do konce svého života bude vidět tohoto pejska, jak ztěžka dýchá.

„Nesmíš!“ křikla naposledy, opatrně vyzvedla pejska do náruče a co nejrychleji utíkala. Utíkala na místo, kde vše začalo. Do domu, kde se narodil a přežíval.

Ačkoli u něho doma byla jen jednou, moc dobře si pamatovala cestu, avšak teď, přes slzy, které tekly proudem, téměř nic neviděla.

„Vydrž, lásko,“ šeptala zoufale. Měla jediné přání – ať není pozdě. Přála si, aby se dalo něco udělat a on si vesele běhal po všech čtyřech. Aby se před jejíma očima opět proměnil v toho nejkrásnějšího kluka, kterého kdy viděla. Aby se opět šťastně usmál, objal ji kolem pasu a začal jí šeptat, jak moc ji miluje. Že je jeho slunce, jediné štěstí, které kdy ve svém životě potkal.

„Už jen chvilku.“ Netušila, zda utišuje jeho, nebo sebe. Vyčítala si, že neumí běhat mnohem rychleji.

„Pomoc!“ zakřičela do celého domu hned, co proběhla dveřmi. Udělala pár drobných krůčků k pohovce a opatrně ho na ni položila.

„Co se… Proboha!“ vyjekla Ailenova matka. Jako na povel seběhl celý zbytek rodiny schody a rozestoupil se kolem sedačky.

„Co se stalo?!“ odsekl přísně Carlisle a začal opatrně prohmatávat drobné psí tělíčko. Jaká škoda, že jako zvěrolékař nemá žádnou zkušenost.

„My… Běželi jsme do parku a já jsem přeběhla na druhou stranu silnice… a… On chtěl taky přeběhnout, ale to auto…“ vzlykala. Jaké štěstí, že dům byl plný upírů a vlkodlaka, zrůd s vynikajícím sluchem, takže i přes její vzlyky rozuměli.

„Zlatíčko,“ vzlykala Renesmé. Jacob ji pevně objal a slůvky lásky se ji snažil tišit. „Nech mě být!“ křikla. „Je to tvoje vina! Kdybys na něj nebyl tak hnusnej, tak by nemusel být věčně pryč! Kdybys mě nenutil volit mezi vlastním dítětem a tebou, nebál by se být v tomto domě! Vždyť to je tvůj syn! Proč ho tak nenávidíš!“ zoufalý křik matky se ozýval domem.

„Byl…“ vyrušil je Carlisle. Všichni se otočili na pohovku, kde ještě před chvílí ležel potlučený pes, teď ale se proměňoval zpět v toho chlapce, kterého všichni tak obviňovali za jeho existenci - byl celý od krve.

Jen na okamžik v místnosti nastalo ticho, avšak poté se rozezněl zoufalý pláč, křik a výčitky. Až teď si všichni kromě Elly uvědomili, jak moc jim přirostl k srdci, i když to nedávali znát. Dokonce i jeho otci, který mu ze života dělal peklo, otci, který se postaral o tom, aby nenáviděl svůj život, ukápla slza stesku. Vlastně ani nevěděl, proč na něj byl takový. Možná to bylo tím, že nevypadal přesně tak, jak si představoval. Možná to bylo tím, že ho málem připravil o jeho ženu. Možná se k němu mohl chovat lépe, ale když si to začal uvědomovat, bylo příliš pozdě. Raději si hrál na tvrdého otce, než aby poznal svou chybu.

***

Bylo podivuhodné, kolik lidí se sešlo na místě uctění jeho památky. Kolik lidí mu vzdalo hold, uronilo slzu, vyčítalo si, že na něj nebyli milejší. Ale na to bylo pozdě.

„Drahý Ailen,“ začala svůj proslov. „Když jsem nastoupila na místní střední školu, ihned si upoutal mou pozornost. Jeho hnědé vlasy a neobyčejný nos…“ usmála se. „Vlastně, co tu všichni děláte?! Nechápu vás… On se k vám vždy choval slušně, i když jste ho pořád dokola uráželi, dělali si z něj srandu nebo ho bili! Vůbec jste ho neznali, a přesto jste ho odsoudili… Je mi z některých z vás zle, některé z vás lituji a některé z celého srdce nenávidím. On je poslední, kdo si zasloužil smrt.“ Mluvila zřetelně a jasně. Většina zalapala po dechu nad její drzostí, přestože věděli, že má pravdu.

Ella se u pultíku nezdržela dlouho. Přešla k otevřené rakvi, ve které ležel její milovaný. Natáhla ruku a pohladila ho po jeho vlasech, tváři a nakonec palcem přejela po jeho rtech.

„Miluji tě, Ailene Blacku, a vždy budu. Postarám se, aby se na tebe nezapomnělo. Děkuji ti za všechno.“ Naklonila se a lehce ho políbila na čelo. „Sbohem.“

Hrdě kráčela daleko od lidí, které před chvilkou urazila a s úsměvem si pohladila trošku zakulacené bříško.

„Nikdo nezapomene…“ zašeptala si pro sebe.

11. kapitola *** Prolog + 1. kapitola

Shrnutí

 Pushinka - prolog + 1. kapitola (pokračování...)

---

 

Nebyl s námi dlouho, ale přesto byl námi milován. I když mnozí nechtěli, potkal ho tragický osud.

Prosím všechny o vyjádření. Je to poslední kapitola, tak snad i ti, co normálně nekomentují, poruší své pravidlo.

Jinak... Chcete pokračování?

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chlupáček - 12. kapitola + epilog:

Myslíš že by šlo pokračování?

ježiš, tak to je něco!! Chudák!! To si nezasloužil, ale jsem zvědavá, jaká bude jeho dcerka

DiankaCullen: Jsem ráda, že se ti povídka líbila a rozhodla ses nechat komentář, ve kterém se ptáš na zakulacené bříško. V minulé kapitole Ailen vzpomínal na jejich šťastné chvíle, kde se zmínil, že se mu Ella odevzdala.

I vám všem dodatečně děkuji za vaše komentáře. Jste zlatíčka.

ZAKULACENÉ BŘÍŠKO??? BLÁZNÍŠ?!? Vždyť spolu strávili jen jednu noc a to byl Chlupáček v chlupaté podobě, tak jak to?!?

Jinak kapitolovka to byla úžasná!! Proto palec nahoru!

Byla to úžasná povídka. Trochu krátká, ale úžasná. Možná by příště neškodilo pár detailů, jelikož jsem se v tom sem tam, obzvláště pak na začátku, ztrácela. Ta poslední kapitola mě fakt dostala. Jen málo povídek, asi tak dvě i s tou tvojí, mě dokázalo rozbrečet . Určitě by to chtělo pokračování. Jen, prosím, žádné tragédie .

Takže...

Většinou se začíná od začátku, že??
Asi před 15ti minutami jsem začala číst "Chlupáček - prolog + 1. kapitola". Říkala jsem si "Hmmm, skvělý nápad..." A taky byl!!! Jenže jsi to mohla víc rozepsat... Měla jsem to přečtené... No, asi za těch 15 minut... A dalších 15 budu psát komentář...

Já miluju krátké kapitoly (Rychle se čtou, když nestíhám a mám náladu na čtení ), jenže... Zdá se mi, že tak kraťunkou povídku jsem ještě nečetla...
I když... Je možný, že kdyby jsi to rozepsala, bylo by to špatný... Já ti nevím, jestli mám radši dlouhé, nebo krátké kapitoly...

Smutné konce?
Tak ty mám celkem ráda, protože jednou za čas můžu pustit uzdu své představivosti a domyslet si, jak se kdo choval a jak se budu chovat já...
Hooodně mě překvapilo, jak se na pohřbu zachovala ta... Ta holka...-Ella..! (Promiň, vypadlo mi to )... Hladí si bříško, usměje se... Skvělej nápad, protože málokdo se tak chová v reálu...

Když už jsme u toho chování (Promiň, všecko musím okomentovat... ), Cullenovi... Idioti..? S prominutím... A Jacob..? Toho miluju, ale tady měl "zajímavou" povahu... Renesmeé byla skvělá, chovala se jako matka... Která miluje a nevadí jí, že zprdne manžela... I když, kdo by ho nezprdl, že..?

Celá povídka..?
Skvělé, úžasné, originální, smutné, dojemné, přesto radostné... Holka, ty jsi talent..!

P.S. Když už jsme u té originality... Štěně... To by mě fakt nenapadlo..!

No to nie! Ja som stále mala nádej. Dúfala som, že si zo mňa strieľaš. Ježiš, ja som tak naštvaná. Chudák Jacob. To prehnal. Uvedomil si to veľmi skoro a Renesmé je vážne blbá, že sa namiesto syna rozhodla pre neho. Och, môj bože! Ako môže byť niekto tak nespravodliví. Príliš smutné, na môj vkus - rozplakala si ma, ale to ty vieš perfektne.
Klobúk dole, toto bolo mega-perfektné. Celý príbeh bol úžasný! Nechápem, ako môže niekto tak dobre písať. Celý čas som bola smutná, úplne si to preniesla na mňa. Si... Si skoro ako Meyerová!
Prekrásne! A ten koniec ma dostal, tak ona si ešte bude tehotná? Ukradla mi zosnulého manžela!

Naprosto dokonalýý!! Doufám že budeš pokračovat. Je to nehorázně smutná povídka, hlavně pro mě která brečím u každého smutného filmu

určo pokračování

Tak, já jsem si konečně našla čas, abych tu povídku okomentovala. Je trošku pozdě, ale lepší, než nikdy, ne? Ale teď k povídce. Už asi od půlky jsem věděla, že umře a abych pravdu řekla, nevyčítala jsem ti to. K této povídce to nějak patřilo, mělo to tak být, takže myslím, že nemá smysl ti tady psát, jak si hrozná, kdy mu ani na chvíli nedopřeješ štěstí. Štěstí měl, s Ellou, i když jen na tu malinkou chviličku. Dále mě také mrzí, že si jeho rodina uvědomila jak ho milují, až už bylo pozdě. Třeba se to nikdy nemuselo stát, třeba nemusel umřít, kdyby se chovali líp. Ale to je prostě samé kdyby tohle, bylo by tamto. A pokud jde o kapitolu, tak byla moc kvalitně napsaná. Dokonce jsi mě rozbrečela, což se mi moc často nestává. No, moje konečné hodnocení je asi takovéto:
Je mi trochu líto, že jsme se s chlupem museli rozloučit tak brzo, ale pokud bude pokračování, tak budu velmi ráda. A já bych teda osobně brala holčičku, ale ty nás určitě ještě překvapíš. Stejně jako s tím těhotenstvím. To jsem ani za boha nečekala. No, a já jdu na knihovnici... Ta taky strádá, pokud jde o mé komenty.

P.S. Když se dívám na ty dlouhatánské komenty předemnou, tak se cítím mírně zahanbeně, ale myslím, že víc dohromady nedám, tak snad ti to stačí...

pokračování

Pokračování!!!

bylo to moc hezky,ale nemusel zrovna umřít mohlo se mu jen něco stát a né umřít
jinak mohla bys pokračovat

Všichni jste naprosto dokonalý. Jsem moc ráda, že se vám celá povídka líbila, i když Ailen umřel, neukřižovali jste mě.
Každý komentář pod tímto článkem mě mile překvapil a dojal. Nečekala jsem jich tolik.
Pokračování bude - o jejich dítěti. Zda to bude kluk nebo holka ještě netuším (jestli chcete, můžete se vyjádřit). Až to budu mít promyšlené, přidám to na shrnutí a hurá do psaní.
Děkuji za krásně zpříjemněný den/večer.

Takže vážně umřel. :(
Chudák kluk, celý svůj krátký život hledal štěstí jen proto, aby ve chvíli, kdy ho konečně najde, opustil svět. Ani nedokážu popsat, jak hrozně je mi toho kluka líto, ač je to vlastně pouze smyšlená postava.
Rodina ho odvrhla, kamarádi si z něj utahovali a s jedinou osobou, která ho opravdu upřímně milovala mohl strávit tak krátkou dobu. Bohužel, i tohle se stává.

Musím říct, že mě neskutečně vytočila reakce jeho rodiny. Jake, který si najednou, po tolika letech uvědomil, že mu na jeho synovi záleží... Ale k čemu to Ailenovi je? Vždyť mu jeho vlastní otec zničil celý život! Idiot...
Renesmé, která nechala svého syna napospas svému osudu, jen proto, že jí víc záleželo na jejím příteli, než na vlastním synovi. Ani ona ho nejspíš nikdy upřímně nemilovala, protože jinak by si zvolila jeho.

A pak také všichni z jeho okolí... Jenže už je pozdě na to, aby litovali svého chování.
A Ella? Ta je jediná, která ho milovala takového, jaký byl, bezpodmínečně. Ona byla z těch všech jediná, která přinesla do Chlupáčovo života štěstí. A na tom konci proto měla úplnou pravdu.

Ale ten šok na konci... Takže ona je těhotná? No tě pic... Když si to tak ale člověk vezme, alespoň něco jí zbylo.

Pokračování? Myslím, že tohle nechám na tobě. Ukončené je to podle mě dostatečně, ale pokračování bych si též přečetla ráda.


Kapitolka byla moc povedená, stejně jako zbytek celé povídky. Konec byl sice smutný, ale rozhodně dokonalý a též skvěle vymyšlený. :)

Dojemné, ale přesto tak nádherné!!! A určitě chci pokráčko!!!

Táák to bylo nádherné a zároveň velice smutné.. Proč jsi mu to udělala? Njn..na druhou stranu teď můžeš psát další příběh. O dívce, která se stala šťastnou matkou, o otci, který se stal milujícím dědečkem a rodině která si až příliš pozdě uvědomila koho opravdu milovala!..Mám i další náměty

Néééééé, nééééé a znova a zase NÉÉÉÉ! Tos mu neměla udělat (já jsem věděla, že tvé rozhodnutí nezviklám ), ale prostě... NÉÉÉÉ!
Je mi ho moc líto a je mi líto Ellinky, která teď bude s malým sama... Myslela jsi na to, jak bude vychovávat něco, co je z půli člověk a z ostatních částí nadpřirozená bytost? Musela jsi nad tím trochu přemýšlet...
No, celá rodina zjistila, že ho najednou měli strašně moc rádi - to se fakt vždy musí stát něco příšerného, aby si ostatní uvědomili své chyby? Ne, tohle já neberu. Prostě si měli všichni uvědomit, co pro ně znamená. Právě díky tomu, že mu žo už nemuseli nikdy říci...
No... Ellča měla na pohřbu pravdu. Nikdo ho neznal, ani jeho vlastní rodina ne... Takže vlastně téměř neměli právo chodit uctít památku toho, jehož si nikdy nevážili jako živé bytosti, která také má své city. Vždyť pro všechny byl odpoad...
Jediné, co bych ti trochu vytkla, je psaní. Mohla jsi to natáhnout na dvakrát tak dlouhou povídku a věř mi, že by to šlo dost dobře. No... Prostě... Nevadí, mně se stejně tvůj styl psaní líbí.
A jestli chci pokračování? Můj názor znáš, zlato... CHCI, CHCI POKRAČOVÁNÍ, okamžitě! No... Trochu zkrotím své hormony... (Jo, tenhle brejlatej je super )
P.S.: Napsala jsem ti někdy, že jsi super autorka? Já mám dojem, že jsem na to zapomněla... Takže... skvěle píšeš a těším se na další povídku od tebe!!! A kdy bude to pokračování?

Kiko, Kiko, Kiko...
Asi si ze mě děláš srandu, nebo nevím...
On opravdu umřel?
Opravdu?
Ty, ty, ty! Já se toho šoku nemůžu vzpamatovat... A jak pěkně to bylo napsané...
Hrozně se mi líbilo, že Ella při pohřbu neplakala, ale dala jim to tak pěkně sežrat.
Ale ještě víc se mi líbil konec. MIMI. V přehledu jsem viděla nějaké komentáře se slovy, jak asi bude vypadat jejich dítě.
Jsem si klepala na čelo, že jaký dítě, ale ono tam to dítě je.
A aby tam byla ironie... Bude to dítě, které bude krásnější než Afrodita a hodnější anděl...
Takže jasně, pokračování chceme víc jak prázdniny (takže hodně).
A promin, že nekomentuju smrt Chlupa, ale...
Ši moč žlá holka...

Ty si ho vážně nechala umřít Rozhodně jsem pro pokračovaní

je škoda, že musel zemřít ale takový šok, že je ona těhotná bylo by zajímavé v tom pokračovat, nebo alespoň jednorázovku, jak to pak bylo...nádhera

To bylo smutné...určitě chci pokračování...

On zemřel... Jistěže chci pokračování... Chtěla bych vědět, jaké bude miminkno té holky a Ailena... Byla to nádherná a smutná povídka... A já budu moc ráda, jestli bude pokračování!!!

Nádhera!!!!!Plačem!!!! Prosím pokračovanie....

Smutne , ale pekne Prosím pokračko

Zemřel...
Bylo to napínavé, trochu akční... Bylo to smutné a dojemné.
Hrozně smutné.
Jeho rodina si uvědomila, jak ho měla ráda až po tom, co zemřel. A hádají se nad jeho mrtvým tělem. Nessie vyčítá Jacobovi jeho chování. Ale proč až teď? Proč až když je mrtev? To opravdu musel zemřít, aby se uvědomili?! Kdyby na tohle přišli dřív, kdyby si Ness nevybrala, kdyby Jacob nebyl tak hloupý, Ailen by žil úplně jinak.
Být Ellou, vynadala bych jim všem, především jeho rodině. Ty lidi na tom pohřbu... To je to samé... Ella jim to řekla dobře!
Zakulacené bříško?! To zní jako pokračování! Už aby tu bylo! Bude to děťátko Ailena a člověka? Dokud tu neuvidím prolog k nové povídce, asi neusnu! Určitě to zas jednou bude perefektní!
Co ještě dodat? To, že krásně píšeš už všichni víme stejně jako to, že máš úžasné nápady.
Tahle povídka byla krásná a jsem ti vděčná jak za to, že jsi ji napsala, tak za to, že napíšeš pokračování! Si vynikající autorka! Krásný závěr (i když smutný) nádherného díla!

Krása :) Aj som si poplakala
Bolo to krásne napísané.... A pokračovanie? jasné, hodilo by sa!

To snád né... Ako si to mohla dopustiť? To sa nemalo stať. Chúďa Ella... Rýchlo pokračuj, chcela by som vedieť pokračovanie.

nádherné ,moc se mi to líbilo napiš prosím pokračování

I když jsem ráda, že se zase jednou objevila povídka, která končí špatně, jsem z toho smutná, protože jsem si Ailena vážně oblíbila.
Celá tahle povídka se mi strašně líbila, takže ti jenom němě tleskám.

Já nemám slov ... je to úžasně napsané ... smekám před tebou

Přidat komentář:

Nick:

Text: