Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chci zase žít - 5. kapitola

14.09.2009 (17:00) • Elisn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1667×

Už to není sen, je to realita

Konečně zapadlo slunce a nevídaná noční stvoření se mohla volně procházet  po světě. Některá však vídáme i přes den, ale nemáme tušení, že se od nás tolik liší, jsme totiž málo všímavý, nemáte tak dokonale vyvinuté smysly.Proto si také nikdo nevšiml dvou upírů, kteří se právě vydali ze svého bytu vstříc novému osudu. Věděli, že dnešní nocí se jejich zdánlivě poklidný život  změní.  Ať se stane cokoliv, bude se muset přestěhovat, vzdát se práce, přátel, školy, prostě všeho, co si zde vybudovali.Šli úplně neslyšně a  potichu probírali stále dokola svůj plán. Přitom se loučili s místem, ve kterém si na nějaký čas našli domov. Po nějaké chvilce se k nim připojila nevítaná návštěva. Jamese ze svého plánu úplně vyškrtli a doufali, že se s ním už nikdy nesetkají, chystali  se tajně vypařit, protože si konečně uvědomili, že James je samotář, že to, co je odlišuje je mnohem více, než toho, co je spojuje.Když se k nim však připojil, pověděli mu co mají v plánu a kam jdou. Nečekali však, že James projeví  zájem a dokonce nabídne svou pomoc.

,,Já nevím, neznáš plán budovy, ani nevíš na čem jsme se domluvili,“ vymlouval se Will, který se bál Jamesovy nestálé povahy.

„Ale no tak, Wille, chci ti jenom pomoct dostat tu tvou princezničku ven a navíc bych se mohl postarat o stráž, mě se to příčit nebude.“ Zasmál se James při pomyšlení na lidskou krev.

A tak se dohodli, že se k nim přidá.Když dorazili k ústavu. Oblékl si Will svůj pracovní plášť a klíčem odemkl velkou železnou bránou. Jasper začal cítit nervozitu, sám už tak byl dost nervózní a tohle mu rozhodně nepřispělo.  Všichni tři prošli zahradu až k velké ocelové bráně, která bránila pacientům v útěku. Will měl už připravené klíče. Pozdravil dva strážníky, kteří je ovšem zastavili. Nic jiného ani neočekávali. Protože se dohodli, že cestou tam nikomu pokudmožno neublíží, rozhodli se předstírat, že jsou doktoři z jiných ústavů, kteří jdou na prohlídku. Dalo jim však značné úsilí vysvětlit, proč přišli právě v noci.

„Víte, přišli jmse v noci,“ začal Jasper s vysvětlováním, „protožese se známe s doktorem Randlem a on mívá službu většinou přes noc.“

Jelikož zdejší ostraha nepatří zrovna k nejbystřejším, nekladla už žádný odpor a pustila návštěvníky dál.  Jasper pocítil ze svého přítele sebedůvěru, která v něm stoupla po první úspěšně překonané překážce a z Jamese jisté zklamání z toho, že nemohl ochranku zabít. Jistě by to udělal, kdyby tu nebyl Will a Jasper, ale jeho lákala mnohem slibnější kořist, ke které se mohl dostat jen s jejich pomocí. Budova i nadále zůstala ponořena do úplného ticha. Teď už jen stačilo dostat se na ošetřovnu. Zatímco šli naprosto neslyšně, potkali jen pár sester, kterým se podlamovala kolena jen co je zahlédly. Zvlášť Jasper budil veliký obdiv, protože Willa už znaly a James nebyl ani zdaleka tak hezký jako oni dva. Zrovna procházeli kolem kanceláře madam Febershtainové, když Will dostal nápad.

„Nemusíme doktora nutně zabít, stačí když ho uspíme, ale musíme se dostat do téhle kanceláře.“

Will zaklepal, ale ze vnitř se nikdo neozval, vzal za kliku, ale přesně jak očekával bylo zamčeno. Vykopl dveře a vešel dovnitř. To však vzbudilo pozornost a za chvíli se tu objevili dva muži. Mezitím Will našel, co hledal. Když si hlídači šimli rozbitých dveří vrhli se na Jasper, protože jim stál nejblíž. Jasper ji stačil omráčit dřív, než se na ně stihl vrhnout James a rozcupovat je na kousky. Zatáhli je do kanceláře a pospíchali k ošetřovně, protože jim bylo jasné, že se za chvíli všichni dozví, že jsou v budově vetřelci.Všichni tři vtrhli do ordinace, doktor podřimoval v křesle a nevšiml si, že má návštěvu. Will si vyndal z kapsy lahvičku eteru a nakapal pár kapek na kapesník. Potom přistoupil k staříkovi ze zadu a přiložil mu kapesník k obličeji. Doktor měl složené ruce na prsou, a když začal eter působit, ruka mu spadla přes opěradlo a hlava poklesla dolů. Vypadal jako mrtví. Potom se všichni tři vydali ke dveřim vedoucím na ošetřovnu. Will vzal za kliku a otevřel dveře, v tu chvíli se k nim dostala tak nádherná vůně. Alice stála u okna, tak nádherná, sluneční paprsky jí hladily po tváři a její zelené oči jí zářily překvapením.

„Tohle je Jasper a James, moji přátelé, dnes v noci tě odsud dostaneme.“ To bylo to jediné, co stihl Will říct, než si uvědomil, že už se rozednívá. Jenže v tom se stalo něco strašného, věděl, že Jamesovi nemůže věřit. Jeho plán byl celou dobu tak perfektní, všechno šlo jako po másle a najednou se sbořil tak lehce, jako domeček z karet. Čísi ruka ho uchopila za rameno, patřila člověku, protože to nebyl tak pevný a studený stisk jako stisk upíra. Will se otočil a snažil se narušitele pouze zneškodnit, proto s ním měl mnohem víc práce, než kdyby ho na místě zabil. Jenže, jen co se ohlédl, James vystartoval a vrhl se na Alice a ona jen zděšeně vykřikla. Její křik ho bodl u srdce, jako by jím projel střep.

Nestihla jsem si ani pořádně prohlédnout své vysvoboditele, když v tom v tom na mě James skočil. Instinktivně jsem kousek uskočila a vykřikla jsem bolestí. James mě srazil na zem, byla to neuvěřitelná bolest a já se jen dívala do těch strašlivých rudých očí. Tlak z ničeho nic ustal, Jasper skočil po Jamesovi a se zlověstným vrčením ho odhosil stranou. Chvíli se prali na zemi až jsem ztratila vědomí.

Viděl sem jen jak se James vrhl na Alice, byla tak krásná a ta její vůně, pochopil jsem proč ji Will tak miluje. Když Alice vykřikla bolestí, skočil sem po Jamesovi, nechtěl jsem aby ji zabil. James odletěl stranou a já využil situace, popadl jsem Alice do náruče a zadržel dech. Rychle jsem vyběhl z ordinace a rozhlížel se po chodbě, zpanikařil jsem a nevěděl jsem, kudy se jde ven. Rozběhl jsem tou dlouho bílou chodbou a hledal dveře. Slyšel sem rychlé kroky, které se stále přibližovaly a taky Jamesův zlověstný smích. Když si James vybere kořist, vždycky ji dostane. Ale Alice to nebude. Konečně jsem si  vybavil celý plán budovy a vyběhl upíří rychlostí ven. Běžel jsem do lesa, co nedjál, James už za námi nebežel, budu tady Alice muset nechat a vrátit se pro Willa. Položil jsem ji do mechu a běžel zpět k ústavu. V ústavu zavládl chaos, sestry tam pobíhaly jako šílené a všude byla krev. James zřejmě večeřel. Nemohl jsem Willa najít, ani Jamese jsem nikde nepotkal.  Dostihlo mě zlé svědomí, nechal jsem ji tam samotnou a James ji chce. Neskutečnou rychlostí jsem se vracel k lesu. Doběhl jsem k místu, kde jsem ji nechal ležet a ulevilo se mi, Will stál u ní. Pak ale udělal něco neuvěřitelného, políbil ji na čelo a sklonil se k jejímu krku a kousl. Alice se probrala a její křik se nesl po celém lese. Zmítala se Willovi v náručí, přiskočil jsem mu na pomoc a přitlačil ji k zemi, aby si neublížila. Will už věděl, že bude muset Jamese zabít, protože by jí stále pronásledoval a dokud se nepřemění, mohl by jí zabít.  Cítili jeho pach, věděli, že je nebezpečně blízko, schovával se jim mezi stromy a chtěl je zmást. Najednou ho však přestali cítit. Musel se vzdálit. Will vstal a chtěl se rozběhnout zpět k ústavu. Chtěl Jamese chytit a zabít.

„Wille počkej,“ ozval se Jasper, obával se, že je James silnější než Will, bál se že zabije, „nechceš tady zůstat s Alice, já ho najdu  a potrestám ho.“

„Ne Jasper, je to můj boj, vážím si tvé pomoci, ale chci ho dostat já.“ Jasper už nestačil nic říct, Will neztrácel čas a běžel najít  Jamese.

Jasper osiřel  i když ne tak docela, Alice byla s ním, ale zmítala se ve strašných bolestech, jed se jí pomalu dostával do těla, proudil jí žílami a pomalu se dral ke svému hlavnímu cíli, užíral všechny živé buňky, které proti němu neměly sebemenší šanci. Jasper si vzpomněl jaké to bylo hrozné když probíhala jeho přeměna a velice Alice litoval. Celou dobu se na ni díval, hladil jí po vlasech a uklidňoval ji, že už to brzo skončí, i když věděl, že se jí tím změní celý život. Na vysvětlování však bude času dost, až bude přeměna hotová.Jak tak Jasper přemýšlel, začínal být nervózní, Will už se dlouho nevracel , začínal mít o svého přítele strach. Slyšel jen vzdálené zděšené výkřiky, v ústavu vládla panika, James povraždil půlku personálu i nějaké chudáky pacienty. Někteří si mysleli, že je anděl a že je odvede z toho hrozného místa. Jak se šeredně mýlili. Jasper už to nemohl vydržet a vyskočil na nohy, Alice se už přestala zmítat, nastala klidnější část proměny, občas slabounce zasténala, nejspíš právě teď viděla svůj dosavadní život, o který přijde. A tak se Jasper dlouho nerozmýšlel, i když měl výčitky ji tam nechat, a tak se vydal Willovi na pomoc. Neběžel dlouho, když se před ním objevila brána ústavu, doběhl k ní a zastavil se. Ve vzduchu bylo něco divného, bylo ticho jako před bouří, všechno bylo divné. Najednou nastala rána a celý dům vyletěl do povětří. Jasper nestačil zareagovat a vše se propadlo do temnoty………………

Autor: Elisn, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chci zase žít - 5. kapitola: