Takže je tu druhá kapitola, doufám, že se bude líbit.
02.07.2009 (15:03) • Elisn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1287×
Ústav pro duševně choré 1920
V temné kanceláři s malými okny a tlumeným světlem, který vrhala lampička na psacím stole, seděl velmi pohledný a mladý doktor William Randel. Na doktora vypadal velice neobvykle, byl velice hezký, měl dokonalou postavu a krásně bílou kůži. Jeho chůze byla velice ladná, skoro jakoby se vznášel. Kdyby byl zubařem nebo obvodním lékařem, určitě by měl každý den přeplněnou čekárnu pacientek.
Jenže William o žádnou pozornost nestál, naopak, pozornosti se stranil. I tak se musel dennodenně vyhýbat neodbytnému obdivu sestřiček a závisti jiných lékařů.
Když už měl dodělanou denní zprávu o všech svých pacientech, rozhodl se, že jí ještě dnes odnese madam Febershtainové. Vyšel ze své kanceláře a zamkl za sebou dveře. Namířil si to přímo k ní do kanceláře, ale ještě než stačil přejít chodbu, vyrušil ho známý hlas.
„Pane doktore, madam tady není, šla za tou malou bláznivkou, asi zase neposlouchá.“, byl top hlas jedné z jeho nejvěrnějších obdivovatelek, sestřička Ruby. Přistoupila k němu blíž a začala mu koketně upravovat límeček u košile. Will by se nejraději zakousl do jejího krku a konečně se jí zbavil, ale ovládl se. Odstoupil od ní a zvýšil na sestru hlas. „Alice není žádná bláznivka, je to pacientka, tak si laskavě dávejte pozor na pusu, aby jste odsud rychle nevyletěla slečno a měla by jste se raději zajímat o svou práci než o mně.“
Ruby zůstala stát jako přimražená a v obličeji celá zrudla. Když se vzpamatovala, doktor byl už dávno pryč, otočila se na podpatku a uraženě odkráčela do své kanceláře.
William sestupoval po schodech až do nejspodnějšího patra, kde bývaly ty ztracené případy. Na stěnách byly pověšené staré olejové lampy, které vrhaly strašidelné stíny. Doktor William by však mohl jít i poslepu, protože Alice byla jeho nejoblíbenější pacientka, navštěvoval jí každý den. Něčím ho prostě přitahovala, byla jiná než všichni ostatní a byla neuvěřitelné krásná i když byla člověk. Byl si naprosto jistý, že ona není blázen.
Když se přiblížil k ocelovým dveřím, uslyšel nářek a řev madam Febershtainové, byla známá svými tvrdými metodami léčení a Willovi se to ani trochu nelíbilo, zvlášť když si vylévala svůj vztek na Alice.
Nerozmýšlel se a vtrhl rychle dovnitř, uviděl to nadělení a zděsil se, Alice ležela na zemi a plakala, na podlaze byl pramínek krve, zřejmě se praštila do hlavy.
Will znervózněl, vždycky mu dobře voněla, ale teď ji cítil tak silně, jako ještě nikdy, ale nechtěl jí zabít. Chtěl jí ochránit, chtěl, aby se zase smála, když za ní chodil, smála se vždycky tak krásně.
„Co to děláte?“ , nevidíte, že je zraněná, musí ihned na ošetřovnu, zacházíte s ní, jakoby nebyla člověk, rozkřikl se na madam Febershtainovou. Upustil papíry a přiběhl k Alice, vzal si jí do náruče a mířil s ní na chodbu. Alice mu ovinula ruce kolem krku a chytla se pevněji.
Cítil z ní klid a naději, nemohl jí přece sklamat. Rozhodl se, že jí od sud dostane, uteče s ní ještě dnes večer……….
Autor: Elisn, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Chci zase žít - 2.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!