27.06.2009 (15:14) • Elisn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1863×

Chci zase žít

Stále dokola se ptám, jestli se jen stala chyba a nebo jsem opravdu blázen, proč mi nikdo nerozumí a nedokáže mě pochopit. Sedím tady v té temnotě už tak dlouho, že jsem ztratila úplný pojem o čase, dokonce ani nevím, zda je den, či noc, protože zde nejsou žádná okna. Dokonce už nemívám žádná vidění, možná, že sem tu moc na věky ztratila. Oni to chtěli, oni mě o ní připravili a teď,  když už ji nemám, tak mě stejně nepustí domu. Moji rodiče se za mnou, za celu tu dobu, co tu jsem, nepřišli ani podívat. Moje malá sestřička by určitě přišla, ale oni by jí nepustili. Teď si sedí v naší krásné kuchyni a popíjejí horké kakao a předstírají, že jsem se jim nikdy nenarodila. Sestra určitě domu nosí krásné vysvědčení a nic nemůže narušit idylku mého starého domova. Teď když už se zbavili jediné černé skvrny, jediné černé ovce mohou dál žít svůj bezchybný a dokonalý život.

„V tom se otevřeli dveře, „to ne“, pomyslela si Alice, protože za ní právě přišla ta nejkrutější osoba z celého ústavu.

„Takže, jsem tu jen na chvíli a nehodlám s tebou ztrácet čas jako minule, ty malá bláznivko, stoupni si a opovaž se zase vyvádět.

Madam Febershtainová, jak jí tady museli všichni oslovovat, mluvila velmi hrubým hlasem a Alice se pokaždé zdálo, že se jí vysmívá, že jí ani vyléčit nechce. Madam Febershtainová přistoupila k Alice, byla o hodně větší, jak do výšky, tak do šířky, takže kdyby se Alice snažila jakkoliv bránit, nikdy by se jí to nepodařilo.

Madam Febershtainová chytla Alice velmi hrubě za ruku a přitáhla si jí k sobě blíž, podívala se Alice do očí a mohla v nich vidět beznaděj a strach. Potom si vyndala ze svého lékařského pláště nůžky a začala Alice stříhat její krásně dlouhé, vlnité, havraní vlasy, které měla až do půli zad.

Alice se začala bránit, ale neměla šanci vůči ocelovému stisku madam Febershtainové. Madam Febershtainová se jen smála a dál stříhala Alice její vlasy.

Alice to bylo opravdu líto a nechtěla o své vlasy přijít, chtěla alespoň trochu vypadat jako dívka, když už má na sobě tyhle příšerné hadry a tak madam Febershtainovou kousla do ruky.

„Ty malá potvoro, já věděla, že nejsi člověk, ty jsi zrůda!“, zařvala na Alice a mrštila s ní o zem. Alice vykřikla bolestí, protože se uhodila do hlavy, chytla se za ní a ucítila teplou tekutinu, podívala se na svou ruku, byla od krve, Alice se udělalo špatně, nesnášela krev.

„Tak vstávej, říkala jsem ti, že na tebe nemám celý den.“, řvala na ní dál madam febershtainová. V tom se znovu otevřely mohutné dveře, které bránily Alice v útěku, a stála v nich Alicina záchrana.

Jediný člověk, kterého si přála vidět…..

Autor: Elisn, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chci zase žít - 1.kapitola: