Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chceš válku? Máš ji mít! - 5

11.02.2010 (21:00) • ap94 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3584×

Ráno sem se probudila rozvalená na Jessičině posteli. Koukala jsem se zmateně po pokoji, ale Jessica nikde. Pomalu jsem vstávala z postele, protože jsem čekala na bolest hlavy. Už jsem stála na nohou, ale očekávaná bolest se nedostavila. Asi jsem všechen alkohol spálila při tanci. Sešla jsem po schodech dolů a hledala Jess. Našla jsem jí dole v kuchyni.

„Dobré ráno, Jess, co to tu děláš?“

„Čau ospalče. Dělám nám vajíčka se slaninou. Doufám, že je máš ráda,“ usmála se na mě od sporáku.

„Jo, jasně. Kde máš mamku?“

„Musela do práce. Šéf si jí narychlo zavolal do kanceláře. Mám tě od ní pozdravovat.“

„Jo, tak ty jí pak taky pozdravuj.“ Sedla jsem si ke stolu a Jess mi mezitím nandala na talíř pořádnou porci vajec. Sobě nandala taky na talíř a sedla si naproti mně.

„Nech si chutnat,“ popřála mi. S chutí jsem se pustila do jídla a musím říct, že to chutnalo výborně.

„Jessico, musím říct, že je to skvělé.“

„Vážně? Jsem ráda, že ti chutná, je to to jediný, co umím.“ Když jsem dojedla, chtěla jsem jít do dřezu umýt talíř , ale Jess mi ho vytrhla z ruky.

„Jsi na návštěvě, tak se o tohle nestarej.“ Potom jsem spolu vyšly nahoru do pokoje. Převlékly se do čistého oblečení. Umyly, učesaly. Prostě abychom mohly ven mezi lidi. Po obědě, ke kterému jsme si mimochodem objednaly pizzu, jsem se sbalila a Jess mě odvezla domů. 
Doma jsem se rozhodla, že se půjdu vykoupat. Vydala jsem se nahoru do koupelny a pustila kohoutek s teplou vodou. Do vody jsem ještě přidala jahodovou pěnu do koupele a než se vana napustila, tak jsem si skočila do šatny pro čisté oblečení. 
Když jsem se vrátila zpátky do koupelny, vana už byla skoro plná. Vysvlékla jsem se ze špinavého oblečení a hodila ho do prádelního koše. S velkou chutí jsem vlezla do vany horké vody. Ve vodě jsem ležela úplně klidně a relaxovala. Jahodová pěna krásně voněla a tak jsem co nevidět ve vaně usnula. 

Probudila jsem se až za hodinu, když už voda nebyla vůbec teplá. Vylezla jsem rychle ven, abych nenastydla a oblékla se do čistého oblečení. Vypustila jsem vanu a řekla si, že bych mohla trochu poklidit. Začala jsem koupelnou. Nablýskala jsem zrcadlo, dala vyprat všechno špinavé prádlo co bylo v koši, utřela prach a umyla vanu i sprchový kout. Zatímco jsem čekala, až se prádlo vypere, poklidila jsem obývák a pustila se do kuchyně. Vyndala jsem nádobí z myčky a uklidila do skříněk. Pak jsem šla do komory pro sušák a vyprané prádlo pověsila. Pak jsem se pustila do pokoje. 
Otevřela jsem okno, aby se vyměnil vzduch. Uklidila všechny knížky do poliček, nepotřebné, popsané papíry vyhodila do koše a uklidila všechno vyházené oblečení. 
Když bylo tohle hotové v celém domě, tak jsem utřela prach a nablýskala zrcadla. Tohle uklízení mi zabralo celý zbytek dne, a tak jsem v sedm hodin z posledních sil složila vyprané prádlo do koše na žehlení a schvácená si sedla k televizi. Zítra je neděle a já neměla, co na práci. Pak mě napadlo, že bych se mohla jít podívat do zdejších lesů. Ještě jsem tady nikde nebyla. Kolem jedenácti hodin jsem začínala být ospalá, tak jsem se převlékla do pyžama a zalezla do postele.

Ráno jsem se probudila kolem deváté hodiny. Šla jsem si do kuchyně udělat něco ke snídani. Řekla jsem si, že si udělám radost a tak jsem z lednice vyndala pár vajec a mléko a pustila se do palačinek. Když byly hotové, namazala jsem je rybízovou marmeládou a s chutí se do nich pustila. Byly vynikající. 
Nádobí jsem po sobě sklidila a šla se obléknout do pohodlného oblečení. Přeci jenom jsem se chystala do terénu. Oblékla jsem si volné tepláky, tričko s krátkým rukávem a lehkou mikinu. Vyčistila jsem si zuby a učesala. 
Dole jsem si vzala pohodlné boty na ven a mohla jsem vyrazit. Ujistila jsem se, že jsem zamkla dům a vydala jsem se do blízkého lesa. V lese byl velice vlhký, ale svěží vzduch. Všechno bylo mokré a zelené. Všude rostly obrovské stromy a keře. Slyšela jsem vysoko v korunách, jak prozpěvují ptáci. Po hodině a půl chození mi začalo být horko, tak jsem si sundala mikinu a uvázala si jí kolem pasu. 

Prodírala jsem si cestu polámanými větvemi a spadaným listím. Po dvou hodinách chůze začal les řídnout. Šla jsem pořád dál, až jsem došla skrz stromy na malou mýtinu. Byla dokonale kulatá. Všude byly vyvrácené stromy a keře. Ta malá loučka byla kouzelná. Vešla jsem doprostřed louky a posadila se. V tom mi do nosu udeřila neznámá vůně. Patřila nějakému upírovi. Musel to být některý z Cullenů. Ale ani Esme ani Alice to nebyla, jejich vůně si již pamatuji. Tato vůně byla něčím zvláštní. Nikdy jsem takovou podobnou necítila. Tahle byla směsicí medu, pomeranče a čokolády. Naprosto mě pohltila. 
Toužila jsem poznat vlastníka této krásné vůně. Uklidňovala jsem se tím, že to zítra určitě zjistím, jelikož všechny Culleny uvidím ve škole. 
Jak tak jsem rozjímala uprostřed té mýtinky, uvědomila jsem si náhle, že už se stmívá. Rychle jsem se zvedla a vracela se domů. Najít cestu mi nedělalo problém. Šla jsem po své vůni. Jak jsem řekla, měla jsem stejně dobré smysly jako upíři, takže jsem s tím neměla žádný problém. Když jsem dorazila domů, byla úplná tma. Zjistila jsem, že mi po tom mém výletu pořádně vyhládlo. 
Postavila jsem vodu na špagety a čekala, až se začne vařit. Poté jsem do ní nasypala balíček špaget a mezitím, než se uvařily, jsem nastrouhala sýr. Nandala jsem si pořádnou porci. Posypala sýrem, pokapala kečupem a uvelebila jsem se na gauči před televizí. Vysílali nějaký seriál. Poté, co jsem spořádala celý talíř, jsem si ještě trochu přidala. Opravdu mi pořádně vyhládlo. Když jsem se cítila dostatečně sytá, s velkou námahou jsem se odkulila od televize do kuchyně a sklidila nepořádek po vaření. Pak jsem si sbalila učení na zítra do školy a šla si dopřát sprchu. Bylo velice příjemné cítit kapky horké vody, jak vám narážejí do promrzlé pokožky. Když jsem byla naprosto uvolněná a zahřátá, vylezla jsem ze sprchy a oblékla si teplé, měkoučké pyžamo s beruškami, zalezla si do postele i s mojí oblíbenou knihou. Po hodině čtení jsem usnula.

Ráno mě probudilo zvonění budíku. Vyskočila jsem z postele a běžela do koupelny. Tam jsem v rekordním čase stihla ranní hygienu a vše okolo toho, pak jsem běžela do šatny a v rychlosti na sebe oblékla první věc, co mi přišla pod ruku. Rifle, tričko v bílé barvě a červená mikina na zip. Rychle jsem pročísla vlasy a napatlala řasenku. Ke snídani jsem si vzala jen tyčinku a napila se mléka z krabice. Batoh na mě čekal už v chodbě. Zamkla jsem, nasedla do auta a vyrazila. Školu jsem měla asi deset minut od domu.

Zrovna jsem vjížděla na školní parkoviště, když v tom se z druhé strany vyřítilo stříbrné, nablýskané Volvo. A mířilo si to zrovna na to místo, kde jsem minulý týden parkovala já. Na sto procent to byli Culleni. A podle informací od Jess řídil náš známý Pan úžasný, Edward Cullen. No, tak se trochu pobavíme. Pořádně jsem sešlápla plynový pedál. Vystartovala jsem a jemu přímo před nosem zaparkovala na tom místě. Ha, to místo je dneska moje! Volvo zpomalilo a projíždělo kolem mého, teď už zaparkovaného auta. Cullenům tedy nezbylo nic jiného, než zaparkovat o pět míst dál. Upíři hold budou muset udělat pár kroků navíc, jako kdyby je to mělo unavit. Na parkovišti už stála polovina školy a koukala co se to tu děje. Vystoupila jsem z auta a najednou všichni kolem začali tleskat a pískat.

„Bella, královna večírků. Whouu!“ všichni volali a smáli se.

„Bello, ty jsi mistr!“ přiběhl ke mně vysmátý Mike.

„Tohle si tu ještě nikdo ke Cullenům nedovolil.“ vysvětloval mi právě příchozí Ben, protože já jsem se tvářila nechápavě. 
Ale pak upoutala mou pozornost skupinka lidí, která se prodírala menším hloučkem lidí, který se kolem mě utvořil. Aha, to budou určitě Cullenovi. Úplně vzadu jejich skupiny šel obrovský kluk s tmavě hnědými vlasy, které mu trčely do všech stran. Měl obrovské svaly, kdyby to byl člověk musel by strávit hodiny denně v posilovně. Na obličeji měl přiblblý úsměv a koukal při tom na mě. Držel kolem pasu nádhernou blondýnu. Byla vysoká, dlouhé nohy. Blonďaté vlasy měla na koncích kudrnaté, dlouhé až do pasu. Její krásu podtrhovalo krásné a velmi drahé oblečení. Zřejmě Rosalie. 
Vedle nich šel hubený kluk s lehce kudrnatými vlasy blonďaté barvy. Připomínal lva. Působil velice elegantně. Krok před ním šla naše známá elfka Alice. Zářivě se na mě smála. 
Pohledem jsem se zastavila na posledním členovi jejich početné rodiny. Byl středně vysoký, měl svaly, ale ne takové jako ten hromotluk vzadu. Šel velice elegantně. Na sobě měl tmavé rifle, které měl na některých místech rozedřené. Modrou košili měl rozepnutou a pod ní bílé tričko, které dokonale obepínalo jeho svalnatou hruď. Jako poslední jsem si prohlédla obličej. Čeho jsem si všimla první byly krásné zlaté oči, ty byly lemovány dlouhými černými řasami. Uprostřed krásně rovný nos a pod ním úžasné plné rty. Měly tmavě růžovou barvu. Ale nejkrásnější částí jeho celého byly vlasy. Byly bronzové, nakrátko střižené, pár pramenů mu padalo do obličeje, zbytek mu trčel do vzduchu, kde si s nimi pohrával lehký vítr. Byl velice krásný a sexy. Jak říkala Jessica, všichni byli hezcí, ale on byl jedinečný. Bohužel jeho úžasný vzhled kazil nenávistný pohled, který na sto procent patřil mně. Všichni před nimi uhýbali, aby mohli projít. Došli až ke mně a mému autu.

„Ahoj Bello, ráda tě zase vidím,“ přiskočila ke mně Alice a objala mě.

„Jo, taky tě ráda vidím.“

„Koukám, že jsi si už stačila udělat přátele,“ zasmála se a koukala na všechny lidi, co stáli kolem mě.

„Jo, to jo. Nepředstavíš nás?“ a pohlédla jsem na její sourozence.

„Jo jasně, promiň. Takže, tohle je Jasper,“ a ukázala na toho kluka podobného lvovi, „tohle je Emmett“ ten velký svalovec, „ a jeho Rose,“ ano, ta blondýna, můj odhad byl správný.

„A tenhle poslední, můj bratr Edward.“

„Ahoj, já jsem Bella. Jsem ráda, že vás poznávám.“ A usmála jsem se na ně.

„Jo, tak to se o nás říct nedá,“ ozval se rozzuřený Pan božský.

„Vážně? Ale podle toho, jak se tvoji bratři a sestry tváří, na to mají jiný názor než ty.“ A to byl fakt. Alice se pořád usmívala, Jasper se tvářil neutrálně, Rose si se zájmem prohlížela moje auto a Emmett se tvářil velice pobaveně. Když se otočil na svoje sourozence a viděl, že mám pravdu, raději mlčel. V tu chvíli k nám vítr přivál čerství vzduch. Ne, ne, ne... to není možné. Ta krásná medová vůně, co jsem cítila na louce. Ta vůně patří Edwardovi? Z mého transu mě až probudilo to, že zazvonilo na přípravu, a tak jsem se k němu otočila zády a vyndala si z auta školní batoh.

„Víš, že stojíš na mém místě?“ ještě pořád se neuklidnil.

„Vážně? Já nevěděla že ho máš podepsaný. No, jak to tak vypadá, tak na něm dneska parkuji já,“ kysele jsem se na něj usmála a otočila se, že už půjdu do třídy. Zrovna jsem vcházela do dveří, když na mě někdo zavolal. Byla to Alice.

„Bello, počkej půjdu s tebou. Máme společnou hodinu.“ Rychle mě doběhla.

„Tvoji sourozenci se zdají milí, až na...“ nestačila jsem doříct, protože Pan božský se k nám právě přidal.

„Co ten tady dělá?“ pošeptala jsem tak, aby to slyšel.

Začalo akorát zvonit, tak jsme trochu zrychlili. Přede dveřmi Edward trochu zrychlil, aby mohl vejít jako první. Možná bych mu mohla ještě trochu hnout žlučí. Taky jsem zrychlila a zrovna když chtěl vejít do dveří, jsem do něj strčila a vešla do dveří já.

„Dovolíš!“ ještě jsem dodala. Z hrudi se mu ozvalo zavrčení, ale já jako člověk jsem neměla šanci to slyšet. Za zády jsem slyšela ještě zachichotání Alice. Sedla jsem si do mojí lavice. Byla vždy prázdná. Najednou ke mně přicupitala Alice.

„Bello, můžu si k tobě sednout?“

„Ale co tvůj milovaný bratr?“ slovo milovaný jsem zdůraznila tak, aby to i on slyšel.

„Ten to přežije,“ odfrkla si a zasedla do lavice. Pan božský si sedl do lavice za námi. Profesor akorát začal vykládat látku.

„Tak, jak jste si užili týden?“ ptala jsem se, když byl učitel otočen čelem k tabuli.

„Jo, bezva. Všichni jsme si odpočinuli od školy. A co ty tady? Koukám, že si tě tu všichni oblíbili.“

„Jo, všichni jsou bezva.“ Ale to už se profesor otočil zpátky, takže jsem musely dávat pozor.

***

„Jé, Bello, sedneš si k našemu stolu na oběd?“ zastavila mě Alice v půli cesty na do jídelny.

„No, já nevím. Nebude to tvým sourozencům vadit?“ mluvila jsem v množném čísle, ale myslela jsem jen Edwarda.

„Ne. Oni se na tebe těší, uvidíš.“ Vzala jsem si tuňákový toast a džus a šla si sednout ke stolu Cullenů.

„Ahoj všichni,“ pozdravila jsem. Když jsem zasedla. Všichni u stolu seděli až na Edwarda.

„Teda Bello, to s tím parkovacím místem se ti povedlo, takhle Edwarda dlouho nikdo nerozzuřil,“ smál se Emmett.

„No to víš, je zvyklý, že mu tu každá holka zobe z ruky,“ ozvala se Rosalie.

„Aspoň mu někdo ukázal, že není mistr světa.“

„Jo, to máš pravdu, Bello. Poslední dobou je s nim k nevydržení,“ vyprávěl Jasper.

„Bacha, bráška je na dostřel,“ upozornila Alice. V tu chvíli Pan božský došel v doprovodu nějaké slečny k našemu, no, spíš k jejich, stolu.

„Čau rodino, vedu novou kamarádku.“ A posadil si jí na klín, jelikož tu nebyla žádná volná židle. Ta holka nám nevěnovala ani pohled, veškerou svou pozornost věnovala Edwardovi. Nejdřív mu oblizovala jen krk. Ale pak, co Edward zjistil, že se na ně koukám, zapojil se taky. Začal jí vyhrnovat tričko a oblizovat celý obličej. Bylo to nechutný.

„Omluvte mě, ale musím jít zvracet,“ otočila jsem se na patě a vyšla z jídelny pryč. Sedla jsem si venku na lavičku a užívala si čerstvý vzduch. Po chvilce se tu objevila Alice.

„Bello, promiň. Edward je strašnej vůl.“

„Ne, to je v pohodě. Jen je to nechutný. To si s ním musíte doma hodně užít, co?“

„Už jsme si zvykli.“

„Hele, co kdybychom vyrazily někdy na nákupy? Už jsem nikde dlouho nebyla.“ V ten moment se Alici rozzářily oči.

„Jo, jasně. To bude zábava. A kdy máš čas?“

„Já nevím. A co třeba hned dneska po škole?“ navrhla jsem. Stejně jsem neměla, co dělat. Pak jsem se obě sebraly a šly na další a zároveň poslední hodinu.

4. kapitola - Shrnutí - 6. kapitola

Autor: ap94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chceš válku? Máš ji mít! - 5: