Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chceš válku? Máš ji mít! - 25

17.02.2011 (08:00) • ap94 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2611×

Týden plynul jako voda a Nick pomalu, ale jistě, začal zapadat do kolektivu. Představila jsem ho hned první den partě a ti se s ním začali bez problémů bavit. Hlavně Jessica. Abych řekla pravdu, moc se mi to nelíbilo, Jess se k němu prostě nehodila, takže mě potěšilo, když o ni Nick neprojevoval zájem.

Dnes je pátek. To znamená konec školy pro tento týden a celé dva dny volna přede mnou. Zrovna jsme s Nickem vcházeli do jídelny a už jsem viděla, jak od zadního stolu mává Alice, abychom si k nim sedli jako vždycky. Dneska jsem ale neměla náladu na kyselý ksichty od Cullena, a tak jsem jen záporně zavrtěla hlavou a rozešla se ke stolu, kde seděla celá parta. Nick šel poslušně za mnou.

„Zdarec, lidi, je pátek, takže co máte na programu dneska večer?“ zeptala jsem se hned, jak jsem dosedla.

„Dneska je u mě ten mejdan, copak jsi zapomněla?“ ozval se dotčeně Ben.

„Abych pravdu řekla..., jo, zapomněla, ještě žes mi to připomněl,“ usmála jsem se na něj.

„A vezmi Nicka s sebou, ne, že ho necháš doma,“ varovala mě Jessica.

„Půjdeš, ne?“ otočila jsem se na dotyčného.

„Jo, jasně, to bych si nenechal ujít,“ usmál se na mě zářivým úsměvem. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Jessica zašklebila. Rozhodla jsem se to neřešit.

„V kolik tedy máme být u tebe, Bene?“ Budu muset máknout, abych to do večera všechno stihla.

„Tak v osm to stačí. Jo, a Bello, podmínka pro vstup je nahoře bez.“

„Cože?“ vykulila jsem na něj oči, „to byl určitě tvůj nápad, že jo!“

„No, tak napůl,“ zatvářil se jako neviňátko, „s tímhle nápadem původně přišel Edward Cullen, když jsme se radili o tom, jak ten mejdan oživit, a já ho pak...“

„Děláš si ze mě srandu?“ skočila jsem mu do řeči.

„Je to dobrej nápad,“ zastal se ho Mike.

„Mám ti jednu fláknout teď nebo až za chvíli, Miku?“ zeptala jsem se naštvaně. Pak jsem pohledem střelila k upířímu stolu a všimla jsem si, jak na mě Cullen zírá se samolibým úsměvem na tváři jakoby nic.

„A víte co, kluci? Máte pravdu, je to dobrej nápad,“ otočila jsem se na ně s úsměvem. Nejspíš jsem v tu chvíli vůbec nemyslela. Můj mozek byl zaslepen tím, jak nejlépe vyvedu pana dokonalého z míry. A momentálně mi to přišlo jako dobrý způsob.

„Počkej, ty bys fakt šla bez?“ vykulili na mě oba kluci oči.

„No jasně. Proč ne?“

„Nám se to zdálo až moc, a tak jsem to trochu upravili, i když Edwardovi se to moc nelíbilo. Zkrátka, můžeš na sobě mít vršek od plavek nebo podprsenku, ale jestli nechceš, tak my ti bránit nebudeme,“ zasmáli se Mike i Ben najednou.

„Víte co? Já si to ještě rozmyslim, jo? Ale teď už bychom měli jít, nebo nestihnem hodinu.“ Když jsem odcházela z jídelny, neodpustila jsem si pohled na Edwarda, který ještě pořád seděl se zbytkem rodiny u stolu. A stálo to za to. Takhle kyselý pohled jsem u něj ještě neviděla. Jo, chlapečku, jestli mě budeš chtít dostat, musíš přitvrdit. A to dost. S dobrou náladou jsem vcházela do třídy.

Jakmile skončilo vyučování, naházela jsem rychle všechno učení do tašky.

„Prosím tě, co tak spěcháš?“ ptal se pobaveně Nick, který mě celou dobu pozoroval.

„Máme hrozně málo času, abychom do večera všechno stihli, tak nekecej a radši mě rychle odnes do auta,“ rozkázala jsem mu a čekala, až mě vezme do náruče a vyjdeme konečně ze třídy. Naštěstí se vzpamatoval rychle.

„Tak, rychle mě prosím odnes nahoru do mého pokoje,“ rozkázala jsem hned, jak jsem dorazili domů.

„Bells, proboha nešil, je teprve půl čtvrtý, to v pohodě stíháme,“ snažil se mě uklidnit. Mně ale neuniklo to, jak mě oslovil. Bells, tak mi říkal dříve, když jsme spolu ještě chodili.

„No, ty to možná stíháš, ale já to mám jen tak tak,“ peskovala jsem ho. Hlasitě si povzdechnul, ale stejně mu nezbylo nic jiného, než mě vzít do náruče a odnést nahoru. Jakmile jsme se dostali do mého pokoje, dopajdala jsem ke skříni, vzala si čistý ručník a věci potřebné na to, abych se mohla vykoupat i se sádrou a dolezla do koupelny. Půl hodiny mi trvalo, než jsem se vůbec připravila na samotné koupání, ale jakmile bylo všechno připraveno, s chutí jsem vplula do sprchového koutu. Ten úžasný pocit, který nastane, když otočíte kohoutkem a na vaši kůži začnou padat kapky teplé vody, se nedá ani popsat. Vaše tělo se začne uvolňovat a vy přestanete vnímat čas. Pomalu jsem vzala svůj oblíbený šampón a vmasírovala si ho do vlasů. Pak jsem si vlasy jemně opláchla a vzala pro změnu do ruky sprchový gel a žínku a vydrhla si pečlivě každičký kousíček mé kůže. Nevím po jaké době, ale nakonec jsem vylezla, i když se mi vůbec nechtělo.

Obmotala jsem kolem sebe osušku a šla si vyfénovat vlasy. Přitom jsem začala přemýšlet nad tím, jaký si udělám účes. Nic mě nenapadalo, a tak jsem je nechala zatím volně rozpuštěné. Pak jsem se vrátila do pokoje a oblékla si čisté spodní prádlo a na to župan. Pak jsem se vydala dolů hledat Nicka. Nejprve jsem nakoukla do obýváku, jestli se nedívá na televizi, ale tam nebyla, a tak jsem se šla kouknou do kuchyně. Stál tam a koukal se z okna. Očividně nad něčím usilovně přemýšlel, protože si ani nevšiml, že jsem přišla a to je pro upíra docela zvláštní. Pomalu jsem k němu přistoupila a opatrně jsem mu položila ruku na rameno. Jakmile jsem se ho dotkla, škubl sebou a rychle se na mě otočil.

„Co tu prosím tě tak stojíš? Proč se třeba nekoukáš na televizi?“

„Vzpomínám na starý časy.“ To mě trochu zarazilo.

„Aha.“ Byla moje geniální odpověď. Raději jsem se rozešla k lednici, abych si vyndala něco k pití.

„Taky si na to vzpomínáš? Když jsme se po ulicích vodili za ruce? Byli jsme nejlepší pár školy. Vzpomínáš na to někdy, Bello? Protože já poslední dobou často.“ Kdybych řekla, že mě tímhle vyvedl z míry, určitě bych nelhala. Ale co jsem mu na to měla odpovědět? Snažila jsem se nechat si chvilku na rozmyšlenou, a tak jsem se zhluboka napila džusu, který jsem si mezitím nalila do sklenice.

„Víš, já na minulost moc nevzpomínám. Tu už stejně změnit nedokážeš. Co se stalo, stalo se. Proto se zajímám raději o budoucnost a přítomnost. Když budu mít hlad, tak se ve školní jídelně kouknu do jídelníčku na to, co bude dneska k obědu, a ne na to, co vařili včera. Chápeš, co tím chci říct?“ koukla jsem se mu zpříma do očí. Delší dobu bylo ticho.

„Asi jo,“ zamumlal a zabodl pohled do země. Snažila jsem se rychle vymyslet, jak odvést řeč jinam.

„Kolik je vlastně hodin?“ Nic lepšího mě v tuto chvíli nenapadlo.

„Čtvrt na šest,“ odpověděl Nick po tom, co se koukl na své hodinky.

„Ježiš, to už je hodin, musíme sebou hodit, jinak to nestihneme.“ Nechala jsem Nicka Nickem a běžela do své šatny vymyslet, co si vezmu na sebe. Prohrabala jsem celou skříň a nakonec jsem si vybrala kostkovanou minisukni. Natáhla jsem si ji na sebe a pak ještě vytáhla kostkované podkolenky a jednu jsem si dala na levou nohu. Pravá musela zůstat tak, jak byla. Obalená sádrou. A teď nastalo další dilema. Co na vršek. Věděla jsem, že nahoře bez určitě nepůjdu. Začala jsem hrabat v šuplíku se spodním prádlem a nakonec vyndala fialovo-černou krajkovanou podprdu. Oblékla jsem si ji místo té, co jsem měla teď na sobě, a stoupla si před zrcadlo. Vypadalo to skvěle až na tu ohyzdnou sádru na noze, ale co jsem měla dělat? Příště až přijdu na kontrolu, zkusím Carlisela přemluvit, aby mi ji už sundal, protože už s ní dlouho nevydržím.

Když už jsem byla oblečená, vrátila jsem se do koupelny a začala se malovat. Nijak moc výrazně, jenom základ. Make-up, řasenka, pudr a lesk na rty. Jak jsem se tak dívala do zrcadla, napadl mě skvělý nápad na účes. Vyhrabala jsem ze šuplíku dvě křiklavě růžové, velké gumičky a udělala si na hlavě dva velké copánky. Když jsem byla s dílem hotová, prohlédla jsem se ve velkém zrcadle. Vypadala jsem jako malá sexy školačka, víte, co mám na mysli. Koukla jsem se na hodiny a už bylo sedm hodin. Já jsem Nickovi říkala, že to máme tak akorát. Slezla jsem tedy dolů do obýváku, kde seděl na pohovce a v klidu se díval na televizi.

„Tak, jak vypadám?“ zeptala jsem se ho, když na mě otočil hlavu. Bylo přesně poznat, kdy jeho mozek vstřebal informaci, že před ním stojím. V ten moment totiž ztuhl, vykulil oči a otevřel pusu. Asi minutu jsme tam tak stáli a koukali na sebe.

„Halo, tak řekni už něco? To vypadám vážně tak strašně?" A mně se to zdálo docela dobrý.

„Ne, to vůbec. Vypadá to skvěle, víc než skvěle. Je to..., je to... naprosto úžasný.“ Nick hlasitě vydechl.

„Fajn, tak teď něco musíme vybrat tobě.“ Rozevřela jsem jeho skříň s oblečením a začala hledat něco vhodného. Nakonec jsem vyndala rozdrbané džíny a bílou košili. Nic lepšího tam stejně neměl.

„Nicku, budeme muset jet na nákupy. Máš totiž až nemožně málo oblečení. Kdyby tohle viděla Alice, asi by ji z toho kleplo,“ oznámila jsem mu to jako hotovou věc. Prostě na nákupy se pojede a basta. Sice se netvářil moc nadšeně, ale poté, co viděl můj nekompromisní pohled, raději žádné námitky nevznášel.

„Tak šup s tím na sebe. Chci vidět, jak v tom budeš vypadat,“ popohnala jsem ho, když se k ničemu neměl.

„Ty se budeš dívat?“ zeptal se zaskočeně.

„Nicku, není nic co bych na tobě neviděla, tak makej.“ Bez dalších řečí si tedy slíknul kalhoty i tričko a vzal si na sebe to, co jsem mu připravila. Neodpustila jsem si jeden pohled na jeho svalnaté bříško a prsa. Všiml si, že ho okukuji, a tak jsem raději zabodla pohled k oknu a počkala, až se dooblíkne.

„Ne, nezapínej si tu košili, nech ji rozeplou, řeklo se snad, že nahoře nemáš nic mít, ne? Tak to dodržuj. To by se vám klukům líbilo, co? Koukat se na polonahý holky. A co my? My si chcem taky užít. A teď šup do koupelny. Udělám ti něco málo s vlasama.“ Vzala jsem do ruky gel a všechny vlasy mu nagelovala nahoru tak, aby mu trčely do všech stran. Pak je jenom přelákla, aby mu to vydrželo, a dílo bylo hotové.

„Už bychom měli jet, takže jdeme,“ rozkázala jsem. Nick vzal do ruky klíčky od auta, já si nasadila jednu balerínku na nohu a mohli jsme vyrazit.

K Benovu domu jsem dorazili něco málo po osmé a většina lidí už tady byla. Opatrně jsem vystoupila z auta a procpala se do domu. Jedno jsem věděla jistě. Tenhle večer si hodlám užít.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Prosím aspoň o jednoho smajlíčka, abych věděla, jestli vás to baví ještě číst. :D

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Shrnutí

Autor: ap94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chceš válku? Máš ji mít! - 25: