Druhý dílek. Tenhle ještě není nic moc, ale prosím, vydržte to. Pak to snad bude sranda. Teda doufám :D
29.01.2010 (19:30) • ap94 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2612×
Chceš válku? Máš ji mít!
Ráno jsem se probudila úplně odpočatá. Vyhrabala jsem se z té měkoučké postele a s hrůzou zjistila, že už je deset hodin. Šla jsem si vzít dolů do kuchyně něco k jídlu, ale zjistila jsem, že tam toho moc není. V lednici bylo akorát pár vajec. Udělala jsem tedy míchaná vajíčka a rozhodla se, že pojedu nakoupit. Šla jsem nahoru do koupelny, provedla ranní hygienu a zašla do mojí šatny vybrat něco na sebe. Po dlouhém rozmýšlení jsem si vzala tmavé rifle a černý top. Přes to černou bundu a černé baleríny. Vyšla jsem ven a až teď si uvědomila, že nemám auto. Měli mi ho přivézt až někdy odpoledne. No, a co teď budu dělat? Nakoupit musím, ale pěšky se mi jít nechce. Zavolám Esme. Vzala jsem do ruky mobil a vytočila její číslo. Cinklo to jednou a Esme už to zvedla.
„Ahoj Bello, potřebuješ něco?“
„No, abych pravdu řekla, ano. Víš, já musím nutně nakoupit. Nemám tu žádné jídlo, ale auto mi mají přivézt až odpoledne. Tak jsem tě chtěla poprosit, jestli by si pro mě nepřijela a neodvezla mě do obchodu.“
„No, víš Bello, já teď zrovna nemůžu. Musím jet za nějakým zákazníkem, ale co kdyby s tebou jela Alice? Hučí mi tady do ucha, aby mohla jet. Co myslíš?“ Hm, tak s Alicí? To by mohla být skvělá příležitost, jak se seznámit a poděkovat jí za to oblečení.
„Dobře, ráda ji poznám. Kdy pro mě přijede?“
„Za deset minut je prý před domem.“
„Dobře, tak zatím ahoj. A moc děkuji.“
„Nemáš zač, Bello. Ahoj,“ pozdravila a položila to. Ani ne za deset minut přijelo na příjezdovou cestu žluté porche. Z něj vylezla holka podobná skřítkovi. Malá, velice hubená. Měla krátké černé vlasy, které jí trčely do všech stran. S širokým úsměvem na tváři přihopsala až ke mně.
„Ahoj Bello, ráda tě poznávám. Věř mi, my budeme skvělé kamarádky,“ vrhla se na mě a objala mě.
„Ah, ahoj, ty musíš být Alice,“ a také jsem jí objala.
„Jo, to jsem. A teď pojď, ať můžeme vyrazit.“ A tak jsme vyrazili směr supermarket.
Zastavily jsem před velkým obchodem. Všude ve výlohách byly reklamy na nové zboží. Kolem se hemžilo tolik lidí, až se mi dělalo špatně.
„Notak honem, Bello, nebo nám ty lidi všechno vykoupí.“ A s těmito slovy vletěla do obchodu, jak vichřice.
„A co tahle vzít nákupní vozík?“ volám na ní, když se hrne k prvnímu regálu.
„Jo, jasně. Vidíš na ten jsem úplně zapomněla,“ běžela zpátky pro košík. Chovala se trochu, jako blázen, ale pak mi došlo, že upíři moc často jídlo nenakupují. Prošli jsme kolem regálu s těstovinami a už jsem díky Alici měla půlku košíku plnou.
„Alice, co blázníš. Přece nesním půl košíku špaget. Děláš, jako kdybys nikdy jídlo nenakupovala.“ Při této mé poznámce na chvíli ztuhla. Musela jsem se tomu v duchu usmát. Ale vážně by mě zajímalo, kdy byla naposledy nakupovat potraviny.
„Tak už pojď. Ještě musíme do pečiva.“ A vyjela jsem k rohlíkům. Když jsem měla vše potřebné, jeli jsme ke kase. Zaplatila jsem a se dvěma taškami došla k autu. Hodila jsem to do kufru a mohly jsme vyjet. Alice na to dupla. Takže jsem za chvíli byla doma.
„Uvidíme se zítra ve škole?“ Bylo by hezké, tam někoho znát, i když je to bláznivá upírka. Na druhou stranu, udělat si kamarády nikdy nebyl můj problém.
„Bohužel, celá rodina jedeme na týden kempovat.“ Aha kempovat? To mi nějak nesedí.
„Je, to je škoda. No nic. Tak se uvidíme za týden. Jo a děkuji za odvoz. Ahoj.“ A vylézala z auta.
„Nemáš zač, Bello. Ahoj.“ Vzala jsem si taška a šla do domu. Všechen nákup jsem vyskládala do lednice a skříněk. K obědu jsem si uvařila lasagne se šunkou a sýrem. Když jsem snědla pořádnou porci, odkulila jsem se ke gauči. Dávali nějakou romantickou komedii. Začal jsem být po tom dopoledním nákupu s Alicí unavená, a tak jsem nakonec usnula. Probudilo mě až hlasité zaklepání na dveře. Vyskočila jsem z pohovky a běžela ke dveřím. Otevřela jsem je a v nich stál obtloustlý muž s knírkem.
„Dobrý den, jste slečna Swanová?“
„Ano, to jsem. Co potřebujete?“
„Přivezl jsem vám auto.“
„Aha, tak to jo, Moc vám děkuji.“
„Není zač. Stačí, když mi to tady podepíšete.“ podal mi nějaký papír a tužku. Ten papír jsem pak zkrášlila mým podpisem, poděkovala a šla si znovu sednout k televizi. Byla jsem ráda, že mi moje autíčko přivezli, bála jsem se, že budu muset do školy pěšky.
Bylo kolem sedmé hodiny, když jsem vstala od televize a šla se osprchovat. Umyla jsem si hlavu mým oblíbeným malinovým šamponem, vyčistila si zuby a šla se připravit na zítra do školy. Sbalila jsem si batoh a šla si připravit oblečení. Vybrala jsem riflovou minisukni, fialové tílko a k tomu bílou mikinu. Musím hned první den zaujmout. Ráda bývám ve škole středem pozornosti. Máte pak všechno snadnější. Lidé ve škole dělají, co chcete a profesoři jsou na vás také milejší. Zvlášť ti mužského pohlaví. Cullenovi nebudou celý týden ve škole, takže si nemusím dělat starosti, že by mě mohli odhalit. Všechny věci jsem si připravila na stůl a zalehla do postele. Ještě jsem si na řídila budík, a pak jen strčila do uší sluchátka od MP3 a s chutí se uložila ke spánku.
Vzbudila jsem se druhý den ráno o hodinu dřív, než měl zvonit budík. Přeci jenom jsem prospala skoro celý minulý den, takže jsem měla docela naspáno. Měla jsem tedy plno času, a tak jsem se pomalu doploužila do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a učesala si vrabčí hnízdo, co se mi přes nic udělalo na hlavě. Pak jsem se vrátila do pokoje a oblékla si to, co jsem si včera připravila. Zkontrolovala jsem se v zrcadle a musím říct, že mi to slušelo. Vrátila jsem se do koupelny a jemně se namalovala. Jen trocha make-upu, tužka na oči a řasenka. Ze stolu jsem si vzala batoh do školy a šla se dolů do kuchyně nasnídat. Vzala jsem misku, nasypala cereálie a zalila mlékem. Když jsem to všechno snědla, lžíci s miskou jsem umyla a dala na odkapávač. Šla jsem do chodby se obout. Oblékla jsem si bundu a koukla se naposledy do zrcadla. Popadla jsem batoh a klíče od auta a šla nasednout. Dala jsem klíče do zapalování a nastartovala. Vyjela jsem po příjezdové cest směr škola. Kde leží jsem věděla jen zhruba, ale po pětiminutovém hledání jsem jí přece jen našla. Zajela jsem na parkoviště a zastavila na místě nejblíž vchodu. Měla jsem ještě dvacet minut čas, a tak jsem jen tak seděla v autě a přemýšlela o tom, co mě teď čeká. A proč vlastně Cullenovi nebyli ve škole? To, že jeli kempovat se mi nechtělo moc věřit. Když v tom mě vyrušilo mírné zaklepání na okno.
1. kapitola -Shrnutí - 3. kapitola
Autor: ap94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Chceš válku? Máš ji mít! - 2:
Toto bola taká oddychová kapitola, ale bola veľmi pekne napísaná. Teda mne osobne sa veľmi páči tvoj štýl písania. Som trošku zvedavá, kto Belle zaklopal na okno, takže to idem v najbližších minútach zistiť. No a ešte jedna vec. Neviem sa dočkať, až sa nám tu objaví Edward. Verím, že vtedy si užijeme veľa zábavy. Takže konečný verdikt: krásna kapitola.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!