Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chceš válku? Máš ji mít! - 18

15.05.2010 (20:30) • ap94 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4615×

„Isabello Swanová?!“

„Alice?“ špitla jsem potichu.

„Jsi jednička.“ Na tváři se jí objevil široký úsměv. Byla jsem zmatená. Tak nejdřív mě vraždí pohledem a teď svítí jak vánoční stromeček?

„Co jsem udělala?“

„Ještě nic, ale uděláš.“ Táhla mě za ruku do koupelny.

„Ty už vidíš moji budoucnost?“ šeptla jsem tak, aby nás nikdo neslyšel.

„Měla jsem menší záblesk, nevím, proč zrovna teď, ale prostě to tak je. A teď se předkloň k umyvadlu.“ V půlce pohybu jsem se ale zarazila.

„Počkej, co jsi to vlastně viděla?“ Před tím mě ani nenapadlo se zeptat.

„Ale nic,“ jen tak zamumlala a dál mi strkala hlavu pod kohoutek.

„Kdyby to bylo jen nic, tak tolik nevyvádíš.“

„Bello, já ti to vážně nemůžu říct. Co kdyby se tím něco změnilo,“ vykrucovala se. Jenže moje zvědavost byla větší.

„Fajn, tak já se zeptám Edwarda.“ Bylo to to nejhorší řešení, ale zároveň jediné. Už už jsem se zvedala k odchodu, když mě Alicina ruka chytla za tu mojí.

„Edward to neví. Hned, jak jsi šla za mnou, běžel za Jasperem na lov.“

„Alice, prosím,“ zkusila jsem to naposledy. Jenže ta zrádkyně jen zavrtěla hlavou a pustila mi na obličej vodu. Když mi to konečně smyla, hodila po mně ručník a už mě zase táhla na židličku před sebou.

„Tak, teď tě hezky nalíčíme.“ Na stole přede mnou ležela obrovská kosmetická taštička, která přetékala různými stíny, pudry a lesky na rty.

„Rose! Mohla bys prosím přijít?“ zakřičela na chodbu. Rosalie byla v mžiku ve dveřích.

„Takže už můžu?“ Usmála se a v očích jí začalo svítit.

„Jo, jo, je nejvyšší čas,“ odpověděla Alice, aniž by se na ní podívala.

„Fajn.“ Rose ke mně přiskočila a sedla si na židličku vedle mě. Sáhla po jedné mé ruce a pilníkem objela každý nehet. Když měla obě ruce hotové, nalakovala mi nehty krvavě červeným lakem. Trochu jsem se zhrozila, jak je to barevné, ale po chvíli jsem si zvykla. Proč ne, řekla jsem si. Mezitím mi Alice napatlala obličej všemi možnými krémy. Po nekonečné hodině konečně sáhla po make-upu. Známka toho, že jsme se aspoň o kousek posunuly dopředu. Po další nekonečné době pudřenek a očních stínů mi konečně oznámily, že jsou s líčením hotové. Zaplať pán bůh.

„Ani se nehni, dojdu ti pro oblečení a Rose ti ještě udělá vlasy."

„Ale, Alice...“ zaúpěla jsem. Přestala jsem počítat čas, který jsem strávila na téhle židličce, ale myslím si, že tak tři hodiny určitě. Porozhlédla jsem se kolem sebe, abych aspoň ztuhlý krk rozhýbala. Velice mě překvapilo, že už se setmělo. Kruci, jak dlouho tu ještě strávím?

Po chvilce přišla Rosalie, v ruce plno laků a hřebenů na vlasy. Všechno si to položila na hromadu na postel a začala mě rychtovat. Asi v půlce procesu přišla Alice, v ruce kupičku oblečení. Chvíli na nás koukala, a pak začala sama Rose pomáhat.

„Tak, dílo dokonáno,“ oznámily mi zrovna ve chvíli, kdy už jsem myslela, že tu vážně usnu.

„Zajdi se do koupelny obléct. A dávej pozor, ať se neponičíš,“ varovala mě Alice.

„No jo,“ odfrkla jsem si mrzutě a odloudala se do koupelny. Tak se podíváme, co si ta Alice pro mě vlastně připravila. Černé silonky, riflovou minisukni, červené tílko a černý šátek. Navlékla jsem to na sebe a musím říct, že to k sobě skvěle ladilo. Odvážné, ale ne moc. Ani jeptiška ani lehká děva, zlatá střední cesta. Otočila jsem se a proti mně vyselo obrovské zrcadlo. Před tím mě ani nenapadlo se podívat. Jakmile jsem se zaměřila na svůj odraz, zalapala jsem po dechu.

„Bello, děje se něco?“ Vlítly dovnitř obě holky a vypadaly poplašeně.

„Vy jste prostě kouzelnice. Vždyť tohle vůbec nejsem já.“ Naproti zrcadlu stála nějaká krasavice s uhrančivýma očima a plnými rty. Oblečení bylo skvěle vybrané tak, že podtrhovalo její křivky. Obě upírky se zachichotaly.

„Tolik práce jsme s tebou zase neměly. Teď tu počkej, za chvíli jsme zpátky.“ Chvilku jsem se prohlížela v zrcadle, ale pak jsem si řekla, že už by to stačilo. Vešla jsem do pokoje v domnění, že tu nikdo nebude. Ale opak byl pravdou. U zrcadla seděla Alice a jemně se líčila. Stoupla jsem si za ni a pozorovala ji. Stačilo jen párkrát zamáchat štětečkem a vypadala úplně nádherně. Potichoučku jsem si povzdechla, ale Alice to stejně slyšela. Zastavila se v půli pohybu a s otázkou v očích se na mě otočila.

„Ale nic.“ A snažila jsem se usmát. Nejspíš jsem ji nepřesvědčila, protože na mě vrhla nespokojený pohled.

„To já jen, že jste mě s Rose tři hodiny šlechtily a k čemu to bylo? Mezi vámi budu vždycky vypadat jako šedá myš.“ Ani jsem nepostřehla, jak se ke mně dostala, ale najednou stála vedle mě a přísně na mě mířila ukazováčkem.

„Isabello Swanová, to, co tu říkáš, je naprostý nesmysl. Je absurdní, co si o sobě myslíš. Jen počkej, až budeme mezi lidmi. Nebude žádný chlap, který by se za tebou neotočil,“ povzbudivě se usmála.

„A teď, jestli dovolíš, se půjdu obléct,“ zapadla do šatny a zavřela za sebou dveře. Za okamžik byla zpátky. Na sobě měla černé legíny a fialový top. Skvěle jí to ladilo s jejími černými, střapatými vlasy.

„Tak můžeme, kluci už jsou taky hotoví.“ Sešly jsme spolu schody a šly rovnou na chodbu, kde už všichni čekali.

„Páni, Bello, ty jsi kočka,“ vystřihl mi poklonu Emmett. Neušel mi ani Edwardův vykulený obličej zaměřený na mě. Všimla jsem si jeho rychlého pohledu na Jespera, který se podezřele usmíval.

„Už byste měli jít nebo to nestihnete,“ popoháněla nás Esme.

Nevím sice jak, ale všichni jsme se nasoukali do Volva. Edward samozřejmě řídil a Emmett mu dělal spolujezdce. My ostatní se vmáčkli na zadní sedadlo.

„Jaký jste to vlastně vybrali film, Jaspere?“ zeptala jsem se asi v půli cesty. To bude zase nějakej krvák o upírech, když to vybírali oni dva.

„Je to nějaká nová romantická komedie. Prej je to hodně dobrý.“ Snažila jsem se zakrýt svoje zděšení. V celém kině líbající se páry, a pak já a Edward. No, to bude bomba.

Za chvíli jsme už parkovali před kinem. Kolem se hemžilo docela dost lidí. Jak jsem si myslela samé páry. Sotva jsme vystoupili, holky, i když se třeba právě tulily nebo se držely za ruce se svými kluky, začaly slintat nad těma našima. Ti okamžitě zareagovali, takže se okamžitě chytili svých poloviček. Jediný Edward měl smůlu. Jakmile přihlížející dívky zjistily, že dva z jejich princů jsou zadaní, jejich chtivý pohled se přesunul na chudáka Eda. No, chudáka... Ten hned nasadil ten svůj sexy úsměv a holky začaly padat do kolen.

„No, tak jdeme, ne?“ snažila se situaci zachránit Alice. Čapla Jaspera za ruku a táhla ho dovnitř. Emmett zašel vyzvednout zarezervované lístky, a pak nás odvedl do sálu. Všude byly usazeny samé páry a mě z toho začínalo pomalu ale jistě hrabat. Místa jsme měli úplně v zadní řadě, kde je nejlépe vidět. Na kraji seděl Jasper a vedle něj Alice, myslela jsem si, že si sednu vedle Alice, ale než jsem to stihla, tak se tam vecpal Emmett s Rosalií, takže jsem pak seděla já vedle mě Edward. To bylo to jediné, čemu jsem se chtěla vyhnout. V kině zhasla světla a po plátně začaly běhat úvodní titulky. Už od začátku mi bylo jasné, že to bude přeslazená jak něco. Holt to tu přetrpím, ale doufám, že v tom klubu bude větší odvaz.

Musím uznat, že to mohlo bejt horší. Zrovna je přestávka a já začínala mít žízeň. Rozhodla jsem se tedy, že si půjdu koupit colu. U stánku byla hrozná fronta. Jak jsem tam tak stála a koukala kolem, všimla jsem si, jak se Edward baví s jednou blonďatou slečnou asi dva metry ode mě. Očividně si jeho společnost užívala. Ona se smála jako blbá a on zase jako kdyby byla jediná na světe... to určitě. Neušly mi ani jejich jakoby náhodné doteky. Nevím proč, ale najednou to ve mně začalo vřít. Co to ta nána dělá? Proč na něj tak sahá? Ona na něj nemá co šmatla!

„Dáte si něco, slečno?“ vyrušil mě z mého nesmyslného rozhořčení docela hezký mladík u pultu.

„Jednu colu, prosím.“ Mile jsem se na něj usmála a on mi úsměv oplatil.

„A ještě něco to bude?“

„To bude všechno. Kolik jsem dlužná?“

„Nic, to je na účet podniku,“ mrknul na mě a když mi kelímek podával, lehce se dotknul mojí ruky.

„Doufám, že se tu zase brzy potkáme,“ zavolal na mě, když jsem byla na odchodu.

„Třeba jo,“ usmála jsem se a spěchala do sálu, jelikož měl film za chvíli pokračovat. Když jsem procházela dveřmi, všimla jsem si Edwarda, který propichoval nenávistným pohledem toho milého mladíka. Raději jsem to nechala být a usadila se pohodlně do sedačky. Film začal, ale já nemohla Edwarda pořád vypustit z hlavy. Pořád se mi v mysli objevoval obrázek jeho a té blondýny. A ani mi moc nepřidávalo, že jsem každou chvíli cítila jeho pohled na mé osobě. Ale vlastně proč by mě to mělo nějak rozčilovat? Proč se o něj najednou tak zajímám? On je mi přece úplně ukradený! V ten moment jsem najednou ucítila na mé ruce chladný dotek. Lehce jsem nadskočila a to mě probralo z mého zamyšlení. Rozhlédla jsem se po kině a zjistila, že úplně všechny páry se líbají nebo mazlí. Příčinnou toho všeho byla promítající se scéna na plátně, kde se náruživě věnoval svým rtům jistý pár. Uvědomila jsem si, že ten studený dotek na mé ruce pořád přetrvává, tak jsem se na ni podívala. Za ruku mě držela bílá ruka. I když mi v ten moment došlo, čí ta ruka je, stejně jsem se musela přesvědčit. Edward na mě upíral své zlaté oči a zřejmě čekal, co udělám. Já sama to nevěděla, jednomu mému já se to velice líbilo a toužilo i po dalších dotecích. A upřímně, to mě děsilo. Moje druhé já na mě křičelo, ať tu ruku okamžitě dám pryč a tu jeho vlastní mu zlomím a k tomu mu dát ještě pořádnou facku, aby si pro příště zapamatoval, že to nemá dělat. Nakonec jsem vymyslela úplně jinou variantu a asi přijatelnou pro obě strany. Odkašlala jsem si a pak vstala, tiše jsem zašeptala, že jdu na toaletu, ale pochybuju, že to Alice s Jasperem, Emmem a Rose zaznamenali. Vypadla jsem z toho sálu a zamířila rovnou do první kabinky záchodů. Nepotřebovala jsem na záchod, a tak jsem sklopila prkýnko a sedla si na něj. Jak dlouho asi bude trvat, než ten film skončí? přemítala jsem v hlavě. Po nějaké době se na záchodky začali sunout nějaké slečny, tak jsem usoudila, že film už asi skončil. Před toaletou na mě čekala Alice a v ruce držela moji colu.

„Kde jsi byla? Zmeškala jsi konec filmu,“ koukala na mě vyčítavě.

„Mě... se udělalo trochu špatně,“ zalhala jsem, ale myslím, že mi neuvěřila.

„Kde jsou ostatní?“ rozhlížela jsem se kolem sebe, protože tu stála jen ona.

„Emmett s Rose už jdou a Edward, ten se... ehm... zdržel,“ rozpačitěla Alice. Koukla jsem se za ní a viděla, jak si to k nám štrádují ruku v ruce Rose a Emm. Asi deset kroků za nimi se najednou ze sálu vynořil Edward s tou blondýnkou. A ve mně se začala vařit krev. Copak jsem si to v tom kině vymyslela nebo co? Jen počkej, to ti nedaruju. Nechápala jsem, proč jsem tak vytočená, bylo normální, že měl každých pět minut nějakou jinou holku. Přesto jsem byla pořádně naštvaná.

„Tak jak se ti líbil film, Bello?“ vychrlil na mě Emmett sotva k nám s Rosalií došli. Mám mu lhát nebo říct pravdu?

„Ale jo, super. Líp si ani vybrat nemohl,“ pokusila jsem se usmát.

„Pomalu se vydáme do toho klubu, je to jenom kousek,“ upozornila Rose.

„Co myslíš, půjdeš s námi?“ zeptal se sladce Edward té pipinky.

„To tedy rozhodně nepůjde,“ uzemnila ho chladně Alice. Šel z ní docela strach.

„Co ti zase vadí?“ zeptal se uraženě.

„To ona nám vadí a taky to tvoje chování, ale kdybych měla vyjmenovat všechno, co mi vadí, tak bychom tu byly ještě zejtra,“ vyštěkla Rose.

„Zlato, z toho si nic nedělej, jenom na tebe žárlí, že jsi hezčí než ona,“ pošeptal blondýně do ucha. Samozřejmě, že mi jsme to slyšeli.

„To určitě,“ zamumlala si pod fousy Rose tak, aby to člověk neslyšel.

„Tak já radši půjdu domů,“ pošeptala mu ona nazpátek.

„V žádným případě, jdeš se mnou.“

„Hele a kde si vlastně nechala svého přítele?“ neodpustila jsem si poznámku. Trochu ztuhla a na mikrosekundu šlehla někam do rohu místnosti, kde stál zničený mladík. Edward ji konejšivě chytil kolem ramen a jako první se vydali ke vchodovým dveřím.

„Edwarde, vždyť si nemá kam sednout,“ zašeptal pro lidské ucho neslyšně Jasper.

„Tak holt bude někomu sedět na klíně. Počkej mám lepší nápad, co kdyby naše milá Bella šla pěšky.“ Ten parchant, si myslí, že když ho neslyším, tak se bude do mě takhle navážet? Ale teď už toho mám akorát tak dost. Alice na jeho odpověď tiše zavrčela. Chytla jsem ji za ruku, aby ještě neudělala nějakou hloupost. Otočila na mě hlavu a mě najednou svitlo v hlavě. Lišácky jsem na ní mrkla, ale ona vypadla pěkně zmateně. Děkovala jsem bohu, že jdou ti dva před námi a mi ostaní v řadě za nimi. My tak budeme mít bezva výhled a oni dva nebudou mít o ničem ponětí. Pustila jsem Alicinu ruku a pomalu jakoby nic zrychlila, abych byla tý nádheře blíž. Edward si naštěstí ničeho nevšiml a nebo všiml, ale nedával tomu příliš velký důraz. Procházeli jsme zrovna dveřmi, kde byl docela vysoký práh. To se mi náramně hodilo. Naposledy jsem se otočila na ty čtyři za mnou, kteří vypadali, že neumí do pěti počítat. Jenom jsem se na ně usmála a přidala ještě trochu do kroku. V ten moment, kdy jsem překračovala práh, jsem o něj jako omylem zakopla a letěla i s kelímkem coly dopředu, rovnou na blondýnina záda. Jak jsem tak padala, vylila jsem jí celý obsah kelímku na její záda a krk a k tomu ještě se mi povedlo do ní hezky strčit tak, že se svalila obličejem k zemi. Edward to nečekal, takže tam jen stál a těkal očima ze mě na ní a zase nazpátek.

„Pardon, jsem jenom nešikovná,“ zabrblala jsem omluvu a tvářila jsem se kajícně, ale uvnitř mě pláli všichni čerti. Otočila jsem se čelem k Alici a zářivě jsem se usmívala. Všichni čtyři byli nejdříve vykulení, ale poté, co viděli můj radostný obličej se pomalu začali usmívat také. Jediný Emmett se rozesmál nahlas. Korunu tomu nasadila Rose, která se ke mně rozběhla se slovy:

„Bello, nestalo se ti proboha nic?“

„Ne dobrý, nic mi není.“

„Takhle přeci nemůžu nikam jít,“ povzdechla si blonďatá, která se mezitím pracně vyhrabala ze země.

„Víš, možná by jsi měla jet domů se svým klukem, kterého máš určitě hrozně ráda, a kterému si teď zlomila srdce. Neměla by ses zahazovat s někým, kdo má v mozku ze sexu kostku, tak nějak se to říká, ne?" Snažila jsem se o co nejvíc přesvědčující tón. Zřejmě to zabralo, protože se láskyplným pohledem koukla na svého kluka, který stál pořád zdrchaný v rohu místnosti. Povzdechla si, a pak se podívala na Edwarda.

„Promiň, ale já s tebou nikam nepůjdu. Jedu domů.“ Ani se s ním nerozloučila a pomalu se rozešla za svým milým.

„Tak bychom možná měli jet, než tu způsobím další nehodu, co myslíš, Edwarde?“ Nečekala jsem na jeho odpověď a vyšla ven na čerství vzduch, rovnou k autu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Shrnutí

Autor: ap94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chceš válku? Máš ji mít! - 18: