Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chase your dreams! - 5. kapitola

15.05.2018 (10:00) • prettygirl17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 743×

5. kapitola

pohled Edwarda

Týden ubíhal hrozně pomalu zvlášť, když jsem pořád musel myslet na Bellu.

Když se Alice vrátila z lesa i s Jasperem, šel jsem se jí omluvit a ona mi v myšlence poslala, že ví, že si tou sázkou už nejsem jistý a i když si to nepřiznám, prý se mi Bella líbí.

Byl jsem z toho zmatený, takže jsem se Bellu snažil ignorovat, nebo jsem se na ni mračil a snažil se jí vlézt do hlavy, protože jsem nevěděl, co jiného bych měl dělat.

Alice měla asi pravdu. Bella se mi vážně líbila, byla milá, hezká a jak jsem zjistil i velice nadaná, co se týče psaní textů. Ještě musím zjistit, jak umí zpívat, protože to mě také zajímalo. Ale bál jsem se toho, že zjistí, že jsem se s Emmettem vsadil o to, že ji dostanu do postele.

Co když ještě žádného kluka neměla. Nemusel jsem být holka, abych věděl, že kdyby se to dozvěděla, hodně by jí to mohlo ublížit a i když jsem si to stále nechtěl moc přiznat, ta představa, že je smutná, zrazená, zklamaná a to jen díky mně, mi byla nepříjemná.

Musel jsem to nějak vymyslet. Musím se té sázky zbavit a pokusit se s Bellou sblížit. Ale nebude to snadné. Jako chlapovi se mi  nechce přiznat, že mě Bella dostala a také to, že už asi nejsem takový, jaký si Emmett myslel, že jsem. Koupit mu pálku nebude tak strašné, ale ta představa, že se mi bude vysmívat a já to budu muset snášet se mi opravdu nelíbila, ale zase pokud chci být s Bellou aspoň kamarád, tahle sázka prostě musí zmizet.

No, zatím to ještě nechám, ale do týdne bych měl podle sázky Bellu dostat, takže do týdne ji musím zrušit a čelit následkům.

Je to strašné. Nejsem tu ani týden a už si přijdu o tolik jiný než jsem byl, když jsem bydlel v New Yorku.

Začal jsem tedy přemýšlet, jak bych se s ní mohl sblížit. Nevěděl jsem, jestli jí mám něco koupit, nebo ji někam pozvat, ale pak jsem si vzpomněl, že Bella píše texty a možná má i nějaké nedokončené. To je ono! Nabídnu jí pomoc s psaním jejích textů.

Ale jak? Kdy? Referát! Ano, nabídnu jí pomoc, až ho budeme psát a když to půjde dobře, tak bych jí mohl říct, že spolu můžeme i něco nahrát.

A pak bychom spolu mohli jít do kina, a nebo na večeři a měl bych ji představit rodině.

Pane bože! Já o nás přemýšlím, jako bychom už byli pár, přitom jsem ji ještě ani neobjal, nechytl za ruku, nepolíbil..

Musím se uklidnit a jít na to pomalu, vždyť ta holka mě začíná ovládat. Nemůžu na ni přestat myslet od té doby, co jsem ji poprvé potkal. Chci ji líbat, hladit, ale přitom když ji vidím, jsem pořád naštvaný, protože jí nemůžu číst myšlenky, ale když s ní mluvím, cítím se tak zvláštně. Tohle jsem ještě nikdy necítil, takže mě to štve, protože ten pocit neznám.

* * *

pohled Belly

Týden utekl jako voda a čtvrtek byl tu a tím pádem i dělání referátu s Edwardem. Z čehož jsem byla samozřejmě naprosto nadšená, zvlášť když mě Edward celý týden ignoroval a když mě neignoroval, tak se na mě mračil. Dnešek bude prostě mým nejlepším dnem ze všech.

Ráno jsem normálně vstala, oblékla se, namalovala si řasy a pusu. Pak jsem si dala snídani a vyjela do školy. Dneska se mi povedlo se připravit rychle a aniž bych si to uvědomila, jsem do školy přijela skoro o dvacet minut dříve. Přestože nebylo nijak teplo, sluníčko svítilo, ale ne na dlouho, podle mraku, který se k nám blížil, slunce brzy zajde. Takže jsem si sedla na korbu svého náklaďáčku a psala si do svého sešitu.

Nevím, co mě to popadlo, ale náhle jsem psala o smrti Romea a Julii a o tom, jak je jejich láska dovedla až na pokraj života. Bylo to sice pesimistické, ale také realistické. Byla to pravda. Tak moc jeden druhého milovali, že si nedokázali představit život jeden bez druhého, a tak radši zvolili smrt.

Nedokáži si představit, jak silná a mocná láska by to musela být, aby se dva lidé rozhodli pro to být spolu živí, či mrtví. Z celého jejich příběhu vyplývá, že láska může být krásná i děsivá a častokrát sami nevíme, co jsme pro lásku ochotni udělat. Z jejich příběhu také vyplývá, že láska je prakticky synonymem smrti. Mezi dvěma lidmi, kteří se bezmezně milují to může být buď láska a nebo oba čelí smrti.

Byla jsem tak zahloubaná do psaní, že jsem si nevšimla, že vedle mě stojí Edward a divá se mi do sešitu na to, co píšu.

„Tohle je dobré. Mohli bychom to použít pro základ našeho referátu,” řekl jakoby nic.

Otočila jsem se na něj a řekla: „Edwarde víš, že koukat lidem do osobních věcí je přinejmenším neslušné? Ale jak chceš, můžeme to použít.”

„Bello, zajímalo by mě, jestli jsi textařka. Když ti spadly papíry první den na chodbě, všiml jsem si, že si tam měla napsané nějaké texty a vypadalo to dobře a dokonce jsi tam měla předělaný jeden můj text,” zeptal se mě a pousmál se.

„Snažím se, ale nejsem textařka, chtěla bych být, vlastně mám sen, že budu zpěvačkou a vyprodám Madison Square Garden. Ale je to jenom sen, stejně nemám šanci, abych to někdy dokázala. Svět šoubyznysu je přeplněný mladými a nadějnými zpěváky a textaři a když v sobě nemáš jakousi jiskru, nebo tvoje rodiče nejsou bohaté hvězdy, tak máš smůlu,” odpovídala jsem mu na otázku a zároveň koukala do svého sešitu a kreslila si do něj mikrofon.

„Já se proslavil sám, díky tomu, co umím,” řekl jakoby nic, asi zapomněl, že jeho máma může za to, že se proslavil.

„Jo, jenže máš mámu, která tě podporovala a pomohla ti s rozjetím kariéry tím, že dávala tvoje videa na net.”

„Jo, jenže takhle to bylo jen v novinách, realita je jiná, víš. No, ale k věci, tady máš adresu a sejdeme se ve 4 u mě?” řekl a podal mi papírek, kde byla napsaná jeho adresa a pak se otočil a odešel do školy.

Co to mělo být? Že by se v novinách opravdu nepsala jen pravda, že mě to hned nenapadlo?! Teď si dělám legraci, samozřejmě, že vím, že v novinách nemusí být pravda, ale proč by se o něčem takovém lhalo. Neřekla bych, kdyby se psalo o tom, že ho jeho máma bije. Takové články jsou pochybné, ale proč by v novinách lhali o tom, že matka podporovala svého syna v kariéře? No, budu muset něco vyzvědět, až budeme dělat referát. Ne že bych byla nějaká drbna, ale co se týče muziky jsem jak radar, co přijímá novinky.

Dnešek utíkal velmi rychle, až na biologii, kterou jsem sdílela s Edwardem. Překvapilo mě, že si sedl ke mně, přestože bylo okolo ještě pár míst volných a ještě se na mě usmál. Fajn, tohle už je divný. Asi se dneska někde praštil do hlavy.

Celá hodina byla divná, Edward po mně pořád pokukoval a občas se na mě usmál. Opravdu mi to připadalo zvláštní, ale řekla jsem si, že bude čas to zjistit při dělání referátu.

Když mi skončila poslední hodina ve dvě, řekla jsem si, že si ještě zajedu domů se převléknout a najíst se. Edwardovo Volvo už u školy nestálo. Asi jel domů.

Nasedla jsem do auta a odjela. Když jsem dojela domů, došla jsem si do sprchy. Pak jsem se oblékla a namalovala. Sešla jsem do kuchyně, kde jsem si ohřála zbytek lasagní, které byly v lednici.

Celé jsem to zpracovala a pak si vzala sešit a začala si psát, co mě napadlo. Asi půl hodiny před čtvrtou jsem vše po sobě uklidila a vzala si věci. Zamkla jsem dům a vydala se k Edwardovi.

Musela jsem použít GPS, protože jsem jejich dům nemohla najít, ale po pár minutách a dvou špatných odbočení jsem nakonec jejich sídlo našla. Měli sídlo v lese, pár kilometrů po cestě lesem, navíc odbočka nebyla nijak označená a nebyla moc vidět a slovo sídlo, protože to sídlo bylo.

Velký skleněný dům, místy ze dřeva s obrovskou přistavěnou garáží a nejspíš i bazénem a saunou. Měl tři, možná čtyři patra a pravděpodobně byl i celý podsklepený.

Chvíli jsem tam jen tak seděla v autě a koukala jak zjara, když jsem na verandě zahlédla Edwarda, který nepochybně čekal na mou maličkost, až vystoupí z auta.

Došla jsem k němu a pozdravila. Pak jsme vešli do domu a Edward mi jako džentlmen pomohl z bundy. Zavedl nás do obývacího pokoje, kde byli jeho sourozenci a matka.

„Dobrý den,” pozdravila jsem slušně a v tom se místností začalo ozývat jedno ahoj přes druhé a jeho máma ke mě přistoupila.

„Ahoj, ty jsi Bella Swanová, že? Já jsem Esmé Cullenová, Edwardova matka a prosím tě, říkej mi Esmé a tykej mi, přijdu si pak stará, když mi někdo vyká,” dokončila svůj monolog a následně mě i objala. Byla jsem velice překvapená tím, jak byla milá a vstřícná. Pravý opak Edwarda.

„Těší mě, Esmé,” na to mi Esmé řekla, že ji také těší a pak mě předala pozornosti ostatních obyvatel domu.

Jen, co jsem se stačila otočit, mě objímala malá černovlasá dívka.

„Ahoj Bello, já jsem Alice. Edwardova nejmladší, nevlastní sestra. Budeme velké kamarádky, vím to a můžeme spolu někdy zajít na nákupy, nebo třeba do kina, jak budeš chtít,” řekla a pak mě ještě jednou objala.

„Těší mě, Alice. Můžeme spolu někam zajít, když budeš chtít,” řekla jsem, ona vykvikla a na to už jsem visela ve vzduchu v náručí dalšího člena rodiny.

„Ahoj Bello, já jsem Emmett a v zachování tvého fyzického a duševního zdraví, ti nedoporučuji jít s Alice na nákupy. Je jak uragán, když má volnou ruku,” náhle jsem opět byla ve vzduchu a Emmett se se mnou zatočil.

„Těší mě, Emmette a děkuji za varování. Beru na vědomí,” řekla jsem a usmála se.

Jasper s Rosálií, jak jsem později zjistila, mě jednoduše pozdravili a bylo vidět, že se drží zpátky. Pochopila jsem, že jsou všichni adoptovaní kromě Edwarda. Také jsem je pozdravila a otočila jsem se na Edwarda s otázkou, zda můžeme jít na ten referát. Esmé se mě ještě zeptala, co chci k pití a já ji poprosila o vodu, se slovy, že si ji klidně vezmu sama, abych ji neobtěžovala. Na to mi bylo oznámeno, že si přeci jako návštěva nebudu sama připravovat pití a odešla asi do kuchyně.

Na všechny jsem ještě houkla pozdrav a řekla, že jsem je všechny moc ráda poznala a vzápětí, už jsem kráčela za Edwardem po schodišti do prvního patra, pravděpodobně do jeho pokoje, nebo nějaké pracovny, která se tu jistě najde.

Edward mi po cestě do jeho pokoje ukázal ještě pokoj Alice a Jaspera a Emmettův pokoj s Rosálií. Pokoje měli společně, protože byli v párech, jak jsem se později dozvěděla.

Někomu by to mohlo přijít zvláštní, ale mně ne. Jestli se milovali, tak proč by nemohli být spolu. Ano žijí spolu, ale jsou nevlastní sourozenci, nemají společnou krev.

Pak jsme pokračovali k němu do pokoje dle toho, jak to tam vypadalo. Světle šedivé zdi, knihovna přes půlku jedné zdi a druhá půlka byla polička plná cédéček plus nejmodernější hifi věž, kterou jsem kdy viděla a uprostřed obrovská postel pro dva naproti stěně, která byla celá ze skla, takže ranní výhled musel stát za to.

Došla jsem okamžitě ke stěně s cédéčky a koukala, co tam má.

„Máš krásný pokoj, líbí se mi ta hifi věž, máš tu dobrou muziku. Půjdeme tedy na ten referát?” řekla jsem a otočila jsem se na něj. Překvapilo mě, že když jsem se otočila, přistihla jsem ho, jak mi kouká na zadek a usmívá se.

„Díky, jasně, jdeme na to,” řekl, když v tom do pokoje přišla jeho máma se slovy, že nám přinesla občerstvení. Byla vážně úžasná, přinesla nám pro každého sendvič a džus s vodou. Položila to na stolek u gauče a odešla.

Dělali jsme referát a opravdu jsme ho založili na tom, co jsem napsala. Po hodině a půl jsme to měli napsané a jídlo snědené, protože jsme si dávali svačinku.

Začala jsem si sbírat věci, když mě Edward zastavil, jestli bych se ještě nechtěla podívat na ty moje texty: „Cože?”

„No, jestli chceš, tak bych ti mohl pomoct dokončit nějaký ten text. Mám tu i menší nahrávací studio. Rodiče mě sice odlifrovali sem, ale chtěli, abych se i nadále věnoval muzice,” řekl a mně tím dost překvapil.

„No, mohli bychom dokončit text 'Nezklam mě',” odpověděla jsem a na jeho obličeji se náhle mihl výraz strachu, či viny?

„No dobře, jak chceš,” řekl a zprudka polkl.

Začali jsme tedy psát, či přepisovat a výsledek se mi dost líbil.

Don't see, don't hear

Crashing, hit a wall

Right now I need a miracle
Hurry up now, I need a miracle
Stranded, reaching out
I call your name but you're not around
I say your name but you're not around

I need you, I need you, I need you right now
Yeah, I need you right now
So don't let me, don't let me, don't let me down
I think I'm losing my mind now
It's in my head, darling I hope
That you'll be here, when I need you the most
So don't let me, don't let me, don't let me down
D-Don't let me down

Don't let me down
Don't let me down, down, down
Don't let me down, don’t let me down, down, down

R-r-running out of time
I really thought you were on my side
But now there's nobody by my side

I need you, I need you, I need you right now
Yeah, I need you right now
So don't let me, don't let me, don't let me down
I think I'm losing my mind now
It's in my head, darling I hope
That you'll be here, when I need you the most
So don't let me, don't let me, don't let me down
D-Don't let me down

Don't let me down
Don't let me down, down, down
Don't let me down, down, down
Don't let me down, down, down
Don't let me down, don’t let me down, down, down

Oh, I think I’m losing my mind now, yeah, yeah, yeah
Oh, I think I’m losing my mind now, yeah, yeah

I need you, I need you, I need you right now
Yeah, I need you right now
So don't let me, don't let me, don't let me down
I think I'm losing my mind now
It's in my head, darling I hope
That you'll be here, when I need you the most
So don't let me, don't let me, don't let me down
Don't let me down

Yeah, don't let me down
Yeah, don't let me down
Don't let me down, oh no

You said, you don't let me down

„Myslím, že je to dobrý, Bello,” řekl Edward a přisunul sešit blíže ke mně.

„Jo, je to dobrý, moc děkuji za pomoc, asi nebudeš takový, jak jsem si myslela,” hned vzápětí jsem věděla, že jsem to neměla říkat.

„A jaký jsi myslela, že jsem?” řekl a přisunul se blíž ke mně. Najednou jsem zase dýchala ten jeho svěží dech a připadala jsem si poblouzněná.

„No, já... myslela jsem, že jsi víc sobecký a namyšlený, ale ten text říká něco jiného,” řekla jsem a znovu se nadechla jeho úžasného dechu.

„No, tak to ti děkuji a já si myslel, že jsi průměrná středoškolská šprtka, ale ty jsi zatím výborná textařka,” usmál se a přiblížil se ke mně ještě víc.

„No, tak to děkuji. Teď si připadám výjimečná,” řekla jsem, usmála se a pak si skousla ret.

„Ty jsi výjimečná, Bello,” a v tu chvíli už jsem na sobě měla přitisknutého Edwarda, který mě vášnivě líbal a já si připadala úžasně do té doby, než jsem si uvědomila, co dělám.

Rychle jsem se od něj odtrhla. Koukali jsme si do očí a oba zběsile dýchali.

„Promiň Bello, to jsem asi neměl, ale nemohl jsem si pomoct. Jsi moc krásná,” řekl a sklopil pohled.

„Ehmm, nemusíš se omlouvat, líbilo se mi to, ale nejsem si jistá, co ode mě očekáváš. Moje představa o vztahu s klukem, s kterým se líbám je nejspíš trochu jiná, než ta tvoje,” řekla jsem a rovněž sklopila pohled. V tu chvíli jsem visela ve vzduchu, protože se zvedl, vzal mě do náručí zatočil se se mnou a znovu mě políbil.

„Opravdu jsi moc krásná, Bello. Líbíš se mi a kdybys chtěla, mohli bychom třeba začít tím, že mi dáš ještě pusu, zítra tě vyzvednu a pojedeme spolu do školy. Budeme se držet za ruce a můžeme si dát pusu a takové ty věci, když někoho máš rád a chceš s ním chodit,” řekl, usmál se a v tu chvíli vypadal jako malý kluk, který právě rodičům říká, že snědl víc sladkostí, než měl dovoleno.

„Ehmm Edwarde, nesmíš to brát špatně, ale i když jsem naznačila, že chci vztah, nejsem si jistá, že jej chci teď s tebou. Rozhodně ne v tuto chvíli, ale chci a můžeme se začít víc vídat a uvídíme. Třeba se dáme dohromady, ale vůbec se neznáme a myslím, že by to nebylo rozumné hned se dát dohromady. Navíc, co by si lidé o mně pomysleli?! Na názorech ostatních mi většinou nezáleží, ale tohle je jiné. Jsi slavný a nejspíš i pekelně bohatý a já nechci, aby si lidé mysleli, že tě využívám. Nezlob se a odpusť mi,” řekla jsem se smutkem v hlase i když jsem ve skutečnosti a hlavně v tuto chvíli chtěla být jeho. Ještě jsem ho políbila a chtěla odejít, protože jsem si myslela, že mě tu nebude chtít, ale vzápětí si mě k sobě otočil a znovu mě políbil a to velmi vášnivě.

Když se ode mně odtrhl, usmál se na mě a řekl: „To nevadí Bells. Jsem rád, že to bereš takhle a rád se s tebou budu vídat a budu doufat, že se spřátelíme, napíšeme spolu pár písniček, a když budu mít štěstí, budu moci jednou říct, že jsi moje. Můžu tě zítra vyzvednout a odvézt do školy? Okolo půl osmé, stačí to?” přikývla jsem a ještě jednou ho políbila se slovy, „Poslední pusa, kamaráde!” pak jsem se usmála a společnými silami jsme posbírali všechny mé věci a vydali se k autu.

Dům byl prázdný, takže jsme v klidu došli k autu, kde mi popřál dobrou noc, letmo mě políbil na tvář a já nasedla do auta a odjela domů.

Děkuji Vám za případné komentáře a v další kapitole se podíváme na věc z Edwardova pohledu a také na další den ve škole a zvědavé pohledy spolužáků. Vaše pg17.. :)

Autor: prettygirl17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chase your dreams! - 5. kapitola: