Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Change of my life - 3. kapitola

07.01.2010 (18:15) • AlexaRose • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1045×

3. kapitola

Ostré zuby toho upíra (nenapadlo mě nic jiného, co by to mohlo být) se mi zabořily do krku. Bolestně jsem vykřikla. Potom jsem se však uklidnila, už to nebolelo. Jen ze mě odcházel život.

Špičaté zuby upíra se vynořily z mého krku po dvou sekundách. Nechápala jsem to, ale rozhodně jsem to neřešila, jelikož celým mým tělem začal prostupovat oheň. Moje srdce bilo jako splašené, jako kdyby to měli být jeho poslední údery. Musela jsem začít křičet. Jediné co jsem vnímala byly trhavé zvuky. Potom někdo zapálil oheň. V tu chvíli se oheň ve mně rozhořel ještě víc, pálil mě všude. Křičela jsem prosila ať mě zabijí, ale smrt se nedostavila.

Cítila jsem jak mi ledové ruce, otírají obličej a jak, mně neznámý hlas říká:

,,Už jen den, pokud vše proběhne v pořádku.“

Nepochopila jsem to, opět, ale opět jsem to neřešila. Najednou oheň začal ustupovat od konečků prstů a blížil se k mému srdci. To teď tlouklo jako o závod. Všechen oheň se v něm nashromáždil, já vykřikla bolestí, ozvalo se několik posledních úderů a potom bít přestalo. Pomalu jsem se nadechla. Nic. Znovu. Nic. Fajn, takže nepotřebuju dýchat. No, dobrej začátek. Nechápu, že jsem byla tak klidná, přestože jsem věděla, že jsem upír. Snažila jsem se co nejpomaleji otevřít oči, ale jakmile jsem na to pomyslela tak mi víčka vyletěli nahoru během, no, já vlastně nevím jak rychle, ale každopádně hodně rychle. Nad sebou jsem spatřila bílou zeď a oknem sem pronikalo sluneční světlo, přestože byly zatažené rolety. V pokoji nikdo nebyl, ale jejich přítomnost jsem cítila. Čekali v obýváku. Přesně jsem je viděla, jak tam sedí. Edward s Bellou v náruči, která se tvářila velmi ustaraně a také byla. Nějaká blondýnka, tedy Rosalie a její přítel Emmett, i přesto všechno s úsměvem na rtech a nechutnými myšlenkami. Carlisle, Esme, Jasper, který se pro změnu snažil uklidnit sám sebe a ne širé okolí, ale kde byla Alice? To jsem nevěděla a nikdo z nich také ne. Bella se neklidně zavrtěla a povzdechla si. Myslela na mně, bylo jí mě líto.

Nejednou jsem se překvapivě vrátila zpět do své ložnice a lekla jsem se sama sebe, uskočila a zavrčela. Jak to, že jsem uměla očima projít zdí až do obýváku, jak to, že jsem uměla číst myšlenky a jak to, že jsem věděla jaké mají schopnosti ostatní. Aha, ano to je ono. Schopnosti, já mam schopnosti a jednu evidentně stejnou jako Edward. To všechno jsem si uvědomila během sekundy a v té další do místnosti vtrhlo šest upírů a za nimi asi po pěti sekundách Bella.

,,Klid nemáš se čeho bát Patty,“ řekl opatrně. Nechápala jsem jeho tón. Vždyť jsem přece v pořádku. Stačí si přečíst jejich myšlenky a vím, že mi nechtějí ublížit. Bellla byla opravdu vyděšená, ale já nějak nedokázala pochopit proč. Jediný Edward byl v pohodě. Jasně přečetl mi myšlenky. Po sekundě jsem si uvědomila, že stojím v obraném postoji a vrčím. Teď mi to došlo. Rychle jsem se narovnala, přestala vrčet a přelétla urychleně všech sedm přítomných. No nechápala jsem toho hodně, ale myslím, že na vysvětlování bude dost času. Tak jsem se rozhodla, že promluvím a prolomím to trapné ticho. Ale jakmile jsem otevřela pusu, všichni se rychle shlukli kolem Belly. Byla jsem úplně mimo. V rychlosti jsem jim přečetla myšlenky, ve všech spatřila to samé a uvědomila si co se tady děje. Sama jsem nebyla schopna slova a nechápala to s ostatními. Bellina krev mě nepřitahovala. Vůbec jsem ji necítila, i přesto, že jsem měla šílenou žízeň a pálilo mě hrdlo.

Edward všechny mé myšlenky četl a jakmile si uvědomil co se mnou je, uvolnil se. Všichni se něj podívali a zatvářili se nechápavě a naštvaně, Vypadalo to opravdu komicky jak na něj všichni čučeli a čekali na vysvětlení, ale on je fascinovaně hleděl na mně. Musela jsem se začít smát, všichni vypadali tak komicky. Slyšela jsem svůj smích, který zněl jako malé nádherné zvonečky narážející o sebe. Nemohla jsem přestat, jejich údiv mě fascinoval. Asi minutu na to se ke mně přidal Edward a tak jsme se smáli tak dlouho dokud nepromluvil, no kdo jiný než Emmett.

,,Ehm, Edí myslím, že tvoje snoubenka začíná žárlit,“ řekl Em posměšně.

Edward okamžitě přestal a opatrně se podíval na Bellu. A opravdu, světe div se, ona byla rudá jak krocan a navztekaně odkráčela. Byla na Edwarda naštvaná z několika důvodů. Zaprvé: nevysvětlil jí proč jsem ji nechtěla vypít. Zadruhé: byla jsem upírka dřív než ona, která po tom touží tolik let a já o upířím světě ani nic nevím. No a zatřetí: smál se se mnou a ona evidentně poznala, že mě Edward přitahuje, ale to zas tolik neřešila. Tohle čtení myšlenek mě vážně začínalo bavit.

,,No tak to bysme měli. Bellu jsme naštvali. Co dál, jo už vím. Laskavě mi všechno vysvětlete,“ řekla jsem vesele a šla do obýváku, kde na gauči se zkříženýma nohama a naštvaným výrazem seděla Bella. Všichni se nějak uvolnili až na Jaspera, který zůstával ve střehu a já mu to opravdu neměla za zlé. Když přišel Edward díval se na mně rozjařenýma očima. Potom si přisedl k Belle a zašeptal jí do ucha:

,,Už vím na co myslíš.“

Bella se něj jen vyděšeně podívala a zeptala se:

,,J... j... jak, c… cco?“

Edward kývnul hlavou na mně. Nejdřív jsem nechápala co tím myslí stejně jako všichni ostatní, ale on mi v hlavě vysvětlil, že jí neumí číst myšlenky, takže jsem pochopila jako první a zasmála se.

,,Takže vážení,“ začal Edward. ,,Tady Patty má tři, tedy zatím, různé schopnosti. Zaprvé, umí také číst myšlenky, ale na rozdíl ode mne i ty Belliny. Myslím, že je to tím, že jsou to sestry, jinak si to nedokážu vysvětlit.“

Teď jsem se zatvářila nechápavě já, ale v Bellině myslim vyvstal obrázek na velkou kamennou místnost, vyhlížející velmi honosně. Za ruku ji držel upír. Velmi zvláštní upír. Aro Volturi, jak jsem se dozvěděla vzápětí. Nedokázal jí přečíst myšlenky. Edward mučen pohledem malého blonďatého andílka. Jane Volturi. Po tomhle obrazu jsem vykřikla. Všichni se na mně podívali vyděšeným a nechápajícím pohledem. Jane otáčející svůj bolestný pohled na Bellu. Nic. Z myšlenek ostatních jsem pochopila, že na Bellu nepůsobí většina schopností.

Edward po celou dobu Bellina vzpomínání mlčel. Poprvé se mu naskytl pohled do mysli své milované. Jak Belliny představy skončily, bez jediného komentáře pokračoval dál ve svém vyprávění.

,,Zadruhé, vidí tak jak slyší, což znamená, že očima prohlédne vše tedy myslím. Když chce pomyslí na osobu nebo místo a ti se jí hned zjeví před očima. No a zatřetí asi to nejzvláštnější, nevím jestli to tak funguje jen u Belly, ale pravděpodobně dokáže odolávat lidské krvi a to tak, že ji prostě vůbec necítí. Myslím, ale, že je možné, že dokáže odolávat jen Bellině, což si vlastně můžeme vyzkoušet kdykoliv.“

,,To jako nepotřebuje pít krev?“ zeptal se udiveně Emmett

,,Samozřejmě potřebuji,“ odpověděla jsem klidně.

,,Jen ji prostě necítím,“ pokračovala jsem.

,,No myslím, že bys měla jít na lov Pat,“ řekl Carlisle klidně a se zaujetím mě pozoroval.

,,Mimochodem, jsem Carlisle, ale to už jistě víš,“ dodal a mile se usmál.

,,Ano vím a moc ráda vás poznávám a vás ostatní taky,“ kývla jsem hlavou na pozdrav.

,,Tak kdo se mnou půjde na lov?“

Autor: AlexaRose (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Change of my life - 3. kapitola: