Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Change of my life - 1. kapitola

27.12.2009 (16:45) • AlexaRose • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1550×

Nadšení, úzkost, strach, ale i radost, tyto pocity se mnou lomcovaly, když jsem postávala před domem a čekala na příjezd své sestry s přítelem. Měla jsem na sobě jen krátké džínové kraťásky a bílé tílko. Dlouhé vlasy jsem měla svázané do culíku a  i přesto mi neposlušně vylézaly a kroutily se všemi směry, díky vlhkosti, která na Floridě v mém domu u moře byla poměrně vysoká. Teploměr ukazoval 38°C. Normální průměrná teplota. Svýma bosýma nohama jsem netrpělivě přešlapávala. Měli tu být asi před hodinou, nechápala jsem co je zdrželo.

Sestru jsem neviděla od té doby co se rozhodla v 17- ti letech odjet za Charliem do Forks, aby nemusela obtěžovat maminku a tatínka na cestách. Mě v  té době bylo 13 let a nikam jsem jet nechtěla. Bella byla vlastně moje nevlastní sestra, protože její tatínek nebyl Phil, ale Charlie, muž do kterého se maminka bezhlavě zamilovala, vzala si ho a potom od něj s Belllou utekla. No, není to zrovna šťastný příběh, ale co. Bella si ve Forks našla kluka Edwarda Cullena. Nikdy jsem ho neviděla, protože od té doby co odjela, přijela za námi jenom jednou a to jsem byla s kamarádkami pryč. Když skončila v nemocnici ve Phoenixu(dodnes nevím proč), byli jsme se školou na výletě. Strašně jsem si vyčítala, že jsem ji neviděla ani jednou, z těch dvou příležitostí, které jsem měla, ale ona se na mně nezlobila. Píšeme si pořád a nikdy jsme nepřestaly. Přes maily mi chodí neustálé pozvánky, abych za nimi přijela do Forks, ale já vždy odmítnu. Vlastně ani nevím proč, ale mám pocit jako by tam na mně číhalo nějaké hrozné nebezpečí. Pravděpodobně jsem blázen, ale je to prostě tak. Radši se vždy na něco vymluvím. Její maily jsou úplné pohádky o Edwardovi. V podstatě už vím přesně jak vypadá, i když jsem ho nikdy neviděla. Znám každý detail jeho obličeje, i když jsem ho nikdy neviděla. Musí ho neskutečně milovat. Nechápu to. Já takovou lásku nikdy nezažila. Pár kluků jsem měla, ale Bella se usadila v sedmnácti letech a teď jí je 28 a přítele ještě nezměnila. Tedy teď už bych mohla říct snoubence, protože ji před dvěma měsíci požádal o ruku. Chce, abych jí šla za svědka a svatbu chce mít tady na Floridě. Nevím proč, ale požádala mě, abych nezvala nikoho jiného kromě mamky a Phila, že prý chce jen malý obřad což nechápu, protože si vždy plánovala obrovskou a honosnou svatbu.

A teď konečně něco o mně. Takže jmenuji se Patricie a je mi 24 let. Jsem tedy o čtyři roky mladší než Bella. Narodila jsem se 24. července 1985. Vyrůstala jsem nejdříve  ve Phoenixu poté na Floridě. Teď mám  nádherný dům v Jacksonvillu na pláži. Mám tmavě zrzavé vlasy, modré oči a postavu, no, tak pas mám úzký a břicho ploché, ale moje nohy. Stehna mám, no nedá se říct tlustá, ale s mým pasem příliš neladí, protože jsou poněkud výraznější, stejně jako pozadí. Přítele nemám natož manžela. Povahově jsem velmi podobná svojí sestře. Vlastně jsme téměř stejné až na pár maličkostí. Nemám žádnou kamarádku, které bych opravdu věřila a měla ji strašně ráda, ale pár dobrých mám. Pracuji jako spisovatelka a překladatelka. Umím francouzsky, španělsky, italsky, česky a samozřejmě anglicky. Už mě nic jiného podstatného o mně nenapadá, takže bych teď konečně mohla začít vyprávět svůj příběh.

Byla jsem jak na trní. Vždyť slibovali, že tu budou ve dvě a jsou tři hodiny. Na moji sestru celkově nebylo moc spolehnutí, ale o tom až jindy. Po každé když se z rohu ulice vynořilo nějaké auto nadšeně jsem vyběhla na proti, ale vždy jsem se zklamaně vracela. Jak jsem tak stála přede dveřma a žmoulala si pramen vlasů v prstech, přemýšlela jsem jaké to asi bude se s Bellou po tak dlouhé době vidět. Na Edwarda jsem strašně těšila, že konečně poznám Belly lásku života, ale zároveň jsem nevěděla jak se zachovám až uvidím z auta vystupující hollywoodskou hvězdu, podle Bellina popisu. No, ale každopádně jsem se nemohla dočkat.

Z mého přemýšlení mě probral zvuk telefonu, který se ozýval z domu. V domnění, že volá Bella a chce odůvodnit své zdržení jsem až s příliš velkým nadšením otevřela dveře a chtěla se vrhnout k telefonu, který ležel v předsíni na mém odkládacím stolku. Bohužel jsem zakopla o práh a trochu si rozbila koleno. Sykla jsem bolestí, vstala a dokulhala jsem se k telefonu.

,,Haló, tady Patricie Swan," vyhrkla jsem rychle s bolestivým, ale nadšeným podtónem v hlasu.

,,Ahoj Pat, tady máma, už je u tebe Bella s Edwardem?" řekla nedočkavě.

,,Ahoj mami, ne ještě nepřijeli a ani mi nezavolali proč se zdrželi," odpověděla jsem jí zklamaně.

,,Tak mi dej vědět až přijedou, možná se s Philem stavíme."

,,Dobře dám, pa mami."

,,Ahoj zlato."

No bezva. Pomyslela jsem si. Tak jsem se těšila, že si ten první den užiju. Do toho chaosu, který budu kolem vybalování a jiných věcí ještě přijede matka. To mi scházelo.

Maminka s Philem bydleli také v Jacksonvillu, ale ve středu města, kdežto já na kraji. Moc často ke mně nejezdili a já jim byla vděčná. Má matka má pocit, že se o sebe nedokážu postarat. Což je z jisté části pravda, protože existují dvě věci, které příliš neovládám a to je vaření a uklízení. No uklízení úplně ne. Jenom jsem příliš líná a nebaví mě to, ale na dnešek jsem vygruntovala celý dům, což mi zabralo půlku noci a půlku dne. Myslím.

Šla jsem do koupelny a šrámy na koleni opláchla vodou. Nerada jsem si zranění dezinfikovala, pokud to nebylo potřeba. Koleno jsem si usušila ručníkem a začala jsem hledat náplasti. Chvíli to trvalo, to víte, bordelářka, ale nakonec jsem je našla ve své ložnici v šuplíku se šminkami. Radši jsem je ihned vzala a odnesla je do koupelny na poličku nad umyvadlem.

Ještě jednou jsem si došla do ložnice pro knížku a vyšla s ní na moji rozlehlou zahradu. Na rozdíl od ostatních domácích prací jsem milovala zahradničení. Velkou plochu zahrady zabíral bazén, ke kterému vedla cestička od kamenné terasy s dřevěnými lehátky, židlemi a stolem. Nevím proč jsem tu toho měla tolik, když jsem tu bydlela sama. Asi prostě proto, že se mi to takhle strašně líbilo. No a po celém obvodu zahrady byly různé druhy květin. Bylo poměrně těžké o ně pečovat díky počasí, které zde bylo, ale vzhledem k tomu, že jsem pracovala doma a hlavně venku na zahradě s notebookem, nebo prostě jenom s blokem papírů, jsem to dobře zvládala.

Pravda je, že jsem občas musela odjet do nějaké té země, když se některá z mých knížek stala populární, ale to moc často nebylo. Vlastně se to stalo jen dvakrát. Poprvé mi bylo dvacet a vydala jsem knížku se jménem "Nikdy". Natočil se i film, takže to byla celkem sláva. No a podruhé se film nenatočil, ale ta knížka byla poměrně úspěšná. Nebudu vám vyprávět o čem ty knížky byly, protože to nic záživného neni. Vlastně se divím, že to někdo čte, protože mě osobně se líbila jen jedna kniha, kterou jsem napsala a ta nijak úspěšná nebyla.

Rozvalovala jsem se na lehátku, četla si a neustále kontrolovala hodiny. Uběhla další půl hodina a oni pořád nikde. Přišlo mi celkem nezdvořilé, že nezavolali, ale neřešila jsem to. Volat jim nebudu, řekla jsem si. Byla jsem hodně umíněná, ale po další půl hodině(to už měli zdržení dvě hodiny) jsem to nevydržela a došla si pro mobil, našla si v kontaktech Bella a zmáčkla tlačítko volat.

,,Ahoj Patty," ozval se z telefonu nádherný hlas, který rozhodně nepatřil Belle, ,,Tady Edward."

Asi deset sekund jsem se nezmohla na slovo, tak úžasný, čistý, medový hlas jsem v životě neslyšela. Pak jsem divně třesoucím se hlasem odpověděla.

,,Ahoj Edwarde, proč bereš Belliny telefony?" řekla jsem překvapeně.

,,Bella usnula, tak jsem ji nechtěl budit a radši jsem to vzal. Promiň to zdržení, ale všechno ti vysvětlíme až dorazíme."

,,Ok, to jsem ráda, ale můžeš mi laskavě říct, kdy dorazíte?" řekla jsem trochu naštvaně.

Z telefonu se ozval úžasný melodický smích a já zaslechla něco jako, ,,Celá Bella."

,,Budeme tam tak za deset minut. Těším se," a zavěsil. To je ale nezdvořák. Ani se neumí rozloučit.

Byla jsem naštvaná a ani nevím proč. Vždyť nic neudělal. Raději jsem knihu a mobil zase odnesla do domu a zavřela za sebou francouzské okno. Mobil jsem si hodila na pohovku do obýváku a knihu položila vedle ní na stolek. Zašla jsem ještě do kuchyně a nalila si sklenici pomerančového džusu, kterou jsem vypila na ex. Potom jsem rychle zaběhla do koupelny a přečesala si vlasy, jenž mi trčely do všech stran. Lezlo mi to na nervy. Svázala jsem je radši do copánku. Naposledy jsem se překontrolovala, abych vypadala aspoň trochu dobře a vydala se ke dveřím.

Od té doby co jsem mluvila s Edwardem uběhlo přesně devět minut. Ještě minuta, i když jsem pochybovala že by přijeli přesně. To se nedalo.

Tři, dva, jedna, teď, deset minut uběhlo. V tu chvíli se ze zatáčky vynořilo stříbrné volvo a já zůstala stát s pusou dokořán. Tohle auto jsem si vždycky přála. Namísto toho jsem měla jenom Forda focuse.

To nádherné auto zastavilo před mým domem. Zírala jsem na něj jako na zjevení, ale to jsem ještě nevěděla o jeho majiteli. Když Edward vystoupil, auto dokonale zastínil. Ani se na mně nepodíval a šel k sedadlu spolujezdce. Vyndal z něj spící Bellu a nesl ji v náručích ke mně s úsměvem na rtech. Na očích měl sluneční brýle a jeho bronzové vlasy se leskly v zapadajícím slunci. Vypadal jako ta nejdokonalejší filmová hvězda, jako anděl, co jako anděl jako bůh. Snad poprvé za svůj život jsem si přála být Bellou, kterou to nádherné stvoření neslo v náručích. Jenom jsem nepochopila proč má na sobě triko s dlouhým rukávem a džíny, protože dnes bylo opravdu vedro. Nijak jsem to ale neřešila.

Když ke mně přišel usmál se, sundal si brýle a řekl: ,,Ahoj Pat, jsem rád, že tě poznávám, Bella se dneška nemohla dočkat, pořád o tobě mluví,“ řekl tak upřímně, že jsem dokázala jen ztěžka kývnout hlavou a potom, aby toho nebylo málo, se ke mně naklonil a zlehka mě políbil na tvář.

Okamžitě jsem zrudla jako rajče a jeho úsměv se ještě víc roztáhl.

,,Ahoj, jsem taky moc ráda, že tě konečně vidím, ale nechtěl by sis Bellu odložit, přece jen není zrovna nejlehčí. Zavedu tě do vaší ložnice,“ všechno jsem to ze sebe vysypala tak rychle, že jsem nechápala, jak mi mohl rozumět.

,,Jo díky,“ odpověděl, stále s úsměvem na rtech. Otočila jsem se a vedla ho do domu. Prošli jsme kuchyní spojenou s obývacím pokojem a pokračovali jsme chodbou dál.

,,Kam vede ta druhá chodba?“ zeptal se zvědavě.

,,Tam je moje strana domu, nebo tak nějak se to dá říct. V téhle části mám pracovnu, místnost s pračkou a věcmi na uklízení a malou tělocvičnu. Ten zbytek je pro hosty, tedy pokoj a koupelna. Na druhé straně mám svůj pokoj a koupelnu a ještě jednu místnost, která je zatím prázdná, protože nevím co z ní udělat. Ale dá se z ní vyjít na zahradu. Potom jsou tam ještě dveře do sklepa,“ odpověděla jsem stále rozechvělým hlasem.

,,Tak tady máte pokoj. Zatím ji ulož a já jdu pro nějaké kufry,“ řekla jsem a spěšně vyrazila ke dveřím. Potřebovala jsem být aspoň chvíli sama a utřídit si myšlenky.

,,Počkej.“

Jeho ruka se mi obmotala kolem zápěstí. Byla úplně ledová. Nevěděla jsem jak mám reagovat, ale on to zřejmě pochopil a svoji ruku zase stáhnul.

,,Já jen že ty zavazadla nosit nemusíš. Jsou poměrně těžká a nevíc jich je hodně. Já je přinesu,“ řekl trochu rozpačitě.

,,Tak dobře, jdu udělat něco k jídlu. Musíš mít hlad a měl bys vzbudit Bellu, aby se mohla taky najíst,“ řekla jsem mu, protože jsem nevěděla jak se jinak vymluvit, abych mohla vypadnout.

,,Ne děkuju, já jíst nebudu. Jsem na speciální dietě. Jídlo si budu zařizovat sám nedělej si se mnou starosti, ale Bellu vzbudím.“

Byla to strašně trapná a suchá konverzace, ale nevěděla jsem co mám říkat tak jsem odpověděla pouze: ,,Dobře, tak já jdu tedy něco udělat. Potom za mnou přijďte. Možná si taky budete chtít dát sprchu, takže koupelna je na konci chodby vpravo.“

,,Děkuju,“ znovu se usmál. Panebože, to mě chce zničit.

,,Nemáš zač,“ odpověděla jsem a odešla z místnosti .

Autor: AlexaRose (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Change of my life - 1. kapitola: