Bellu s Loren si nechá zavolat Aro. Spolu se domluví o čase kousnutí. A co se pak bude dít???
21.06.2009 (09:00) • NessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2056×
7) Příprava
Večer jsme si ještě chvíli povídali, ale pak jsme společně usnuli na jedné posteli. Tohle byl náš poslední spánek. Zdál se mi úplně stejný sen jako, když jsem spala v sirotčinci, ale začínal tam kde jsem skončila.
SEN: Vypadal jak anděl. Pomalím a ladným krokem se ke mně blížil. Vkročil do sluníčka. V té chvíli jsem přestala dýchat.Začal se neuvěřitelně třpytit jako tisíce diamantů.Ta krása byla nepopsatelná. Když ke mně došel usmíval se přátelsky a byl okouzlující.
„Ahoj" pozdravil mě svým jemným sametovým hlasem.
,,Aaa-Ahoj" vykoktala jsem po chvíli.
Pořád se na mě usmíval svým okouzlujícím přátelským úsměvem. Já jsem se na něho fascinovaně dívala. Jak jsem si ho tam tak prohlížela,všimla jsem si, že má zlatohnědé oči. Byl to upír.
„K-Kdo jsi??"zeptala jsem se.
„Jsem Edward a ty???"zeptal se tím svým sametovým hlasem a sedli si kousek vedle mě.
„Jsem Bella. Jak dlouho jsi upír??"
„Jak víš, že jsem upír."zeptal se zvědavě.
„Vím to, protože........"ani jsem to nedořekla a zase mě někdo probudil. Byla to Loren. Vzbudila mě, protože nám Jane neochotně donesla jídlo a pití.
„Až to dojíte, tak vás mám dovést k Aro."oznámila nám a odešla.
Loren se posadila vedle mě a taky se pustila do našeho jídla.
„Nevíš co nám chce??"zeptala se Loren s plnou pusou.
„Možná se chce domluvit, kdy nás má přeměnit."odpověděla jsem nejistě.
Každá jenom jedla a mlčela. Po chvíli co jsme dojedli, vstoupila Jane a Alec do pokoje.
„Konečně jste to už dojedli. Myslela jsem, že to bude věčnost."odpověděla Jane podrážděně. A pak jsem šli k Arovi do kanceláře.
Když jsem došli před dveře Arovi kanceláře, Alec zaťukal a pak s námi vstoupil dovnitř.
Kancelář byla velká. Uprostřed místnosti byl stůj, kde seděl Aro. Jinak podél zdí samá knihovna.
„Jane, Alecu, můžete odejít."poručil Aro.
„Dobré ráno děvčata."pozdravil nás Aro.
Poslušně jsme dvojhlasně pozdravily. „Dobré ráno Aro."
„Chci se s vámi domluvit, v kolik tu proměnu chcete uskutečnit."zeptal se Aro a díval se na nás zvědavě.
„Já bych to chtěla uskutečnit co nejdřív."odpověděla jsem.
„Souhlasím s Bellou. Já taky."souhlasila Loren se mnou.
„Dobře. Bude to tak za hodinu. Vyhovuje?? Mě teda ano."
„To bereme."odpověděla Loren hned. Asi to taky chtěla mít už za sebou.
„Budete se jmenovat Loren Volturio a Bella Volturio."odpověděl Aro.
„Tak jsme domluveni. Jo a Bello všechno nejlepší k 17náctinám."popřál mi Aro.
„Děkuji."poděkovala jsem zdvořile.
Vrátili jsme se zpátky do pokoje.
„Kdyby se něco stalo tak jsem tě měla ráda, mám tě ráda a budu tě mít ráda vždycky jako sestru."vyjadřovala se mi Loren
„Loren, nic se nestane a taky tě mám moc ráda jako sestru."odpověděla jsem a obejmula Loren.
Když jsem se od ní odtrhla řekla jsem jí:
„Pojď si povídat. Tak nám čas uteče rychleji."odpověděla jsem a přitom si sedali na postel.
Povídali jsme si naše nejsrandovnější zážitky z našeho dětství a smáli se tomu. Dokonce jsem slyšela, že se někdo směje na chodbě. Nevím kdo to byl. Možná Alec nebo Jane a nebo dokonce Aro. Nevím. Asi po naší hodinové zábavě se otevřely dveře a v nich stál Aro.
„Děvčata je čas."odpověděl Aro.
Podívali jsme se na sebe a povzdechli si. Tak už to je.
„Aro a kde nás kousneš???Rádi bychom byly u sebe."poprosila jsem a udělala smutné oči.
„Tady ne. Ve vašem společném novém pokoji."odpověděl Aro
Loren se na mě překvapivě podívala. Tak mi máme pokoj?? Téda. To je věc. Docela jsem měla radost, protože tenhle pokoj byl hrozný a temný. Tady by jsme to moc dlouho nevydrželi.
„Tak pojďte."poprosil nás Aro a my šli. S Loren jsme se drželi za ruce. Aro šel před námi a šel po schodech do nižšího patra. Šli jsme tou nejdelší chodbou až jsme došli k předposledním dveřím. Otevřel je a tam byla široká krátká chodba ze které vedlo plno dveří do jiných pokojů. Naše dveře byly jako první. Stáli jsme s Loren před dřevěnými dveřmi s železnou ozdobenou klikou. Aro je otevřel. Nestačili jsme žasnout. Pokoj byl nádherně vyzdoben. Jedno velké okno se světle modrou záclonou, dvě postele (ikdyž je po přeměně nebudeme potřebovat), dva dřevěné stoly uprostřed místnosti naproti sobě a dlouhá knihovna. Ten pokoj byl úžasný. I Loren žasla. Aro vstoupil a ukázal, že máme taky vstoupit. Pomalu a opatrně jsme stoupili. Ani jsme si nevšimli, že tu je světle červený koberec. Aro šel ke dveřím, které byly v pokoji. Otevřel je.
„To je šatna a koupelna."odpověděl Aro.
Loren a já jsme nakoukli. Šatna byla malá a koupelna to samé.
„V šatně máte pár oblečení. Jsou tam i vaše pláště, které budete muset pořád nosit vždy když budete mimo váš pokoj."odpověděl Aro.
Hm. Doufám, že mi plášť bude slušet.
„Děvčata, je už váš čas."odpověděl Aro po chvilce co jsme si prohlíželi celý náš pokoj.
Tak a už to je tady. Čas kousnutí.
„Máme si jít lehnou??"zeptala jsem se Ara.
„To určitě. Chcete, aby při proměně byl někdo u vás??"zeptal se Aro.
„No......pokud mi to dovolíte tak bych chtěla Aleca."odpověděla Loren prosebně.
„To ti klidně dovolím.Alecu!!"zavolal Aro
Asi po 2 sekundách co ho Aro zavolal se ukázal ve dveřích.
„Co potřebuješ Aro??"zeptal se Alec.
„Tady Loren chce, abys byl při přeměně u ní."odpověděl na Aro a otočil se ke mně.
„A ty??"zeptal se
„Mohla bych poprosit, aby při proměně jste byl u mě vy???"poprosila jsem.
Překvapeně se na mě podíval a při tom se usmíval. I Alec s Loren byly mnou překvapeni.
„Proč chceš zrovna mě. Né, že by mě to vadilo, ale proč???"zeptal se Aro zvědavě.
„Mohly bychom být trochu o samotě."poprosila jsem.
„Dobře. Alecu, běžte na chvíli s Loren ven. Hlídej ji."promluvil k Alecu a už oba šli.
„Tak povídej."
„Víte...připomínáte mi mého otce. Byl taky tak pohledný a přátelský a ráda bych měla u sebe se někoho, kdo aspoň tak vypadá a měla pocit, že je otec se mnou."odpověděla jsem Arovi, aby pochopil.
„Udělám to pro tebe, když to je pro tebe tak důležité."promluvil s pochopením.
„Alecu, už se můžete vrátit."zavolal na Aleca.
Když vcházeli, drželi se za ruce. Byla jsem překvapená, ale Aro ne. Asi už to dávno věděl.
Stáli jsme s Loren před Arem a ten k nám mluvil.
„Konečně nadešel čas, aby jste si lehli každá na svou postel."odpověděl.
S Loren jsme se ještě obejmuli na rozloučenou a každá si šla lehnou do své postele.
Autor: NessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta života -7díl-Příprava:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!