Bellu a Loren zajali. Teď si je Aro pozval na výslech. Co se tam bude dít??? Budou pořád lidmi nebo se z nich stanou upíři???
13.06.2009 (14:00) • NessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2295×
4) Vyslýchání
Celý den jsem se starala o Loren. Musela odpočívat, ale nechtěla. Pořád se chtěla zvedat. Nakonec se vzdala. Konečně. Už jsem myslela, že jí tam přivážu. Večer jsme obě hned usnuli. Spala jsem u ní, protože se bála a já jsem nechtěla, aby se bála. Spali jsme obě velice dlouho. Probudil nás Alec. Donesl nám další jídlo a pití. Hned zas odešel, když viděl že je Loren už lépe. Obě jsme se najedli. Seděli jsme na posteli a povídali si.
„Měla bych ti říct něco důležitého."řekla jsem Loren.
„A co???"zeptala se mě zvědavě.
„No...ten upír Alec se do tebe zamiloval"
„To si děláš srandu" odpověděla rozzlobeně, ale i potěšeně. Asi se jí taky líbí.
„Prosím tě. Uklidni se" prosila jsem Loren.
„Vždyť už jsem v klidu" a bylo to tak.
Úplně se zklidnila a bylo vidět, že se trochu červená. Byla v rozpacích z informace, že má někoho kdo jí miluje. Už jsme si radši nebavili o upírech. Říkali jsme si vtipy. Po celou dobu jsem se váleli smíchy.
Když jsem říkala můj nejlepší vtip, objevil se ve dveřích Alec s Jane. Přestali jsem se smát.
„Pojďte s námi."přikázala Jane a radši jsem poslechli. Vstali jsem z postele a šli k nim.
„Jděte za Alecem a já budu vzadu."odpověděla Jane.
Šli jsme zas po těch schodech, ale dolů. Šli jsem tou velice dlouhou chodbou až jsem došli k železným velkým dveří. Alec je otevřel a vstoupil. Šli jsem těsně za ním. Byla jsem vedle Loren a přidržovala jsem jí náhodou kdyby upadla. Vstoupili jsme do ohromné místnosti bez oken. Světlo přicházelo pouze z pochodní, visící na zdi.Tři překrásní muži stojící uprostřed místnosti. A dívají se na nás svými rudě zbarvenými oči. Alec a Jane se postavili Arovi po boku. Všichni se na nás dívali naštvaně a vražedně. Jako první k nám promluvil Aro.
„Jak jste se sem dostali?"zeptal se klidně a přátelsky.
Obě jsem mlčeli. Loren najednou stiskla mojí ruku velice silně. V obličeji měla bolest. Sakra, už zase. Radši budu mluvit. Nechci aby trpěla.
„Dostali jsme se sem tajnou chodbou."odpověděla jsem zoufale.
Už se tvářila zas normálně.
„Co jste tu dělali??"zeptal se Aro
„Chtěla jsem ukázat Loren jednu knížku."odpověděla jsem rychle.
Loren se na mě podívala překvapeně a naštvaně. Asi nechtěla, abych jsem se kvůli ní obětovala.
„A jakou??"zeptal se Aro zvědavě.
Určitě to musel už dávnou vědět, ale asi to chtěl slyšet od nás.
„Ta knížka se jmenovala......"pořádně jsem se nadechla „UPÍŘI"dořekla jsem potichu.
Ti dva krásní muži se na mě podívali zděšeně a velice podrážděně. Jeden z nich dokonce zavrčel.
„Klid Caiusi"uklidňoval Aro.
Aro šel svým ladným krokem k nám. Jane chtěla jít s ním, ale Aro zvedl ruku, aby zůstala. Došel až ke mně.
„Podej mi prosím tvoji ruku."poprosil Aro
Vyděšeně jsem se na něho podívala. Asi podle mého výrazu poznal, že jsem vyděšená.
„Neboj. Neublížím ti. Jen mi podej ruku a já se jí dotknu. To je vše co po tobě žádám."odpověděl.
Nevím proč, ale věřila jsem mu. Když jsem podávala ruku Arovi, srdce mi bilo jako o závod. Lehce mě chytil. Zavřel oči jako kdyby se soustředil. Po chvíli je opět otevřel. Byl něčím udivený.
„Marcu, Caiuisi. Tato dívka je velice zajímavá. Nic nevidím. Má asi nějaký štít, který jí chrání. Takovou bychom potřebovali."odpověděl k Marcusi a Caiuisi.
Ti jen nevěřícně koukali. Aro přistoupil k Loren.
„Podáš mi tvojí ruku prosím."požádal Aro Loren.
Loren se na mě podívala se strachem. Kývla jsem, aby mu ji podala.
„Nic se ti nestane."ujišťovala jsem Loren.
Když podávala ruku Arovi, celé se třásla strachem. Pořádně jsem si ji přidržela u sebe.
Aro se též dotkl Lorenini ruky lehce. Zavřel oči. Loren též zavřela oči a jako by se na něco soustředila. Po chvíli se otočil k mužům.
„U ní jsem viděl. Tu potřebovat nebudeme."odpověděl Aro.
To jsem se velice vyděsila. Oni asi ze mě chtějí udělat upíra a z Loren ne?? To nemůže být pravda. Ale Loren začala k Aro mluvit.
„Váš přítel Carlisle by nebyl šťastný, že ho chcete napadnout."odpověděla Loren.
Všichni se na ni nevěřícně podívali. Já jsem byla z toho celá nervózní. Jak to mohla vědět. Snad nemá taky nějaký dar. Aro se k ní otočil zcela udivený.
„Ty umíš číst myšlenky??"zeptal se Aro.
„Ano. Stejné jako vy. Zjistila jsem to nedávno."odpověděla Loren.
„V tom případě tě též budeme potřebovat."odpověděl Aro
„Alecu, Jane. Odveďte je zpátky do pokoje."přikázal Aro.
Ještě než jsme odešli jsem uslyšela, že nás přemění. Už zítra.
Autor: NessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta života -4díl- Vyslýchání:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!