Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta života - 36+37.díl - Útěk, ztráta a konec

02.01.2010 (21:15) • NessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1930×

36) Útěk a ztráta

 Do školy jsme dorazili za chvíli. Jako vždy pršelo. Nic neobvyklého. Dneska jsme jeli dvěma auty. Zaparkovali jsem kousek od hlavního vchodu. Když jsem vystupovala, všimla jsem si, že mě ostatní pozorují. I cestou do třídy mě Edward po očku pozoroval.

Před třídou mě zastavil.

„Nedělej žádné hlouposti,“upozornil mě Edward, políbil a odešel.

Všichni mě dneska budou pozorovat, abych náhodou neutekla. Jak komické.

Poslední hodinu před obědem jsem jí měla sama. Před tím jsem je měla společně s Emmette, Alicím a Jasperem. Všichni mě po celou hodinu pozorovali. Dokonce se Alice párkrát podívala do budoucnosti. Jako obvykle jsem šla na hodinu. Třída, ale byla zamčená.

„Bello!!“zavolala na mě Angela.

„Co se děje??“zeptala jsem se.

„Hodina nečekaně odpadla. Já musím jít. Ahoj,“a odešla.

„Čau,“odpověděla jsem.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Nevím proč, ale musela jsem. Mám všechny velice ráda, ale musím to udělat. Ihned jsem si to zamířila na parkoviště. Běžela jsem, ale opatrně. Cestou mě učitelé pozorovali. Konečně jsem zahnula do uličky, která vedla k hlavním dveřím. Doběhla jsem k Edwardovu autu. Rozhlídla jsem se, jestli někdo bude na parkovišti. Nikdo. Rozbila jsem okno u řidiče. Otevřela jsem si, věci hodila na zadní sedadlo. Nastartovala jsem přes dráty. Rychle jsem vyjela. Vůbec jsem nedbala na předpisy. V zadním zrcátku jsem viděla, jak Alice s Edwardem se naklánějí z okna ze třetího patra a jsou vyděšení. Ten Edwardův pohled se mi zaryl do srdce. Zabolelo mě.

Jela jsem na sever do města Seattlu. Abych pravdu řekla, měla jsem strach. Bála jsem se, aby neublížili mé rodině. Doufám, že je zastavím. Když jsem jela rychle, dojela jsem do města po setmění. Naštěstí se mi to hodí. Zaparkovala jsem na okraji města. Vystoupila jsem. Ve vzduchu jsem cítila pach upírů. Kousek ode mě byla ulice, která někam vedla. Šla jsem blíž. Byla temná. Docela se hodila na úkryt. Šla jsem po ní a naslouchala jestli něco neuslyším. Když jsem byla dost daleko od silnice, najednou jsem uslyšela, že za mnou někdo skočil a není to člověk. Kroky se přibližovali a byly lehké, tiché. Otočila jsem se. Byl to muž, okolo třiceti let. Byl pohledný, ale pořádně žíznivý. Měl úplně černé oči. Tvářil se nebezpečně a cenil na mě zuby a vrčel. Už byl ponořený do lovu. Byl to novorozený. Zkušenější by poznal při lovu člověka na dálku. Tenhle si toho nevšímal. Prostě lovil. Za ním se objevila další postava. Tentokrát žena. Velmi mladá. Tak asi do dvaceti. Ta neměla také černé oči, spíš rudě červené.

Tvářila se překvapeně.

„Další upír. A dokonce vegetarián. Jak ohavné. Zabij ji Marku!!“odpověděla ta žena a muž se na mě vrhl.

Ani zaštítit jsem se nemusela, protože novorozený muž byl velmi zbrklý. Neuměl bojovat. Po pár okamžicích jsem ho roztrhla. Ihned jsem je zapálila. Žena stále stála nehybně a tvářila se  uraženě a naštvaně. Stála jsem proti ní. Připravená na útok.

„Ale kdo pak to je??“odpověděl cizí hlas někde ze shora, který jsem poznala.

Claudie seskočila ze střechy domu.

„Že by naše slavná Bella. Jak pak se ti vede?? Škoda, že jsi musela být v té Číně, docela by ses mi hodila,“odpověděla Claudie.

„Nikdy bych k tobě se nepřidala!!!“odpověděla jsem.

„To nerada slyším. Ale když jsi tady, asi víš proč tohle dělám a pokud ne, tak ti to objasním. Přišla jsem, protože chci přilákat volturi a tebe se nějak zbavit, abys jim nemohla pomoct, tak už to víš??“objasnila Claudie.

„Proto jsem tady,“odpověděla jsem.

„Ale nejdřív, než se tě nějak zbavím, chci ti vysvětlit, jak jsem přežila,“odpověděla Claudie.

Tohle mě docela zajímalo.

„Určitě si budeš pamatovat mé bratry. Jeden dokáže vytvořit iluzi. Ten den ji vytvořil, abychom mohli utéct. Všichni viděli to co chtěl, abyste viděli. Naši smrt. Nechtěli jsme, abyste nás hledali. Dokonalý plán, ne??“vysvětlila mi Claudie.

„Chtěla bych vědět, proč tohle všechno děláš?? Co ti provedli?? Tam na louce jsi mluvila o svém příteli,“zeptala jsem se.

„To bys mohla vědět. No dobrá. Stalo se to před sto lety ve Francii. Tehdy nás proměnili, protože stavěli armádu novorozených. Všechno šlo podle plánu. Zaútočili jsme na další novorozený. Bojovali jsme o území. Vyhráli jsme. Byli jsme šťastní, ale ne na dlouho. Po pár minutách přišli Volturi a začal další boj. Byli jsme zděšení, protože uměli bojovat. Začalo nás dost ubývat. Až nás zbylo pár. Já a můj přítel. Raději jsme to vzdali a utekli jsme, ale pronásledovali nás. Chytli nás a přivedli zpátky. Postavili nás před Ara, Marcuse a Caia. Aro nám prohledal mysl. Nabídl mi, abych se k nim přidala jinak mě zabijí. Souhlasila jsem, ale mého přítele nechtěli a tak ho zabili. Zasáhlo mě to. I přesto jsem šla s nimi. Po celou dobu co jsem byla s nimi a jen jsem se přetvařovala. Po letech jsem od nich odešla a začala chystat pomstu. V Číně to měla být moje pomsta, ale byla jsi tam ty!! Celý jsi to zkazila!!! Ale za to zaplatíš!!“rozčílila se Claudie.

Byla jsem připravena, že na mě zaútočí. Ale mýlila jsem se. Jenom odpoutala mojí pozornost. Její novorození na mě skočili. Chytli mě do pevného sevření. Bylo to velmi rychlé. Jeden z novorozených položil na mojí hlavu ruce. Najednou moje hlava začala šíleně bolet jako kdyby mi do ní někdo vrazil nůž. Nemohla jsem nic dělat. Byla jsem úplně bezbranná. Cítila jsem jak můj štít pomalu mizí pryč. Ztrácel se do neznáma. Musela jsem něco udělat. Začala jsem se bránit. Nějak se mi podařilo, je nějak zranit a tím se vysvobodit. Hlava mě pořád bolela, ale musela jsem utéct. Vyskočila jsem na nejbližší dům a běžela jsem směrem k lesu, který byl vidět.

„Nechte ji být!!!“rozčílil se Claudiin hlas.

37) Konec

 Běžela jsem dál. Ani nevím jak dlouho jsem běžela. Krajina se rychle měnila. Bolest mě po dlouhé době zastavila. Hlava mě šíleně bolela. Byla jsem překvapivě slabá. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nikdy v životě jsem nebyla tak slabá. Pár metrů ode mě byla jeskyně. Dost temná, aby mě někdo viděl. Do plížila jsem k ní a vešla dovnitř. Okamžitě jsem si sedla ke stěně. Ta bolest byla strašná. Dost dlouho jsem ležela v jeskyni. Najednou jsem uslyšela, že někdo volá nějaké jméno. Moc jsem nerozuměla. Nevěděla jsem, jestli odpovědět.

Volání mezitím ustalo.

„Bello!!!!“ozval se hlas po chvíli a už jsem lépe rozuměla.

Nevím proč, ale najednou jako bych ztrácela vědomí.

„Bello!!! Pobuď se!!! Ozval se povědomí hlas u mojí hlavy.

Rychle jsem otevřela oči. Asi už blázním, ale nad mojí hlavou se nakláněla Loren a nebyla upír. Byla člověk. A jak jsem zjistila, já taky. Nic jsem nechápala. Co se to za posledních několik let stalo??? Jak to, že jsme lidé??? Vrátit se z upíra do člověka není vůbec možné.

„No konečně, že už vstáváš. Budím tě už dobrých deset minut.“odpověděla pobaveně Loren.

„Co se děje??“nevěděla jsem co jiného říct.

„No co. Chtěla jsem ti přeci něco ukázat.“odpověděla mi Loren.

„A co??“ zeptala jsem se, protože jsem byla zcela mimo.

„No přeci Volterru,“ odpověděla Loren a já jsem zcela zkoprněla, protože tohle jsem už jednou zažila. A ta situace je úplně stejná.

O 50 let později……

„Jsi překrásná Bello“, pochválila mě Alice.

„To jsem ráda“.

„Jsem ráda, že se Edward odhodlal. Byla to věčnost,“povídala Alice a přitom mi upravovala moje svatební šaty.

„Jsem nervózní “, postěžovala jsem si.

Alice vzala mojí hlavu do svých rukou a podívala se mi přímo do očí. „Bello, uklidni se. Vždyť je to jenom svatba.“

„Máš pravdu.“

Carlisle zaťukal na dveře a vešel.

„Jsi překrásná Bello. Edward si vybral dobře. Půjdeme??“zeptal se mě Carlisle.

Alice mi ještě urovnala vlasy a odešla dolů.

„Chceš chvíli počkat??“ zeptal se mě Carlisle.

„Ne, to je dobrý,“ odpověděla jsem a šla.

Šli jsme ke schodům. Ve vzduchu byla cítit vůně růží, karafiátů, fialek. Zazněl svatební pochod. Carlisle mi nastavil přímě. Chytla jsem se a udělala krok do nového a lepšího života po boku Edwarda.

..............KONEC..............

Autor: NessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta života - 36+37.díl - Útěk, ztráta a konec :